Závažná mezera v zákonu o trestání válečné lichvy lidovými soudy.

Zákon ve chvalitebné snaze zameziti válečnou lichvu, zapověděl v § 16. užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího, ustanovil přísné sazby u přestupků s nejmenším trestem tuhého 14denního vězení. Stinnou stránkou těchto předpisů je malá pružnost trestních sazeb a, jak již v tomto časopise na počátku působnosti zákona bylo psáno a praxí potvrzeno, značný počet zprošťujících rozsudků a podmíněných odsouzení, takže četní, hlavně menší, váleční lichváři vyváznou z trestního stíhání úplně bez trestu. Mnozí z lidových přísedících vyslovují v případech těchto přání, aby trest vězení byl podmíněně odložen, ale pokutu zároveň s vězením přisouzenou, aby odsouzený musil zaplatiti a tak aspoň poněkud citelněji byl potrestán; ovšem přání tomuto nemůže býti vyhověno, ježto trest tvoří celek a podmíněné odsouzení týká se celého trestu. Snad by šlo přání tomu jinak vyhověti. V § 4. zák. o podmíněném odsouzení je ustanovení, že soud má podmíněně odsouzenému zpravidla uložiti, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil a aby dal zadostiučinění. Domnívám se, že ustanovení to bylo by záhodno dále vybudovati a zmocniti soudy, aby zvláště v případech, kde osoby válečnou lichvou poškozené jsou neznámy, dle analogie § 13. zákona o lid. cenových soudech ze dne 28. května 1919 č. 299 sb. zák. a nař. ustanovily přeplatek, který podmíněně odsouzených ve prospěch dobročinných účelů musí složiti. Získal by se tím značný peníz pro sociální péči, který by odsouzení rádi zaplatili, aby dosáhli podmíněného odkladu, a také principu aequity by se tím vyhovělo.
JUDr. K. Soukup, r. z. s.

Citace:

PROCHÁZKA, Adolf. Obligační právo III.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, číslo/sešit 1-2, s. 49-50, 106-113.