NPD documents search: Všehrd, 5 (1924)

— Čís. 7292 až 7293 —
Čís. 7293.

Na nárok, jenž vznikne budoucně dlužníku z důvodu provise za odprodané zboží, nelze vésti exekuci podle § 299 ex. ř. a § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 7. září 1927, R I 689/27.)
Soud prvé stolice povolil exekuci na nárok, jenž vznikne budoucně dlužníku z důvodu 15% provise za odprodané zboží. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 7294 —
Důvody:
Vymáhající strana napadá usnesení rekursního soudu potud, pokud byl zamítnut návrh na povolení exekuce zabavením nároku, jenž povinné straně z důvodu 15% provise z odprodaného zboží proti poddlužníku v budoucnu vzejde. Leč neprávem. Podle stížnosti nelze nárok na výplatu provise v projednávaném případě posuzovati jako dosud neexistující majekový předmět, jenž proto nemůže býti podle § 294 ex. ř. předmětem exekuce. Dlužno prý rozlišovati od provise v běžném slova smyslu, jež stává se existentní od případu k případu realisováním jednotlivých obchodů, provisi z hrubého obratu docíleného v určitém podniku. Provise taková rovná se prý nároku na podíl z hrubého obratu a jsou osoby, provozující obchod na provisi z obratu ve skutečnosti obchodními pomocníky a tvoří provise jejich služební požitky, jež sice jsou nejisté co do výše, jež však dlužno označiti co do důvodů za existující a za podrobené exekuci podle § 299 ex. ř. Stěžovatel není v právu. Z údajů exekučního návrhu, jež pro povolení exekuce jsou jedině směrodatny (§ 54 třetí odstavec ex. ř.), jest jen patrno, že vymáhající věřitel navrhuje zabavení nároků, jež v budoucnu vzejdou povinné straně z důvodu 15% provise za odprodané zboží, že tu tedy nejde o obyčejnou peněžitou, již splatnou pohledávku. Předpis § 299 ex. ř. má na mysli jen opětující se pevné důchody. Zákon pak ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. předpokládá stálé platy, což plyne jednak z jich výpočtu v § 1, jednak z předpisu § 3 vylučujícího z exekuce určité platy, které nemají povahu stálých platů. Takovým stálým opětujícím se platem nebyl by nárok na provisi ani tehdy, kdyby byla, jak teprve v dovolací stížnosti se tvrdí, provise ujednána z hrubého obratu docíleného v určitém podniku. Neboť i v tomto případě byl by nárok na vyplacení provise nejen co do výše, nýbrž i co do důvodu odvislým od ještě zcela neurčitých skutečností, od docílení obratu vůbec, tedy nárokem do budoucna, ještě neexistujícím. Tvrdí-li stěžovatel, že jsou osoby, jež provozují obchod na provisi z obratu, ve skutečnosti obchodními pomocníky, neplyne z toho, že tu jde o trvale se opětující příjmy dlužníkovy po rozumu § 14 zák. o obch. pom.; odlišujeť výslovně tento zákon provisi od platů v § 14 zmíněných a upravuje samostatně v §§ 10—13 poměry plynoucí z ujednání provise. Nejvyšší soud proto již v rozhodnutí čís. 5699 sb. n. s. vyslovil názor, že na nárok na provisi nelze vésti exekuci podle § 299 ex. ř. a § 1 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n.

Citace:

č. 7293. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 48-49.