Authors:
= Boh. adm., 14 (1932), sv. 1
PDF

Č. 9804.
Samospráva obecní. — Řízení správní: Rozhodnutí obecního zastupitelstva, způsobilé tvořiti exekuční titul, či pouhé prohlášení strany?
(Nález ze dne 6. dubna 1932 č. 4749.)
Věc: Obecní úřad ve S. proti ministerstvu vnitra (za zúč. stranu Františka M. ve S. adv. Dr. Arn. Jozífko z Prahy) o politickou exekuci. — Č. 9804 —
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: František M., spachtovav v r. 1916 na dobu 6 let od obce S. obecní rybník, umístil v něm v r. 1928 tabulku se zákazem v rybníku loviti ryby, ledovati, koupati se, plaviti dobytek a husy a bráti z něho vodu. Obecní zastupitelstvo ve S. usneslo se ve schůzi dne 11. února 1928 uložiti obecnímu starostovi obce, aby vyzval Fr. M. pod pohrůžkou žaloby tabulku bez svolení obce postavenou odkliditi. Ježto Fr. M. výzvy této neuposlechl, naopak oznámil obci, že zákaz neodstraní, vyzvala ho k žádosti obce osp v Mnichově Hradišti, aby tabulku z veř. statku odstranil. Když pak Fr. M. ani tomuto vyzvání nevyhověl, bylo výměrem téhož úřadu z 21. června 1928 učiněno opatření, aby tabulka byla odstraněna zákrokem exekučním.
Výměr tento byl v cestě instančního rozhodování potvrzen ze správných jeho důvodů výnosem z 20. července 1928 zsp-ou s podotknutím, že usnesení obecního zastupitelstva z 12. února 1928 stalo se pravoplatným a tím povinnost v něm uložená likvidní. — K dalšímu odvolání Fr. M. zrušilo min. vnitra nař. rozhodnutím jak v odpor vzatý výnos zsp-é, tak i výměr I. stolice, poněvadž usnesení obecního zastupitelstva ve S. z 11. února 1928 intimované st-li výměrem obecního úřadu ze 13. února 1928, nelze pokládati za usnesení obce podle § 5 nař. č. 96/1854 ř. z., nýbrž za pouhé prohlášení strany, totiž obce jako vlastnice rybníka, které však nemůže býti exekučním titulem pro politickou exekuci podle uvedeného nařízení, neboť nemůže býti přezkoumáno instančně úřady správními a to ani po stránce formální.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podaná obsahuje jednak námitku formální, jednak námitku věcnou. Po stránce formální se vytýká, že nař. rozhodnutí není opatřeno odůvodněním. Námitka tato je však zřejmě bezdůvodná, neboť z nař. rozhodnutí je důvod, ze kterého žal. min. zrušilo exekuční výměry nižších úřadů, zcela jasně patrný. V nař. rozhodnutí uvádí se výslovně, že výměr obecního úřadu ze 13. února 1928 je pouhým prohlášením jedné strany soukromoprávního poměru vůči straně druhé a že tudíž není způsobilým býti exekučním titulem. Odůvodnění toto úplně dostačí, jak aby strana z něho poznala, proč žal. úřad řečený výměr neuznal za exekuční titul, tak aby se proti nař. rozhodnutí mohla před nss-em účinně brániti, a to zejména důkazem, že řečený výměr obecního úřadu není pouhým prohlášením strany, nýbrž vrchnostenským aktem úředním.
Stížnost po stránce věcné vskutku se také pokouší o důkaz, že výměr obecního úřadu, intimující usnesení obecního zastupitelstva z 11. února 1928, není prohlášením strany v soukromoprávním poměru pachtovním, nýbrž že byl vpravdě vydán u výkonu úřední pravomoci obce, zejména u výkonu moci policejní. Avšak tomuto výkladu nenasvědčuje ani znění protokolu o usnesení obecního zastupitelstva z 11. února 1928 ani znění výměru, neboť ani v protokolu ani ve výměru není ani slovem naznačeno, že a kterého zákonného ustanovení o úřední pravomoci obce chtěla obec použíti. V podání obecního úřadu k osp ze 13. března 1928 dovolává se pak obec výlučně jen svého vlastnického práva k propachtovanému obecnímu rybníku, a jen k ochraně tohoto svého vlastnictví dožaduje se zakročení úřadu politického.
Tím méně lze z obsahu rozkazu, daného zúčastněné straně, souditi, že šlo o rozkaz vydaný u výkonu pravomoci úřední. Neboť výměrem obecního úřadu nařizuje se zúčastněné straně, aby odstranila z rybníka obcí jí propachtovaného tabulku obsahující zákaz koupání, odebírání vody atd. Rozkaz takovéhoto obsahu, nedovolává-li se žádného ustanovení zákonného, bylo by však nejvýš tehdy hodnotiti jako emanaci úřední pravomoci obce, kdyby v oboru vrchnostenské pravomoci obce bylo lze nalézti normu, která obec k vydání rozkazu s tímto obsahem zmocňuje. Takové normy však nalézti nelze. Neboť, byl-li rozkaz vydán s úmyslem chrániti obecné užívání veřejné vody, nebyla k vydání jeho příslušná obec, nýbrž toliko úřad vodoprávní (§§ 15 a 75 čes. vod. zák. č. 71/1870). Vzhledem k ustanovení § 26 čes. zem. zák. o policejním řádu požárním č. 45/1876 byl by sice myslitelný rozkaz obecního starosty, jímž se někomu nařizuje, aby vody, kterou drží, poskytl k hašení požáru. Avšak předpis tento má na zřeteli konkrétní potřebu vody k účelu hašení a nikoli rozkaz tak všeobecně a abstraktně formulovaný, jaký jest obnažen v předmětném výměru obecního úřadu. Jiné normy, která by obci propůjčovala úřední pravomoc nařizovati, aby voda byla ponechána veřejnému užívání, nelze se domysliti.
Není tedy žádného podkladu pro uznání sporného výměru za vrchnostenský akt obce, který by mohl politickou exekucí býti proveden. Bylo proto stížnost zamítnouti pro její bezdůvodnost.
Citace:
č. 1693. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 468-470.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).