NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 1225.

Substituce, nařízená poslední vůlí a určená právoplatnou odevzdací listinou pro případ, že přední dědic zemře, nedošed fysické zletilosti, nastává bez ohledu na pozdější zákon ze dne 23. července 1919, čís. 447 sb. z. a n., jen, zemřel-li přední dědic před dosažením 24. roku svého věku.
(Rozh. ze dne 11. října 1921, R I 1240/21.)
Josef F. starší, dne 20. března 1909 v Z. zemřelý, ve své závěti (spisu notářském) ze dne 22. února 1909 jmenoval dědicem veškerého jmění svého nezletilého syna Josefa F-a, ustanoviv zároveň, že do jeho plnoletosti, totiž do 24. roku jeho věku, má na usedlosti č. p. 15 v Z. a na veškerých pozemcích k ní náležejících hospodařiti a veškerého toho jmění užívati pozůstalá vdova Anna F-ová. Nařídil dále, že universální dědic Josef F., až nabude zletilosti a ujme se hospodářství, bude povinen vyplatiti svým sestrám Marii a Anně F-ovým po 1400 K při jejich zletilosti a vdově Anně F-ové také 1400 K při nastoupení hospodářství; a konečně ustanovil, že kdyby syn Josef F. zemřel dříve, než nastoupí hospodářství v Z., obdrží je vdova Anna F-ová do vlastnictví. Při projednání pozůstalosti vykládaly dědicové zmíněné ustanovení závěti v ten smysl, že dosažením fysické zletilosti míní se dosažení 24. roku. Pozůstalost byla pak dědicům právoplatně odevzdána. Josef F. nedožil se 24. roku věku svého, zemřev dne 13. května 1920. K pozůstalosti přihlásila se jeho matka i sestra Marie a uzavřely dědické narovnání v ten smysl, že, ježto nastal případ substituce, dostane se statek matce. Kromě toho dohodly se strany i o ostatních nárocích, jež tu přicházejí v úvahu. Pozůstalostní soud schválil poručenský dědické narovnání ohledně nezl. Marie F-ové. Rekursní soud ku stížnosti poručníka Marie F-ové odepřel schválení dědického narovnání. Důvody: Nelze uznati správnými předpoklady, ze kterých soud prvé stolice vycházel. Poslední vůle ze dne 22. února 1909 obsahuje jednak ustanovení dědice a ustanovení o hospodaření a užívání jmění pozůstalostního Annou F-ovou a jednak ustanovení o substituční dědičce Anně F-ové. Nemůže býti sporným, že hospodaření a užívání jmění pozůstalostního příslušelo Anně F-ové do zletilosti Josefa F-a ml., avšak sporným zůstává, zda nastal případ substituce ve prospěch Anny F-ové, když Josef F. zemřel před 24. rokem a zda Josef F. skutečně hospodářství nastoupil. Odstavec IV. protokolu o projednání pozůstalosti ze dne 11. května 1909, upravující nařízení o substituci v tom smyslu, že zemře-li nezl. Josef F. před dokonaným 24. rokem věku, obdrží jmění pozůstalostní Anna F-ová, nemá opory v poslední vůli, neboť ta o 24. roku v ustanovení o substituci nemluví a předpokládá pouze a jako jedinou podmínku stanoví, kdyby Josef F. ml. hospodářství nenastoupil, že toto obdrží do vlastnictví Anna F-ová. Soudem poručenským bylo pozůstalostní jmění odevzdáno Josefu F-ovi po dovršení 21. roku do vlastní správy, on požadoval zprávu o stavu hospodářství, zaslal Anně F-ové dopis ze dne 1. července 1919 o převzetí hospodářství, propachtoval pozemky a předsevzal tedy úkony, ze kterých se dá souditi, že hospodářsví nastoupil. Bez předchozího rozhodnutí o těchto sporných okolnostech skutkových nelze míti za to, jak mylně činí soud prve stolice, že případ substituce ve prospěch Anny F-ové úmrtím Josefa F-a před dovršeným 24. rokem nastal. Výklad prvého soudu a napadené dědické narovnání nejsou ve prospěch nezl. Marie F-ové a nemělo proto narovnání podle vůdčích zásad §§ 233, 1380 obč. zák. býti poručenský schváleno ani když poručník návrh na narovnání sám učinil, neboť podle § 2 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854,. čís. 208 ř. zák. pečuje ο bezpečnost osob pod ochranou zákona stojících soud z úřední povinnosti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by doplně řízení, znovu rozhodl o rekursu nezl. Marie F-ové a uvedl mimo jiné
v důvodech:
Dlužno uznati, že ustanovení závěti o substituci není jasným. Hledíc zejména k předchozím ustanovením o užívání pozůstalostních nemovitostí vdovou Annou F-ovou a o vyplacení odkazů, dopouštělo zajisté i ten výklad, že případ substituce nařízené ve prospěch vdovy Anny F-ové má nastati tehdy, kdyby dědic Josef F. mladší zemřel dříve, než nabyl fysické zletilosti, t. j. dle předpisů tenkráte platných 24. roku svého věku a tím i práva, nastoupiti hospodářství, ponechané do té doby vdově Anně F-ové k užívání. Při projednání pozůstalosti také všichni účastníci, pokud se týče jejich zákonní zástupci, totiž Václav F. jako opatrovník nezl. Josefa F-a, František N. jako opatrovník nezl. Marie a Anny F-ových, a vdova Anna F-ová tak vykládali poslední vůli, následkem čehož v protokolech o projednání pozůstalosti pod IV. substituce poslední vůlí nařízená za souhlasu všech účastníků upravena byla tak, že, zemře-li nezl. Josef F. před dokonaným 24. rokem věku svého, obdrží nemovitosti, do pozůstalosti náležející, pokud převyšují díl 817 K 81 h, do vlastnictví vdova Anna F-ová. Takováto úprava nebyla nikterak nepřípustná, naopak k uvarování možného sporu účelná. Z toho, že Václav F. jako opatrovník nezl. Josefa F-a nepodepsal protokolu, nelze odvoditi, že nebyl srozuměn se zmíněnou úpravou, neboť dle dotazu k protokolu výslovně prohlásil, že souhlasí s projednáním pozůstalosti, a odepírá podpis protokolu jen proto, že nesouhlasí s tím, aby za poručníka byla ustanovena osoba, která nepochází z rodu Š-ova nebo F-ova. Okresní sond pak usnesením ze dne 15. srpna 1919 schválil projednání pozůstalosti mocí úřadu opatrovnického a doručil vyhotovení svého usnesení jak vdově Anně F-ové, tak i Františku N-ovi, který k přání zůstavitelovu byl jmenován poručníkem nezl. Josefa, Marie a Anny F-ových. Opravný prostředek nebyl podán, a tím nabylo projednání pozůstalosti a zejména též odstavec IV., obsahující upravení substituce, moci práva. Odevzdací listina byla vyhotovena ve shodě se schváleným a moci práva nabyvším projednáním pozůstalosti. Dlužno tedy vycházeti z toho, že dle dohody účastníků, schválené příslušným soudem, substituce zůstavitelem nařízená měla se státi účinnou, kdyby ustanovený dědic Josef F. zemřel před dosažením fysické zletilosti, t. j. 24. roku věku svého. Tento předpoklad skutečně nastal, neboť dědic Josef F. zemřel dne 13. května 1920 nedovršiv 24. roku svého věku. Není na závadu okolnost, že zákonem ze dne 23. července 1919, čís. 447 sb. z. a n. snížen byl věk nezletilosti na 21 let, následkem čehož Josef F. nabyl dne 1. října 1919 plnoletosti, neboť dotčený zákon nedotýká se dle svého § 8 smluv a právních jednání učiněných před jeho vyhlášením, podle nichž jsou nabytí nebo zánik práv, nebo dospělost nebo zánik závazku podmíněny tím, že někdo nabude fysické zletilosti. Právem tedy první soud v protokole ze dne 20. března 1909 uvedl, že nastal případ substituce, o kterém jest ustanovení v odstavci IV. přikázání pozůstalosti. Když tomu tak jest, připadá Anně F-ové opět provdané N-ové hospodářství č. p. 15 v Z. do vlastnictví, nemá nezl. Marie F-ová na ni právního nároku, a nelze odepříti schválení dědického narovnání z toho důvodu, že prý nenastal případ substituce.

Citace:

č. 1225. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 667-669.