Č. 1613.

Státní zaměstnanci: O domnělém porušení nabytých práv při jmenování, k němuž došlo následkem sestátnění určitého ústavu zemského.
Nález ze dne 2. listopadu 1922 č. 16007.)
Věc: Inž. Antonín M. v Báňské Šfávnici (adv. Dr. V. Wahl z Prahy) proti vládě republiky československé a ministerstvu zemědělství v Praze (mini r. Dr. A. Kopečný) stran porušení nabytých práv při jmenování.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatel inž. Antonín M., ředitel zemské nižší školy lesnické v Jemnici, nastoupil počátkem války službu vojenskou, dostal se do zajetí, vstoupil do čsl. legií v Rusku a vrátiv se odtud v srpnu 1920, byl 21. listopadu t. r. demobilisován. Jeho místo v zemských službách bylo mu po celou tu dobu zachováno. Mezi tou dobou byla zemská nižší lesnická škola v Jemnici přeměněna na školu střední, načež postátněna a přeložena do Hranic. St-l ihned po svém návratu hlásil se u moravského zemského výboru a krátce na to, ještě před svojí demobilisací, podal si žádost k ministerstvu zemědělství za převzetí do státních služeb, a to bud na místo ředitele střední lesnické školy v Hranicích nebo ke správě státních a nadačních lesů. Jmenování st-lovu na tato místa nebylo lze vyhověti a po delším vyjednávání, během něhož st-1 odmítl nabízené mu místo u státní lesní inspekce v Brně i místo profesora na střední lesnické škole v Báňské Šťávnici, byl st-l přece na návrh ministerstva zemědělství usnesením vlády republiky čsl. ze dne 31. ledna 1922 jmenován profesorem státní střední lesnické školy v Báňské Bystřici v VII. hodn. třídě s požitky VI. hodnostní třídy 3. platové stupnice a s osobním přídavkem rovnajícím se rozdílu mezi VI. hodn. třídou 3. platové stupnice a VI. hodn. třídou 4. platové stupnice po dobu jeho působení na Slovensku. Do jmenování tohoto podal st-1 rozklad k ministerstvu zemědělství, jež nař. usnesením z 21. března 1921 č. — rozkladu tomu nevyhovělo a st-li sdělilo podklad a důvody, na nichž založeno bylo jeho jmenování.
O stížnosti, jak do rozhodnutí vládního, tak do posléz uvedeného usnesení ministerstva zemědělství podané, uvážil nss toto:
Předem bylo se nss-u z moci úřední zabývati otázkou vlastní kompetence, a po této stránce uznal, že nejde o stížnost do jmenovacího aktu ve smyslu § 3 lit. f) zák. o ss, která by ovšem byla nepřípustnou, nýbrž že jde o tvrzené porušení práv nabytých převzetím do státní služby již před tímto jmenováním, takže nss jest po rozumu § 2 cit. zákona povolán zkoumati meritum věci.
Ve věci samé však neshledal nss stížnost důvodnou.
St-l tvrdí, že již postátněním střední lesnické školy v Jemnici, jejímž ředitelem byl, se stal ve smyslu zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 281 sb. z. a n. státním zaměstnancem, a ježto ředitelé středních hospodářských škol jmenují se dle § 13 zákona ze 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. v VI. hodn. třídě, byl vlastně již od tohoto okamžiku zaměstnancem státním této hodnostní třídy, takže jmenováním do VII. hodn. tř. bylo jeho nabyté právo porušeno. Toto jeho tvrzení jest nesprávné, neboť — nehledě k tomu, že st-l, jak shora uvedeno, byl pouze ředitelem nižší lesnické školy, aniž po přeměně této školy na školu střední byl jmenován ředitelem této školy střední — plyne z ustanovení § 6 cit. zák. č. 281/20, že postátněním zemských hospodářských škol nenastává převzetí učitelstva těchto škol do státních služeb eo ipso, nýbrž postátněním vzchází pouze nárok — a to pro zemi i dotyčné učitele — na převzetí jejich do služeb státních, což muže býti ovšem provedeno pouze individuálním jmenovacím aktem příslušného státního orgánu, při čemž nedá se ze znění zákona odvoditi zejména nárok, aby dotčený učitel jmenován byl na týž ústav a na totéž místo, jež zaujímal před postátněním. Tento nárok jest po zákonu konkretisován jen potud, že mají býti zachována nabytá práva přebíraného učitele, pokud tato práva se zakládají na úpravách provedených a schválených podle platných právních ustanovení a pokud práva ta nepřevyšují míru jednotlivých druhů práv a nároků.
jež v den přestupu příslušejí učitelům státním stejné nebo rovnocenné
kategorie.
Z uvedeného jest tedy patrno, že postátněním střední lesnické školy v Jemnici nestal se st-1 ještě eo ipso zaměstnancem státním, nýbrž že byl do státní služby převzat teprve nař. dekretem vládním, jímž jmenován profesorem VII. hodn. třídy v Báňské Šťávnici, a že tudíž o porušení nějakých práv, jichž by byl nabyl již jako státní úředník, mluviti nelze.
Jest tudíž zkoumati, byla-li nař. rozhodnutími porušena jinaká práva st-lova. St-1 shledává zásah do práv jemu příslušejících ve dvojím směru, a to jednak zkrácení nabytých práv ve smyslu § 6 cit. zák. č. 281/20. jednak poškození nepřikázáním t. zv. slovenské výhody jedné hodnostní třídy a 2 platových stupnic.
Pokud jde o nabytá práva ve smyslu § 6 cit. zák., spatřuje porušení jich v tom, že mu uděleno bylo pouze podřízené místo profesorské VII. hodn. třídy, ač měl dosud vedoucí místo ředitele střední lesnické školy, na kterážto místa mají ve státní službě býti dle § 13 zák. ze 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. jmenováni ředitelé v VI. hodn. tř., dále že mu — odečte-li se t. zv. slovenská výhoda jedné hodnostní třídy a 2 platových stupňů — přiznán byl nižší plat, než jaký měl dosud ve službě zemské, a posléze, že mu neprávem byla znovu propočítána služební doba, ač mu byla propočtena již ve službě zemské, a nad to. že mu nyní propočtena nesprávně.
Nss neshledal, že by v některém z těchto směrů nějaká nabytá práva st-lova skutečně byla bývala porušena.
Předem dlužno poukázati na to, co dovoděno již shora, že totiž st-l nebyl vůbec ředitelem zemské střední lesnické školy, nýbrž že zůstal vždy jen ředitelem školy nižší, třeba že ústav, na němž působil, přeměněn později na školu střední. Avšak ani z toho, že někdo byl jmenován jednou ředitelem nějakého ústavu, nenabyl tím ještě — ani v mimostátní službě — práva, aby napříště vždy jen vedoucí místo ředitelské obdržeti musil, zejména však nelze uznati za porušení nabytých práv, byl-li kdo z ředitele nižší školy jmenován profesorem na škole vyšší, jak se stalo u st-le. Že pak ani zařaděním do VII. hodn. tř. nemohlo býti st-li odňato nějaké nabyté právo, plyne prostě z toho. že v zemských službách měl pouze požitky VI. hodnostní třídy.
Také pokud jde o výši služebních příjmů, nebyl st-l nijak zkrácen. Zcela nepřípadně sráží tu st-l — snaže se dokázati opak — od svého platu t. zv. slovenskou výhodu jedné hodn. třídy a 2 platových stupnic, neboť výhoda taková mu vůbec přiznána nebyla, jak sám dále doznává, namítaje okolnost tuto jako samostatný stížný bod. Ve skutečnosti byly mu nař. rozhodnutími přiznány služební příjmy VI. hodn. třídy 3. plat. stupnice, kdežto ve službě zemské měl dosud pouze plat první platové stupnice téže třídy, tedy plat mnohem nižší.
Než ani propočtením celkové služební doby nebyl na svých nabytých právech zkrácen. Jak již shora uvedeno, chrání cit. zák. č. 281/20 v § 6 tato nabytá práva jen potud, pokud nepřevyšují míru jednotlivých druhů práv a nároků, jež v den přestupu učitelům státním, stejné neb rovnocenné kategorie příslušejí. Tím byla stanovena hranice, nad niž nemohou ani nabytá práva přestupujících učitelů býti chráněna. Když tedy žal. úřad, nezabývaje se otázkou, jakých práv st-l z titulu propočítání let nabyl ve službě zemské, přiznal mu ono maximum, jež v tomto směru přísluší státním učitelům stejné neb rovnocenné kategorie, nelze tento postup žal. úřadu nazvati nezákonným a nemohl jím také st-l ve svých právech býti zkrácen.
St-l arci tvrdí, že se mu nedostalo tohoto maxima, poněvadž prý mu nebyla započítána praxe, již vykonával za studií o prázdninách před složením státních zkoušek, a dále že mu služba na panství Schwarzenberském nebyla počítána až do nastoupení na školu v Písku. Avšak na započtení praxe z doby před složením zkoušek neměl by ani učitel se st-lem stejné neb rovnocenné kategorie nároku, neboť dle § 16 vl. nař. ze dne 22. prosince 1920 č. 666 sb. z. a n. lze započísti službu soukromou jen tehdy, je-li rovnocenná službě státní jak co do výkonu, tak co do vzdělání předepsaného pro civilní státní službu, o niž jde, tedy teprve od doby nabytí úplné kvalifikace, a započtení ostatní doby pro- vedeno na základě dokladů st-lem samým úřadu předložených a přesně dle předpisu v § 16 cit. vl. nař. pod lit. a) a b) daného.
Ze všech těchto vývodů je patrnc, že o nějakém porušení nabytých práv nař. rozhodnutími mluviti nelze. Než ani další námitce st-lově, že mu měla býti přiznána tak zvaná slovenská výhoda jedné hodnostní třídy a dvou platových stupňů, nebylo lze přiznati duvodnost, neboť — nehledě k tomu, že t. zv. směrnice, vydané usnesením vlády z 27. července 1920, na něž se tu st-l odvolává, stanoveny byly jenom interně a nemají povahy právní normy, takže z nich nelze vyvozovati právního nároku a nehledě dále na to. že znění těchto směrnic samo pouze zmocňuje vládu, aby výhody tam uvedené zaměstnancům na Slovensko přeloženým poskytovala, aniž by jí tím uložena byla povinnost výhody ty v každém případu přiznati (arg. slova »může, mohou« atd.) — lze výhodu tuto dle čl. II. lit. B přiznati pouze oněm zaměstnancům, kteří již ve státní službě jsou, kdežto zaměstnancům přestupujícím ze služby mimostátní možno přiznati toliko výhodu dle čl. II. lit. A. ve formě zkrácení lhůty postupu o 3 léta, jak se též u st-le stalo.
Tím vyvrácena jest však i výtka st-lova, že ve smyslu citovaných směrnic vládních nesměl býti proti své vůli bez současného přiznání diet přeložen na Slovensko, neboť i tento předpis týká se pouze zaměstnanců, kteří již ve státní službě mimoslovenské ustanoveni byli. Konečně neshledal nss ani vytýkaných vad řízení, neboť tvrzení stížnosti, že nař. rozhodnutí nehleděla ke skutkovým okolnostem, jež sama konstatují, jest samo sebou v rozporu, a pokud by tím snad mělo býti vytýkáno, že úřad nevyvodil z nich ony logické závěry, k jakým snad st-l dospívá, nelze mluviti o vadnosti řízení.
Slušelo tudíž stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 1613. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 286-289.