NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 19 (1910) - Teprve, když otec o výživu dítěte nestará se úmyslně a zlomyslně, zanedbává povinnosti svoje dle § 177. obč. z. Závazek rodičů otcových ku alimentaci vnuka dle § 143 obč. z. jest závazkem podpůrným.

— 19 —

Teprve, když otec o výživu dítěte nestará se úmyslně a zlomyslně, zanedbává povinnosti svoje dle § 177. obč. z.

Závazek rodičů otcových ku alimentaci vnuka dle § 143. obč. z. jest závazkem podpůrným.

(Rozh. nejvyš. soudu ze dne 5. října 1909, R III. 321/9.)
Manželé A., oba nemajetní, po svém sňatku žili po dobu tří měsíců u rodičů manželových. Manželka pak odešla udánlivě proto, že ji manžel vyhnal, do domu svých rodičů, kde porodila později syna. Manžel její nestaral se pranic ani o ni, ani o dítě. Manželka, resp. navržený opatrovník dítěte, podali 5. dubna 1909 žádost, aby zámožní děd a bába dítěte se strany otcovy byli přidrženi ku alimentaci dítěte, počínaje 1. lednem 1909. Kromě toho navrhla manželka, aby manžel její zbaven byl navždy moci otcovské nad dítětem.
První soudce vyhověl oběma návrhům s tím obmezením, že povinnost děda a báby platiti na výživu a výchovu vnuka potrvá do té doby, až otec neb matka dítěte budou s to, výživu a výchovu dítěte sami obstarávati. Otec zbaven moci otcovské, protože úplně zanedbal výživu a výchovu svého dítěte, kterého, jak se sám přiznal, posud ani neviděl a na jehož výživu nedal posud ničeho. Co do povinnosti děda a báby živiti vnuka vysloveno, že jsou ku alimentaci povinni, protože rodiče dítěte jsou bez prostředků ve smyslu § 143. obč. z. a že též nelze očekávati, že by otec dítěte mohl býti přinucen zákonnými prostředky, aby vyhověl své povinnosti alimentační.
Rekursní soudy odpor vzaté usnesení prvého soudce potvrdil v celém obsahu. K důvodům prvého soudce připojil, že dle konaného šetření dlužno manželi přičísti za vinu, že manželka z domu jeho rodičů se vzdálila, že manžel své vlastní domácnosti vůbec sobě ani nezaložil a odešed na více měsíců z domova, svou ženu nadobro opustil, ponechav ji i očekávané dítě na starost její rodičům. Dále dodal rekursní soud, že manžel nikdy ještě neučinil návrhu ve smyslu § 93. obč. z. a že tvrzení, že žena jeho i s dítětem jest po- — 20 —
vinna do domu jeho rodičů jíti, za daných okolností jest zcela bezdůvodné.
C. k. nejvyšší soudní dvůr na dovolací stížnost manžela a jeho rodičů souhlasná usnesení obou nižších stolic změnil a návrhy, aby otec zbaven byl navždy moci otcovské nad dítětem, pak aby děd a bába díděte se strany otcovy byli přidržáni dítě živiti, zamítl z těchto
důvodů:
Soud rekursní přijal neprávem za to, že sluší přičísti manželovi vinu na tom, že jeho manželka opustila domácnost, kterou s ním společně a s jeho rodiči sdílela. Pro předpoklad tento neposkytla vykonaná šetření spolehlivé opory.
Manžel nebyl usvědčen z toho, že by byl zavdal manželce důvodnou příčinu k tomu, aby dům jeho rodičů opustila. Neboť správnost jejího tvrzení, že byla mužem z domu jeho rodičů vyhnána, lze bráti v pochybnost tím spíše, ano vychází ze spisů, že opustila dům po hádce, vyvolané z nepatrné příčiny mezi manželem a jeho tchánem a byla přijata u svých rodičů, a že se matka její brzo na to vyjádřila, »ať k nim její manžel nechodí, že ho nepustí přes práh, že mají toho dost, aby dceru uživili«. Manžel její se pak ovšem z města X. vzdálil a nestaral se od té doby o svou ženu a o své mezi tím se narodivší dítě, o jehož narození zvěděl prý teprv po svém návratu; nabídl se však výslovně během šetření, konaných na návrh o alimentaci a nabízí se v souhlasu se svými rodiči i ještě nyní, že vezme manželku i s dítkem k sobě, a že se bude o oba starati. Že by to byl s to, jsa v hospodářství rodičů svých zaměstnán, o tom pochybovati nelze. Za tohoto stavu věcí nelze tedy mluviti o tom, že by se byl otec o výživu dítěte úmyslně a zlomyslně nestaral a tudíž povinnosti svoje ve smyslu § 177. obč. z. zanedbával, a nelze uznati, že výrok soudů nižších, jímž bylo vyřknuto, že se otec zbavuje pro vždy otcovské moci nad dítětem, je opodstatněn zákonem; nejevit se podle poměrů daného případu nutnost naříditi něco podobného.
Pokud běží o alimentaci dítěte dědem a bábou se strany otcovské, přijaly sice soudy nižší za to, že jak otec, tak i matka dítěte jsou nemajetní, a vyslovily v mezích návrhu o alimentaci, že rodiče otcovi jsou vzhledem ku svým majetkovým poměrům k ní povinni. Nehledě však ani k tomu, že nelze nárok na alimenty za dobu minulou vyřizovati cestou oficiosní, že by nárok tento musil spíše uplatňován býti jakožto nárok náhradní pořadem práva, není nárok tento opodstatněn ani potud v zákoně, pokud jsou předmětem jeho alimenty, běžící od doby, kdy byl návrh na alimentaci podán; jeť závazek rodičů otcových ku alimentaci dle § 143. vš. z. ob. závazkem jen podpůrným, vedle toho má manželka dle § 92. vš. z. ob. muže do bydliště následovati, návratu jejímu a dítka k manželi se v domě — 21 —
rodičů otcových nebrání, naopak vyslovena ve směru tom opětovně ochota, a také nelze, jak bylo již shora naznačeno, o tom pochybovati, že otec dítěte je s to, poskytovati dítěti za normálních poměrů výživu.
Pokud odpírá tudíž manželka, jež od muže soudně rozvedena není, a které nebylo též povoleno oddělené bydliště, vrátit se k muži s dítětem, nelze také míti za to, že otec dítěte a podpůrně k tomu povolaní jeho rodiči jsou povinni přispívati na výživu dítěte, nacházejícího se bez jejich svolení mimo jejich domácnost.
Dovolací stížnosti bylo tudíž vyhověti a oba hořejší návrhy, jež v zákoně opory nemají, zamítnouti. Dr. A. P.

Citace:

Teprve, když otec o výživu dítěte nestará se úmyslně a zlomyslně, zanedbává povinnosti svoje dle § 177. obč. z. Závazek rodičů otcových ku alimentaci vnuka dle § 143 obč. z. jest závazkem podpůrným.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, s. 43-45.