NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4963
.
Lesnictví. — Urbarialisté (Slovensko): O pravomoci úřadů správních co do správy absolutní lesní půdy a lesů urbářských.
(Nález ze dne 1. října 1925 č. 13035.).
Věc: Ondřej K. a soudr. v R. proti ministerstvu zemědělství, exposituře pro Slovensko v Bratislavě o zákaz pastvy a kácení lesa.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Přípisem ze 16. července 1923 vyzval okresní úřad v Turč. Sv. Martině obvodní notariát v Turanech, aby oznámil urbarialistům obce R. a K., že jim okresní úřad přísně zakazuje káceti dříví a pásti v lese, o který se právě soudí. Les ten má výměry celkem 412 kat. jiter a jsou to oddělení. . . Rozhodnutím ze 6. října 1923 zamítl župrií úřad v Turč. Sv. Martině odvolání st-lů jako bezdůvodné na základě posudku lesního oddělení okr. úřadu v Kremnici. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad další odvolání st-lů.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Stížnost brojí proti rozhodnutí min. zeměd. toliko v jednom směru a s jediného hlediska, totiž pouze pokud jde o zákaz káceti a pásti, nikoli tedy proti příkazu, pojatému do rozhodnutí župního úřadu, zalesniti vykácené plochy, a omezuje se na jedinou námitku, že totiž úřady v daném případě zakročivší nebyly k aktu tomu oprávněny, ježto nejde o lesy chráněné po rozumu § 2 zák. čl. XXXI z 1879. St-lé však přehlížejí, že úřad nedovozoval své příslušnosti k opatřením, jež vyslovil, z toho titulu, že by šlo o les chráněný ve smysiu uvedeného zákonného předpisu, nýbrž, jak zejména ve výroku II. instance výslovně je uvedeno, z toho, že jednak jde o absolutní lesní půdu podle § 4 cit. zák. čl. a jednak že běží o les urbárský, spadající podle § 1 zák. čl. XIX z 1898 pod státní správu. Ze by pak těchto podmínek pro kompetenci státních úřadů zde nebylo, že by totiž nešlo o absolutní lesní půdu, a o les urbarialistů, st-lé netvrdí a naopak druhá z oněch okolností je i dle jejich přednesení naprosto nesporná.
Je-li tomu tak, byl okresní úřad podle § 11 zák. čl. XIX z 1898 a § 1 vl. nař. z 22. prosince 1922 č. 383 Sb. oprávněn vyhotoviti provisorní i systematický hospodářský plán, dohlížeti, aby při těžbě užitků bylo dbáno zákona a nařízení, a provésti všechna opatření, jichž jest třeba v zájmu ochrany a zachování lesů a k rozvoji lesního hospodaření.
Úřad II. instance zjistil, že bývalým uherským min. vypracován byl hospodářský plán, stran něhož však není známo, zda je skutečně v rukou st-lů, a dále zjistil na základě odborného posudku lesního oddělení okresního úřadu v Kremnici, že hospodaření v dotčeném lese neodpovídá pažadavkům řádného hospodaření, ježto vytěženo bylo v letech 1920-1923 dříví více, než by odpovídalo řádnému hospodářskému plánu a krom toho, že st-lé používají lesa toho také k účelům pastvy, čímž znemožněno je náležité opětné zalesnění vykácených ploch. St-lé správnosti těchto skutkových zjištění nepopírají.
Byla-li však státní správa, jak svrchu uvedeno, oprávněna stanoviti pro hospodaření v dotčeném lese pevný hospodářský plán a je-li oprávněna a povinna pečovati o to, aby v zájmu řádného hospodaření lesa a jeho zachování bylo šetřeno všech zákonných předpisů a přikročiti ke všem, opatřením, jichž ochrana lesa a jeho zachování vyžaduje, pak nelze spatřovati překročení mezí úřední pravomoci v tom, že úřad — předpokládaje, že st-lé snad hospodářského plánu svého času příslušným úřadem vyhotoveného nemají, a zjistiv způsob, jak v lese tom hospodaří, — opatřil prozatímně, než by opět plán ten mohl býti zhotoven, čeho podle odborného posudku bylo nezbytně třeba, aby les nebyl poškozen nebo zničen.
Tato nutná opatření spatřoval úřad v tom, aby zastaveno bylo prozatím do roku 1925 další kácení lesa, když st-lé — jak nepopřeli — těžbu až do té doby podle řádného hospodaření vypadající již vyčerpali, jednak pak v tom, aby v zájmu opětného zalesnění vykácenýcn lesních ploch a zachování pioduktivnosti lesní půdy (§ 3, odst. 1 zák. čl. XIX z 1898) lesní pastva byla prozatím, nikoli, jak st-lé se domnívají, vůbec zastavena, nýbrž jak z výroku II. instance se jasně podává, toliko omezena v ten způsob, že by byla vyloučena na plochách vykácených a v porostu mladším 20 let. Že by pak tato opatření sama o sobě danému skutkovému stavu nebo zákonným předpisům neodpovídala (zák. čl. XXXI z 1879 a zák. čl. XIX z 1898), st-lé ani netvrdí.
Schválil-li tedy žal. úřad přes jejich odvolání ona opatření vyslovená úřady nižší instance, nelze jeho postupu vytýkati nezákonitost, a bylo tedy stížnost, jiných stížných bodů neobsahující, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4963. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 232-234.