NPD documents search: Právní prakse, 4 (1939-40) - Doložka vykonatelnosti ve smyslu nařízení říšského ministra spravedlnosti z 16.1. 1940 o výkonu exekučních titulů v různých právních oblastech Velkoněmecké říše

Péče o válečné poškozence.
(Sděluje Dr. J. Tučný.)
K § 4, odst. 1. zákona č. 142/1920 ve znění zákona č. 39/1922 Sb. z a n.
Kdy zaniká nárok na invalidní důchod válečného poškozence, jemuž byla udělena trafika. Otázku nároku na důchod jest posuzovati dle příjmu z udělené trafiky v určitém období docíleného, nikoli dle poměrů důchodce v předcházejícím roce kalendářním.
Zákon o požitcích válečných poškozenců upravuje v odst. 1. §u 4 otázku nároku válečného poškozence dle tohoto zákona v případech, kde válečný poškozenec má příjmy plynoucí z pramene v předpisu tom zvláště specifikovaného, kdežto § 2 mluví o příjmech vůbec bez rozdílu jich pramene.
Předpis §u 4, odst. 1. jest tedy normou speciální, výjimečnou, kterou sluší vykládati přesně především z jejího znění a pro jejíž výklad nelze použíti normy §u 2. pro jiný případ dané.
Znění předpisu §u 4, odst. 1., zejména slova: „...pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem ...nepřevyšuje“, dávají jasně výraz myšlence zákonodárcově, že válečný poškozenec nemá nároku na důchod po tu dobu, po kterou příjem z podniku převyšuje hranici v zákoně uvedenou, že zákon stanoví tu ztrátu důchodu, jakmile jest zjištěno, že příjem z podniku uděleného přesahuje neb přesahoval hranici zákonem stanovenou a po celou dobu, po kterou příjem ten trvá. Nelze proto za to míti, že zákon v §u 4, odst. 1. má na mysli celoroční příjem z podniku za rok předcházející. Takový výklad by odporoval intenci zákona, aby válečný poškozenec nepobíral od státu důchodu v době, ve které má příjmy z podniku, k němuž dostal od státní správy licenci, důchod ten daleko převyšující.
Kdyby měl býti příjem z podniku v §u 4, odst. 1. uvedeného za celý rok předcházející směrodatný pro posouzení, zda a pokud válečnému poškozenci přísluší důchod dle zákona, musilo by to býti v předpisu tom výslovně stanoveno. Když však zákon v §u 4, odst. 1. o ročním příjmu nemluví, nelze předpis ten z jeho znění vyložiti jinak, než jak právě uvedeno.
Úřadu, který důchod poukazuje, jest tedy zákonem zůstaveno, aby zjistil, zda výnos z podniku převyšuje důchod o 100% bud za každé jednotlivé období, za něž se důchod poukazuje (§ 30 cit. zákona) zvláště, anebo za více takových období, neukládá však zákon úřadu, aby vyčkával uplynutí celého roku pro zjištění hranice příjmové.
Nelze proto právem tvrditi, že v případě §u 4, odst. 1. platí zásada §u 2, odst. 1.. že směrodatný jest roční příjem v předešlém roce kalendářním. Prováděcí nařízení ze dne 7. prosince 1922 č. 363 Sb. z. a n. odporuje tudíž předpisu zákona v §u 4, odst. 1., pokud k tomuto předpisu stanoví v odst. 1., že pro zjišťování a započítávání příjmu uvedeného v §u 4, odst. 1. platí všeobecné zásady (§ 2 odd. a a b) tohoto nařízení.
Ryzí příjem stěžovatelův z trafiky za dobu od 19. července 1923 do 31. prosince 1923 byl dle zjištění úřadu, jehož správnost stížnost nepopírá, o 100% vyšší, než důchod, který by stěžovateli dle zákona o požitcích válečných poškozenců za tutéž dobu příslušel, pozbyl tudíž stěžovatel nároku na důchod, již po zákonu samém ode dne, kdy příjem z trafiky počal.
Tato ztráta nároku na důchod po zákonu již nastalá byla výrokem, jejž žalovaný úřad potvrdil, toliko deklarována. Tento deklaratorní výrok však působí ex tunc od toho okamžiku, kdy počal právní stav určující ztrátu nároku na důchod, třebas okolnosti skutkové tento právní stav zakládající teprve později byly úřadem zjištěny.
Nelze proto dáti stížnosti za pravdu, že právní nárok na důchod stěžovatelem nabytý mohl zaniknouti a důchod býti zastaven teprve po uplynutí roku 1923 a od doby, kdy bylo zjištěno, že příjem stěžovatelův z trafiky převýšil hranici příjmu v §u 4, odst. 1. cit. zákona stanovenou.
(Nález Nejv. správ. soudu z 23. 9. 1926, č. 7498/26. — Srovnej též nálezy ze 17. 4. 1924, č. 13310/23, z 10. 3. 1925, č. 4846/25 v Sociální Revui, roč. 1925, str. 136 a 226.)

Citace:

KNAP, Karel. Doložka vykonatelnosti ve smyslu nařízení říšského ministra spravedlnosti z 16.1. 1940 o výkonu exekučních titulů v různých právních oblastech Velkoněmecké říše. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1939-40, svazek/ročník 4, s. 267-270.