NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2815.

Skutkovou náležitost přečinů §§ 486 čís. 1, 2 tr. zák. »poškození věřitelů nebo jich části« musí soud zjistiti a odůvodniti; dělání nových dluhů (čís. 2 §u 486 tr. zák.) poškozuje staré věřitele tím, že přistoupením nových věřitelů zmenšuje se kvota, která by jinak na ně vypadla; poškození nových věřitelů pak záleží tu v tom, že nový věřitel nabývá jako vzájemné plnění pohledávku pochybnou, často i značně nižší; placení dluhů a zřízení zástavy poškozuje věřitele potud, pokud věřitel, jemuž bylo placeno (dána zástava) obdrží více, než by při stejnoměrném uspokojení věřitelů naň vypadlo.
(Rozh. ze dne 8. června 1927, Zm II 36/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalované do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Olomouci ze dne 4. prosince 1926, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem podle §u 486 čís. 2 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu nalézacímu, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Ke skutkové podstatě přečinů podle §u 486 čís. 1 a 2 tr. zák. jest nutno, by následkem nedbalosti dlužníkovy v těchto zákonných ustanoveních blíže rozvedené nastalo poškození věřitelů neb jich částí. Tuto skutkovou náležitost musí soud zjistiti a odůvodniti. Poškození věřitelů podle §u 486 čís. 2 tr. zák. nastává tím, že dlužník k placení neschopný nové dluhy činí, nebo dluhy platí a zástavy zřizuje. Dělání nových dluhů zahrnuje dva případy, a) poškození starých věřitelů tím, že přistoupením nových věřitelů (aniž by se do podstaty dostala stejná úhrada) zmenšuje se kvota, která by jinak na ně vypadla, b) Poškození nových věřitelů záleží v tom, že nový věřitel nabývá jako vzájemné plnění pochybnou — často i značně nižší pohledávku (Bartsch—Löffler, Konkursordnung II. díl str. 542). Placení dluhů a zřízení zástavy poškozuje věřitele potud, pokud věřitel, jemuž buď bylo zaplaceno neb kterému byla dána zástava, obdrží více, než by při stejnoměrném uspokojení věřitelů naň vypadlo (Bartsch-Löffler, Konkursordnung II. díl str. 509). Stížnost vytýká rozsudku, uplatňujíc zmatek podle §u 281 čís. 5 tr. ř., že neodůvodňuje po případě nevyvozuje, že obžalovaná sice věřitele poškodila a poukazuje v tom směru na neplně hodnotné zodpovídání se obžalované. Tím stížnost uplatňuje ve skutečnosti zmatek podle §u 281 čís. 9 písm. a) tr. zák. Stížnost jest v právu, neboť rozsudek vůbec nezjišťuje, zda a jak poškození věřitelů ve shora řečeném směru nastalo následkem toho, že obžalovaná z nedbalosti v čas řízení vyrovnací nebo zahájení úpadku nenavrhla. I bylo pro tento zmatek napadený rozsudek za souhlasu generální prokuratury jako zmatečný zrušiti a ježto nelze se obejíti bez nového hlavního přelíčení, podle §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. pro rok 1878 uznati právem tak, jak se stalo, aniž by bylo potřebí zabývati se dalšími vývody zmateční stížnosti.

Citace:

Čís. 2815.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 486-487.