Č. 3017.


Domovské právo. — Chudinství: * Pojem »chudinského zaopatření« ve smyslu zákona o právu domovském nevztahuje se jen na úplné zaopatření, nýbrž obsahuje i pouhé poskytování trvalé výpomoci osobě nuzné, které se — třebas jen částečně — nedostává prostředků k opatření nutných potřeb životních. — II. Nezpůsobilost k výdělku není totožno s nemožností výdělku.
(Nález ze dne 21. prosince 1923 č. 21562).
Věc: Město T. proti zemské správě politické v Brně stran domovského práva Emanuela E.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že Emanuel E., příslušný do obce T., nenabyl na základě § 2 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. nároku na výslovné přijetí do domovského svazku obce V., poněvadž dostával od své obce domovské pravidelné chudinské podpory, kteréž dlužno považovati za stálé chudinské zaopatření veřejné a že tudíž přísluší se svou rodinou i nadále do obce T. V důvodech úřad uvedl:
Obec T. ve zprávě z 19. července 1921 výslovně doznává, že řečené podpory byly Emanuelu E. poskytovány jako výpomoc na zaplacení nájemného z bytu, poněvadž zdraví jemu nedovolovalo plného výdělku a neměl v obci V. dostatečného zaměstnání. Z toho důvodu, jakož i z okolnosti, že podpora po tak dlouhou dobu a tak pravidelně byla udělována, dlužno souditi, že podpory staly se Emanuelu E. nezbytným závažným doplňkem jeho výdělku a dlužno tedy podpory tyto pokládati za takové stálé chudinské zaopatření, které dle § 2 posl. odst. jest nabytí nároku na domovské právo na překážku.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná namítá:
1. Zaopatření chudinské jest výpomoc, kterou se výdělečná způsobilost k opatření nutné výživy bezpochyby trvale nedostačující nebo scházející doplňuje nebo nahražuje; toho zde není, poněvadž zmenšení E-ovy možnosti k výdělku bylo způsobeno poměry válečnými a poválečnými, tedy příčinou toliko přechodnou a není tedy trvalé;
2. ale i kdyby bylo lze podporu E-ovi poskytovanou považovati za trvalou, nelze v ní shledávati chudinského zaopatření, poněvadž jest poskytována jen k hrazení nájemného z bytu, tedy jen k opatření nepatrné části nákladu na vydržování chudého, chudinské zaopatření však ve smyslu ustanovení zákona o právu domovském ve spojení s §em 672 o. z. o. předpokládá poskytování celé nutné výživy.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Ad 1. Stížnost zaměňujíc zjevně nesprávně způsobilost s pouhou možností k výdělku, měla by pravdu, kdyby žal. úřad vycházel jenom ze zjištění, že E. jest na podporu odkázán toliko pro nedostatek práce. Tomu však tak není, neboť žal. úřad založil rozhodnutí své na předpokladu, že E-ovi nedovolovalo zdraví plného výdělku, a usoudil z tohoto důvodu, jakož i z okolnosti, že podpora po tak dlouhou dobu a tak pravidelně byla udělována, na to, že podpory se staly E-ovi nezbytným závažným doplňkem jeho výdělku. Tento předpoklad opřený, jak z nař. rozhodnutí patrno, o vlastní zprávu st-lčinu z 19. července 1921, stížnost nepopírá a netvrdí zejména, že nedostatek zdraví jako příčina nezpůsobilosti E-ovy k výdělku byl jen přechodný. Jest tedy tato námitka neodůvodněná.
Ad 2. Soud nemohl přisvědčiti názoru stížnosti projevenému.
Pojem »chudinského zaopatření« ve smyslu zák. o právu domovském nevztahuje se jen na úplné zaopatření, jak se domnívá stížnost, nýbrž obsahuje i pouhé poskytování trvalé výpomoci osobě nuzné, které se nedostává třebas jen částečně prostředků k opatření nutných potřeb životních. To se podává z těchto úvah:
Zák. o právu domovském z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., ukládaje ve svém 4. oddílu obci péči o schudlé osoby, označuje všeliký způsob této péče za chudinské opatření. Omezení tohoto pojmu obsahuje jen § 2 novely o domovském právu z r. 1896 a to jen v příčině významu chudinského zaopatření pro nabytí domovského práva potud, že vylučuje z pojmu chudinského zaopatření sice podpory přechodně poskytnuté, nikoli však částečnou výživu trvale poskytovanou. Ostatek však ustanovuje § 26 zák. o právu domovském výslovně, že chudinské zaopatření obcí nastává jen, pokud chudý sám není s to, aby si vlastní silou opatřil nutnou výživu. Z toho, že zákon užívá slova »pokud«, jest patrno, že chce, aby se rozumělo chudinským zaopatřením i pouhé doplnění prostředků, jež si chudí vlastní silou opatří, ale jež k jejich živobytí nestačí. Podobně stanoví, odvolávaje se na § 26 zák. o právu domovském, § 1 zák. pro Čechy v příčině opatřování chudých z 3. prosince 1868 č. 59 z. z., že veřejné opatřování chudých se vztahuje jen k péči o to, čeho jest chudým nezbytně třeba, ale jen potud, pokud nestačí vlastní jmění a vlastní způsobilost k výdělku. Pak sluší však za chudinské opatření považovati i pouhý příspěvek k nájemnému, jež obec chudému trvale poskytuje.
Není tedy nař. rozhodnutí ani po této stránce v rozporu se zákonem, pročež slušelo stížnost jako neodůvodněnou zamítnouti.
Citace:
č. 3017. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1265-1267.