Č. 600.

Obecní úředníci (Čechy): Nebyla-li při jmenování prozatímního obecního tajemníka za platnosti zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. obcí stanovena delší doba provisoria nežli rok a také dohodou s jmenovaným nedošlo k prodloužení takovému, vzchází úředníku takto jmenovanému po uplynutí jednoroční lhůty, za níž nepoužito práva k výpovědi, dle § 8 cit. zák. právní nárok na trvalé postavení služební. Na tomto právním nároku nezměnil ničeho zákon z 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n.
(Nález ze dne 1. prosince 1920 č. 11562.)
Prejudikatura: nál. č. 537.
Věc: Obec Koloveč (adv. Dr. V. Halík z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran ustanovení obecního tajemníka definitivním. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při schůzích obecního zastupitelstva v Kolovči ze dne 26. října 1919 a 16. listopadu 1919 bylo usneseno, že žádosti Josefa L., působícího ve službách obce jako prozatímní obecní tajemník od roku 1915, aby byl jmenován definitivním obecním tajemníkem, nelze vyhověti. Usnesení ze dne 16. listopadu 1919 praví, že by obec nesnesla nákladů s tím spojených. Usnesení to stalo se na popud okresní správní komise v Nové Kdyni.
Když totiž Josef L. ve stížnosti do rozhodnutí obecního zastupitelstva v Kolovči ze dne 26. října 1919 dovozoval důvodnost svého nároku na propůjčení definitivního místa úřednického ustanovením § 8 zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., vyzvala okresní správní komise obecní úřad v Kolovči přípisem ze dne 17. listopadu 1919, aby žádost Josefa L. předložena byla znovu obecnímu zastupitelstvu, a obecní zastupitelstvo aby buď žadatele jmenovalo definitivním obecním tajemníkem dle zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. aneb uvedlo důvod, proč se tak státi nemůže.
Odvolání Josefa L. do rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 26. října 1919 a ze dne 16. listopadu 1919 bylo zamítnuto usnesením okresní správní komise v Nové Kdyni ze dne 20. února 1920 č. 159. Okresní správní komise postavila se na stanovisko, že předpisem § 41 zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. jest obecnímu zastupitelstvu ponechána jednoroční lhůta do 31. srpna 1920, aby rozhodlo o ustanovení prozatímních úředníků úředníky definitivními, že tedy stěžovatel teprve po 31. srpnu 1920, potrvá-li do té doby jeho prozatímní služební poměr, může se domáhati uznání nároku na udělení definitivy.
Na rekurs Josefa L., dovolávajícího se pro důvodnost uplatňovaného nároku ustanovení §§ 8 a 41 zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n., zrušil zemský správní výbor v Praze rozhodnutím ze dne 26. března 1920 čís. 30.596/VII. usnesení okresní správní komise v Nové Kdyni ze dne 20. února 1920 a obecního zastupitelstva v Kolovči ze dne 26. října 1919 a 16. listopadu 1919, a prohlásil, že Josef L. je obecním tajemníkem definitivním oním dnem, kdy dovršil jeden služební rok v postavení jako prozatímní obecní tajemník. Stalo se tak z těchto důvodů:
Obec Koloveč dala při obsazování prozatímního místa tajemnického jasně na jevo svou vůli, že systemisuje místo úřednické. Jmenování Josefa L. prozatímním obecním tajemníkem stalo se za platnosti zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. Týž podle předpisu § 8 cit. zákona nabyl uplynutím jednoho roku právního nároku, aby ustanoven byl definitivním, a to již před účinností zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n.
Proti rozhodnutí zemského správního výboru čelí stížnost obce Kolovče. Činí se v ní tyto námitky:
1. Usnesení obecního zastupitelstva v Kolovči ze dne 4. listopadu 1915, kterým byl Josef L. ustanoven prozatímním obecním tajemníkem, je neplatné, neboť nebylo tehdy, jak to předpisuje § 48 obec. zřízení, hlasováno lístky, nýbrž toliko zvednutím ruky. Z neplatného tohoto usnesení nemůže tedy Josef L. odvozovati žádných práv.
2. Obec Koloveč nepřijala Josefa L. za úředníka, nýbrž jen za obyčejnou sílu písařskou. Je to patrno z pozvání ke schůzím i z protokolů schůzích obecního zastupitelstva ze dne 12. září 1915 a ze dne 4. listopadu 1915. Jednalo se jen o ustanovení obecního písaře resp. tajemníka a bylo také jen místo obecního písaře obsazeno. Šlo o obsazení místa toho na dobu války a nekladly se žádné požadavky na osobu uchazečovu. Zvolen byl Josef L., jenž je řemeslníkem (krejčím), nemá předběžného vzdělání a je k úřadu obecního tajemníka nezpůsobilým. Předpisů zákona ze dne 29 května 1908 čís. 35 z. z. nelze tu uplatňovati.
3. Obec má ostatně právo usnášeti se dle § 41 zákona ze dne 23. července 1919 ve lhůtě jednoho roku od účinnosti tohoto zákona o tom, zda jmenuje definitivními úředníky, ustanovené za platnosti zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z. toliko prozatímně.
Obec Koloveč navrhuje zrušení naříkaného rozhodnutí a zrušení usnesení obecního zastupitelstva v Kolovči ze dne 4. listopadu 1915.
Nejvyšší správní soud vycházel při svém nálezu z těchto úvah:
Ad 1. Předmětem instančního rozhodování byla otázka, zda Josef L., byv ustanoven prozatímním obecním tajemníkem, má nárok na to, aby byl jmenován tajemníkem definitivním. Námitka, že ustanovení Josefa L. prozatímním obecním tajemníkem není platné, nebyla obcí ve správním řízení vznesena. Tvrzení, jež po této stránce jsou ve stížnosti k tomuto soudu uplatňována, jsou nepřípustnými novotami, na něž nejvyšší správní soud nemůže vzíti zřetele dle ustanovení § 5 zákona o správním soudě, nemůže proto ani otázku platnosti jmenování Josefa L. prozatímním obecním tajemníkem podrobiti svojí kognici.
Ad 2. Zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. má platnost toliko stran obecních úředníků. Když přípisem ze dne 7. listopadu 1919 okresní správní komise v Nové Kdyni uložila obecnímu zastupitelstvu v Kolovči, aby se ve smyslu tohoto zákona usneslo o propůjčení definitivního místa obecního tajemníka, pak dala jasně citací tohoto zákona na jevo, že při svém poukazu vychází z předpokladu, že Josef L., byv jmenován prozatímně obecním tajemníkem, byl ustanoven prozatímním obecním úředníkem. Obecní zastupitelstvo správnost tohoto předpokladu implicite uznalo svým usnesením ze dne 16 listopadu 1919, neboť rozhodujíc o nové žádosti Josefa L., o definitivní místo úřednické podle tohoto poukazu okresní správní komise, nezamítá ji z důvodu, že Josef L. byl ustanoven k výkonu podřízených prací jako sila výpomocná dle § 44 leg. cit., nýbrž jedině a výlučně proto, že finanční stav obce nesnesl by nákladů, jež by jmenovánímělo v zápětí. Okolnost obcí indirektně přiznávaná, že totiž místo prozatímního obecního tajemníka v Kolovči bylo systemisováno a obsazeno jako místo úřednické, je basí, na které vybudováno je pak usnesení okresní správní komise v Nové Kdyni ze dne 20. února 1920 čís. 159, tak i rozhodnutí zemského správního výboru v Praze ze dne 26. března 1920 čís. 30596/VII.
Jestliže teď obec Koloveč ve stížnosti k tomuto soudu tvrdí, že Josef L. byl ustanoven prozatímně písařem jako zřízenec k výkonu podřízených prací na dobu války, pak je tvrzení toto procesní novotou, kterou nejvyšší správní soud vzhledem na ustanovení § 6, odst. 1 zákona o správním soudě nemůže vzíti vůbec v úvahu, jsa vázán zjištěním administrativních úřadů, že Josefu L. usnesením obecního zastupitelstva ze dne 4. listopadu 1915 bylo propůjčeno místo prozatímního obecního úředníka. Na právní poměr, jenž tímto jmenováním byl v roce 1915 mezi obcí Kolovči na straně jedné a mezi Josefem L. na straně druhé založen, vztahují se předpisy tehdy plativšího zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z.
Dle § 8 tohoto zákona nesmí prozatímní ustanovení obecního úředníka trvati zpravidla déle jednoho roku. Prozatímní doba služební může dle tohoto předpisu býti výjimečně stanovena lhůtou delší jednoho roku a to buď jednostranně obcí současně s aktem ustanovovacím nebo vzájemnou dohodou, jež třeba později státi se může. Pokud není výjimky, podrobila se obec ustanovení zákonnému, podle něhož prozatímní služební poměr nesmí trvati déle jednoho roku. Nechala-li obec uplynouti krom výjimek nahoře uvedených zákonnou dobu jednoho roku, aniž užila včas svého práva výpovědi, pak vzchází úředníku dle kategorického předpisu zákona, jenž delší trvání provisoria zakazuje, právní nárok na trvalé postavení služební a právnímu nároku tomu odpovídá povinnost obce služební poměr jeho uznati za trvalý.
Doba trvání prozatímního služebního poměru Josefa L. usnesením obecního zastupitelstva ze dne 4. listopadu 1915 nebyla výslovně stanovena a obec Koloveč před podáním stížnosti v administrativním řízení nikdy netvrdila, že prozatímní služba tohoto úředníka byla výjimkou z ustanovení § 8 leg. cit. vymezena dobou delší. Nabyl tedy Josef L. dle úvah nahoře vylíčených právního nároku na trvalé postavení služební uplynutím jednoroční lhůty služby prozatímní a svými žádostmi o propůjčení definitivního místa úřednického, jež podal v roce 1919, jsa až dotud, jak dle stavu spisů je nesporno, jako obecní tajemník obce ve službách obce trvale zaměstnán, uplatňoval právní nárok, nabytý již za platnosti zákona ze dne 29. května 1908 č. 35 z. z.
Ad 3. Na tomto nabytém již právním nároku nezměnil ničeho zákon ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. Zákon tento v příčině úředníků prozatímně ustanovených dříve, nežli nabyl účinnosti, ukládá v § 41 obecním zastupitelstvům učiniti opatření, aby prozatímní ustanovení těchto úředníků netrvalo déle jednoho roku od 1. září 1919 počítajíc (čl. III. zákona), nenabyl-li úředník podle dřívější úmluvy nároku na ustanovení trvalé již dříve.
Nárok na trvalé ustanovení, jehož podle úmluvy nabyl úředník dříve, než zákon z roku 1919 počal působiti, jest tedy zákonem tímto výslovně uznán.
Když však zákon z roku 1919 nezměnil ničeho na těchto smluvních nárocích, pak není příčiny, když je nepochybnou tendence zákona zlepšiti postavení obecních úředníků, posuzovati jinak případy, kdy úředník před účinností zákona z roku 1919 nabyl zákonného nároku na to, aby mu trvalé místo úřednické bylo propůjčeno.
Jestliže za tohoto stavu věci naříkané rozhodnutí, zrušujíc usnesení okresní správní komise v Nové Kdyni ze dne 20. února 1920 čís. 159 a usnesení obecního zastupitelstva v Kolovči ze dne 26. října 1919 a 16. listopadu 1919, vyslovilo, že Josef L. je obecním tajemníkem definitivním od onoho dne, kdy dovršil jeden služební rok jako prozatímní obecní tajemník, pak je v souhlasu se zákonem.
Slušelo proto zamítnouti stížnost, jež je bezdůvodná ve všech směrech.

Citace:

č. 600. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 715-718.