Č. 8263.

Stavební právo: I. Stavební úřad nemůže vlastníků staveniště zakázati jeho prodej z důvodu, že nezachoval předpisů o parcelaci. — II. Udělené parcelační povolení zaniká, nezapočne-li se do pěti let se skutečným zastavováním, byť jen jednoho ze stavenišť parcelačním povolením schválených. — III. Má tu význam, započal-li vlastník se stavbou dříve, než ještě parcelační povolení bylo uděleno?
(Nález ze dne 27. listopadu 1929 č. 21390 )
Věc: Karel Č. ve St. (adv. Dr. Vendelín Halíkj z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zánik parcelačního povolení a zákaz prodeje parcel.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud jím zamítnut byl i rekurs st-lův proti zákazu prodeje parcel, se zrušuje pro nezákonnost, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obecní úřad ve St. vydal proti st-li výměr ze 16. června 1927 tohoto obsahu: »Jelikož jste dosud postupoval nesprávně při prodávání stav. parcel Vámi nazvaných »Pražská čtvrť« a nešetřil jste předpisů stav. řádu, usnesla se obecní rada, aby nebylo dále udí- leno stav. povolení ke stavbě na Vašich pozemcích, dokud nevyhovíte podmínkám stav. řádu. Na základě toho zakazujeme Vám další prodávání stav. parcel, dokud nepředložíte dle §§ 10 a 11 stav. řádu dvojmo zhotovený plán rozdělovači jak na zastaveném pozemku tak i nezastaveném a o schválení nepožádáte, aby dle § 12 téhož zák. Vám povolení k parcelaci mohlo býti uděleno«.
Rekurs, který st-l proti tomuto výměru podal, zamítla osk v Ř. v podstatě z toho důvodu, poněvadž parcelační povolení udělené st-li v roce 1912 uhaslo, ježto na rozdělených pozemcích nezačalo se do 5 let po udělení parc. povolení stavěti, nýbrž se stavbou bylo započato teprve v dubnu 1923. Stavba administrační budovy provedená v roce 1911 nemá tu významu, ježto stavba ona byla provedena rok před povolením parcelace, nebyla vůbec úředně schválena a byla již zase zbořena. Poněvadž jen skutečné započetí se stavbou ve lhůtě § 16 stav. řádu má význam pro dodržení svrchu uvedené lhůty, nemá významu ani ta okolnost, že st-l již v r. 1913 dvě stav. parcely odprodal.
Další odvolání st-lovo zamítl zsv v Praze nař. výnosem z důvodů rozhodnutí druhé stolice, k nimž ještě podotkl, že z okolnosti, že st-l bez povolení stav. úřadu postavil adm. budovu, nedá se usuzovati, že započal ve smyslu § 16 stav. ř. na rozdělených pozemcích stavěti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí nss uvážil: — — — —
Na sporu je otázka, zdali parcelační povolení, jehož se st-li dostalo výměrem obecního úřadu z 27. července 1912, po právu trvá, či zdali podle § 16 stav. ř. zaniklo, ježto na dotčených pozemcích nezačalo se stavěti v 5 letech od doručení parc. povolení. Stížnost hájí názor, že parc. povolení podle § 16 nezaniklo, několika důvody:
1. Namítá, že st-l prodal již v roce 1912 dvě parcely stavební. Avšak podle § 16 stav. řádu zachovává se parc. povolení v platnosti jen tím, že se v pěti letech na rozdělených pozemcích začalo stavěti, t. j. jak ze srovnání obou autentických textů (česk. a něm.) zák. plyne, že se v pěti letech započalo se zastavováním, byť jen jediného ze stavenišť parc. povolením schválených. Záleží tedy na skutečném zastavování. Pouhé zcizení staveniště nemůže skutečného zastavování nahraditi. Je tedy tato námitka stížnosti bezdůvodná.
2. Stížnost snaží se dále dovoditi, že dotčené parc. povolení je také z toho důvodu v platnosti zachováno, že stav. úřad od roku 1922 udělil stav. povolení k zastavění celé řady stavenišť parcelací z roku 1912 vzniklých. Avšak ani tato okolnost není s to, aby parc. povolení z roku 1912 v platnosti udržela, jestliže toto zaniklo uplynutím pětileté lhůty počítané od doručení parc. povolení, tedy již v roce 1917. Byla-li udělena po uplynutí této lhůty stavební povolení ke stavbám na staveništích parcelací vytvořených, právně však již neexistujících, měla by okolnost ta jen ten význam, že udělena byla stav. povolení bez předchozího platného povolení parcelačního. Lhůta § 16 stav. ř., která té doby již uplynula, nebyla tím však ani prodloužena ani obnovena.
3. Stížnost ovšem namítá také, že v roce 1913 (tedy během pětileté zákonné lhůty) na jednom ze stavenišť parcelací vytvořených započal st-l s novostavbou, že tedy započal se stavbou touto po schválení parcelace, a že tuto stavbu také dokončil. St-l ovšem netvrdí, že stavbu tuto fakticky prováděl až po udělení parc. povolení, vychází však patrně z názoru, že třeba stavba vznikla již dříve, sluší ji nicméně považovati za provedenu teprve po udělení parc. povolení a to proto, že o žádosti st-lově za dodatečné stav. povolení konalo se řízení komis. teprve v roce 1913, tedy po udělení parc. povolení. St-l má za to, že byly-li ve lhůtě § 16, tedy po udělení parc. povolení, předsevzaty určité úkony stav. úřadu (komis. řízení o povolení stavby, řízení kolaudační) stačily již tyto úřední úkony samy o sobě, aby lhůta v § 16 stav. ř. stanovená byla zachována.
Stížnost tedy nestojí na stanovisku, že stavba provedená již před udělením parc. povolení má pro zachování parc. povolení stejný právní význam jako stavba teprve po vydání parc. povolení zahájená. Následkem toho neměl nss příčiny, aby touto otázkou se zabýval a zkoumal, zdali snad stavba před parcelací provedená za jistých předpokladů může býti považována za anticipované provádění parc. povolení: Jediná otázka, kterou se nss musil zabývati, jest právě jen otázka, zdali svrchu dotčené úkony stav. úřadu, které tento předsevzal o žádosti st-le z roku 1913, lze klásti na roven skutečné činnosti zastavovací, kterou za účelem zachování parc. povolení předpis § 16 stav. ř. požaduje. Pro toto ztotožnění úředních úkonů stav. úřadu se zastavovací činností stavebníkovou neposkytuje však ani znění ani účel § 16 stav. ř. opory.
Dovolává-li se st-l pro svůj názor nálezu Budw. A č. 10132/14, přehlíží, že v cit. nálezu nešlo o výklad § 16 stav. ř., nýbrž o výklad § 22 stav. ř., resp. § 19 stav. ř. praž., kde se upravuje povinnost parcelantova postoupiti obci pozemek pro veř. prostranství, tedy vztah zcela jiný než v § 16. Pro vznik této povinnosti je dle ustanovení § 22 (resp. 19) rozhodnou doba, kdy rozdělení pozemků na místa stavební počne se ve skutek uváděti, kdežto § 16 stav. ř. váže zachování parc. povolení na moment zcela jiný, to jest na započetí se skutečným zastavováním rozděleného pozemku, tedy na skutečnou činnost zastavovací. Nestačí tudíž podání stav. žádosti a provedení komis. řízení o žádosti této, aby parc. povolení bylo v platnosti zachováno.
Stížnost obrací se dále proti výroku, kterým prvá stolice zakázala st-li další prodej stavenišť, a který i žal. úřadem byl ponechán v platnosti. Výrok ten musil nss zrušiti pro nezákonnost, ježto pro omezení souk. vlastnictví, které tímto výrokem bylo vysloveno, není ve stav. řádě, ani v jiných zákonech opory.

Citace:

č. 8263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 446-448.