Čís. 1986.Rozšířením žaloby jest nárok zažalován a odčiněna jeho prekluse.(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, R I 1168/22.) Žalobce byl z místa správce továrny propuštěn dne 26. března 1921 a domáhal se nejprve žalobou dne 7. května 1921 na zaměstnavateli náhrady 2590 Kč, načež podáním z 29. července 1921 rozšířil žalobu o dalších 102000 Kč. Žalovaný namítl co do této položky preklusi dle § 34 zák. o obch. pom., jíž sice procesní soud prvé stolice neuznal, zamítl však žalobu z jiných důvodů. Odvolací soud žalobě vyhověl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde,v důvodech:Právnímu názoru odvolacího soudu je přisvědčiti v otázce, zda již podáním přípravného spisu, kterým žaloba byla rozšířena na další požadovanou částku služného 102000 Kč bylo čeleno preklusi zažalovaného nároku ve smyslu § 34 zák. o obch. pom. By prekluse nenastala, je třeba, by nárok byl ve lhůtě šesti měsíců vymáhán soudně, t. j. žalobou. To však stalo se skutečně v tomto případě. V přípravném spisu ze dne 29. července 1921 uvádí žalobce krátce žalobní děj i důvod svého nároku za celou smluvenou dobu i důkazy a navrhuje, by toto rozšíření žaloby bylo připuštěno a žalovaný odsouzen zaplatiti 104000 Kč s přísl. Přípravný spis ten má tedy veškery náležitosti přípravného spisu žalobního ve smyslu § 226 c. ř. s. Jím vymáhá žalobce uspokojení svého nároku proti žalovanému u soudu, což dle § 1497 obč. zák. stačí. Spojil-li žalobce žalobní návrh s návrhem, aby byla o tento jeho nový další nárok rozšířena žaloba, u soudu již dříve podaná, obmezil tím jenom na svůj neprospěch účinnost této nové žaloby pro případ, že toto rozšíření žaloby bude připuštěno (§ 235 c. ř. s.), což se skutečně stalo. K přerušení preklusivní lhůty stačí již podání žaloby (§ 232 odstavec prvý druhá věta c. ř. s.). Uplatniti nárok při ústním jednání nutno pouze za tím účelem, by se přivodilo zahájení rozepře ve smyslu § 232 odstavec prvý prvá věta a odstavec druhý c. ř. s.