Č. 8221.

Samospráva obecní. — Zdravotnictví: Obecní krematorium nemá povahu výdělečného podniku ve smyslu § 22 obec. fin. nov.
(Nález ze dne 6. listopadu 1929 č. 19 646.)
Věc: Městská obec M. (ředitel měst. úřadů Dr. Alfr. Pokorný) proti zemskému správnímu výboru v Praze o tarif pro městské krematorium.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Ve schůzi dne 14. listopadu 1924 stanovilo obecní zastupitelstvo v M. tarify pro měst. pohřební ústav a to jak pro zpopelňování v měst. krematoriu tak pro pohřbívání do země. Proti usnesení tomu podala Anna B. odvolání, ve kterém namítala, že přijatý tarif pro krematorium spočívá na nesprávné kalkulaci a že v důsledku toho neodpovídá zásadě, které jest při provozu krematoria dbáti, totiž aby příjmy kryly vydáni. Zároveň se domáhala, aby tarif pro pohřbívání do země byl snížen. — Osk v M. usnesením z 29. ledna 1925 odmítla odvolání to, prohlásivši se za věcně nepříslušnou, ježto schválení tarifů pohřebního ústavu města M. přísluší živn. úřadu.
Když pak zsv k dalšímu odvolání toto usnesení osk pro nesprávné právní posouzení věci zrušil a osk-i uložil, aby rozhodla meritorně, zamítla tato usnesením z 26. června 1925 odvolání Anny B. v podstatě z důvodu, že měst. krematorium, v M. jest ústavem veřejnoprospěšným ve smyslu § 21 ob. fin. novely č. 329/21, takže pro jeho provozování st-lkou uplatňovaná zásada soběstačnosti neplatí.
Také z tohoto usnesení se Anna B. odvolala a zsv v Praze, vyhovuje částečně jejímu odvolání, v odpor vzaté usnesení osk ohledně tarifu pro krematorium jako nezákonné zrušil a obecnímu zastupitelstvu v M. uložil, a) aby vydalo řád o správě obhospodařování měst. krematoria a b) aby podrobilo stanovení tarifu pro používáni krematoria nové úvaze.
Na toto rozhodnutí jest podána měst. obcí M. stížnost, o které nss uvážil toto:
Žal. zsv vychází podle odůvodnění svého rozhodnutí z názoru, že krematorium, které obec zřídila, může míti povahu jak výdělečného podniku ve smyslu § 22 ob. fin. novely č. 329/21, tak také obecního ústavu, pod ustanovení tohoto § nespadajícího. Jest již jen logickým důsledkem tohoto názoru, pohřešuje-li žal. úřad usnesení obecního zastupitelstva, kterým by krematoriu charakter zařízení druhu toho neb onoho byl vtisknut. Avšak zsv přehlíží, že mohou býti instituce obecní, které již podle positivních právních norem nesmějí býti provozovány jako podniky výdělečné, tedy podle zásad soukromohospodářských, jak je má na zřeteli § 22 ob. fin. novely. Ježto pak o pohřbívání ohněm jsou dány positivní předpisy v zák. č. 464/21, jest otázka, zdali snad již těmito předpisy není povaha obecních krematorií do té míry určena, že nelze je zařadili mezi obecní podniky výdělečné, pro jejichž provozování dány jsou směrnice v § 22 ob. fin. novely. Bylo proto nejprve zkoumati smysl a dosah předpisů cit. zákona o pohřbívání ohněm po této stránce.
Není to ovšem již zákonné označení »ústav« (§ 1) samo o sobě, jež by mohlo býti považováno za rozhodující, ježto tu nejde o výraz ani zcela jednoznačný ani v zákonodárství důsledně užívaný (Srov. na př. § 21 odst. 1. a § 22 ob. fin. nov.). Avšak zák. č. 464/21 podává náznaky, které nasvědčují tomu, že krematoria nejsou myšlena jako podniky soukromohospodářsky provozované. Je to především ustanovení § 15, podle něhož správa krematoria je povinna vydati zvláštní sazbu poplatků za jednotlivé úkony, kterážto sazba jest podrobena schválení politického úřadu 2. stolice a (v dalším pořadí instančním) min. zdrav. (§ 16 odst. 3). Že pro tento schvalovací akt nemají býti rozhodny ohledy komunálně-hospodářské, plyne již z celkové tendence zákona, jenž nebyl vydán s hlediska obecního hospodářství, nýbrž vzešel z motivů zcela jiných, zejména, aby bylo vyhověno kulturním požadavkům doby a nikoli v poslední řadě i veř. zájmu zdravotnickému. Tomu nasvědčuje i kompetenční předpis § 15 odst. 2, 3 a § 16 odst. 2, jímž schvalování ústavního řádu a sazby poplatků přikazuje se úřadům, jež s hospodářskou stránkou provozování ústavů obecních nemají co činiti.
K tomu však přistupuje další přímý argument ze samého zákona plynoucí. Dávka za užívání obecního krematoria je v § 15 zák. č. 464/21 výslovně charakterisována jako »poplatek«. Pojem »poplatku« obecního je v § 28 ob. fin. nov. zcela určitě vymezen jako »náhrada za užívání zařízení obcemi v zájmu veřejném zřízených a udržovaných nebo jako náhrada za jednotlivé úkony orgánů obecních«. Je samozřejmo, že poplatek za užívání obecního krematoria může náležeti jen k prvému z těchto dvou druhů poplatků obecních. Je-li však »náhrada za užívání« obecního krematoria podle výslovného předpisu zákona »poplatkem«, a rozumí-li se »poplatkem« náhrada za užívání zařízení zřízeného a udržovaného obcí v zájmu veřejném, nemůže býti pochybnosti o tom, že obecní krematorium sluší podle vůle zákona zařaditi mezi ústavy obecní, sloužící zájmu veřejnému, jejichž provozování po stránce hospodářské má se říditi podle ustanovení § 21 ob. fin. nov., a nikoli podle soukromohospodářské zásady předepsané v § 22 ob. fin. nov. pro výdělečné podniky a ústavy obecní.
Dávají-li však již sama zákonná ustanovení určitému zařízení obecnímu povahu ústavu obecního ve smyslu § 21 ob. fin. nov., neponechávajíce obci na vůli, aby se rozhodla, má-li dotčené zařízení míti povahu obecního ústavu v tomto smyslu či povahu podniku výdělečného, není možno souhlasiti s právním názorem, z něhož žal. úřad vycházel a podle něhož obecní krematorium má povahu ústavu ve smyslu § 21 ob. fin. nov., anebo povahu výdělečného podniku ve smyslu § 22 ob. fin. novely, podle toho, jakou povahu mu obecní zastupitelstvo svým svobodným rozhodnutím přiřkne.
Je tedy nař. rozhodnutá založeno na mylném názoru právním, pročež šelo je podle § 7 zák. o ss zrušiti. V důsledku toho bude na žal. úřadě, aby o odvolání dnešní zúčastněné strany v příčině tarifu krematoria znovu rozhodl, řídě se při tom právním názorem, že sazbu krematori sluší posuzovali s hlediska předpisu § 21 ob. fin. nov.

Citace:

č. 8221. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 367-369.