NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5180.

Státní zaměstnanci: Lze s pense bývalého uher. státního úředníka, která byla státem čsl. k placení převzata, srážeti přeplatky vzniklé z plateb vykonaných býv. uher. vládou?
(Nález ze dne 4. prosince 1925 č. 23360).
Prejudikatura: Boh. 4253 adm. a j.
Věc: Dr. Ladislav K. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě stran výplaty zadržených služebních požitků.
Výrok: Nař. opatření, pokud jde o srážku přeplatku úhrnem 264,93 K, zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl v době převratu finančním radou VII. h. tř. a náměstkem ředitele u fin. ředitelství v Bratislavě. Již před převratem měl dle tvrzení svého titul vrch. fin. rady. Dne 14. prosince 1918 byl vládou maďarskou jmenován vrch. fin. radou. Do služeb čsl. republiky republiky se nepřihlásil, nebyl převzat — nýbrž bylo mu výnosem gfř z 21. srpna 1919 sděleno, že gfř jeho slib poslušnosti čsl. republice nebéře k vědomosti, jej z dosavadní služby bez všelikých nároků naproti státu čsl. propouští a jeho služ. požitky koncem měsíce srpna 1919 zastavuje. Žádost jeho o pensionování byla zamítnuta, rovněž nebylo nálezem nss-u z 19. června 1925 č. 12399 vyhověno stížnost do odepření pense, při čemž v důvodech zdůrazněno, že st-l byl úředníkem býv. státu uherského, že ve službách státu čsl. ani provisorně dle § 2 zák. č. 64/18 ponechán nebyl a že mu také pensijní požitky státem čsl. individuelnč nebyly přiznány. Není sporno, že st-li byly veškeré požitky z října 1918 do konce června 1919 vyplaceny. Žádostí podanou 21. března 1924 a opětně 22. července 1924 žádal st-l, aby mu požitky za měsíc červenec a srpen byly k výplatě poukázány. Výnosem z 28. září 1924 byly mu sice tyto požitky k výplatě poukázány, avšak zároveň upotřebeny k úhradě přeplatku v obnose 264,97 (na služném 116 Kč 66, na místním přídavku 90 Kč, na válečném přídavku 58 Kč 31 h), nákupní zálohy poskytnuté býv. uh. státem v obnose 1500 K a nedoplatku zálohy na služné 1738,63 a jiných nezaplacených erárních požadavků v obnose 58,33 Kč, úhrnem 3561 K 93 h a zároveň sděleno, že přeplatek na požitcích vznikl tím, že st-l dostával požitky VI.hod. třídy na základě jmenování maďarskou vládou, které vládou čsl. nebylo uznáno.
Stížnost naříká toto opatření jako nezákonné a uvádí, 1) že st-l čsl. eráru ničeho nedluhuje a že maďarská vláda výslovně ustanovila, že po čas převratu úředníkům poskytnuté mimořádné podpory a přídavky nemusí býti vráceny, 2) že st-l byl maďarskou vládou jmenován do VI. platové třídy v době, kdy v Bratislavě a území bratislavského fin. ředitelství uher. vláda prováděla moc a suverenitu, 3) že nař. rozhodnutí odporuje zákonu také v tom směru, že zadržuje plat úředníka v míře 2/3 požitků převyšující.
Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o tyto úvahy: Z vylíčeného děje se podává, že požitky, které čsl. republika st-li vyplácela a pokud jde o požitky na červenec a srpen 1919 k výplatě uznala — nebyly požitky ze služebního poměru st-lova k republice čsl., nýbrž požitky, které převzala k výplatě na účet maďarského státu. Požitky ty mohla republika čsl., když již se k výplatě jich zavázala, zcela nebo z části zadržeti k úhradě svých vlastních pohledávek a k úhradě pohledávek státu maďarského — pokud tyto pohledávky ještě byly po právu v době, kdy území Bratislavské přešlo do správy čsl. republiky (srovnej nález Boh. 4253 adm.).
Pokud jde o přeplatky na služ. požitcích 264,97 Kč, není sporno, že tu jde o rozdíl mezi požitky VII. a VI. třídy hodnostní a že náhrada peníze toho jest vymáhána proto, že čsl. republika neuznává jmenováni st-lovo do VI. hodn. třídy, provedené 14. prosince 1918. Není tedy také sporno, že st-l byl vládou maďarskou do VI. hodn. třídy povýšen a že důsledkem toho měl proti vládě maďarské nárok na služební požitky této hodn. třídě odpovídající, že tudíž vláda maďarská, jejíž zaměstnancem st-l byl a zůstal, neměla proti němu nárok na vrácení přeplatku shora uvedeného; důsledkem toho nemůže jej také čsl. republika sraziti s požitků, které převzala ku placení na účet státu maďarského.
Pokud jde o zálohu na plat, jest nesporno, že st-l obdržel od maďarské vlády v lednu 1919 zálohu na služné penízem 2124,97 K, splatnou v 11 měsíčních lhůtách, počínajících 1. února 1919 a že lhůty za únor a březen 1919 mu byly sraženy — tudíž zbývá nedoplatek Kč 1738,63. St-l neprokázal ani, že tento svůj dluh maďarskému státu uhradil, ani že mu jej maďarský stát prominul, poněvadž tato záloha měla býti splacena srážkou s platu a uvedeným obnosem na osobním účtu st-lově u likvidatury fin. řed. v Bratislavě jako dluh se jeví, nelze seznati nezákonnost v tom, že st-li služební plat, z kterého právě záloha měla býti sražena, byl zadržen.
Podstatně totéž platí o nákupní záloze 1500 K, která byla st-li poskytnuta roku 1918 a měla býti splacena v 12měsíčních lhůtách, počínajících 1. listopadem 1918. St-l tvrdí, že se stát maďarský této zálohy zřekl a že jí úředníci nemusí vraceti, nepředložil však o tom důkazy. Poněvadž není věcí úřadů čsl. republiky, aby vyšetřovaly, zdali pohledávání cizího státu proti cizinci pominulo, nelze shledati nezákonným, když nař. opatření, přihlížejíc k stavu st-lova účtu o služ. požitcích, zadrželo plat, který mu jinak přiznalo, na úhradu jeho dluhu ze služ. poměru. Též námitka o nepřípustnosti exekuce na celý měsíční plat není odůvodněna, poněvadž nejde tu vůbec o vymáhání nějaké pohledávky, nýbrž o výplatu zálohy na služ. požitky, které zálohami předem obdrženými jsou zmenšeny.
Bylo proto stížnost, pokud uplatňuje nepřípustnost srážek zálohy na služné a nákupní zálohy, zamítnouti.

Citace:

Č. 5180. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 628-630.