Čís. 9020

Odůvodnován-li žalobní nárok na vyklizení a odevzdání obytných místností, užívaných jako náhradní byt, tím, že jsou užívány bez právního důvodu, nejde o řízení ve věcech nájemních po rozumu § 560 a násl. c. ř. s.
Byla-li výpověď z bytu uznána za oprávněnou s tím, že pronajímatel obstará nájemci ve svém domě jiný byt jako byt náhradní, neužívá nájemce těch místností z původního bytu, jež byly určeny jako náhradní byt, bez právního důvodu, třebas nebylo ujednáno nájemné za používání těchto místností.
(Rozh. ze dne 8. června 1929, Rv I 831/29)
Žalobce dal původně žalované výpověď ze sedmipokojového bytu ve svém domě. Tato výpověď byla uznána za oprávněnou jen pod tou podmínkou, že žalobce obstará žalované ve svém domě třípokojový byt. Žalovaná užívala nadále třípokojového bytu, vyloučeného z onoho sedmipokojového bytu, jehož vyklizení se žalobce domáhal žalobou, o niž tu jde, tvrdě, že žalovaná užívá bytu bez právního důvodu, ježto se s ní nedohodl o nájemném za třípokojový byt. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Především sluší zdůrazniti, že žalobce odůvodňuje žalobní nárok na vyklizení a odevzdání obytných místností, jichž žalovaná užívá jako náhradního bytu, tím, že prý tak činí bez právního důvodu, poněvadž mezi ní a ním nedošlo k nájemní smlouvě. Nejde tudíž podle žalobního přednesu o řízení ve věcech nájemních po rozumu §§ 560 a násl. c. ř. s. Žalobce vytýká, že se odvolací soud odchyluje od věcných a právních předpokladů, o které se strany ve sporu opíraly, a že uplatňuje důvody, které oněm předpokladům odporují, poněvadž nebylo namítáno, že předmět staré nájemní smlouvy nebyl vrácen, aniž že tato smlouva ještě trvá. Touto výtkou provádí dovolatel, poněvadž uznává, že odvolací soud převzal skutková zjištění prvého soudu a poněvadž neuplatňuje, že odvolací soud právní posouzení věci založil na skutečnostech nezjištěných nebo, že řízení trpí neúplností, zamezující důkladné posouzení rozepře, jen dovolací důvod čís. 4. § 503 c. ř. s., ale i ten bezdůvodně. Jak již uvedeno zakládá žalobce nárok na vyklizení náhradního bytu užívaného žalovanou na tom, že žalovaná užívá tohoto bytu bez právního důvodu. Při posouzení tohoto nároku jest vycházeti z pravoplatného usnesení okresního soudu, ze dne 4. května 1928, kterým výpověď daná žalobcem žalované z původního (sedmipokojového) bytu v jeho domě, byla uznána za oprávněnou s tou podmínkou, že žalobce obstará žalované ve svém domě v prvním poschodí náhradní byt o třech pokojích a kuchyni. Tento náhradní byt tvoří, jak nesporno, část původního (sedmipokojového) bytu a ono soudní usnesení bylo vykonáno tím, že žalovaná včas ony místnosti původního bytu, které nenáležely k bytu náhradnímu, vyklidila a pokračovala bez odporu žalobcova v užívání jen oněch obytných místností, které náležely k bytu náhradnímu žalobcem jí opatřenému. Z toho plyne, že žalovaná tohoto bytu neužívá bez právního důvodu. Nedošlo ovšem dosud mezi stranami k ujednání nájemného, než tento nedostatek nezbavuje žalovanou uvedeného právního důvodu k užívání sporného bytu a proto jest žalobní nárok nedůvodným.

Citace:

č. 9020. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 791-793.