392 s., 23 (1914). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 23 (1914)
PDF

Žaloba určovací či žaloba o plnění? Příspěvek k výkladu
§§ 371., 957. obč. zák. a 228. c. s. ř.


Přespolní listonoš F. N. byl zatčen pro zločin zpronevěry peněz od občanů za účelem odevzdání k poštovnímu úřadu ku další dopravě jemu svěřovaných, a byl mu při tom odebrán a k soudu uložen obnos 414 K 55 h; když pak byl listonoš odsouzen pro zločin zpronevěry, byli poškození občané jako soukromí účastníci soudem poukázáni, aby »vhodnou cestou« vydání deponovaného obnosu si vymohli.
Následkem toho obrátili se A. a B. se svým nárokem, že oni jsou výlučně oprávněni žádati za vydání celého uloženého obnosu na ostatní soukromé účastníky a uznali tito nárok žadatelů až na C., který tvrdil, že jemu přísluší k depositu onomu poměrný nárok se všemi soukromými účastníky, tedy i s praetendenty A. a B. a vydobyl si za tím účelem exekuční právo zástavní na vklad ten pro svou pohledávku 323 K 82 h proti listonoši F. N. jako dlužníku
svému.
I podali praetendenti A. a B. na C. žalobu, aby bylo uznáno právem, že žalovaný jest povinen uznati, že jim přísluší výhradně právo vlastnické na deponovaný obnos a že jest žalovaný povinen k tomu přivoliti, aby obnos tento byl žalobcům vydán.
Žalobě této bylo všemi třemi instancemi vyhověno přes námitku žalovaného, že listonoš F. N. peníze svěřené smísil dohroma- dy i s penězi svými, a že žalobcové tedy nemohou dokázati své výhradně vlastnictví k penězům zabaveným exekučně pro žalovaného.
Stolice první vycházela při tom z těchto důvodů:
Již dle ustanovení §u 367. tr. ř. mohl býti obnos sporný 414 K 55 h při zatčení u listonoše F. N. nalezený a jemu zabavený, — vydán žalobcům od soudce vyšetřujícího, poněvadž obviněný s tím souhlasil, předpokládaje ovšem souhlas veřejného žalobce a dále. že by nebylo peněz těch potřeba jako průvodního materiálu.
Tím spíše možno ty peníze nyní vydati žalobcům, poněvadž F. N. i jako svědek pod přísahou vypověděl, že měl při zatčení u sebe jen peníze od žalobců mu svěřené, které byl ovšem smísil se svými asi 24 K a z toho něco utratil, kdežto od jiných osob, zvláště od žalovaného, že však v ten čas žádných peněz nemel.
Takto jsou však zjištěny okolnosti, ze kterých dle § 371. poslední věta obč. zák. lze souditi s jistotou o původu těch peněz, totiž že to byly obnosy od žalobců listonoši F. N. svěřené, byť je neměl při zatčení a odebrání v kapse in specie, jak mu byly svěřeny, smísiv je s penězi svými a utráceje z nich a že jsou tedy zabavené obnosy vlastnictvím žalobců. Tím jsou však dány obě podmínky přítomné žaloby určovací dle § 228. c. s. ř., totiž právní zájem žalobců, aby bylo co nejdříve zjištěno, že tu jest uplatňovaný žalobou právní poměr a sice právní nárok jejich na výhradně vydání onoho deposita jako jejich vlastnictví, což žalovaný neprávem popírá a bylo tedy žalobní prosbě vyhověno.
Toto právní stanovisko sdílel i soud odvolací s tím, že nepokládá tuto žalobu ani za žalobu vlastnickou dle § 369. obč. zák., protože peníze deponovány nejsou u soudu pro žalovaného a on není tedy v jejich držení., ani za žalobu exscindační, protože žalobní petit ani na zrušení exekuce nezní, nýbrž považuje ji za žalobu zjišťovací. na čemž nemění ničeho ani dodatek žalobní prosby, že žalovaný je povinen přivoliti, aby obnos ten byl žalobcům vydán, poněvadž je to pouhý teoretický důsledek vlastnictví.
Dovolací soud zamítl revisi žalovaného proti tomuto rozsudku. přičiniv tyto důvody:
Žaloba přítomná není co do svého obsahu a své prosby ani žalobou vlastnickou, pro kterou se tu nedostává podmínek §u 369. obč. zák., ani žalobou exscindační, ani žalobou zjišťovací, nýbrž jen žalobou o plnění, jejímž předpokladem je uznání vlastnictví, pokud se týče nároku na vydání obnosu složeného u soudu trestního žalovaným.
Listonoš F. N., jenž převzal dne 4. února 1911 od žalobců peněžní obnosy 261 K 14 h, resp. 155 K 95 h, aby je podal na poštovním úřadě v Kr., byl schovatelem peněz (§ 957. ob. z. obč.); hledíc ku příkazu mu udělenému, aby peníze podal, dlužno jej pokládati za zmocněnce, a jinak platí proň předpisy o smlouvě úschovách
Jednal-li pak v odporu s příkazem převzatým, zadržel-li za sebou a přivlastnil-li si obnosy, jež byl obdržel, a byl-li proto volán k zodpovědnosti a odsouzen pro zpronevěru, a je-li na druhé straně jisto a jím samým uznáno za správné, že obnos peněžní, který byl u něj nalezen při zatčení, ku kterému došlo den na to, — tvoří zbytek obou obnosů odevzdaných mu od žalobců u příležitosti zmíně- ného příkazu, — tož je na bíledni, že za okolností takových zůstaly peníze ty, jelikož nebyly odvedeny svému účelu, do vlastnictví F. N. však přejíti nemohly (§ 958. ob. z. obč.), vlastnictvím žalobců a že tito je mohou požadovati nazpět.
Nároku žalobnímu není v cestě nikterak předpis §u 371. ob. z. obč., poněvadž nastoupily právě okolnosti, z nichž je patrno, že depositum ono jest vlastnictvím žalobců, a že tito mají nárok na vrácení obnosu a na vydání deposita. Za poměrů těchto nemůže žalobcům býti na újmu skutečnost, že peníze ty byly s jinými smíseny (§ 415. ob. z. obč.) a tím méně lze na nich, jak to žádá žalovaný, — požadovati důkaz druhu peněz, které F. N. obdržel, přijímaje příkaz.
Neoprávněný jest proto i dovolací důvod č. 1 §u 503. c. s. ř. podaný z důvodu tvrzeného vnitřního odporu rozsudku dle § 477. c. s. ř. Takovýto závěr žalovaného nelze tím méně dovozovati z výroku soudu odvolacího, že na žalobu přítomnou bylo vůči žalovaným jen zjištěno »vlastnické právo« žalujících k penězům vloženým, a že dlužno pokládati dodatek prosby žalobní, obsahující závazek o přivolení ku vydání obnosu, za pouhý theoretický následek »vlastnictví«.
Okolnost, že ve případě tomto nebylo žádáno a učiněno rozhodnutí o exekučním nároku žalovaného, nemůže však učiniti návrh žalobní nepřípustným, jelikož je tento opodstatněn zjištěním výlučného vlastnického práva žalobců a nesmí se nad to přehlédnouti, že se exekuce zahájená dovolatelem proti listonoši F. N. týká, dle vlastních udání dovolatelových, zabavení domnělého nároku dlužníkova na vydání peněz uložených a převzatých dle usnesení soudu krajského v U. Hr. do seznamu neznámých vlastníků, že však takovýto nárok F. N. ve skutečnosti nikdy nestával a nemohl se také vzhledem k okolnostem státi existentním (§ 375. a násl. ř. tr.)
Rozh. nej v. soudu z 27. listopadu 1912, Rv III 391.)
C. k. okr. soudce Křepelka.
Citace:
Žaloba určovací či žaloba o plnění? Příspěvek k výkladu §§ 371., 957. obč. zák. a 228. c. s. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 5, s. 232-234.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).