Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 66 (1927). Praha: Právnická jednota v Praze, 740 s.
Authors:

Zákony, nařízení, výnosy a vyhlášky.


Ochrana zaměstnanců.

Výnos ministerstva sociální péče ze dne 31. prosince 1929, č. j. 5651/III/G, o povolování práce přes čas.


Výnosem ministerstva sociální péče ze dne 6. září 1920, č. j. 3223/111-20, byl všem živnostenským (priemyselným) inspektorátům dán pokyn, aby při rozhodování o žádostech za povolení k prodloužení normální pracovní doby podle § 6, zákona ze dne 19. prosince 1918. č. 91 Sb. z. a n., dotyčné žádosti přísně zkoušely a po dobu trvající stagnace průmyslu za účelem rozmnožení příležitosti ku práci hodiny přes čas zásadně nepovolovaly, nýbrž na podnikatele působily, aby počet dělnictva rozmnožili.
Tyto zásady byly inspektorátům znova a důtklivě připomenuty dalším výnosem ze dne 10. března 1923, č. j. 1087/G-23, kterým bylo též uloženo, aby úřady v oboru své působnosti přísně bděly nad tím, aby normální doba pracovní nebyla snad bez úředního povolení překročována a aby v případě zjištění přestupků proti vinníkům zakročily co nejpřísněji. Zároveň byl posléze uvedený výnos všem živnostenským úřadům II. stolice zaslán k direktivě vlastní а k vyrozumění podřízených úřadů živnostenských.
Dále byly živnostenské (priemyselné) inspektoráty výnosem ze dne 4. ledna 1924, č. j. 434/G/24, opětně a důtklivě vybídnuty, aby bezpodmínečně dbaly pokynů daných oběma výše uvedenými výnosy a předložené žádosti za prodloužení doby pracovní podrobovaly vždy velmi důkladnému a přísnému šetření (šetření na místě, slyšením závodního výboru, dotazem u příslušné zprostředkovatelny práce, event. u odborových organisací zabývajících se zprostředkováním práce, neb jiným vhodným způsobem) tak, aby práce přes čas povolena byla jen v takových případech, kde jest nad veškeru pochybnost dokázáno, že jsou to skutečně předpoklady uvedené v odst. 1., § 6, zákona o 8hodinové době pracovní, t. j. že zvýšené potřebě práce jiným opatřením čeliti nelze. Opětně bylo tímto výnosem zdůrazněno bdíti nad tím, aby normální doba pracovní nebyla prodlužována bez úředního povolení a budou-li v té příčině zjištěny přestupky, aby bylo zakročeno co nejpřísněji ve smyslu zákonitých ustanovení.
Přes to přese všecko stoupl v posledních letech počet udělených povolení ku práci přes čas dosti značně, což nelze si již vysvětliti jen příznivější zaměstnaností většiny důležitějších výrobních odvětví a živým stavebním ruchem, ale, při poměrně dosti velikém počtu nezaměstnaných zajisté také i tou okolností, že při povolování práce přes čas v oboru vlastní působnosti živnostenských inspektorátů, ani při podávání návrhů na povolení či zamítnutí požadované práce přes čas zemskému úřadu nejsou patrně všude dodržovány pokyny shora uvedené. Na doklad toho budiž jen uvedeno, že zaměstnavatelé vícekráte od úředně povolené práce přes čas vůbec upustili, když dotčené dělnictvo se domáhalo přiměřeného percentuálního zvýšení mezd za práci přes čas.
Ochabující zaměstnanost, jak ji lze pozorovati v této době již v mnohých průmyslových odvětvích tím, že se přikročuje k zavírání podniků, propouštění nebo vysazování dělnictva z práce, omezování pracovní doby a p. a také zmenšený stavební ruch, který bude přirozeně nepříznivě působiti na zaměstnanost četných oborů živnostenských s ním spjatých, vyžadují nezbytně, aby majitelé živností čelili práci přes čas zásadně zvyšováním počtu zaměstnaných dělníků.
Z důvodů těch se živnostenskému inspektorátu znovu ukládá, aby předložené žádosti za povolení práce přes čas zkoušel se širšího hlediska sociálního podle naznačených zásad co nejrigorosněji.
Citace:
K., B.. Europabuch der Rechtsanwätte ud Notare. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 1, s. 46-47.