NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 584.

Zranění cestujícího pádem zavazadla s nedostatečně opatřené poličky na zavazadla jest příhodou v dopravě.
(Rozh. ze dne 8. července 1920, Rv I 242/20.)
Počátkem června 1918 jel žalobce drahou ve voze 3. třídy. Seděl ve velkém oddělení vozu vedle dveří vedoucích z postranní chodbičky do předsíně. Na poličce pro zavazadla uložen byl při stěně u dveří dřevěný vojenský kufřík. Za jízdy otevřel zřízenec vojenské policie, chtěje ve voze vykonati prohlídku, dvéře, vedoucí z předsíně do oddělení, dvéře narazily na dřevěný kufřík, jenž za jízdy pošinul se až do prostoru přede dveřmi, kufřík spadl s poličky na žalobce a způsobil mu poranění. K žalobě uznal soud prvé stolice, že žalobcův nárok proti dráze na náhradu škody jest po právu. Zjistil, že police, se které kufřík spadl, neměla na straně ku dveřím žádné příčky, že police takové jsou 258—355 mm široké, sklon jejich proti stěně vagonu jest as 85, jinak však že není předpisu, jak tyto poličky mají býti zařízeny a že jsou také poličky postranními lištami, které by zabraňovaly sesunutí zavazadel se strany, zřídka opatřeny, že však bylo by dle znalce možno poličky na straně chodby opatřiti zabedněním, čímž by se sesunutí zavazadel s poličky zamezilo. Po právní stránce vyslovil názor, že spadnutí kufříku s poličky jest zajisté příběhem kromobyčejným, který se při normálním provozování jízdy zpravidla nepřihází a spatřovati jest proto ve faktu tomto beze vší pochybnosti událost v provozování vozby, jakou na mysli má § 1 zákona o ručení železnic, a že dráha neprokázala žádného z omluvných důvodů. Odvolací soud mezitímní rozsudek potvrdil, dodav na vyvrácení stanoviska žalované dráhy toto: Nelze sdíleti náhled žalovaného eráru, že jde o neodvratitelnou příhodu způsobenou nepozorností cestujících a zřízence vojenské policie, za něž dráha neručí, vždyť stačila obyčejná, článkem 282 obch. zák. dráze jako povozníku diktovaná a žalovaným erárem v odvolání výslovně přiznaná povinnost bdíti nad bezpečností dopravy, zde dohlédnutím k tomu, by zavazadla, vyhovující předpisu § 28 (1) ž. d. ř. byla bezpečně umístěna, neboť pak by ani při prudkém nárazu dveří na polici nebylo možno zavazadlo s ní shoditi. Ostatně musí dráha při chvatu při dopravě její neodvratném vždy na náhlé a prudké otevírání dveří, právě tak jako na přirozené posouvání se zavazadel následkem nezbytných otřesů a nakloňování se vlaku v zatáčkách pamatovati a proto následkům toho všeho dle § 17 cís. nařízení ze dne 10. listopadu 1851, č. 1 ř. zák. z roku 1852 i § 1297 obč. zák. čeliti, což dle posudku znaleckého i zde možným bylo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opírající se o dovolací důvod nesprávného právnického posouzení rozepře (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), není opodstatněno.
I když otřesy vagonu za jízdy, které způsobily, že dřevěný vojenský kufřík, uložený na poličce, určené pro zavazadla, se posunoval tak, až konečně přesahoval s poličky do prostoru, ve kterém se pohybovaly dvéře kupé, nebyly abnormálně silné, nelze ve případě tomto neuznati, že došlo k příhodě v dopravě ve smyslu § 1 zákona o ručení železnic. Neboť příhoda ta nezáležela v těchto otřesech, nýbrž v tom, že kufřík s poličky spadl. Událost taková jest jistě nepravidelností při dopravě, uváží-li se, že k řádnému a pravidelnému způsobu dopravy zavazadel na policích osobních vagonů náleží, aby zavazadla ta zůstala na svém místě řádně uložena. Jde tedy jen o to, zdařil-li se žalovanému některý z omluvných důkazů § 2 zákona o ručení železnic. Že by příhoda tato byla bývala vyvolána vlastníkem zavazadla nebo manipulací některého ze spolucestujících, který kufřík na poličce neopatrně nebo ledabyle umístil, se vůbec netvrdí. V tom, že poslední příčinu ku spadnutí kufříku zavdal zřízenec vojenské policie, který, vstupuje do kupé za účelem konání své služby, trhl dveřmi směrem do kupé a kufřík přečnívající s poličky do prostoru přede dveřmi tím srazil, nelze však spatřovati ani zavinění třetí osoby, ani neodvratnou náhodu. O nějakém zavinění onoho zřízence (§ 1297 obč. zák.) nelze mluviti již proto, že, vstupuje do kupé, nemohl ani tušiti, že otevření dveří překáží přečnívající s poličky kufřík, nýbrž směl naopak předpokládati, že dvéře mají pro svůj pohyb volný prostor. Neodvratné náhody dle § 2 zákona o ručení železnic mohla by se však žalovaná dráha dovolávati s úspěchem jen tehdy, kdyby byla dokázala, že tu jde o z venčí přišlou náhodu, již nebyla s to odvrátiti prostředky přiměřenými jich účelu. Důkaz ten však žalovaná nepodala a nebyla ani s to jej podati, poněvadž jest zjištěno, že nehodě podobné lze zabrániti prostým obedněním poličky, které by nepřiměřeného nákladu, zajisté nevyžadovalo.

Citace:

č. 584. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 425-427.