Souboj.


I. Dějinný vývoj a význam.
Jakýsi druh souboje vyskytal se již ve starověku, kdež mnohdy zdlouhavé války, nerozhodné bitvy a pod. zápasem samotných vojevůdců byly ukončeny. O souboji ve smyslu dnešním, totiž jako prostředku sloužícím k vyrovnání urážky na cti, nevěděli však staří národové ničeho. Tento vyvinul se nejspíše ze staroněmeckého odpovědnictví; ten, jehož právo bylo porušeno, musel si s mečem v ruce zadostučinění zjednati. Ovšem středověký boj za česť nedál se ještě v dokonalých formách souboje, jež ve Španělsku se vyvinuly, avšak již ordály, msta a odpovědnictví se zakládaly vůbec na principu zjednati si za utrpěné porušení práva osobní zadostučinění.
O oprávněnosti souboje byly vedeny četné spory. Souboj jest nejen sám o sobě ústavem nemorálním a právu se příčícím, nýbrž sluší jej též bezpodmínečně zavrhovati, pokládá-li se za jakýsi attribut cti stavovské. Tím méně lze schvalovati stanovisko, že toliko jisté stavy čestné spory mohou jedině soubojem vyřizovati nebo že často zcela nahodilý výsledek souboje má za zadostučinění se považovati. Souboj sluší tudíž vším právem zavrhovati a také se proti němu všeobecný odpor stále vzmáhá, tak že v nejnovější době dokonce sám německý císař Vilém II. se uchopil iniciativy v tom směru, aby souboj mezi důstojníky byl nahrazen zavedením čestných soudů. Příčinu toho, že odstranění souboje přes to v krátké době nelze očekávati, sluší hledati též v tom, že trestní zákon v mnohých případech naproti jistým urážkám toliko nedostatečné ochrany poskytuje, tak na př. vůči osobám chráněným parlamentární immunitou.
II. Pojem dle platného práva.
Zločinu souboje se dopouští, kdo z jakékoli příčiny k půtce (boji) se smrtícími zbraněmi vybízí a kdo na toto vyzvání k půtce se dostaví (§ 158 tr. z.). Souboj řídí se určitými pravidly, jež se během času vyvinuly; o volbě zbraní se obě strany předem dohodnou. Cílem souboje jest obdržeti nebo dáti zadostučinění za urážku skutečnou nebo domnělou. Jest to tudíž jistá forma svémocného vyřízení sporu, pročež zákonodárce pokládá souboj, jelikož se tudíž příčí zásadám právního řádu, za trestuhodné vzepření se proti právu a zákonu, dle nichž jest jedině řádný soudce povolán urážky na cti komukoli způsobené trestati. Se soubojem jest příbuzný t. zv. rencontre, kterýž se od souboje liší tím, že boj se provede ihned na místě bez dalších formálností; obyčejné studentské půtky však nespadají pod pojem souboje, poněvadž při nich schází podstatná známka souboje »smrtící zbraně« a sluší tudíž tělesná poškození neb usmrcení při nich povstalá trestati dle ostatních ustanovení trestného zákona. Kromě vyzývatele a vyzvaného jsou při souboji súčastněni jako vedlejší osoby ještě sekundanti (svědkové), jež si každý duellant zvolí a kteří vystupují od okamžiku, kdy se urážka stala, až do skončení souboje mezi protivníky jako prostředníci, zejména v příčině volby zbraní, určení místa, času a způsobu souboje, početí a jeho konce a t. d.
III. Tresty.
Rak. tr. zákon jedná o souboji v §§ 158 — 165. Souboj se tresce jako zločin a sice:
1. Když neměl za následek zranění žalářem od 6 měsíců do 1 roku, v případě zranění však od 1 do 5 let.
2. Měl-li však souboj za následek těžké poškození na těle, které mělo v zápětí ztrátu nebo trvalé oslabení tělesného orgánu, stálou chorobu, ustavičnou nezpůsobilost’ k povolání nebo pomatení mysli (§ 156), tresce se souboj těžkým žalářem od 5 do 10 let.
3. Vzešla-li ze souboje smrť některého z protivníků, má pachatel býti potrestán těžkým žalářem od 10 do 20 let.
4. Účastníky souboje jsou:
a) ten, kdo k vyzvání nebo ke skutečnému dostavení se k souboji vybízel nebo jinak úmyslně působil;
b) kdo tomu, jenž se k souboji nechtěl dostaviti, opovržením vyhrožoval neb opovržení na jevo dal;
c) účastníky jsou konečně svědkové při souboji (sekundanti). Trest ve všech těchto případech na účastenství v souboji jest žalář od 6 měsíců do 1 roku, byl-li vliv účastníka zvlášť důležitý, nebo měl-li souboj v zápětí poranění nebo smrt, od 1 do 5 let.
IV. Beztrestnosť souboje nastává:
1. pro vyzývatele, jestliže se k souboji nedostaví; 2. pro tohoto jakož i pro vyzvaného, když se sice k souboji dostavili, avšak před početím jeho od souboje dobrovolně ustoupili;
3. pro všechny ostatní spoluvinníky, když se opravdově vynasnažili, aby soupeři od souboje dobrovolně ustoupili a se souboje skutečně sešlo.
V. Souboj dle trestního zákona vojenského (§§ 437 až 444).
1. Souboj jako zločin: Vojenský tr. zák. obsahuje v podstatě tatáž trestní ustanovení o souboji jako civilní tr. zák., stanoví však, což souvisí s povahou tohoto zákona, též na souboj přísnější tresty, než civilní tr. zák., vyjímajíc § 440, dle něhož odchylkou od § 161 civ. tr. z. pro případ, že ze souboje vzešla smrť některého odpůrce, pachatel podléhá trestu žaláře od 5 až do 10 let, tudíž trestu mírnějšímu než dle § 161 civ. zák. tr.; směřovala-li však již původně úmluva na usmrcení některého z odpůrců, těžký žalář od 10 do 20 let. Trestu podléhá dále samostatný velitel, jenž zvěděv o chystaném souboji, opominul jemu zabrániti, ačkoli tak mohl učiniti; rovněž i soudce vojenský, který nezavede s osobou jeho pravomoci podrobenou trestní řízení, ačkoli o tom nabyl vědomosti, že se trestného skutku v tomto směru dopustila (§ 447).
2. Jako přečin se trestá souboj, jestliže důstojník někoho na souboj vyzval, aniž by však k souboji skutečně došlo; tento přečin se tresce vězením od 1 do 3 měsíců. Dopustil-li se však první urážky, budiž, lze-li mu přičítati zločin utrhání na cti nebo urážku na cti, potrestán dle §§ 97 a 98 a kromě toho odsouzen do tuhého vězení na dobu tří až šesti měsíců; dle důležitosti okolností může býti uznáno též na propuštění ze služby (§ 602). (Viz čl. Obrana cti vojenské, Rada důstojnická Čestná, Rencontre.)
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Kardinálové. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 26-27.