NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 835.

Pod skutkovou podstatu zločinu veřejného násilí dle § 81 tr. zák. spadá každý násilný odpor, čelící přímo neb nepřímo proti osobě veřejného orgánu a nutící ho, by odpor s vynaložením vlastní síly odstranil.
Četník jest povinen, by zakročil, i když jest mimo službu, jakmile pozoruje, že se páše nějaký trestný čin.
(Rozh. ze dne 8. května 1922, Kr I 473/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v České Lípě ze dne 16. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 81 tr. zák.
Důvody:
Jelikož rozsudek spatřuje dle svých rozhodovacích důvodů násilné vztažení ruky na vrchního četnického strážmistra Bedřicha P-а právě v tom, že obžalovaný pokusil se vytrhnouti četníkovi z rukou pytel s ovsem, nemůže býti shledán odpor dle § 281 čís. 5 tr. ř. v tom, že nalézací soud dospěl na základě svědectví Bedřicha P-а a Václava H-a ku zjištění onoho násilného vztažení ruky, jakkoli oba tito svědci výslovně pořeli, že by se byl obžalovaný četníka samého dotknul rukou, potvrdivše toliko, že četníkovi pytel z rukou vytrhoval. Nejdeť o vadu výroku soudního po stránce skutkové, nýbrž výhradně o otázku správnosti právního posouzení, směl-li nalézací soud shledati odpor násilným vztažením ruky na četníka v pokusu, vytrhnouti mu násilím z rukou pytel ovsa, což zmateční stížnost sama uznává tím, že domnělé nesprávné řešení otázky té uplatňuje jako zmatek dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. Než neprávem. Neboť správně poukazuje již rozsudek na to, že nelze vykládati § 81 tr. zák. tak doslovně, že by vyžadoval odpor právě jen vztažením ruky přímo na osobu veřejného orgánu, že naopak ohrožuje trestem každý násilný odpor, čelící přímo nebo nepřímo proti osobě veřejného orgánu a nutící ho, aby odpor s vynaložením vlastní síly odstranil, má-li býti úřední jednání provedeno. Vyplývá to jak ze zařazení § 81 tr. zák. do hlavy o veřejném násilí, tak i z účelu tohoto předpisu, aby chráněn byl úřední výkon proti jakémukoliv pokusu, zmařiti jej násilím proti veřejnému orgánu. Neméně bezdůvodná jest stížnost, pokud z téhož důvodu zmatečnosti brojí proti rozsudku, poněvadž prý obžalovanému dle výstroje četníka nebylo známo, že jest ve výkonu služby. Zjišťujeť rozsudek výslovně, že byl četník, byť i ne v plné výzbroji, tedy přece jen v stejnokroji, opatřen poboční zbraní a že hned na počátku svého zakročení prohlásil oves jménem zákona zabaveným. Za těchto okolností nemůže se stěžovatel s úspěchem dovolávati neznalosti § 9 četn. instrukce, jenž zavazuje četníka, by zakročil, i když jest mimo službu, ihned, jakmile pozoruje, že se páše nějaký trestný čin. Neboť dle vystoupení četníka nemohl obžalovaný míti pochyby, že zakročuje proti němu služebně, a nesměl tudíž proti zakročení četníkovu násilně se vzepříti ani tehda, kdyby byl měl pochybnosti, zda četník při svém zakročení postupuje přesně podle platných služebních předpisů.

Citace:

č. 835. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 262-263.