Č. 1013.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): I. Míry a příměrky dolové jest považovati za nemovitosti po rozumu § 1 čes. ř. dávk. — II. Výdaje vynaložené na docílení co nejvyšší trhové ceny při zcizení a ztráta úroků z investovaného kapitálu nejsou položkami připočítatelnými k nabývací ceně podle § 9 ř. dávk. — Předpis třetího odstavce § 5 ř. dávk. vylučuje z dávkové základny toliko příslušenství podle § 296 o. z. o. , nikoli též příslušenství dle § 294 o. z. o.
(Nález ze dne 11. listopadu 1921 č. 14884.)
Prejudikatura: K I. nál. č. 574; k II. nál. č. 24, sub III, č. 114 sub II a j.
Věc: Karel M. v K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost, pokud nebyl vzat zřetel na náklad vzešlý dodáním a vezděním vodních nádrží; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Naříkaným rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova stížnost podaná do platebního rozkazu inspektorátu pro zemské dávky v Praze, jímž stěžovateli byla uložena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí z převodu dolových měr a příměrků zapsaných ve vložkách č. — a — horní knihy — —.
Za základ přírůstku byla vzata udaná stranou cena zcizovací per
120 000 K po rozumu trhové smlouvy ze dne —.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná jednak uplatňuje, že převod měr dolových resp. příměrků nepodléhá dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, poněvadž takový převod není převodem nemovitosti po rozumu řádu dávkového, jednak in eventum vytýká, že v odporu se zákonem nebyla číslice zdanitelného přírůstku snížena dílem o položky, kterými bylo umožněno docílení co nejvyšší trhové ceny, dílem o položku per 300 K vynaloženou k tomu cíli, že opatřeny a vezděny byly v dole dvě železné vodní nádrže, čímž nastalo trvalé zvýšení hodnoty objektu po rozumu odst. č. 1 § 9 dávk. ř., konečně o položky per 1411 K 66 h a 212 K 50 h, v nichž zračí se ztráta na úrocích z investovaného kapitálu, ježto následkem stálých požárů nemohl býti důl udržován v chodu.
Pokud jde o vydání vynaložená za tím účelem, aby bylo dosaženo co největší zcizovací ceny, uplatňuje zcizovatel položky 2000 K, 5800 K, 1200 K, 2000 K, 1800 K, 513 K 15 h a 1000 K jakožto útratu a čestné Emila B., Ferdinanda M., inženýra J., sprostředkovatele R. a palmarní útraty, pak různá vlastní svá vydání za cesty, dopravu věcí a porta. Nejvyšší správní soud založil své rozhodnutí na těchto úvahách:
Že míry, resp. příměrky dolové jest považovati za nemovitosti po rozumu § 1 česk. ř. dávk. z r. 1915, jež jsou podrobeny při převodu dávce z přírůstku hodnoty, bylo vysloveno již nálezem nejvyššího správního soudu ze dne 5. listopadu 1920 č. 10488 (Boh. č. 574), k jehož odůvodnění se tuto po rozumu §u 44 jedn. ř. odkazuje. Odpovídá tedy zákonu stanovisko žalovaným úřadem zaujaté, že jest z převodu dolových měr a příměrků uložiti zciziteli dávku z přírůstku hodnoty.
Pokud se dotýče ostatních bodů stížnosti, jest míti na zřeteli, že dávce při převodu jest podroben přírůstek hodnoty nemovitostí, jehož výši jest určiti výlučně podle předpisů dávkového řádu. Dle těchto norem jest zdanitelný přírůstek jen zcela specifickým hodnotovým rozdílem mezi cenami — v tomto případě jde právě jen o ceny — nabývací a zcizovací, jež jest určiti jen po rozumu zásad řádu dávkového, zejména potud, že jest bráti za základ cenu jak nabývací tak zcizovací ve výši normované jedině předpisy dávkového řádu.
Vliv různých okolností na výši skutečného přírůstku ve smyslu hospodářském může při výpočtu dávce podrobeného přírůstku dojíti zřetele výlučně v těch mezích, jak nařizuje nebo připouští dávkový řád. Podle jeho předpisů jest v zájmu osoby dávkou postižené zvýšiti cenu nabývací jen v případech §u 9 č. 1 a 2, nehledíc k zdánlivému jen jejímu zvýšení po rozumu druhého odst. §u 5.
Ceny zcizovací v zájmu dávkou stíženého snižovati pod míru smluvené číslice dávkový řád nepřipouští v žádném případě. Když tedy za účelem snížení číslice zdanitelného přírůstku účtoval stěžující si zcizovatel různá vydání na věc resp. ztráty z věci, bylo úřadu omeziti se na zkoumání toliko s hlediska, zdaž jest účtované položky z některého z důvodů § 9, odst. č. 1 neb č. 2 připočísti k ceně nabývací čili nic.
Pokud jde o položky vynaložené jakýmkoli způsobem k docílení co nejvyšší trhové ceny při zcizení a o ztrátu úroku z investovaného kapitálu, jest tudíž podle zřejmého znění zákona patrno, že nemůže býti řeči o připočtení k nabývací ceně po rozumu citovaného předpisu, tudíž žalovaný úřad právem odmítl při výměře dávky k zmíněným částkám přihlížeti.
Ve všech dosud vytčených bodech bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Zbývá pak jen výtka, že neprávem nebylo přihlíženo k položce 500 korun, jakožto penízi vynaloženému na dvě železné nádrže vodní v dole. Žalovaný úřad odůvodňuje své zamítavé stanovisko tím, že běží tu o náklad učiněný nikoli k tomu, aby byla zvýšena hodnota nemovitosti samotné, nýbrž za tím účelem, aby bylo opatřeno příslušenství, náklad na opatření příslušenství že však při zjišťování zdanitelného přírůstku nemůže dojíti zřetele, když se k příslušenství samotnému po rozumu třetího odst. §u 5 ř. dávk. nepřihlíží, ani pokud dotýče se ceny nabývací, ani pokud dotýče se ceny zcizovací.
Žalovaný úřad vychází tu z předpokladu, že jde v daném případě o příslušenství věci toho způsobu, o němž normuje předpis třetího odst. §u 5. Tento předpis vylučuje z dávkové základny toliko příslušenství způsobu, o němž pojednává § 296 o. z. o. Avšak stěžovatel uvedl v dávkové přihlášce, že uvedené nářadí, byvší vezděno do dolu, bylo s nemovitostí spojeno fysicky a na trvalo, kteréžto skutkové tvrzení ani v platebním rozkazu vyměřovacího úřadu ani v naříkaném rozhodnutí druhé stolice není bráno v pochybnost. Vycházel tudíž žalovaný úřad zřejmě z názoru, že i takové příslušenství uvedeným dávkovým předpisem jest vylučováno z dávkové základny, které má na zřeteli § 294 o. z. o.
Tento právní názor jest však mylný, neboť jest v nesporném rozporu s předpisem dávkového řádu. Je-li dodání a vezdění nádrže opatřením tahového příslušenství, kteréž při vyměřování dávky zahrnuje se do zcizovací ceny objektu dávkou stíženého, jest třeba spatřovati v něm náklad, kterýž bylo v zájmu dávkou stiženého zcizovatele přičísti k nabývací ceně objektu tehdy, .když byl náklad k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti (odst. č. 1 §u 9 dávk. ř.), kteroužto posléze vytčenou skutkovou okolnost opomenul úřad zjistiti jen proto, že nepokládal v základě svého mylného názoru právního tohoto zjištění potřebným.
I bylo naříkaný nález z důvodu nezákonnosti zrušiti potud, pokud při zjišťování zdanitelného přírůstku nestal se přípočet tohoto obnosu k ceně nabývací.
Žalovaný úřad uvedené příslušenství dávkou zasáhl vzav za základ celou zcizovací cenu per 120 000 K, ve které jak po rozumu smlouvy trhové příslušenství vůbec, tak podle dávkové přihlášky speciálně toto příslušenství jest zahrnuto.
Tím postupoval úřad fakticky způsobem, jakoby běželo o příslušenství, kterého se netýká vylučující předpis třetího odstavce §u 5 a byl by pro ten případ, že by šlo o příslušenství k zcizovací ceně nepřičítatelné (§ 296 o. z. o.), porušil v neprospěch stěžovatelův zase předpis třetího odstavce §u 5.

Citace:

č. 1013. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 919-921.