Č. 5744.

Vojenské věci: * Jestliže mno, zrušivši výrok zsp-é o pojetí
určitého bytu do výkazu o obsazovacím prostoru, zároveň potvrdilo výrok o přídělu bytu toho určitému voj. gážistovi (§ 25 zák. o ubytování vojska z 11. června 1879 č. 93 ř. z. ve znění zák. ze 13. května 1924 č. 118 Sb.), jest toto rozhodnutí min. o individuelním přídělu bytu nezákonné.
(Nález ze 7. června 1926 č. 11.945.) Prejudikatura: Boh. 4659 adm. a j.
Věc: Pozůstalost po Vladimíru K., zastoupená Eugenií K. a Růženou V. v Praze (adv. Dr. B. Jedlička z Prahy) proti ministerstvu národní
obrany o vojenské ubytování.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Magistrát hl. m. Prahy pojal na základě § 9 min. nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z. byt o 4 pokojích s příslušenstvím v domě čp. ... do výkazu o obsazovacím prostoru a uvědomil o tom dne 9. října 1924 právního zástupce st-lů dům spravujícího. Zástupce st-lů podal 21. října 1924 námitky, jimiž brojil proti pojetí bytu do výkazu o obsazovacím prostoru, ježto byt není dosud volný a majitelé domu bytu nutně potřebují pro sebe. Výměrem z 20. října 1924 vyslovil magistrát, že byt, o něž jde, byl pojat do výkazu o obsazovacím prostoru proto, ježto zůstal po odchodu dosavadních uživatelů bytu delší dobu neobydlen, a přidělil byt ten generálu Š. V odvolání namítali st-lé, že lze zařaditi byty do výkazu o obsazovacím prostoru jen tehdy, když jsou volny a majitelé domu jich nepotřebují pro sebe. Při šetření k odvolání zahájeném udala Růžena V., majitelka jedné třetiny domu, že se nehodlá do onoho bytu nastěhovati. Majitelé ostatních dvou třetin slyšeni nebyli. Zsp rozhodnutím z 2. prosince 1924 zamítla odvolání proti pojetí místností do výkazu o obsazovacím prostoru jako opožděné. Odvolání proti individuelnímu přídělu bytu zamítla s poukazem k tomu, že povinnost ponechati ony místnosti pro ubytování vojska zakládá se na ustanovení zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. a zák. z 13. května 1924 č. 118 Sb. a místnosti ty nepatří k oněm prostorům, jež podle § 10 zák. č. 93/1879 z přídělu jsou vyňaty. Námitku, že ubytovatelé potřebují uvedených místností pro sebe, neuznal úřad důvodnou, ježto šetřením bylo zjištěno, že
tvrzení to neodpovídá pravdě. Nař. rozhodnutím zrušilo mno v dohodě s min. vnitra rozhodnutí zsp-é, pokud jím bylo odvolání proti zapsání bytu do výkazu o obsazovacím prostoru odmítnuto jako opožděné, a vyslovilo, že rozklad podaný u magistrátu 21. října 1924 byl podán včas.
Odvolání proti individelnímu příkazu bytu voj. gážistovi zamítl úřad z důvodů, uvedených po této stránce v rozhodnutí zsp-é. K námitkám odvolání podotklo mno, že nelze ze zákona dovoditi, že byt nesmí bytí přidělen před vyřízením námitek, vznesených proti zapsání bytu do výkazu o obsazovacím prostoru; avšak i v případě, že by námitky odvolání v tomto směru byly odůvodněny, neměly by zde významu, ježto st-lé včasným odvoláním proti přídělu řádně hájili svých zájmů, a nemohla jim býti způsobena vytýkaným postupem újma. Konečně vyslovil úřad, že k individuelnímu přídělu lze použíti obytných místností volných, neb i takových, o nichž jest již v době přídělu jisto, že se co nejdříve uprázdní a které nebyly ještě platně pronajaty osobě třetí. V tomto případě jde o byt již po delší dobu nepoužívaný, který tedy právem mohl býti pojat do onoho výkazu a mohl býti individuelně přidělen.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí obsahuje dva výroky. Prvním výrokem vyhovělo mno odvolání st-lů proti výroku II. stolice, jímž tato rekurs, týkající se stanovení obsazovacího prostoru, zamítla jako opožděný. Druhým svým výrokem rozhodl žal. úřad zároveň o otázce přídělu bytu voj. gážistovi a zamítl rekurs proti individuelnímu přídělu sporného bytu.
Stížnost proti tomuto druhému výroku namítá, že byt nelze přiděliti a tedy ani o individuelním přídělu rozhodnouti, pokud nebyl byt pojat s právním účinkem do výkazu o obsazovacím prostoru. Nss shledal námitku tu důvodnou.
Jak nss již v četných nálezech vyslovil, — poukazuje se ku př. na nález Boh. 4659 adm. — dělí se řízení o ubytování voj. gážistů podle zákona č. 93 z r. 1879 ve znění zákona č. 118/24 ve dvě stadia. První stadium jest sdělání či doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, druhým
stadiem jest pak příděl bytu určitému voj. gážistovi. Jestliže však příslušné normy upravují řízení o pojetí bytu do onoho seznamu samostatně a v tomto řízení vyhrazují stranám zvláště právo podati námitky, s druhé strany pak zákon č. 118/24 (§ 1) a prov. nař. k němu č. 119/24 (§ 2 odst. 2) výslovně stanoví, že k přídělu bytu lze použíti pouze bytů (místností), zapsaných ve výkazu o obsazovacím prostoru, nutno dospěti k závěru, že platné rozhodnutí o pojetí bytu do zmíněného výkazu
o obsazovacím prostoru je nezbytnou zákonnou podmínkou pro rozhodování o individuelním přídělu.
V tomto případě nebyla otázka zapsání bytu do onoho výkazu konečně vyřešena, neboť v důsledku prvého výroku žal. úřadu bude věcí II. stolice, aby o pojetí bytu do tohoto výkazu rozhodla. Jestliže za tohoto stavu věci žal. min. věcně rozhodlo o individuelním přídělu bytu určitému
voj. gážistovi a příděl ten jako stolice odvolací potvrdilo, musil nss v tomto postupu seznati nezákonnost.

Citace:

č. 5744. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 37-39.