Čís. 17315.

Zaměstnanec není oprávněn požadovati peněžní náhradu za dovolenou, o niž zaměstnavatele nežádal a kterou nevyužil. Náhrada za nevyužitou dovolenou přísluší jen, když dovolená nebyla využita na žádost zaměstnavatele.
(Rozh. ze dne 26. května 1939, Rv I 466/39.)
Srovn. rozh. č. 11163, 16761 Sb. n. s.
Žalobce se domáhá na svém bývalém zaměstnavateli mimo jiné též náhrady za nevyužitou dovolenou v částce 1012 K 50 h. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil po stránce právní správně otázku, náhrady za dovolenou ve výši 1012 K 50 h, neboť i při výkladu §§ 26 a 27 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n. třeba vycházeti z toho, že žádati dovolenou jest jen právem zaměstnancovým a že zaměstnavatel není povinný vnucovati mu dovolenou. Proto žalobce není oprávněn požadovati peněžní náhradu za dovolenou jím nežádanou a nevyužitou, neboť peněžní náhrada za nevyužitou dovolenou přísluší jen, když dovolená nebyla využita na žádost zaměstnavatele (srov. důvodovou zprávu sociálně politického výboru č. 2720 k zákonu č. 154/1934 Sb. z. a n. a rozhodnutí Sb. n. s. č. 11163).

Citace:

č. 17315. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 341-341.