Č. 4070

Dávka ze zábav: I koncert může za okolností býti osvobozen od dávky.

(Nález ze dne 29. října 1924 č. 18 668.)
Věc: Městská obec Č. proti okresní správní komisi v č. o dávku ze zábav.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Obecní zastupitelstvo v Č. zamítlo v cestě instanční odvolání okr. vzdělávacího sboru v Č. domáhajícího se toho, by prvnímu koncertu mládeže jím pořádaného bylo přiznáno osvobození od dávky ze zábav. Dalšímu odvolání uvedeného sboru vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím a zrušil v odpor vzaté rozhodnutí ob. zast. O stížnosti podané městskou obcí Č. uvážil soud toto: Žal. úřad opřel svůj výrok, že prvý koncert mládeže pořádaný okr. vzdělávacím sborem dávce ze zábav nepodléhá, jednak o to, že tento sbor, slouží výhradně vzdělávacím účelům a že pořádání uvedeného podniku patří k jeho působnosti a pak o to, že obci se nepodařilo prokázati, že tento sbor oním podnikem sledoval také jiné než výhradně vědecké a vzdělávací účely. Vycházel tedy žal. úřad jednak z náhledu, že vzdělávacímu sboru jako takovému přísluší osobní osvobození, jednak z náhledu, že osvobození věcné vyplývá z povahy pořádaného podniku, ježto sloužil výhradně účelům vzdělávacím a vědeckým. Pokud jde o osvobození věcné, nevytýká stížnost nic více, než že koncerty nemohou býti podle § 3 č. 1. pravidel od dávky ze zábav osvobozeny. Tomuto právnímu náhledu nemohl soud přisvědčiti. Uvedené ustanovení pravidel neuvádí sice koncerty výslovně jako jeden z podniků, které mohou sloužiti výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím neb vyučovacím, avšak uvádí-li příkladem také recitace, které jakožto »zábava« od koncertů podstatně se neliší a zmiňuje-li se i o hudebních kursech, kde jde o celou řadu hudebních produkcí, tedy i koncertů, nelze pochybovati, že ani koncerty, pokud slouží uvedeným účelům, nejsou podle § 3 č. 1 od dávky ze zábav zásadně z osvobození vyloučeny. Po stránce skutkové stížnost nic nenamítá, zejména nenamítá, že koncert, o nějž jde, nesloužil výhradně účelům vědeckým, vzdělávacím neb vyučovacím, zejména neuvádí, že by koncert věnovaný dílům Františka Schuberta a zahájený proslovem, ve kterém byly vylíčeny životopis uvedeného mistra a hudební úroveň jeho doby, vybočoval z rámce řečených účelů; vázán jsa na nepopřenou skutkovou podstatu (§ 6, odst. 1. zák. o ss), musil tedy soud námitku stížnosti, která jen namítá, že koncert jako takový nemůže býti účasten věcného osvobození podle § 3 č. 1 pravidel, uznati bezdůvodnou. Sluší-li však za popsaného stavu věci a za řečené situace procesní koncert, o který jde, považovati za vyjmutý z povinnosti dávkové již z důvodů věcných, (ježto nepopřené sloužil výhradně účelům vzdělávacím atd.«), pak nic nezáleží na tom, zda vzdělávací sbor, který koncert pořádal požívá pro své podniky též subjektivně osvobození, zejména zda lze jej klásti na roven osvětovým sborům, jimž dávk. řád v § 3 č. 1 dává privilegované postavení, a zda pořádání koncertu, o který v tomto sporu jde, náleželo do oboru působnosti vzdělávacího sboru. Soud neměl proto příčiny zabývati se oněmi vývody stížnosti, jimiž st-lka snaží se dokázati, že okr. vzdělávací sbor, pokud jde o koncert jím pořádaný, subjektivně není od dávky osvobozen, nýbrž musil stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4070. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 699-700.