Čís. 8766.

Pojišťovací smlouva.
Stanovily-li pojišťovací podmínky, že právní následky prodlení v placení premie jest posuzovati podle §§ 28 a 29 poj. zák. a první premie — Čís. 8766 —
318
nebyla ve lhůtě zažalována, nastal tím sám od sebe zánik pojišťovacího poměru. Lhostejno, že pojišťovna nezažalovala splatnou premii proto, že ji chtěla započísti na některou pohledávku pojistníkovu, navázavši s ním v tom směru jednání.
(Rozh. ze dne 7. března 1929, Rv II 464/28.)
Žalující pojišťovna domáhala se na žalovaném kromě jiného též zaplacení premie z police čís. 600111. Žalovaný namítl, že žalobkyně tuto premii včas nezažalovala. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Důvody: Co se týče námitky žalovaného, že premie 2490 Kč nebyla včas zažalována, poukazuje se na dopisy žalovaného ze dne 24. června 1927 a 16. července 1927, podle nichž výslovně trval na pojistné smlouvě z police čís. 600111 (Chomageversicherung) a žádal, by pojišťovací premie, kterou jest povinen platiti, byla súčtována sumou, která přijde žalovanému podle jeho súčtování k dobru při propočítání náhrady škody. Ježto však žalující strana opravu havarovaného auta sama zaplatila, následkem čehož nevznikl pro žalovaného dobropis, neztratila žalobkyně nárok na premii, která nemůže býti zaplacena dobropisem, nýbrž hotově, na základě smlouvy o placení, uzavřené mimo smlouvu pojišťovací. Odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolacím soudem byl proveden důkaz pojistkou čís. 600111 o podmínkách smlouvy, které se týká zažalovaná premie 2490 Kč. Tímto důkazem je zjištěno, že jde o premii vůbec první, že tato premie měla býti placena celoročně vždy 10. února a že článek 12. pojišťovacích podmínek, smlouvě připojených a v kontextu smlouvy (pojistky) citovaných, má v odstavci 3. ustanovení, že právní následky prodlení řídí se podle § 28, 29 zákona o pojišťovacích smlouvách. Odvolací soud má odvolání za důvodné. Žalovaná strana namítala, odvolávajíc se nesprávně na čl. 7 smlouvy místo správně na čl. 12 podmínek, že premie 2490 Kč nebyla včas zažalována a žalovaná strana musela míti za to, že smlouva jest zrušena. Nebylo by závady, kdyby šlo o premii další, nikoliv o první, neboť následkem § 29 pojišť. zákona, jehož po zákonu (nařízení čís. 652/1919 sb. z. a n.) dosud neplatící obsah strany ujednaly smluvně ve čl. 12 podmínek, nastává jen tehdy, míní-li pojistitel z prodlení pojistníkova odvoditi důsledky zrušením smlouvy a dá-li proto pojistníkovi dodatečnou lhůtu s poučením. Jinak má se však při prodlení s placením první premie. Tu § 28 pojišť. zákona stanoví v odstavci třetím, že, neuplatní-li pojistitel nárok na premii do tří měsíců po splatnosti u soudu, má se za to, že smlouva byla zrušena. Premie, o kterou tu jde, byla splatnou 10. února 1927, zažalována byla teprve 28. září 1927 i nastala tedy platnost zmíněné domněnky. Bylo by na žalující straně, by dokázala, že se strany po splatnosti premie dohodly na něčem jiném. Žalující strana ovšem poukazuje k tomu, že žalovaná dopisy ze dne 24. června a 16. července 1927 svůj závazek uznala, že tedy promlčení bylo přerušeno. Ale nehledíc k tomu, že přerušení promlčení musí nastati, než ještě projde promlčecí lhůta, kdežto tvrzené uznání stalo se později než za tři — Čís. 8766 —
319
měsíce po dospělosti premie, tedy už po uplynutí tak zvané promlčecí lhůty, sluší podotknouti, že tu vůbec nejde o lhůtu promlčecí, nýbrž o lhůtu zákonem stanovenou, jejímž uplynutím nastává právní domněnka zrušení smlouvy, o lhůtu propadnou. V této lhůtě nárok na premii nebyl soudně uplatněn. I prvá stolice spatřuje v dopisech ze dne 24. června a 16. července 1927 uznání závazku stranou žalovanou; činí tak výkladem těchto listin, tedy právním posouzením věci, odvolací soud toto právní posouzení věci nesdílí. V dopisu ze dne 24. června 1927 žalovaná strana, učinivši — v rozporu s vyúčtováním pojišťovnou jí dodaném — vyúčtování sobě příznivé, píše na konci, by 1104 Kč, které si žalovaná strana vypočetla jako svou konečnou pohledávku, pojišťovna buď jí zaslala nebo »súčtovala se splatnými prémiemi«. Jaké premie to jsou, o tom se nezmiňuje, ze žaloby pak jest patrno, že tu bylo více pojišťovacích smluv, i není zřejmo, že byla tím míněna i premie z pojistky čís. 600111; tento dopis sám o sobě neobsahuje nepochybného uznání sporné premie. Pojistka čís. 600111 jest, byť i toto slovo tam nepřicházelo, tak zv. pojištěním »Chômage« (pojištěním proti škodám ze zastavení provozu), v dopisu ze dne 16. července 1927, ve kterém žalovaná strana odpírá souhlas s vyúčtováním, jak je provedla pojišťovna, a provádí své vlastní odchylné vyúčtování, píše žalovaná strana, že dluží pojišťovně za »Chomageversicherung« a účtuje to jako dluh pojišťovně, číslo pojistky neuvádí. Tu bylo by sice lze míti za to, že výrazem »Chomageversicherung« byla míněna pojistka čís. 600.111, že tedy žalovaná strana po obdržení dopisu pojišťovny ze dne 4. července 1927, ve kterém jest upomínána o zaplacení premie za »Chomageversicherung«, uznala další trvání právního poměru, onou smlouvou založeného, že tedy zaniklý už (podle § 28) právní poměr zase obživl. Ale dopis ze dne 16. července 1927 mluví o 1124 Kč 30 h jako o dlužném pojistném a týž peníz uvádí i dopis pojišťovny ze dne 4. července 1927, ve kterém jako den splatnosti jest uveden 7. duben 1927. Zbytkem premie to býti nemůže, vždyť je zažalována celá premie 2490 Kč, podle žaloby i podle pojistky byla premie splatnou 10. února 1927 v celoroční výši 2490 Kč; tyto rozpory činí pochybným, zda jde ve skutečnosti o premii z pojistky čís. 600.111, při nejmenším však nelze říci, že tu bylo, jak je žádoucno, zřejmé a nepochybné uznání závazku právě žalobou uplatňovaného a že tedy domněnka § 28 zákona o pojišť. smlouvách pozbyla podkladu, či stala se bezúčinnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Částka 2490 Kč, o niž jde, jest první prémií z pojistky čís. 600111 proti zastavení provozu následkem požáru, a jest nesporno, že podle článku 12 čís. 3 všeobecných pojišťovacích podmínek určují se právní následky prodlení v placení premie podle § 28 a 29 zákona o poj. sml. a že řečená premie nebyla do tří měsíců od dne dospělosti soudně zažalována. Tím byla pojišťovací smlouva zrušena a pojišťovna nezabránila zrušení smlouvy tím, že dala snad jiným způsobem najevo, že nepomýšlí na rozvázání smlouvy, neboť nejde tu jen o právní domněnku, nýbrž o zánik pojišťovacího poměru, jenž nastane sám od sebe tím, že premie ve lhůtě podmínkami stanovené nebyla zažalována (sb. n. s. 8276). Na věci nic nemění okolnost, že žalobkyně premii nezažalovala snad proto, že ji chtěla započísti na některou pohledávku žalované firmy a že v této příčině pokoušela se jednati se žalovanou, což ovšem, jak patrno z dopisu ze dne 16. července 1927 a z další okolnosti, že byla zažalována celá částka, nevedlo k cíli. Nemůže proto žalobkyně žalovati z pojišťovací smlouvy, poněvadž tato zanikla odstupem. Ale odvolací soud právem neshledal žalobní nárok na zaplacení 2490 Kč opodstatněným, ani pokud jej žalobkyně opírá o právní důvod uznání, to již proto, že se uznání, i kdyby se týkalo pojistky čís. 600111 pokud se týče premie 2490 Kč, stalo jen jednostranně, ano nebylo ani tvrzeno, že žalobkyní bylo přijato, a ano z toho, že se strany neshodly, jest spíše souditi na opak. Jednostranné uznání není samostatným důvodem zavazujícím a nezůstalo tudíž odvolací řízení kusým proto, že jím nebyly odstraněny pochybnosti, které odvolací soud v této příčině vyslovil po stránce skutkové.

Citace:

č. 8766. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 341-344.