Odložení dítěte.I. Pojem. Zločinu toho dopouští se ten, kdo dítě ve věku, kdy toto ještě samo není s to ku záchraně svého života pomoci si zjednati, odloží, aby je v nebezpečí smrti vydal, neb zachránění jeho jen náhodě zůstaví (§ 149 tr. z.). Dokonán je zločin tím, jakmile se pachatel od místa, kde dítě zanechal, počne vzdalovati (roz. kas. dv. ze dne 20. října 1883 sb. č. 577).II. Trest. Trest zločinu tohoto stupňuje se dle velikosti nebezpečí, kterému dítě odložením bylo vydáno. Bylo-li dítě odloženo na místě odlehlém, obyčejně nenavštěvovaném neb za takových okolností, že brzké jeho objevení a zachránění nebylo snadno možným, potrestán budiž čin ten těžkým žalářem od 1 do 5 let, a nastala-li z toho smrt dítěte, těžkým žalářem od 5 do 10 let. Bylo-li však dítě odloženo na místě pravidelně navštěvovaném a způsobem takovým, že jeho brzké objevení a zachránění důvodně se mohlo očekávati, jest vyměřiti trest žaláře mezi 6 měs. a 1 rokem, nastala-li smrť dítěte, mezi 1—5 roky (§§ 150, 151 tr. z.).Stejná ustanovení obsahuje voj. tr. z. (§§ 428—430) a trest. zák. pro Bosnu a Hercegovinu (§§ 225—227).III. Dle osnovy nového trestního zákona jest předmětem odložení nejen dítě, nýbrž i každá osoba, jež pomoci postrádá a čin tento páše netoliko ten, jenž osobu bez pomoci jsoucí nebezpečí vydá, nýbrž i ten, kdo maje osobu tuto opatrovati, přechovati, dopraviti nebo k sobě přijati, ji bez pomoci zanechá a opustí. Čin tento trestati jest jako přečin vězením od 1 měsíce do 5 let, byl-li ale spáchán vlastními rodiči na jich dítěti, vězením od 3 měsíců do 5 let. Bylo-li činem tím způsobeno těžké uškození na těle osoby zanechané nebo opuštěné, jest tu zločin, který jest potrestati káznicí od 1 do 10 let. Nastala li smrť, nastupuje káznice od 1 — 15 let nebo vězení od 8 měsíců do 5 let (§ 225 osnovy).