I. Ve věcech civilních.

A. Z práva občanského.
122. §§ 4., 35., 37. a 111. ob. zák. obč. Při časové a místní kollisi zákonů zřetelem k určitému manželství rak. státních příslušníků v cizině uzavřenému, jest posuzovati otázku rozlučitelnosti tohoto manželství dle platného práva rakouského. (7. pros. 1909, Rv I. 764/9; rep. nal. 205; off. 1213).
123. §§ 26., 17. c. ř. s. Lesní společenstvo utvořené z držitelů určitých dvorců za účelem společného hospodaření v lese všem společně náležejícím, kteréžto spojení se pouze volbou společného starosty representuje, postrádá jak způsobilosti k právům, tak způsobilosti býti stranou a rovněž způsobilosti procesní (28. pros. 1909,. R VI. 339/9; Z. B. 1910: 219).
124. § 117., § 3828 ex. ř. dv. dekr. ze 4. května 1841 sb. z. s. č. 531. Po soudně provedeném sporu o rozvod, ve kterém bylo na oboustranné zavinění uznáno, může rozvedená manželka od svého manžela jen pořadem práva slušné výživy se domáhati. Během sporu o rozvod lze ho nabýti pouze prozatímním opatřením (26. říj. 1909, Rv V. 1177/9; E. Bl. 1910: 18).
125. §§ 138., 158., 163., čl. VI. uv. zák. k c. ř. s. Předpokladem žaloby dítěte v manželství zrozeného, ale nemanželským otcem zplozeného proti tomuto na uznání otcovství jest pravoplatné, rozsudkem proti opatrovníku manželského zrození zjištěné oduznání manželského původu (9. září 1909, Rv III. 200/9; Z. Bl. 1910: 243).
126. § 141. Jen v tom případě, že manželské dítky jsou povinny a také jen pokud jsou povinny sdíleti domácnost svého otce, musí přijímati od tohoto naturální zaopatření; dítky zletilé, k výdělku nezpůsobilé, mají nárok na alimentační (peněžitou) rentu; otec nemůže zamítnouti tento nárok a nabídnouti výživu in natura (15. února 1910, R I. 54/10; E. Bl. 1910: 19, 20).
127. §§ 166., 167. Míra alimentační povinnosti nemanželského otce řídí se jeho hospodářskou zdatností (18. led. 1910, Rv VI. 571/9; Z. Bl. 1910: 244).
128. §§ 185., 196., 198., 209. Smrtí adoptivního otce nezaniká adopční poměr; proto se nevrátí nezletilý adoptovaný pod moc otcovskou svého manželského otce. Cura bonorum posledním pořízením stanovená nemůže býti na úkor právu soudu opatrovnického, aby kvalifikaci kurátorovu zkoumal (5. led. 1909, R V. 1423/9; E. Bl. 1910: 18).
129. §§ 290., 369., 182. c. ř. s. Žaluje-li obec na uznání práva vlastnického k pozemku, tvořícímu dle mapy katastrální část statku veřejného, nestačí k důkazu práva vlastnického mapa katastrální, není-li dokázáno též skutečné obecné užívání dotyčného pozemku, v němž by se projevovalo uznání veřejnosti statku. V tomto případě musila by obec dokazovati nabytí vlastnického práva dle § 290. ob. zák. obč. Jakého průvodního prostředku má strana užíti, o tom není povinen soudce ji z úřední povinnosti poučiti (8. led. 1910, Rv VI. 4/10; Z. Bl. 1910: 229).
130. §§ 294., 297. Příslušenstvím jsou také ony věci, které trvalému užívání věci hlavní jsou určeny. Toto pravidlo platí též o zařízení letohrádku, které záleží v dekoraci zbraněmi, pokud toto zařízení určuje způsob osobního užívání dočasných jeho obyvatel (18. led. 1910, R I. 19/10; Z. Bl. 1910: 223).
131. §§ 297., 422., 475. Po provedené a schválené stavbě nepřísluší vlastníku sousedního pozemku právo žádati na vlastníku domu, aby části stavby do vzduchového prostoru nad jeho pozemkem zasahující odstranil, nemá-li na odstranění důvodného zájmu (12. led. 1910, Rv II. 1004/9; G. H. 1910: 413).
132. §§ 309., 318., 319., 323., 228. c. ř. s. § 11. lit. c) a d) zák. ze 21. pros. 1867 č. 141 ř. z. Vlastnictví k chodníku, zřízenému na erární silnici, vyplývá z vlastnictví k silnici této. Tento chodník jest tedy státním nemovitým majetkem, který nemůže býti zcizen zemskou vládou; k tomu třeba jest říšského zákona. Obec, která udržuje tento chodník, vykonává tím pouze právo příslušející státu a není v držbě, nemajíc animum possidendi. Záporná žaloba určovací o neexistenci práva vlastnického obce k chodníku, podaná osobou třetí, tedy implicite na určení právního poměru mezi obcí a erárem jest tehdy přípustná, jestliže rozsudek — za předpokladu žalobcova zájmu na určení — může míti proti eráru, vedlejšímu to intervenientu k žalobci přistoupivšímu, právní účinek (7. pros. 1909, Rv VI. 149/9; Z. Bl. 1910: 225).
133. § 364. Vlastník, který zřídí na svém pozemku příkop za tím účelem, aby v něm hromadil vodu, překročí tím meze svého práva vlastnického, když následkem výlevu těchto nahromaděných vod, třeba jen za okolností obzvláštních nastávajícího, poškozeny budou pozemky sousední (9. pros. 1909, Rv VI. 452/9; Z. Bl. 1910: 228).
134. § 440. Uzavřením kupní smlouvy o entitě knihy pozemkové vzniká pro kupitele obligační nárok. Teprve knihovním odevzdáním nastupuje na místo obligačního nároku právo věcné — vlastnické. Pokud se tak nestalo a kupitel pouze měl titulus, nebylo mu lze vytýkati malam fidem knihovní držby (22. pros. 1909, Rv IV. 837/9; G. H. 1910: 413).
135. § 473. Služebnost hospodářsky bezvýznamná nemůže býti předmětem vydržení. Osobování její jest však vsáhnutím do vlastnické sféry a odůvodňuje žalobu zápůrčí (7. dub. 1909, Rv VI. 47/9; Z. Bl. 1910: 230).
136. §§ 484., 494. Ten, jemuž služebnost cesty přísluší, jest povinen k její udržování přispívati. Posype-li tedy oprávněný cestu, má k tomu právo, neboť tím plní také svoji povinnost. Že by toto nasypání mohlo za mimořádných okolností se státi škodlivým, neopravňuje vůbec k žalobě pro překročení práva služebnosti cesty (26. led. 1910, Rv VI. 20/10; Z. Bl. 1910: 230).
137. §§ 493., 484., 354., 362. Obraceti se s pluhem na pozemku není obsahem služebnosti cesty vozové a průhonu dobytka (4. list. 1909, Rv III. 252/9; E. Bl. 1910: 19—20).
138. §§ 547., 684, 685. Legatář nemá právo věc jemu odkázanou bez prostřednictví soudu v držbu vžiti a to ani tehdy, když zůstavitel jej k tomu zmocnil. Učiní-li tak, jedná svémocně a dopouští se tím činu rušebního. (1. září 1909, R V. 1013/9; E. Bl. 1910: 18).
139. § 878. Kupecká informační kancelář může ve smlouvě vyloučiti ručení za vinu svých zřízenců, aniž by to odporovalo dobrým mravům (15. ún. 1910, Rv I. 108/10; G. Z. 1910: 110).
140. — Smlouva, kterou se jeden kontrahent druhému zavazuje onen převodní poplatek, o který bude následkem důchodkového přestupku erár zkrácen, v případě jeho dodatečného předpisu ze svého zaplatiti, jest contra bonos mores (18. list. 1909, Rv V. 1798/9; E. Bl. 1910: 18).
141. §§ 881., 884., 1016., 1017., 1037. Smlouva ve prospěch osoby třetí působí v tom případě vůči této závazně, když z okolností jde na jevo, že ten, kdo smlouvu ve prospěch oné osoby třetí uzavřel, jednal jako její jednatel bez příkazu; vysloví-li jemu osoba třetí dík, lze v tom spatřovati ratihabicio, neboť § 884. ob. zák. obč. připouští výjimky (1. břez. 1910, Rv I. 147/10; E. B. 1910: 19—20).
142. § 902. Ustanovení tohoto § platí pro výpočet lhůt jen tehdy, není-li vůle stran opačná (4. led. 1910, Rv VI. 525/9; E. Bl. 1910: 19—20).
143. §§ 919., 1155., 1160. Soudům nepřísluší přezkoumávati po stránce meritální disciplinární nález obecního zastupitelstva proti obecnímu úřadníku, kterým se zrušuje služební poměr tohoto k obci (19. led. 1910, Rv VI. 528/9; Z. Bl. 1910: 211).
144. § 948. a § 268. c. ř. s. Hrubý nevděk, pro který lze darování odvolati, předpokládá dolus. Byl-li projeven nevděk trestním činem vůči dárci a byl-li obdarovaný trestním soudem odsouzen jen pro § 523. tr. z., nevíže tento odsuzující rozsudek soudce civilního při posuzování subjektivních momentů dotyčný skutek jako hrubý nevděk kvalifikujících (11. led. 1910, Rv 5/10; E. Bl. 1910: 18).
145. § 1059. Min. nař. ze dne 10. pros. 1906 č. 236 ř. z. a ze dne 20. července 1907 č. 167 ř. z. Srážka na lékárnické taxe přísluší nemocenským pokladnám, pro které ordinační a dispensační norma (l. c.) platí, nejen co do celkových obnosů účtů osob nemocenským pojištěním povinných, nýbrž i ohledně účtů dobrovolných členů dotyčných nemocenských pokladen (1. pros. 1908 Rv I. 857/8; off. 1225). Víz též rozh. Zprávy 1909 str. 231. č. 159.
146. § 1105. Nájemce letního bytu má právní nárok na poměrnou srážku umluvené činže v tom případě, když pronajímatel proti výslovné úmluvě jiné nájemce do nájmu vzal, čímž nájemce v užívání letního bytu byl zkrácen (25. led. 1910, Rv I. 62/10; Z. Bl. 1910: 236).
147. § 1155. Zprostředkovateli nepřísluší ani honorář, ani náhrada hotových výloh, když se strany jím do spojení přivedené sice o hlavních okolnostech shodly, ale pro neshody v okolnostech vedlejších k uzavření smlouvy nedojde (11. led. 1910, Rv VI. 505/9; E. Bl. 1910: 19—20).
148. §§ 1220., 1221. Pro stanovení přiměřenosti věna neobsahuje zákon žádného měřítka; užití předpisů o výši povinného dílu nemá v zákoně opory (1. ún. 1910, Rv VI. 48/10; Z. Bl. 1910: 244).
149. §§ 1262.; 3., 11. konk. ř. Zřídí-li jeden manžel na svých nemovitostech osobě třetí právo zástavní v době, kdy na jmění druhého manžela, s nímž má všeobecné společenství majetkové, vyhlášen byl konkurs, a jmění prvého manžela následkem toho též do konkursního řízení pojato, pak nemůže správce konkursní podstaty brojiti proti vkladu práva zástavního žalobou odpůrčí, nýbrž jen žalobou dle §§ 3. a 11. konk. ř. (10. list. 1908, R VI. 334/8; off. 1227).
150. § 1295. Poruší-li jeden kontrahent smlouvu, pak ručí druhému kontrahentu za škodu, která tomuto vznikla tím, že ku svému krytí novou, méně výhodnou smlouvu uzavříti musil (28. pros. 1909, Rv I. 933/9; E. Bl. 1910: 19—20).
151. § 1295. Neuschová-li obchodník své štampilky a formuláře objednacích lístků náležitě a využitkuje-li toho jeho dříve poctivý sluha k tomu, aby na jisté firmě, která s oním obchodníkem jest v obchodním spojení, vylákal zboží, neručí onen obchodník firmě za škodu tím vzniklou, jestlie vůči firmě neoznačil listiny opatřené razítkem za legitimaci přínosce (21. pros. 1909, Rv I. 921/9; E. Bl. 1910: 19—20).
152. § 1311. Stát ručí jako každá jiná právnická osoba za škodu zaviněnou jednáním podřízených orgánů — vojáků (22. pros. 1909, Rv VI. 476/9; E. Bl. 1910: 19—20).
153. — Přísluší-li obci dle obecního zřízení vydávati policejní nařízení a stanoví-li takové policejní nařízení povinnost vlastníků domů, aby náledí na chodníku před domem svým posypávali, ručí vlastník domu (nikoli obec) za nehody následkem neposypaného náledí utrpěné (14. pros. 1909, Rv II. 753/9; E. Bl. 1910: 19—20).
154. § 1320. Také uvnitř stavení musí býti pes takovým způsobem chován, aby nikomu nemohl ublížiti; vlastník psa ručí za škodu, o které bylo lze předvídati, že není naprosto vyloučena (15. pros. 1909, Rv I. 942/9; E. Bl. 1910: 19—20).
155. §§ 1325., 1304. Ten, kdo ve rvačce, k níž zavdal podnět, utrpí zranění, má na tomto poškození tělesném spoluvinu, pročež mu nepřísluší proti protivníku nárok na náhradu celé utrpěné škody (4. listop. 1909, Rv I. 876/9; G. H. 17).
156. §§, 1392., 452., 447. Ku právoplatné cessi pohledávky obchodně-knihovní, jejíž obsahem jest dle znění úmluvy pouze zastavení této pohledávky (cesse zajišťovací), vyžaduje se k nabytí práva zástavního cessionářem oznámení cesse dlužníkovi; nestačí pouhá poznámka v obchodních knihách (15. pros. 1909, Rv I. 897/9; Z. Bl. 1910: 231).
157. § 1392. Smlouva, kterou byl postup jisté pohledávky pod následky její zániku vyloučen, působí též proti cessionáři bez ohledu na jeho bona fides (3. list. 1908, Rv II. ? off. 1231).
158. § 1396. Postoupí-li odkazovník část odkázané pohledávky, nemůže tato část jemu býti zabavena; vyplatí-li však dědic, který o této cessi byl zpraven, jménem pozůstalosti následkem exekučního přikázání vymáhajícímu věřiteli obnos postoupený, pak nepřísluší cessionáři náhradní nárok vůči věřiteli, nýbrž vůči pozůstalosti (27. říj. 1909, Rv I. 820/9; E. Bl. 1910: 19—20).
159. § 1422. Ustanovení tohoto § platí pro případ, když platící třetí teprve po zaplacení žádá na věřiteli postup jeho pohledávek. Dohodnou-li se však oba napředo postupní sumě a ostatních podmínkách postupu a slíbí-li věřitel zaslati postupní listinu při zaplacení postupné sumy, jest smlouva ta cessi a sikoliv placením dluhu osoby třetí (25. led. 1910, Rv II. 47/10; G. H. 1910: 425).
160. § 1460. Držba, která má býti základem vydržení, musí záležeti v takovém působení na předmět držby, které odpovídá jeho hlavnímu hospodářskému účelu (29. pros. 1909, Rv VI. 491/9; E. Bl. 1910: 19—20).
161. — Jednotlivec může vydržeti právo vlastnické k určitému předmětu pouze tehdy pro svoji osobu, když během doby vydržící nevykonávaly též jiné osoby držbu tohoto předmětu, tak že jeho držba byla výlučná (26. led. 1910, Rv VI. 21/10; E. Bl. 1910: 19—20).
162. § 1475. Pro osobu bez zavinění mimo území platnosti obč. zákona meškající platí privilegium dvojnásobné lhůty promlčecí jen tehdy, když promlčecí doba v tuzemsku i cizině ztrávená 30 let nepřesahuje (23. pros. 1908, Rv 2524/8; off. 1230). 163. Zákon o pr. autor. Illustrátor knihy jest spolupůvodcem chráněného díla. Nakladatel, který proti smlouvě jméno illustrátorovo na úvodním listě knihy neuvede, aneb bez jeho svolení pojme do knihy illustrace jiného autora, které jsou uměleckému rázu knihy na újmu, aneb tytéž illustrace z jedné knihy bez svolení illustrátora též do jiné pojme, dopustí se porušení práv původcovských (19. led. 1909, Rv I. 852/8; off. 1224).
164. § 2. zák. automobil. Splaší-li se kůň následkem setkání se s jedoucím automobilem a při tom si sám poranění způsobí, není automobilista k náhradě škody povinen, zavinil-li vozka nesprávným vyhýbáním splašení se koně (22. ún. 1910, Rv II. 64/10; J. Bl. 1910: 189).
165. §§ 30. odst. 1. a 4. a § 32. odpůrčího zák. Pro žalobu odpůrčí mimo konkurs netřeba důkazu bezvýslednosti exekuce; stačí osvědčení pravděpodobného neuspokojení věřitelova (4. led. 1910, Rv VI. 504/9; Z. Bl. 1910: 269).
166. § 32. Žalobu odpůrčí lze podati proti advokátovi, který během sporu od svého klienta si jedinou hypotekární pohledávku tohoto dal postoupiti, když exekuce zvítězivšího odpůrce se ukázala bezvýslednou, což advokát znalý poměrů svého klienta musil předvídati, tedy cessi uzavřel obmyslně (22. září 1909, č. 12.263; J. Bl. 1910: 202).

Citace:

Z práva občanského. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, číslo/sešit 4, s. 213-218.