NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Promeškání
Promeškání.

I. Pojem.
Promeškáním čili obmeškáním nazývá se každé jakékoli porušení nebo zanedbání předpisů pro jednání strany v řízení daných. Porušení to může záležeti buď v tom, že strana vůbec úkonu, který
provésti má, nepředsevezme nebo že ho neprovede ve formě, v době anebo v stadiu procesu, jak toho k plné jeho účinnosti po zákonu jest zapotřebí.
V případech posléz uvedených nepřičítá se začasté úkonu opožděnému nebo formálně nesprávnému nižádný význam, a úkon onen pojímá se tak, jako kdyby vůbec nebyl předsevzat. (Canstein [Das Civil.-Processrecht I. str. 228] mluví v případech těchto o obmeškání předpokládaném na rozdíl od promeškání skutečného, jež nastává, nebylo-li jednáno vůbec).
Dle významu, jaký promeškaný úkon pro další řízení má, jest rozeznávati promeškání úplné (totální) a částečné (partielní). Ono nastává tenkráte, byl-li opomenut úkon, jenž jest podmínkou pokračování v řádném chodu řízení, následkem čehož řízení toto v neprospěch strany liknavé předčasného konce dochází. Toto jest tu tehdáž, když promeškán byl úkon vedlejší, jenž podstatnou součást řízení netvoří, tak že tím další projednávání věcí vyloučeno není.
Promeškání úplné nastává v řízení sporném:
1. zmeškán-li první rok,
2. zmeškán-li rok položený k ústnímu (veřejnému) líčení,
3. nepodána-li odpověď na žalobu ve lhůtě k tomu ustanovené. (O tom níže.)
V řízení exekučním nelze sice o promeškání totálním v techn. slova smyslu mluviti, však i tu jsou případy, kdy následkem liknavosti exekventa řízení předčasného konce dochází. Tak na př.:
1. neodstraní-li exekvent v stanovené lhůtě knihovní překážky provedení vnucené správy bránící nebo nesloží-li potřebnou zálohu peněžitou ku krytí nákladů se správou spojených, zruší se správa již povolená (§§ 101, 129 odst. 2. exek. ř.),
2. nepředloží-li exekvent do lhůty určené návrh dražebních výminek, zruší se řízení dražební (§ 145 odst. 1. exek. ř.),
3. nežádá-li do roka po provedení zájmu věcí movitých za jejich
prodej, uhasíná právo zástavní zájmem založené a v exekuci se již pokračovati nemůže (§ 256 odst. 2. exek. ř.),
4. neučiní-li exekvent v čas návrhy ve smyslu § 329 odst. 3. exek. ř., zrušuje se exekuce,
5. nepodá-li ten, kdo prozatímného opatření si vydobyl, v čas žalobu spravovací, zruší se prozatímně opatření povolené (§ 394 exek. ř.) a j.
Zásady zákonné, jež promeškání upravují, spočívají, pokud jde o řízení sporné, v potřebě pojiti úkony stran v procesu proti sobě nepřátelsky vystupujících a vzájemně se potýkajících v jediný souvislý celek, který moderní proces karakterisuje; pokud jde o řízení exekuční, zakládají se v nutnosti přivésti bez ohledu na opačnou vůli strany nebo i jiných účastníků spůsobem co nejvhodnějším a co nejpřiměřeněji k platnosti uznaný nárok soukromoprávní.
II. Podmínky.
Promeškání předpokládá:
1. předpis zákonný nebo výrok soudcovský, jímž pro úkon, o který jde, straně buď určitá lhůta jest dána nebo stanoveno, že úkon onen toliko při roku nařízeném provésti lze, 2. neposlušnost strany (contumacia) tohoto zákonného předpisu nebo soudcova vyzvání.
Neposlušnost tato záleží v tom, že strana
a) lhůtu nedodrží, nebo
b) k roku se nedostaví.
Ad a) Zmeškání lhůty nastává, jestli strana úkon, pro nějž jest lhůta dána, až do posledního dne v lhůtu tuto počitatelného (§§ 126 a násl. c. ř. s.) řádně, t. j. úplně a v náležité formě neprovede. Pokud úkon onen provésti jest písemným podáním, dostačí, bylo li podání ono alespoň v poslední den lhůty poště k dopravě odevzdáno (§ 89 z. o. s. org. a § 74 j. ř.).
Došlo-li podání sice v čas, však pro formální vady bylo dle § 85 c. ř. s. k opravě vráceno, platí lhůta za promeškanou, jestli v době, pro reprodukci opraveného podání určené, podání k soudu nedojde nebo alespoň na poštu dáno nebylo.
Ad b) Zmeškáním roku rozumí se, když se strana v přesně určenou hodinu nedostavila, t. j. jestli při vyvolání věci nebyla přítomna (§ 133 odst. 2. c. ř. s.).
Nedostavení vůbec se po zákonu rovná, jestli strana po vyvolání věcí se vzdálila nebo přes vyzvání soudcovo projednávati se zdráhá nebo jestli pro neslušné jednání své byla odstraněna (§§ 198 odst. 2. a 203 c. ř. s.).
Nedostavení jest i na roveň postaveno, když strana v případech, kde jest donucené zastupování stran advokátem předepsáno, bez tohoto se dostaví (§ 133 odst. 3. c. ř. s.), nebo když nedbajíc poukazu soudcova, aby si opatřila zmocněnce, který by za ni věc u soudu srozumitelně vyložil, přec znovu osobně k soudu přijde (§ 185 c. ř. s.).
3. Jde-li o promeškání roku třeba, aby předvolání straně se nedostavivší bylo řádně (§§ 87 a násl. c. ř. s.) doručeno (§ 402 lit. a); pokud jde o zanedbání lhůty, třeba rozeznávati, jedná-li se o lhůtu zákonnou či soudcovskou. Při této předpokládá se náležité doručení usnesení lhůtu nařizujícího straně, která ve lhůtě oné jednati má, ač-li doručení vzhledem k tomu, že lhůta již od prohlášení usnesení běžeti začala, neodpadá (§ 124 c. ř. s.).
Při lhůtách zákonných vyhledává se doručení soudního vyřízení (rozsudku, platebního rozkazu а p.), jestli dle specielních předpisů běh lhůty k těm kterým procesním úkonům po zákonu dané (na př. k odvolání, k námitkám a p.) od doručení počíná.
4. Ač-li nejde o lhůty konečné, t. j. ony zákonné lhůty, jichž prodloužení výslovně jest vyloučeno, třeba také кk promeškání lhůt, jakož i vůbec k promeškání roků, aby tu nebylo důvodů, ze kterých soudce ex officio lhůtu prodloužiti nebo rok odložiti má. (Srvn. §§ 73, 128, 134 č. 1., 242 a 402 lit. b c. ř. s. a § 341 odst. 2. j. ř.)
5. Ačkoli promeškání nastati má z pravidla ipso iure, žádá přece
zákon v mnohých případech, aby učiněn byl návrh k uskutečnění účinků obmeškání směřující (§ 145 odst. 2. c. ř. s.).
Případy tyto tvořící výjimku z pravidla normovány jsou v následujících předpisech:
a) v § 97 c. ř. s., dle něhož třeba návrhu, aby byl litis consortům, již společného zmocněnce pro doručování zříditi opomenuli, takový příjemce spisů soudem určen; b) v § 156 odst. 1. с. ř. s., dle něhož pokračování v řízení smrtí strany přerušeném toliko k návrhu odpůrce státi se má;
c) v § 254 c. ř. s., dle kterého jen k návrhu strany dodává se odpůrci, jenž k roku v řízení přípravném se nedostavil, opis protokolu o roku sepsaného s předvoláním k novému roku pod sankcí § 254 c. ř. s. (O tom níže.)
d) v §§ 279, 283, 300, 309 a 335 c. ř. s., které kladou návrh probatův za podmínku, aby pokračováno bylo v řízení bez ohledu na nabídnutý důkaz svědecký nebo znalecký, jestli probant v čas zálohu nesložil nebo ve lhůtě k tomu dané důkaz vůbec neprovedl;
e) v §§ 396 a 442 c. ř. s., jež žádají, aby strana přítomná navrhovala vydání rozsudku ob contumaciam proti odpůrci, jenž k prvnímu roku nebo k hlavnímu líčení se nedostavil.
f) v § 399 c. ř. s., který vyhledává předchozího návrhu strany, aby
byl nařízen rok dle § 399 proto, že odpověď na žalobu nebyla podána v čas.
Nebyl-li v případech a) — e) učiněn návrh onen, lze promeškaný úkon i dodatečně až do dne, kdy písemný návrh k soudu dojde, nebo má-li úkon onen státi při roku, až do ukončení jednání o návrhu onom zahájeného předsevzíti (§ 145 odst. 2. c. ř. s.). O významu návrhu ad f) viz níže.
6. V mnohých případech vyhledává zákon k přivodění obmeškání
a jeho účinků, aby ve vyřízení soudním, stranu k jednání vybízejícím, bylo pohroženo následky, jež neposlušnost její stihnouti mají (§ 145 první věta c. ř. s.).
Podmínku tuto žádá:
a) § 60 c. ř. s., dle něhož, ukládá-li se žalobci cizinci, aby složil jistotu pro náklady sporu nebo vykonal přísahu o chudobě, mají býti v dotčeném výměru vysloveny následky, které nastanou, jestli žalobce tak neučiní.
b) V každém prvním předvolání k roku (§ 133 c. ř. s.), zejména k roku prvnímu (§ 230 c. ř. s.), k roku položenému k jednání o návrhu na pokračování v řízení přerušeném (§ 165 c. ř. s.), k roku ustanovenému k jednání spornému před soudy okresními (§§ 431, 437), jakož i v předvolání strany k druhému roku dle § 254 pro nedostavení se její nařízenému, jestli toto u sdělení opisu protokolu o prvém roku sepsaného se děje, má obsahovati vytknutí následků nedostavení. Tak nařízeno i v § 56 exek. ř. ohledně předvolání stran k jednání nebo výslechu během řízení exekučního ustanovenému.
c) Příkaz, aby si strana k srozumitelnému projevu neschopná zřídila zástupce, jenž by za ni věc projednal, má býti provázen pohrůžkou, co nastane, jestli strana nedbajíc tohoto rozkazu opětně sama osobně se k jednání dostaví (§ 185 c. ř. s.).
d) Totéž nařízeno § 198 odst. 2. c. ř. s. pro případ, že soudce stranu vyzývá, aby upustila od svého nepřístojného chování jednání rušícího.
e) Rozsudek při soudech okresních obsahujž poučení stran o opravném prostředku i o nutnosti zříditi advokáta pro řízení odvolací (§§ 432 a 452 c. ř. s.).
f) Osobám vyzvaným ke zkoušení účtu vnuceným správcem vydaného, buďtež naznačeny následky, jež dle § 116 exek. ř. mají nastati, když se k roku ke zkoušení účtu nařízenému nedostaví, nebo vůbec připamatování svá nepodají.
g) Ve výměru o rozdělení výtěžku dražebního jest k poukazu účastníků, kteří proti rozpočtu odpor podali, na právní cestu připojiti, co nastane, jestli se do jednoho měsíce nevykáží, že žalobu potřebnou podali (§ 236 exek. ř.).
h) Věci, z bytu dle § 349 exek. ř. exekučně vyklízené a prozatím uschované, mohou, nežádá-li jich exekut nazpět nebo nezaplatí-li poplatek schovací, býti prodány jen po předchozí příslušné vyhrůžce (§ 349 ex. ř.).
i) Vyhrůžka následků předepsána jest i §§ 188, 231 odst. 2., 301 odst. 1. exek. ř. a j.
III. Účinky promeškání.
A. Zásady všeobené.
V literatuře objevuje se snaha uvésti všecky následky, jež zákon na obmeškání stanoví, alespoň pokud jde o řízení sporné, na jeden společný právní nebo ethický důvod.
Z různých theorií v příčině té zkonstruovaných budiž vzpomenuto
zejména oné, jež v kontumaci jakési analogon promlčení spatřuje, poukazujíc k tomu, že jako právo materialní v určité době zaniká, tak i právo procesuální časem svým uhasíná, pak oné, jež důvod následků na promeškání položených vidí v porušení povinnosti vpustiti se ve spor nebo v povinnosti jednati vůbec, konečně i oné, jež pokládá následky ty jen za trest ustanovený na nesplnění předpisů zákonných nebo příkazů soudcových jednání ukládajících. (Srvn. Neumann: Commentar zu den C. P. G. str. 404).
Všecky theorie tyto nejsou sice bez zajímavosti a částečné i oprávněnosti, však přec vykazují stejnou vadu, že totiž nižádná nemůže sama o sobě vysvětliti všecky ony přerůzné následky promeškání, jaké zákon v jednotlivých případech stanoví.
Spíše jest míti za to, že při určení účinků promeškání nevycházel
zákon z jediného základního hlediska, nýbrž měl na mysli toliko účelnost, hledě nalézti v každém konkrétním případě prostředek co nejvýhodnější, jenž by co nejlépe odčinil všecko nebezpečí a každou újmu dalšímu postupu řízení z liknavosti strany hrozící.
Prostředky, jichž k tomu používá, jsou rázu podstatně jiného, než
prostředky mající za účel donutiti stranu, aby splnila formalisovaný nárok soukromoprávný nebo přiměti osobu třetí, aby zadost učinila povinnosti, jež jí zákon ukládá, na př. povinnosti, vydati svědectví (§ 333 c. z. s.), složiti účet ze svěřené správy exekuční (§ 115 posl. odst. exek. ř.) a p.
Kdežto v případech těchto připouští zákon donucení přímé, k zlomení odporu strany sloužící, vychází v řízení sporném a pokud nejde o donucení exekuta, i v řízení exekučním z názoru, že jednati v procesu není povinností straně uloženou, nýbrž jen právem jejím, které jest jí k ochraně jejího zájmu, buď přímo zákonem propůjčeno nebo na základě zákona výrokem soudce uděleno. (Srvn. Ullmann: Das oest. C. P. R. 1892 str. 144 a násl.).
Proto také vyjímaje případ § 6 dv. dekr. ze dne 23. srpna 1819, č. 1595 sb. z. s. (čl. I. úv. z. k с. ř. s. a nař. min. ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z.), jenž vzhledem k officiosnosti řízení ve věcech manželských přímé donucení strany k dostavení se k líčení před soud dopouští, nezná zákon nižádného přímého donucení stran k činnosti v rozepři, nýbrž stanoví jen určité právní účinky, jež stranu při neposlušnosti její stihnouti mají, čímž ji před alternativu staví, buď úkon onen provésíti nebo nepříznivé ony následky na sebe vzíti.
Zásada tato, dle níž každé přímé donucení strany k jednání má býti vyloučeno, výslovně vyřčena jest v § 380 posl. odst. c. ř. s., jenž jakékoli donucení strany, aby přísežně vypovídala, zakazuje i v §§ 299, 307 a 314 c. ř. s., dle nichž nemá býti dopuštěno, nutiti stranu, aby k cíli důkazu diktované psala, nebo listinu průvodní, kterou v ruce má, předložila.
Zásada ta jest položena za základ ve všech ostatních předpisech, následky promeškání upravujících, jež v následující skupiny se dají sestaviti:
1. Prvním pravidlem jest, že, nekoná-li strana, co dle předpisu zákona konati má nebo k čemu jí byla poukazem soudcovým příležitost poskytnuta, vzdává se práva dotčený úkon provésti a nemůže tudíž zanedbané dodatečně předsevzíti.
Obmeškání strany má tedy z pravidla v zápětí praeklusi úkonu zanedbaného t. j. vyloučení z práva úkon onen později provésti.
Zásada tato, jako princip nauku o obmeškání ovládající, vyslovena jest co do řízení procesního v § 144 c. ř. s., jenž všeobecně stanoví, že c. ř. s., § 144 co do řízení exekučního jest přivedena k platnosti v §§ 56 a násl.
Tato povšechná maxima provedena jest v jednotlivých specielních
případech zvláštními ustanoveními, z nichž buďtež příkladmo následující uvedena:
α) řízení procesní
a) Použíti fora hlavní rozepře dle § 94 odst. 1. j. r. a žaloby navzájem dle § 96 jur. n. musí se státi dříve, než původní rozepře (hlavní) jest ukončena, jinak právo k tomu zaniká.
b) Pojmenování auktora žalovaným detentorem musí se státi ihned po doručení žaloby, nejposléze zajisté před prvním rokem, jinak jest možnost jeho vyloučena (§ 22 c. ř. s.).
c) Strana, domáhající se přisouzení vzešlých jí nákladů rozepře, učiniž příslušný návrh resp. předlož seznam nákladů při projednání, které rozhodnutí o nákladech bezprostředně předchází nebo není-li tu jednání, při svém výslechu nebo již v podání, o němž jest rozhodováno. Opomene-li tak učiniti, pozbývá nároku onoho. (Srvn. §§ 52 a 54 c. ř. s., co do útrat odvolacích § 484 c. ř. s.).
V řízení exekučním ztrácí strana práva žádati náhradu nákladů, jež
dříve již pravoplatně nebyly přisouzeny, jestli za jejich soudní upravení nejdéle do jednoho měsíce po ukončení nebo zrušení exekuce nezakročí (§ 74 odst. 2 exek. ř.).
d) Žádati jistotu žalobní od žalobce cizince, nutno při prvním roku, nebo nastanou-li podmínky § 57 c. ř. s. teprve později, při nejbližším roku v procesu nařízeném. (Srvn. článek »Pojištění nákladů sporu.« Promeškání tohoto okamžiku má v zápětí praeklusi práva onoho vůbec (§ 59 c. ř. s.).
e) Žalobu pro rušenou držbu třeba vznésti do 30 dnů a die scientiae, jinak jest právo žalobní ztraceno (§ 454 c. ř. s.). f) Žalobu o zrušení výroku rozhodčího dlužno podati do 3 měsíců po doručení výroku tohoto, nemá-li býti vyloučena (§ 596 c. ř. s.). O bezúčinnost nálezu bursovního soudu rozhodčího nutno žalovati do 30 dnů po doručení nálezu, ježto by jinak žaloba ta byla praekludována (čl. XXV. úv. z. k с. ř. s.).
g) Žalobu o obnovu řízení a pro zmatek jest podati do lhůty jednoho měsíce počítané dle § 534 c. ř. s., ježto by jinak ihned byla odmítnuta (§ 538 c. ř. s.).
h) Nepodá-li strana některý opravný prostředek (odvolání, revisi, rekurs, stížnost zmateční proti nálezu rozhodčího soudu bursovního) v čas, nebo neprohlásí-li se v zákonné lhůtě o odvolání nebo dovolání odpůrcově, nevznese-li v lhůtě stanovené žádost za restituci in integrum, jest z práva toho právě tak vyloučena, jako z práva podati námitky proti rozkazu platebnímu v řízení směnečném a mandátním, nebo proti výpovědi a příkazu na převzetí předmětu pronajatého v řízení nájemním nebo odporu
v řízení upomínacím, když lhůtu pro to určenou promešká (§§ 148 odst. 1, 464, 468, 471 č. 2, 482, 505, 507, 508, 521, 523, 552, 559, 571 c. ř. s. čl. XXVIII. úv. z. k c. ř. s. a § 10 odst. 2 zák. ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z.),
(β) řízení exekuční.
V řízení exekučním dochází princip praekluse jako následku obmeškání svého provedení v četných ustanoveních specielních, z nichž buďtež uvedena následující:
a) Odpor proti povolení exekuce na základě cizozemského titulu musí — ač li se neopírá o předpis § 81 č. 2 až 4 exek. ř. — býti vznesen do 14 dnů po doručení vyřízení exekuci povolujícího, jinak jest vyloučen (§ 83 odst. 2 c. ř. s.).
b) Žádati za předběžné zjištění stavu břemen lze jen do 8 dnů po vyrozumění o povolené dražbě. Promeškáním této lhůty právo k tomu pomíjí (§ 164 odst. 1 exek. ř.).
c) Nevznese-li účastník odpor proti přiklepnutí hned v terminu dražebním, jest práva k tomu zbaven (§ 182 odst. 1 ex. ř.).
d) Nepřihlásí-li věřitel, jenž není exekventem, pohledávky své k rozpočtu výtěžku sekvestračního až do roku k řízení o tom položeného, nepřihlíží se k jeho nárokům při rozdělení výtěžku (§ 127 odst. 1 exek. ř.).
e) Není-li ohlášeno právo, které dražbu nemovitosti nepřípustnou činí, nejposléze při terminu dražebním, dříve než dražba počala, nebude se již k němu přihlížeti (§ 170 č. 5 exek. ř.).
f) Návrhy na odklad řízení dražebního a zavedení vnucené zprávy opírající se o § 201 musí býti učiněny do 14 dnů po vyrozumění exekuta o povolené dražbě, jinak jsou praekludovány. Podobně jest vyloučen návrh na zrušení exekuce dle čl. 200 č. 1 ex ř., jestli se neprovede nejposléze 8 dní před položeným terminem dražebním (§ 202 ex. ř.).
g) Pohledávky věřitelů mající zástavní právo k věcem v dražbě prodávaným jest ohlásiti a prokázati nejposléze při stání k rozdělení výtěžku dražebního určeném, jinak se k nim, pokud jde o věci movité vůbec, pokud se jedná o nemovitosti potud nepřihlíží, pokud z knih pozemkových a exekučních spisů nejsou patrny (§§ 210 a 285 odst. 3 exek. ř.).
Ad α) Mnohdy jest praekluse zanedbaného úkonu vázána na podmínku, že opomenutí strany stalo se vědomě v úmyslu proces prodlužovati. Podmínku tuto posouditi má soud dle své volné úvahy. Tak stanoveno všeobecně v § 179 odst. 1 c. ř. s., tak nařízeno jest v § 181 c. ř. s. pro případ, že strana příkazu předložiti listiny průvodní nebo oznámiti jména a bydliště svědků neuposlechne, v § 278 odst. 2 c. ř. s., že strana teprve při líčení k probrání důkazů dle § 193 odst. 3 provedených nově zahájeném nové okolnosti faktické a nové průvody uvádí, které výsledky důkazu nejsou spůsobeny. (Dle §§ 279, 335 odst. 2 a 367, když strana neprovede v čas důkazy jí uložené, může soud možnost dodatečného jich uvedení vyloučiti, jestli se tím proces protahuje).
2. Však zásadou pouhé praekluse by právo procesuální nikterak nevystačilo. Tam, kde provedení určitého úkonu tvoří podmínku úkonu odpůrcova a tím dalšího postupu v rozepři, bylo nutno vyhledati jakousi náhradu za úkon zanedbaný. Prostředky, jichž k tomu zákon používá, jsou dle povahy konkrétního případu druhů co nejrozmanitějších a to:
a) Kde jest úkon opomenutý základem, na němž dále stavěti se má rozepře, pomáhá si zákon fikcí, že onen úkon se stal a sice spůsobem pro stranu liknavou co nejméně příznivým. Vycházíť zákon z předpokládání, že strana vědouc, že jednati má, přes to nejedná, projevuje svoji vůli, že souhlasí s následky, které na tento případ zákon ukládá.
Fikci takovou nalezáme všude:
α) kde třeba prohlášení strany o faktech odpůrcem tvrzených nebo o jakosti průvodů odpůrcem nabízených;
β) kde žádá se prohlášení strany, aby odstraněny byly určité vady
procesuální;
γ) kde se vyhledává prohlášení strany o návrhu ať odpůrcem ať
třetím podaném.
Ad α) V případě prvém záleží fikce ona v tom, že fakta, o kterých
se liknavý odpůrce neprohlásil, za nesporná, tudíž za prokázaná se mají pokládati, pokud předloženými průvody nejsou vyvráceny (§§ 267 a 396 c. ř. s.).
Pokud jde o nabízené průvody, objevuje se fikce ona tím, že důkazy, proti nimž odpůrce v čas námitek nevznesl, jsou pokládány za bezvadné, na př. listina soukromá za pravou (§ 312 c. ř. s.).
Ad β) Kde jest vada procesuální, která jen s vůlí účastníků (nikoli
ex officio) může býti odstraněna, finguje zákon projev dotčeného souhlasu strany, opomene-li tato opak výslovně vyjádřiti. Tak tomu jest zejména ohledně nepříslušnosti soudní v meze dovolené prorogace spadající, když v nepodání námitky nepříslušnosti v čas podrobení se soudu nepříslušnému (prorogace mlčky učiněná) se spatřuje (§§ 43 a 104 j. n., §§ 239, 440 a 487 c. ř. s.), tak tomu jest při vadnosti soudcově, když strana neodmítá hned soudce, jakmile vadnost jeho pozná, resp. dříve než v jednání se vpustí a tím souhlas svůj, právo své vzíti od soudce tohoto na jevo dá (§§ 20 a 21 j. n.). Podobně finguje souhlas strany § 355 c. ř. s., pokud se jedná o znalce soudem zvolené, proti nimž strana v čas námitek nečiní, a § 108 odst. 2. exek. ř., pokud jde o vnuceného správce soudem bez předchozího výslechu stran zřízeného, když strana do 14 dnů po vyrozumění o tom odůvodněný návrh na ustanovení jiného správce nepodá.
Ad γ) Je-li k dalšímu řízení třeba prohlášení se strany o návrhu odpůrcem nebo osobou třetí učiněném, spatřuje se v mlčení strany její souhlas s návrhem zmíněným. Zásada tato jest ve své všeobecnosti ovšem vyslovena pouze pro obor řízení exekučního, kde § 56 odst. 2. praví: »Je-li základem jednání nebo slyšení nějaký návrh, tedy o těch osobách, které přes řádné předvolání se nedostavily, budiž pokládáno, že k tomuto návrhu přisvědčují, leč by zákon něco jiného stanovil,« a odst. 3. téhož § dokládá, že »předcházející ustanovení vztahují se také k zameškání lhůt, které dány jsou k písemným prohlášením nebo vyjádřením stran nebo účastníků jinakých.«
Zásada tato jest v jednotlivých předpisech i zevrubněji ještě provedena. Tak na př. v §§ 116 a 117, dle nichž nepodání přimatování k účtu vnuceným správcem složenému nebo nedostavení se k roku ustanovenému k vyřízení účtu pokládáno býti má za uznání účtu a vzdání se stížností proti rozhodnutí o něm a v § 171 odst. 2., dle kterého se má míti za to, že věřitel, který vyzvání, aby se prohlásil, zda hotové zaplacení pohledávky z dražebního předmětu žádá, či s převzetím její se strany vydražitele jest srozuměn, neuposlechne, svoluje, aby pohledávka jeho byla jako dluh vydražitelem převzata. (Srvn. i § 223 exek. ř.)
Pokud se týče civilního soudního řádu, není sice zásada shora vzpomenutá nikde ex professo vyslovena, však přec uznána jest její platnost mnohými předpisy, z nichž jest uvésti na př.:
αα) v § 158 odst. 1. c. ř. s., dle něhož nedostaví-li se právní nástupci strany zemřelé k projednání o návrhu, aby bylo v řízení smrtí strany přerušeném s nástupci těmito pokračováno, má se za to, že s návrhem tímto souhlasí; řízení se prohlásí za opět zahájené a může proti účastníkům, již se nedostavili, rozsudek ob contumaciam býti vydán;
ββ) neučiní-li strana odporu proti změně žaloby a vejde v jednání,
má mlčení její stejný účinek jako projev jejího souhlasu se změnou žaloby již provedenou (§ 235 c. ř. s.);
γγ) vpustí-li se strana, nenamítajíc ničeho proti změně návrhů nebo důvodů odvolacích, v jednání o nich, má se za to, že se změnou touto jest srozuměna (§ 483 c. ř. s.);
δδ) nevytýká-li zákonný zástupce strany zmatek záležející v tom, že strana rozepři projednala, aniž by zákonným zástupcem byla zastoupena, schvaluje jednání provedené (§ 477 č. 5 a poslední odst. c. ř. s.).
K případům těmto řadí se podobná fikce obsažená:
ɛɛ) v čl. 37 obch. zák. zachovaném v platnosti i pro nové řízení procesní článkem VII. č. 4. úv. z. k с. ř. s., dle kterého tvrzený obsah knih obchodních za pravdivý se má pokládati, jestli obchodník uloženou mu edici jich odepřel.
b) V jiných případech rovná se zákon nejednání strany projevu její vůle upustiti od určitého úkonu nebo vzdáti se nějakého již nabytého práva nebo obranného či útočného prostředku.
Tak α) nezřídí-li žalobce-cizinec uloženou mu kauci žalobní nebo nevykoná přísahu paupertní, má se míti za to, že upouští od žaloby, pokud se týče, od podaného odvolání resp. revise (§ 60 posl. odst. c. ř. s.).
β) Nejmenuje-li strana, jejíž advokát zemřel nebo k projednávání
neschopným se stal, ve lhůtě jí k tomu dané advokáta nového, nastává týž stav, jako kdyby ony úkony, při nichž zastupování advokátem jest nezbytno, nechtěla provésti (§ 160 odst. 2. с. ř. s.). γ) Nesloží-li probant zálohu pro důkaz svědecký, znalecký nebo soudní ohledání v obnosu soudem stanoveném předpokládá se, že se důkazů těchto vzdává (§§ 332, 367, 368 c. ř. s.).
δ) Nedá-li exekvent potřebnou zálohu peněžitou k ukrytí nákladů
vnucené správy, může exekuční soud buď k návrhu nebo ex officio zrušení její vysloviti (§ 129 odst. 2 exek. ř.).
ɛ) Nepředloží-li exekvent do určité doby soudem dané návrh dražebních výminek nebo jej protokolárně nepodá, zruší se dražební řízení (§ 145 odst. 1 exek. ř.).
ξ) Nezaplatí-li přejimatel cenu přejímací (§ 201 č. 1 exek. ř.) v čas, schází z povoleného převzetí dražebního objektu, a odložené řízení dražební se opět zahajuje (§ 204 exek. ř.).
ɳ) Nezaplatí-li vydražitel věci movité cenu kupní do ukončení dražby, prodává se věc znovu na jeho účet (§ 278 odst. 3 exek. ř.).
ϑ) Byla-li dražba odložena nebo zrušena z důvodu, jenž jen pro některé věřitele platí, působí toto zastavení resp. zrušení i proti ostatním, kteří se do 14 dnů neprohlásí, že chtějí v dražbě pokračovati (§ 206 odst. 1 exek. ř.).
ι) Není-li učiněn věřitelem, jenž pro svoji pohledávku zabavení movitosti si vydobyl, do 1. roku po výkonu tohoto zabavení návrh na prodej, uhasíná nabyté právo zástavní (§ 256 odst. 1 exek. ř.).
χ) Neučiní-li exekvent návrh dle § 328 posl. odst. ex. ř., zrušuje se exekuce vydobytá pro pohledávku peněžitou na nárok mající za předmět vydání věci nemovité (§ 328 cit.).
λ) Nezaloží-li exekvent útraty výkonu vazby proti dlužníku povolené, zrušuje se vazba, ať tato jako prostředek exekuční nebo zjišťovací byla povolena (§§ 366, 386 posl. odst.).
μ) Nedá-li strana zálohu na provedení prozatímných opatření, vzdává se jejich výkonu (§ 393 exek. ř.).
с) V jiných případech dopouští zákon aby buď
α) sám soudce nebo soudní orgán předsevzal úkony, jež strana sama provésti opomenula nebo alespoň
β) opatřil, co má promeškaný úkon nahraditi.
Ad α) Prvé nastává, když soud sám zřizuje litis consortům, kteří
společného zmocněnce pro doručování ustanoviti opomenuli, dle § 97 odst. 2 c. ř. s. takového společného příjemce spisů nebo když sám volí rozsudího, jestli strana sama tak v čas neučinila (§ 582 c. ř. s.).
Ad β) Druhé má místo při doručení, které se děje přibitím na dvéře nebo složením u obecního nebo poštovního úřadu, když doručení straně, pokud se týče, ani jako doručení náhradné není možno, nebo když strana se zdráhá přijati kus doručovaný (§§ 104 a 109 c. ř. s.).
Sem spadá i předpis § 96 odst. 1 c. ř. s., dle něhož straně, jež přes vyzvání soudu v případech § 95 nezřídila příjemce spisů, v místě soudu bydlícího, mají býti doručovány všecky písemnosti poštou na adresu posléz udanou a doručení má se již odevzdáním poště za provedené pokládati, třebas i zásylka jako nedoručitelná přišla zpět. Jde-li o doručení, jež poštou nelze provésti, vyrozumí se strana, která vyzvání zříditi zmocněnce pro doručování nevyhověla, že se nadále všecky písemnosti pro ni u soudů složí.
Sem náležejí i předpisy jednající o doručení kuratoru a veřejnou vyhláškou obsažené v §§ 116 a násl. c. ř. s. a do jisté míry i předpis § 314 exek. ř., dle něhož má býti na místě věřitele, jenž jistotu dle § 304 žádanou nesložil, k vydobytí zabavené pohledávky zřízen kurator.
d) V četných případech neposlušnosti strany obzvláště v řízení důkazním ponecháno jest soudci, aby dle své úvahy obrneškání strany ocenil a význam její neposlušnosti posoudil.
Souvisí to jednak s principem volného uvažování průvodu v novém zákoně naskrze provedeným, jednak s tím, že jest v novém řízení měrou mnohem značnější přivedena k platnosti zásada pravdy materielní, než tomu bylo v právu dosavadním.
V ohledu tomto uvedeny buďtež obzvláště předpisy §§ 267, 299, 300, 307, 314, 318 a 369 c. ř. s., kterými ponecháno jest soudci, aby uvážil, jaký význam má pro důkaz přičísti okolnosti, že strana tvrzení odpůrcovo nepopřela, že listina nikoli v prvopisu, nýbrž jen v opisu byla předložena, že nebyla provedena edice listin, věcí přezvědných nebo předmětů soudního ohledání, jejichž držba jest doznána, nebo že strana ohledně listiny nebo věci přezvědné, pokud se týče, i ohledně předmětu soudního ohledání, ač držbu jejich přiznává, přece výslech nebo přísežnou výpověď odpírá, že strana zdráhá se psáti diktát, jehož soudce k porovnání písma použiti chce, nebo že píše písmem patrně přetvořeným.
e) K zjednodušení sporu, zejména k zabránění průtahů i k ušetření nákladů s tím spojených stanoveno, že nevytyká-li strana jisté formální vady v čas, nastává jaksi konvalidace úkonu původně nesprávně a tudíž neplatně provedeného, tak že pozdější vytýkání toho již dopuštěno není.
Tak nařízeno jest všeobecně v § 196 c. ř. s., kde se mluví o výtkách vad, tak stanoveno pro určité konkrétní případy v § 212, jenž straně ukládá, aby námitky své proti obsahu protokolu ihned přednesla, jakmile jí byl k nahlédnutí předložen nebo přečten, v §§ 420, 423 a 430, jimiž jest neprodlužitelná lhůta 8denní od doručení rozsudku (usnesení) počítaná pro návrh na opravu skutkové povahy rozsudku nebo na doplnění nálezu rozsudku nebo usnesení stanovena a v § 447, jímž v řízení před soudy okresními 3denní lhůta jdoucí od vyrozumění o tom, že skutková povaha rozsudku byla k nahlédnutí stran v kanceláři soudní uložena, jest dána k podání odporu proti přednesení skutkovému nebo průvodnímu.
Neučiní-li strana příslušné návrhy v čas, jest vada sanována.
f) Obmeziti možnost chikány strany a chrániti náležitě zájem strany druhé mají na zřeteli ony předpisy zákonné, které dopouštějí soudci, aby k provedení určitých úkonů zpravidla jen k prospěchu jedné strany sloužících ustanovil pevnou lhůtu s tím účinkem, že po jejím marném uplynutí pokračováno býti má v procesu bez ohledu na to, stal-li se dotčený úkon či nikoli.
Tak obzvláště v řízení důkazním, je-li nějaké překážky proti provedení důkazů, nebo je-li provedení jeho pochybným, zejména má-li býti důkaz proveden v cizině (§§ 278 a 283), nebo má-li třetí detentor listiny teprve sporem býti doháněn, by ji předložil (§ 309 a ohledně věcí přezvědných § 318), nebo byl-li pokus svědka vyslechnouti marným (§ 335) a p.
g) Kde připuštěn určitý úkon processuálně o sobě neplatný pod podmínkou, že vada neplatnost jeho působící dodatně bude odčiněna, má neposlušnost příkazu straně v té příčině daného v zápětí, že jednání již provedené se dodatečně jako zmatečné zruší. Tak tomu jest dle § 6 c. ř. s., připuštěn-li prozatím k jednání za stranu jako její zákonný zástupce někdo, jehož oprávnění k tomu není prokázáno, když výkaz o tom dodatně nepodá i dle § 37 odst. c. ř. s., dle kterého má soudce odmítnouti žalobu nebo žalobní odpověď v rozepři advokátske bez průkazu o zřízení advokáta podanou, jestli strana v lhůtě neprodlužitelné, jí dané plnou moc ustanoveného advokáta soudu nepředloží.
Tak se věc má i dle § 38 c. ř. s., jenž dovoluje k provedení nutných úkonů za stranu každého připustiti, však pod podmínkou, že plnou moc strany dodá, ježto by jinak úkony jím provedené byly zrušeny a jednající byl odsouzen vzešlé náklady a spůsobenou škodu nahraditi i dle § 85 c. ř. s., dle kterého nejsou-li vady nesprávného а k opravě vráceného podání stranou ve lhůtě k tomu určené odstraněny, nepokládá se již podání reprodukované co do jeho včasnosti za podání původní, nýbrž za podání nové.
h) Jako následek neposlušnosti resp. liknavosti strany uvésti sluší i povinnost k náhradě nákladů, kterou soud může straně nebo advokátu uložiti, pozná-li, že strana dodatečně uvádí materiál, který již dříve uvésti mohla a že tím průběh rozepře působí (§§ 47 a 48 c. ř. s.).
i) Přehledem sub a) h) uvedeným nejsou ještě nikterak vyčerpány všecky následky neposlušnosti, jichž se všeobecný předpis § 144 c. ř. s. ve slovech c. ř. s., § 144 dotýká a jež zejména exekuční řád pro jednotlivé případy určuje. Bylo by zde ještě ukázati na předpis §§ 154 a 155 exek. ř., dle kterého, nezaplatí-li vydražitel v čas cenu trhovou, povoliti se má relicitace prodané reality na účet a škodu jeho, na § 172 exek. ř., dle něhož, nejsou-li přihlášeny veřejné dávky v dražebním objektu nezjištěné až do dražebního terminu, pozbývají privilegia priority a mají uhrazeny býti až po uspokojení všech pohledávek na prodávané nemovitosti váznoucích, na § 188 exek. ř., dle kterého musí věřitel žádati po právoplatném odepření přiklepnutí do 1. měsíce za opětnou dražbu, jinak se dražební řízení zruší a nová dražba pro tutéž pohledávku před uplynutím půl roku nepovolí. Dále jest vzpomenouti i § 198 exek. ř., jenž stanoví, že nepodá-li účastník, který proti přiklepnutí si stěžoval také i rekurs proti přijetí nabídnutého předražku, má se míti za to, že rekurs prvý vzal zpět; § 231, dle něhož, nepodá-li věřitel na pořad práva odkázaný odpor proti respektování určitých pohledávek nebo proti přiznanému jim pořadí do jednoho měsíce od doručení výměru rozúčtovacího, provede se rozdělení výtěžku dražebního bez ohledu na odpor ohlášený.
Konečně nesmí zůstati beze zmínky i § 301 exek. ř., jenž ukládá poddlužníku ručení za veškerou škodu, jestli prohlášení o zabavené pohledávce dle § 301 exek. ř. podati odepřel nebo nesprávně nebo neúplně se prohlásil a § 386 ex. ř., dle kterého má dlužník ve vazbu vzatý, však v bytu svém střežený ihned do veřejného vězení býti dopraven, jestli útraty střežení domácího v čas nezaloží a j.
B. Jednotlivé zvláštní případy promeškání:
Ze zvláštních případů promeškání zrníniti se jest
1. o nedostavení se k roku a
2. o zameškaní lhůty k podání odpovědi na žalobu.
Ad 1. Nedostaví-li se nižádná strana k roku, nastává z pravidla klid řízení, o kterém platí §§ 168 a násl. c. ř. s. Výjimku z toho tvoří jen rok k provedení důkazů (§§ 289 odst. 2 a 401 odst. 2 c. ř. s.) a rok v řízení opravném (§ 491 c. ř. s.), při kterých i za nepřítomnosti obou stran projednávati se má.
Nedostaví-li se jen jedna strana, vzcházejí, ač-li opět nejedná se orok k provedení důkazů, nebo rok v řízení opravném, nebo nejde-li o první nedostavení se k roku v řízení přípravném (§ 254 c. ř. s.; o tom níže) účinky kontumační, při jichž vylíčení nutno rozeznávati, zmeškán-li byl:
а) rok první,
b) rok k hlavnímu přelíčení,
c) rok druhý v řízení přípravném.
Ad a) Rokem prvním nazývá se celé ono jednání, které jest nařízeno k probrání všech otázek v § 239 c. ř. s. uvedených bez ohledu na to, jest-li jednání toto v jednom terminu se skončí nebo odročení stání spůsobí.
Pokud se i při následujících terminech projednává o materiálu tomto, rovná se zmeškání i jen pozdějšího terminu nedostavení se k prvému roku vůbec (§ 242 c. ř. s.).
Následky zmeškání prvého roku vytkl § 396 c. ř. s., jenž stanoví, že nedostaví-li se ať žalobce ať žalovaný c. ř. s., § 396
Při výkladu tohoto předpisu vyskytly se zejména dvě otázky totiž:
zdali lze vůbec nové okolnosti k meritu se vztahující při prvním roku uváděti a
jestli ano, kam až tato možnosť sahá, zejména, možno-li činiti proti žalobnímu nároku námitky jej existence nebo působnosti zbavující.
Co do otázky prvé tvrdili mnozí, zejména Trutter (Das oest. C. P. R., str. 212 a násl.), odvolávajíce se na posl. odstavec § 239 с. ř. s., dle něhož c. ř. s., § 239
Však panující náhled s důvodem k opačnému náhledu se připojil a
mínění toto došlo svého potvrzení i v zodpovědění otázek ministerstvem spravedlnosti k § 396 č. 2 c. ř. s.
Dle toho jest tedy strana k prvnímu roku sama se dostavivší (ať žalobce, ať žalovaný) oprávněna přednésti všecko to, čeho jest zapotřebí, aby jejímu návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání bylo vyhověno. Oprávnění k tomu založeno jest ostatně netoliko v § 396, nýbrž i v § 177 c. ř. s., jenž stranám všeobecně dovoluje, aby při ústním jednání návrhy své, jakož i faktické okolnosti k odůvodnění nebo vyvrácení jejich potřebné i právní dekukce uvedly (srvn. zodp. ot. k § 396 č. 3).
Co se týče otázky druhé, kam totiž sahá možnosť při prvním roku
nový faktický materiál přiváděti, dává odpověď jednak zákon v § 396 mluvě c. ř. s., § 396, jednak § 235 c. ř. s., jenž každou změnu žaloby po litis contestaci t. j. po doručení žaloby za vyloučenou vyhlašuje, pokud k ní žalovaný své svolení nedá. Svolení toto nemůže však v nedostavení, které nikdy co do následku se submissi pod nárok žalobní nerovná, býti spatřováno. Z toho vyplývá, že nesmí žalobce, který k prvému roku sám se dostavil, uváděti nové okolnosti, jimiž by se žaloba (důvod žalobní) měnil nebo nárok rozšiřoval, rovněž nemůže podle výkladu nejvyššího soudu obsaženého v zodpov. ot. (k § 396 č. 1), žádati jiný předmět, než na jaký žalobní petit zní nebo žádati na místo předmětu žalobního jen pouhé interesse. Rozumí se však, že petitům restringovati jest žalobce vždycky oprávněn (§ 235 c. ř. s.).
Však jako může žalobce, když žalovaný se nedostavil, při prvním
roku fakta žalobní v uvedených již mezích opravovati a doplňovati, tak může i žalovaný, jestli sám při prvém roku se objeví, všecko uvésti, čím se chce proti žalobnímu nároku hájiti. Může obzvláště, jak výslovně citované zodpovědění otázek uznává, netoliko popříti fakta žalobní a činiti všecky průvodní námitky proti předloženým průvodům listinným, nýbrž může i okolnosti nové uvésti, kterýmiž hledí dokázati, že nárok žalobní
ani nepovstal nebo vzešel-li, že již zanikl.
Žaloba a průvody k ní připojené z jedné a přednesení dostavivší se
strany při prvním roku z druhé strany tvoří materiál, na jehož základě soudce první rok řídící rozhoduje, t. j. rozsudek pro zmeškání vydává.
Na obsah písemných podání k prvnímu roku zaslaných se nepřihlíží (§ 397 c. ř. s.).
[Tím ovšem nemá býti vyloučeno bráti zřetel k podáním přípravným nebo k jiným návrhům, na př. písemné žádosti za odročení, jež ve formě podání k soudu došly a podklad jednání a rozhodnutí soudcova tvoří. Proto praví zákon v § 397 »Aufsätze« nikoli »Schriftsätze« § 74.]
Přihlíží-li se k jednotlivým případům, jaké se mohou při prvním roku naskytnouti, objevuje se následující:
α) nedostavil se žalovaný:
Tu odvolává se žalobce na žalobu a její přílohy, po případě ji ve
spůsobu shora naznačeném opraví a žádá, aby byl proti nepřítomnému žalovanému vydán rozsudek pro zmeškání (ob contumaciam). Soudce zkouší materiál sporný a sezná-li, že z něho žalobní nárok plyne, uzná podle návrhu žalobcova.
Pakli však shledá, že fakta žalobcem tvrzená po zákonu žalobní žádost odůvodniti nemohou, zamítne žalobu. Neboť nedostavení se k roku není podrobením se pod nárok žalobní, nýbrž jen doznáním žalobních fakt (§ 396 slova: c. ř. s., § 396) a jest tudíž na soudci, aby význam těchto skutečností posoudil.
Shledá-li toho podmínky, může soudce první rok řídící, třebas se i jen žalobce dostavil, žalobu také pouze pro tentokráte zamítnouti nebo jí jen z části zamítnouti, z části však vyhověti;
ß) nedostavil se žalobce:
Pro tento případ stanovila vl. osnova (§ 413), že jest pokládati žalobu za odvolanou.
Komise panské sněmovny však se usnesla, že nemá býti na dosavadním právu ničeho měněno a že má býti par conditio partium zachována a navrhla proto stejné následky na nedostavení se žalobce i žalovaného. Návrh ten pojat i v § 396 c. ř. s.
Dostaví-li se k prvému roku pouze žalovaný, mohou nastati dle obsahu jeho prohlášení různé eventuality a sice: αα) Žalovaný se dostavivší obmezí se pouze na to, že žalobní nárok a fakta žalobní popře.
V případě tomto, ač-li nejsou k žalobě připojeny listiny nárok žalobní zúplna vykazující, nutno žalobu zamítnouti. Na důkazy snad v žalobě nabízené, však nepředložené nelze hleděti, obzvláště vyloučeno jest důkazy ony prováděti (§ 396 slova: c. ř. s., § 396 důkazy a zodpov. ot. k § 396 č. 4.).
Byly-li k žalobě připojeny listiny ať veřejné, pro které již zákon domněnku pravosti vyslovuje (§ 310 с. ř. s.), nebo soukromé, jichž pravost žalovaný nepopřel (§§ 294, 312 c. ř. s.) a prokazují-li listiny tyto nárok žalobní, nutno přes popírání žalovaného i přes to, že žalobce se nedostavil, odsouditi žalovaného dle dokázané žádosti žalobní.
Že nepřítomný žalobce návrh na odsouzení žalovaného při roku učiniti nemůže, není závadou, poněvadž návrh ten jest obsažen v žalobě a pokud třeba návrhu vůbec, aby soudce mohl in merito rozhodnouti, činí návrh ten přítomný žalovaný žádaje zamítnutí žaloby. (Srvn. o tom Pantůček: Něco o následcích procesuální neposlušnosti, 1898 str. 25 a 26. Tak i Neumann, Commentar str. 760. Jinak Fürstl: Commentar při § 239.)
Pro žalobce bude míti nedostavení se jeho jen potud následek, že
nebudou mu přiřknuty náklady, které, nejsa přítomen, účtovati nemůže (§ 54 c. ř. s.).
ßß) Žalovaný k prvnímu roku se dostavivší může i všecky námitky
proti žalobnímu nároku uvésti, buď že tvrdí, že nárok tento ani nevzešel nebo že sice vznikl, avšak opět pominul nebo že jsou tu okolnosti provedení jeho bránící na př. nesplatnost pohledávky.
Tu, ač-li listinami k žalobě připojenými není opak dokázán, nutno
všecka tvrzení tato za pravdu pokládati a na tomto podkladě vydati rozsudek ob contumaciam.
(Budiž však při tom podotknuto, že tvrzení, že žalobní nárok později zanikl, nelze pokládati za vyvrácené listinou vznik nároku vykazující. [Zodp. ot. k § 396 č. 6])
Přítomný žalobce může i proti nepřítomnému žalovanému účtovati všecky náklady sporu a uzná-li soudce v jeho prospěch, dojde jejich přisouzení.
γγ) Třetí konečně případ, jenž naskytnouti se může, jest, že žalovaný k prvnímu roku sám se dostavě, uzná vůbec nárok žalobní, načež soudce na základě návrhu v žalobě obsaženého vydá rozsudek ob submissionem nebo že jen část nároku popře a část uzná, načež dle zásad uvedených v části doznané uzná rozsudkem ob submissionem, část zbývající pro zmeškání
žalobce zamítne. (Zodp. ot. k § 396 č. 7.)
Rozumí se, že ve všech případech uvedených jest nezbytno, aby
strana k roku se dostavivší za vydání rozsudku žádala. Neučiní-li tak, nemůže soudce ex officio spor rozhodnouti, nýbrž nastává dle §§ 168 a násl. klid řízení.
Ad b) Nedostaví li se strana k přelíčení, ať jde již o prvý nebo některý pozdější rok, může dle § 399 c. ř. s. strana, jež se byla dostavila, žádati za vydání rozsudku ob contumaciam proti straně nedbalé.
V případě tomto jest stav procesuální podstatně jiný, než byl při
odbývání roku prvního (ad α). Jsou již podány spisy přípravné, rok první již odbyt, mnohdy i řízení přípravné ukončeno, nebo alespoň spisy další ve smyslu § 258 с. ř. s. vyměněny a pokud zmeškán byl některý termin další, jsou tu již spisy o odbývaném přelíčení při rocích předchozích.
Nebylo by ani hospodářským, ani spravedlivým nedbati všeho tohoto materiálu již sebraného jen proto, že se snad strana jedna k některému terminu nedostavila. Odporovalo by to intencím zákonodárce, který opustil přísné formy práva dosavadního, jen aby zavedl vhodnější a levnější jednání, kterým se může přiměřeněji straně k právu dopomoci.
Proto neklade se tak jako při prvním roku důležitost pouze na prohlášení strany se dostavivší, nýbrž hlavní váha spočívá v obsahu materiálu procesního již sebraného, kterého vedle prohlášení strany a společně s nim dbáti dlužno.
Mezi oběma musí býti souhlas alespoň v tom směru, že strana se
dostavivší nesmí ničeho tvrditi, co jest v odporu s udáními dřívějšími, nesmí také nic nového uváděti, čím by se celý procesní poměr ke škodě strany nepřítomné změnil, jestli vše to dříve již před stáním se stranou druhou přípravným spisem nesdělila (§ 399 c. ř. s.).
Může tedy strana nepřítomná jen na základě jí již známém býti souzena a mohou při tomto líčení proti ni býti uváděna všechna tvrzení nová, na př. že nároků svých se vzdala, že fakta tvrzená mimosoudně doznala, že od námitek procesuálních upustila a p. jen tenkráte, když již před rokem o tomto zamýšleném tvrzení strany byla vyrozuměna a tím, že se nedostavila, souhlas svůj na jevo dala. Nestalo-li se tak a chce-li strana tohoto nového materiálu ve sporu použiti, má v řízení před soudy okresními býti
nové prohlášení strany přítomné protokolováno, rok odložen а k novému terminu strana druhá u sdělení opisu protokolu tohoto volána. Nedostavila-li se pak strana ani k tomuto druhému roku, není překážky, aby soudce k novému onomu materiálu přihlížel (§ 442, odst. 2 c. ř. s.). Pro řízení před soudy sborovými předpisu takového není. Bude zajisté náležeti soudci, aby uvážil, je-li v případě takovém některý důvod § 134 c. ř. s., aby rok odložil a tím straně příležitost poskytl, by odpůrci nový onem materiál, na jehož respektování jí záleží, oznámila.
Vším tím liší se podstatně kontumace při hlavním přelíčení od kontumace při prvním roku, kterážto přihlížejíc i k jednostranným tvrzením strany se dostavivší jest mnohem přísnější pro stranu nedbalou.
Rozdíl tento vyvolal i potřebu ustanovení § 442 odst. 1 c. ř. s., jenž pojednává o tom, nedostaví-li se strana k stání nařízenému při soudě okresním k odbývání t. zv. prvního roku a současně i k hlavnímu líčení. Poněvadž by tu mohla vzejíti otázka, sluší-li tu použiti přísnějšího předpisu § 396, či mírnějšího ustanovení § 399 c. ř. s., uznal zákon za vhodno sám otázku tu rozřešiti a sice ve smyslu alternativy prvé.
Pokud se týče podkladu, na kterém soudce rozsudek svůj zakládá,
nutno co do jednotlivosti uvésti následující:
Co do faktického materiálu přihlížeti jest ke všem prohlášením i skutkovým udáním obsaženým ve všech přípravných podáních, zejména v zodpovědění žaloby a to i tehdá, třebas se žalovaný hned k prvnímu termínu nedostavil (srv. zodp. ot. k § 399 č. 6).
Dále jest hleděti ke všem okolnostem zjištěným v soudních protokolech, ať jest to protokol jednací nebo protokol soudce dožádaného nebo zmocněného i vůbec ke všemu, co jakýmkoli spůsobem bylo ve spisech v patrnost uvedeno na př. toliko příslušnou poznámkou soudce ve spisech dle § 86 odst. posl. j. ř. (Zodp. ot. k § 399 č. 3 a 4.)
Co do materiálu důkazního nutno v rozsudku kontumačním míti na zřeteli:
především všecky výsledky důkazů již provedených, ať jsou to důkazy listinné již předložené nebo důkazy jiné, které buď v řízení přípravném snad předcházejícím nebo dokazováním pro zachování průvodu byly provedeny (§§ 245 č. 3, 250 odst. posl., 253, 384 с. ř. s.);
všecky důkazy, které stranou ať se dostavivší, ať stranou nyní nedbalou byly nabízeny. Je-li okamžité provedení těchto důkazů možným (na př. svědci a znalci byli k roku voláni), přistoupí ihned k jejich výkonu; pokud není možno, nařizuje k tomu rok nový, resp. ukládá provedení jejich buď soudci k příkazu činnému nebo soudci dožádanému.
Že strana se k roku nedostavila, na provedení těchto důkazů nemá
nižádného účinku (§ 401 odst. 2 c. ř. s.). Výjimka by ovšem jen potud nastala, pokud následkem nedostavení se strany ty které okolnosti vůbec za doznané nutno pokládati a tudíž důkaz snad o nich nabízený jest zbytečným. (Srv. zodp. ot. k § 399 č. 7.)
Strana přítomná nemůže se taktéž provádění těchto důkazů vzpírati, leč že by mohla se k tomu odvolati, že dokazování ono následkem zmeškání strany se stalo nepřípustným.
Důsledky neposlušnosti strany se nedostavivší provádí strana přítomná návrhem na vydání rozsudku ob contumaciam.
Soudce rozhoduje o tomto návrhu, uváží:
α) není li třeba projednati dříve o nevyřízených námitkách processuálních (fori incompetentis, litis pendentis, rei judicatae, nepřípustnosti pořadu práva a j.);
ß) není-li nutno provésti napřed důkazy k zjištění rozhodných fakt;
γ) není li žádných podobných závad okamžitého rozhodnutí meritorního.
Je-li tu námitek ad α) uvedených, nutno napřed je vyříditi, než se
lze do věci samé vpustiti. Rozumí se, že k rozhodnutí in merito může jen potud přijíti, pokud a jestli námitky ony byly zamítnuty. Jedná-li se samostatně o námitkách těchto, netřeba ustanoviti po jich zamítnutí zvláštní rok vydání rozsudku ob contumaciam, nýbrž dostačí, jestli podle analogie § 415 c. ř. s. do 8 dnů rozsudek ve formě písemné jest vydán. (Zodp. ot. k § 399 č. 1.)
Poněvadž pak v případě tomto nastává stejný stav v rozepři, jako
kdyby soud dle § 261 odst. 2 c. ř. s. zamítna procesuální námitky okamžité jednání ve věci samé nařídil, může v rozsudek ve věci samé býti rozhodnutí o námitkách oněch pojato. (Zodp. ot. 1. c.).
Ad ß) Bylo-li napřed provedení důkazů nařízeno, nutno vyčkati jejich výsledku, dříve než rozsudek se vydá. Ačkoli se nikde zákon o tom nezmiňuje, sluší předc míti za to, že může soud i přes nastalou neposlušnost strany naříditi jednání o výsledcích těchto důkazů (§§ 193 a 399 c. ř. s.). Ovšem že není možno při roku k tomu určeném projednávati ve věci samé, zejména není možno přednášeti to, co mělo u roku zmeškaného býti k platnosti přivedeno.
Ad γ) Není-li žádných překážek, přikročí soud k rozhodnutí in merito dle pravidel všeobecných. Ad с) Pokud se jedná o zmeškání roku v řízení přípravném třeba rozeznávati:
α) jde-li o rok ustanovený toliko k provádění důkazu nebo
ß) slouží-li rok tento i k jinému jednání, o kterém §§ 251 a násl. c. ř. s. pojednávají (§ 245 c. ř. s.).
V případě prvém ad α) nebude zajisté nedostavení jedné nebo obou stran tomu brániti, aby důkazy již nařízené byly provedeny, při čemž ovšem bude na soudci, aby se o věci, pokud toho dle § 253 c. ř. s. k provedení důkazů zapotřebí má, ze spisů přípravných informoval.
Nedostavení strany bude v tomto případě provázeno jen všeobecným následkem v druhém odstavci § 263 c. ř. s. vytknutým, že totiž průvody a námitky průvodní, které měly při tomto roku k platnosti býti přivedeny, budou soudem při veřejném přelíčení jen potud připuštěny, pokud strana osvědčí (§ 274 c. ř. s.), že o důkazech těchto resp. námitkách průvodních v době odbývaného roku ještě vědomosti neměla.
Slouží-li rok v řízení přípravném ustanovený k jiným účelům (ad ß) na př. srovnání materiálu, probrání jednotlivých žalobních a vzájemných nároků), má nedostavení nebo neprojednání obou sporných stran vůbec v zápětí klid v řízení (§ 168 c. ř. s.).
Nedostaví-li se nebo neprojednává-li jen jedna strana, stihají ji především všeobecné následky § 263 odst. 2, že totiž tvrzení, průvody a námitky průvodní na ony částky rozepře se vztahující, které v řízení přípravném byly probrány, při veřejném přelíčení taktéž jen za podmínky shora uvedené lze provésti. (Slova »nové nároky« v § 263 vztahují se vzhledem k předpisu § 252 c. ř. s. ne na zmeškání roku, nýbrž jen k případu, že nároky tyto nebyly uvedeny v posledním přípravném spise. Srov. zodp. ot. k § 263 č. 2).
Následky tyto jsou zostřeny v následujících případech:
αα) jestli strana přítomná přes vyzvání soudcovo se neprohlásila o faktech nebo o předložených nebo nabízených důkazech.
ßß) Jestli nastane případ § 254 odst. 2 c. ř. s.
Ad αα) V případě prvém má netečnost a neposlušnost strany v zápětí naprostou praeklusi dotčených prohlášení pro vždy.
Bude tedy moci dle všeobecných zásad řízení průvodního soudce okolnosti nepopřené za pravdivé a průvody za bezvadné (listiny za pravé) pokládati.
Dodatečně prohlášení ono učiniti jest nemožno.
Účinek tento § 263 však obmezuje se pouze na prohlášení a nevztahuje se na jiné úkony strany nedbalé, na př. na nabízení důkazu.
Ad ßß) Dle § 254 c. ř. s. má, dostaví-li se jen jedna strana k roku v řízení přípravném k jinému účelu než k provedení důkazů nařízenému, soudce vždycky, ať za to strana se dostavivší žádá či nikoli, ustanoviti rok nový, ke kterému opět obě strany, zejména i ona nedbalá, se obesýlají.
Nedostaví-li se strana tato ani k tomuto druhému roku, nutno co do následku rozeznávati:
Žádala li strana přítomná, aby odpůrce byl k novému roku zavolán
u sdělení opisu protokolu o prvém stání sepsaného a za pohrození následky na nedostavení opětné položenými či jestli návrh tento ani při roku nebo snad později však před novým stáním neučinila. (Srov. zodp. ot. k § 254.) V případě prvním mají faktická tvrzení v protokole obsažená býti pokládána za pravdivá a všecky námitky proti nabízeným průvodům nebo předloženým jsou vyloučeny (§ 254 odst. 2 c. ř. s.).
V případě druhém nenastává suspense řízení (Okenfuss: O říz. před soudy sbor. str. 63), nýbrž nepoužije-li strana jednající práva jí v § 254 poskytnutého, vzdává se přísnějších následků v § 254 odst. 2 uvedených a spokojuje se s mírnější sankcí § 263 odst. 2 c. ř. s.
Že žádati za doručení protokolu teprve při druhém roku jest vyloučeno, poněvadž zákon jen jedno opětování roku dopouští, bylo výslovně doznáno v zodp. ot. k § 254 č. 2.
Ad 2. Následky nepodání odpovědi na žalobu ve lhůtě soudcem první rok řídícím určené (§ 243 c. ř. s.), pokud se týče prodloužené (§ 128 c. ř. s.) vytýká § 398 c. ř. s.
Účinky tohoto promeškání dají se vysloviti v následujících větách:
a) dodatné podání odpovědi jest ipso iure vyloučeno a jest ji tudíž, byla-li opožděně podána, a limine odmítnouti;
b) veškerý vliv žalovaného na projednávání věci in merito jest od tohoto okamžiku vyloučen;
c) byly-li processuální námitky při prvním roku přihlášeny, mají býti přes to, že odpověď na žalobu dána nebyla, projednány.
Ad a) Otázka tato stala se předmětem mnohých literárních kontrovers, ježto mnozí spatřovali návrh k uskutečnění účinků promeškání dle § 145 c. ř. s. žádaný v návrhu v § 398 odst. 1 c. ř. s. předepsaném a tvrdili, že dokud návrh tento žalobcem není učiněn, soud odpověď žalovaným i po uplynutí lhůty podanou přijati a příznivě vyříditi musí (srov. Gertscher G. Z. 1893 str. 422, Okenfuss: O řízení před s. sbor. str. 54).
Však náhled tento přehlíží, že návrh § 398 odst. 1 nezní na uskutečnění následků promeškání, jež v praeklusi odpovědí záležejí, nýbrž že má za obsah toliko položení roku, které jeví se býti nutným, aby vůbec spor mohl býti dojednán a rozhodnut.
Poněvadž tu není tedy předpisu, návrh dle § 145 odst. 2, žádajícího nastávají účinky promeškání (t. j. prekluse odpovědi) ipso iure beze všeho návrhu i proti vůli žalobce, jenž nemůže nikterak o své újmě lhůtu žalovanému k odpovědi danou prodloužiti. Tak i zodpov. ot. k § 398 č. 1.
Ad b) Žalovaný, jenž odpověď podati opominul, nemůže vůbec jednati ve věci hlavní, takže ukončení procesu výhradně jen v rukou žalobce sama spočívá.
Zejména smí návrh, aby položen byl rok k vynesení rozsudku in
contumaciam, učiniti jen žalobce. Nestane-li se tak, nepokračuje se v procesu; učiní-li žalobce návrh dotčený, však k stání na návrh tento určenému se nedostaví, nastává klid řízení se všemi následky § 168 c. ř. s., třebas i žalovaný byl při tomto roku přítomen.
Za reasumpci řízení v klidu ponechaného může opět jen žalobce žádati (zodpov. ot. k § 398 č. 9).
Žalovaný mohl by toliko v případě, že by se žalobce sám k roku
na návrh jeho položenému nedostavil a tím řízení in suspenso zůstalo, žádati za náhradu nákladu svého dostavení (zodp. ot. k § 398 č. 11).
Ad c) Ačkoli, jak uvedeno, má nepodání odpovědi rozhodný význam pro meritorní projednání sporu, tak zase nemá s druhé strany nižádného vlivu a účinku na vyřízení a rozhodnutí námitek procesuálních a sice námitky inkompetence, litis pendentis, rei judicatae a nepřípustnosti pořadu právního, ať byly námitky tyto žalobcem ohlášeny nebo ex officio na přetřes vzaty.
Námitky tyto projednati jest vždycky bez ohledu na neposlušnosť žalovaného, tak že bylo-li již o nich oddělené řízení ustanoveno, soudce dříve toto ukončiti musí.
Podobně lze i ex officio a třebas i lhůta k odpovědi žalobní bez výsledku uplynula, naříditi samostatný rok k jejich rozebrání a rozhodnutí, ač-li žalobce návrhu dle § 398 odst. 1. c. ř. s. ještě neučinil.
Bylo-li takto zvláště o zmíněných námitkách jednáno, smí žalobce teprve po jejich zamítnutí návrh dle § 398 odst. 1. na projednání sporu in merito učiniti, načež soudce rozsudek ob contumaciam spůsobem shora (ad b) uvedeným vydává. (Proto také nedostavily-li se obě strany k jednání o námitkách oněch, zůstává řízení o nich in suspenso, čímž i odpadá podmínka rozhodnutí in merito, a může až za 3 měsíce v jednání pokračováno býti.) (Srvn. Neumann: Commentar 766.)
Pakli však nebylo o námitkách uvedených oddělené jednání zařízeno a žalobce návrh dle § 398 odst. 1. učinil, položí soud na rok o návrhu tomto určený i jednání o námitkách oněch (zodpov. ot. k § 398 č. 7).
Soudce rozhoduje o námitkách těchto usnesením. Vyhoví-li jim, odpadne další rozhodování na věci samé (§ 398 с. ř. s.). Zamítne-li je, rozhoduje rozsudkem ob contumaciam o předmětu žalobním.
IV. Náprava promeškání.
Účinky promeškání dají se v určitých případech, pokud jde o řízení sporné, napraviti vrácením ve stav předešlý (restitutio in integrum) (§§ 146 a nasl. с. ř. s.). V řízení exekučním se navrácení v předešlý stav pro zmeškanou lhůtu nebo zanedbané stání nepřipouští (§ 58 odst. 2 exek. ř.).
Prominutí let viz Otcovství a Poručenství.
Prominutí překážek manželských viz Dispense překážek manželství.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Promeškání. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 797-816.