NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2648.

Vyvlastnění. — Stavební ruch. — Administrativní řízení: I. * Vyvlastnění pozemku za účelem přístavby není zásadně vyloučeno — může býti však povoleno teprve, když pro novostavbu vyhovující zvětšené potřebě (která přístavbou má býti hrazena) nelze získati vhodného pozemku předcházejícího v pořadí § 3 zák. stav. ruchu č. 45/22 pozemku, jehož vyvlastnění pro přístavbu jest navrženo. — II. * Budovy sloužící provozu Pražské plodinové bursy jsou budovy určené k veřejné potřebě dle § 2 téhož zák. — III. * Vyvlastňovací nález dle zákonů o stavebním ruchu musí vždy býti založen na zákonu v době vydání platném — neodporuje však zákonu, když úřad o žádosti za vyvlastnění za účinnosti jednoho zákona podané pokračuje ve vyřízení za účinnosti nového zákona — třeba mezi oběma zákony neplatil nějakou dobu žádný zákon toho druhu. — IV. * Majitel pozemku, který podle zákona o stavebním ruchu má býti vyvlastněn jako staveniště, není oprávněn k námitce, že vyvlastnění není přípustno, poněvadž nutnou potřebu lze ukojiti jiným způsobem než stavbou, pro kterou vyvlastnění staveniště žádáno. — V. * Není nezákonné a neporušuje nárok na pořad instanční, když rekursní stolice na odvolání dá řízení první stolicí doplniti, po případě znovu provésti, a na základě takto doplněného řízení o odvolání rozhodne (nepřikázavši věc první stolici k novému rozhodnutí).
(Nález ze dne 15. září 1923 č. 15 042.)
Prejudikatura: Boh. 1068, 1212, 1280, 1281, 2186 a 2508 adm.
Věc: Spolek »Deutsches Haus« v Praze (adv. Dr. Karel Fuchs z Prahy) proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněnou Pražskou plodinovou bursu — taj. Dr. Jos. Štěpanovský) o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: -----
K žádosti Pražské plodinové bursy provedl magistrát hl. města Prahy řízení dle zákona z 11. března 1921 č. 100 Sb. a vydal vyvlastňovací nález ze 14. března 1922, jímž odvolávaje se na zákony z 11. března 1921 č. 100 Sb. a z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. a usnesení magistrátního senátu z 2. března 1922, vyvlastnil pro Pražskou plodinovou bursu k stavbě budovy potřebné k rozšíření bursovního sálu zřízeného v nynější bursovní budově a budovy pro další bursovní kanceláře, pro kontrolní semenářskou stanici a pro umístění jednotlivých organisací bursovních skupin, pozemky ..... patřící spolku »Deutsches Haus« v celkové výměře 1504 m2 určiv, že se stavbou budov musí býti započato nejdéle do 15. června 1922 a ustanoviv náhradu, kterou Pražská plodinová bursa spolku »Deutsches Haus« za vyvlastněné pozemky má zaplatiti, penízem Kč 847 139.
K odvolání spolku D. H. uložila zsp. v Praze výnosem z 13. května 1922 magistrátu, aby provedl nové řízení a pozval k němu všecky činitele uvedené v § 5 zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb., uvážil při řízení tom všechny námitky uvedené v odvolání stěžujícího si spolku a vyšetřil okolnosti, jež pro řešení námitek těch jsou rozhodné, a aby spisy po provedeném doplnění znovu předložil.
Výnos ten — bez poslední právě uvedené věty — byl stranám intimován a provedena opětná komisionelní šetření u přítomnosti zástupců stěžujícího si spolku; spolek, plodinová bursa i znalci podali opětná vyjádření, strany činily různé návrhy, na základě nichž vyslechnuti i znalci z oboru bursovního.
Po provedeném řízení předloženy byly spisy zsp-é, která nař. rozhodnutím přihlížejíc k ustanovením zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. zamítla odvolání st-lky, poněvadž dle výsledků dodatečně vykonaného šetření jsou zákonné podmínky pro vyvlastnění dány. Ohledně náhrady změněn v odpor vzatý nález a náhrada stanovena penízem 891 310 K. .....
Rozhoduje o stížnosti veden byl nss těmito úvahami:
Pokud stížnost namítá nezákonnost proto, že druhá stolice rozhodla na základě znovu provedeného řízení a tím st-le připravila o jednu instanci, nelze sice námitku tu pokládati za nepřípustnou, jak za to má odvodní spis zúčastněné strany, poněvadž stížnost brojí tím teprve proti rozhodnutí II. stolice, jež dle názoru stížnosti porušilo nárok st-lův na dodržení postupu instančního.
Námitka ta není však odůvodněna, neboť názor, že — nařídí-li úřad vyšší stolice na základě odvolání nové řízení, opatření to nemůže znamenati nic jiného, než zrušení nálezu pro vadnost a neúplnost řízení a že na základě výsledků nového řízení rozhodnouti jest předem opětně instanci prvé, nemá opory v zákonu. Odvoláním přechází rozhodování ve věci na stolici vyšší a tato rozhoduje ve funkci instanční. Shledá-li, přezkoumávajíc v odpor vzaté rozhodnutí, že řízení stíženo je vadami, které může sama odstraniti doplněním řízení, pak může první stolici uložiti provedení řízení nového a na základě něho sama o odvolání ve věci rozhodnouti. Postup ten neodporuje žádnému ustanovení zákona, postupem tím nebyla také dotčena žádná práva stěžujícího si spolku, který ani sám netvrdí, že nové řízení bylo provedeno bez jeho účasti a že neměl příležitosti při něm přednésti vše, co k obhájení svého stanoviska jak po stránce skutkové, tak právní shledal potřebným. Též právo na dodržení pořadí instančního nebylo porušeno, neboť žal. úřad rozhodoval o odvolání podaném z vyvlastňovacího nálezu prvé stolice ze dne 14. března 1922 a nevydal sám nález vyvlastňovací.
Stížnost vytýká rozhodnutí nezákonnost také proto, že vyvlastnění pozemků uvedených není přípustno, poněvadž ustanovení první hlavy zákona ze dne 11. března 1921 č. 100 Sb. dnem 31. prosince 1921 pozbyla platnosti, a žádosti za vyvlastnění podané 2. a 15. prosince 1921 staly se bezpředmětnými, nejsouce 31. prosince 1921 věcně vyřízeny.
Žal. úřad odmítl tuto námitku již v odvolání vznesenou poukazem na to, že změna nastalá v zákonodárství může míti jen ten účinek, že všecky poměry a z nich odvozená práva stran posuzovati nutno podle novějšího zákona a že tedy žádost tvořící základ řízení musí se bez ohledu na to, kdy byla podána, bráti cestou, již vytyčuje zákon účinný v době vydání rozhodnutí.
Nss neshledal tuto výtku odůvodněnou.
Žádost plodinové bursy podaná 2. prosince 1921 domáhala se vyvlastnění pozemku, tedy výroku povahy konstitutivní, jímž mělo určité její subjektivní právo býti založeno. Úřad žádost tu vyřizující byl tedy povinen zkoumati jednak, zda v době podání žádosti té existuje zákon, který straně nárok na vyvlastnění přiznává, a existoval-li, řízení zahájiti, jednak, zda v době vydání rozhodnutí o žádosti té jsou splněny zákonné podmínky, aby straně právo, jehož se domáhala, bylo přiznáno.
V době, kdy žádost byla podána, byl tu zákon č. 100/21, vyhrazující straně právo, aby se domáhala za určitých podmínek vyvlastnění pozemku, pročež právem o žádosti té bylo zahájeno řízení; v době, kdy úřad prvé stolice vydal nález ze dne 14. března 1922, platil zákon č. 45/22, který taktéž za určitých podmínek straně nárok na vyvlastnění přiznává, pročež právem nález ten se opřel o nový zákon. Okolnost, že v době mezi podáním žádosti o vyvlastnění a nálezem vyvlastňovacím nastala změna v zákonodárství a že mezi koncem účinnosti starého zákona a početím účinnosti nového nebyl zákonný nárok na vyvlastnění, může míti pouze důsledek, že v době té nemohl podle zákonů o stavebním ruchu býti vydán vyvlastňovací nález, nelze však z okolnosti té dovoditi, že příčí se zákonu, když úřad za účinnosti nového zákona rovněž nárok na vyvlastnění pozemků za účelem opatření stavenišť přiznávajícího pokračoval podle nového zákona v řízení o žádosti za platnosti dřívějšího zákona podané a při rozhodování o žádosti té použil předpisu zákona nového.
Když žal. úřad tuto námitku odvolání zamítl, nelze shledati v postupu tom ani nezákonnost ani vadu řízení, zvláště když plodinová bursa v řízení, jež za účelem doplnění bylo provedeno, žádost svoji o nový zákon opřela.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost též proto, že Plodinové burse byla přiznána legitimace k podání návrhu na vyvlastnění pro veřejnou potřebu — dovozujíc, že za vyvlastnění pozemků pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu žádati může jen korporace veřejnoprávní, kterou Plodinová bursa není.
Při ústním líčení provedena výtka ta v ten rozum, že za budovy veřejné potřebě sloužící sluší pokládati jednak budovy, které slouží účelům veřejným obstarávaným veřejnoprávním, korporacemi, jednak budovy, které jsou všeobecně přístupné a použivatelné. Budova Plodinové bursy nenáleží do žádného z těchto druhů, neboť plodinová bursa není korporací veřejnoprávní a budovy její nejsou všeobecně přístupné a použivatelné, nýbrž slouží jen omezenému kruhu osob. Nař. rozhodnutí zamítlo námitku tu poukazujíc na to, že bursa slouží veřejným účelům a že dle zákona č. 45/22 není rozhodným, kdo budovu takovou stavěti hodlá, nýbrž pouze účel její.
Nss neshledal, že názor nař. rozhodnutí odporuje zákonu, neboť zákon z 27. ledna 1922 č. 45, stanově vyvlastnění pro stavbu budov pro veřejnou potřebu, nezmiňuje se ani v § 4 o tom, kdo může za vyvlastnění to žádati, nežádá pro podnikatele staveb těch zvláštních vlastností, nýbrž mluví v § 4 a násl. povšechně o stavebníkovi, žadateli, vyvlastňovateli, tak že není zákonného důvodu, aby ústavu zřízenému podle zákona z 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. a cís. pat. z 26. února 1860 č. 58 ř. z. právo žádati za vyvlastnění pozemku dle zákonů o stav. ruchu bylo odpíráno.
Pro otázku, zdali vyvlastnění staveniště podle zákona o stavebním ruchu jest přípustné, rozhodnou jest tedy objektivní vlastnost budovy.
Nss uvážil, že Pražská plodinová bursa jest dle svých stanov institucí k podpoře a sprostředkování obchodů s plodinami stojící pod vrchním dozorem bursovního komisaře státem ustanoveného. Jí náleží stanovení pravidel o obchodování (zvyklostí) a úřední vyšetření a znamenání kursů (cen), ona podává na žádost veřejných úřadů dobrozdání v její odbor spadající a jeví se tak důležitým článkem v národním hospodářství vůbec a v hospodářství s plodinami zvlášť. Plnění těchto úkolů vyhovuje tedy veřejné potřebě; k plnění tomu — jak není popřeno, jest třeba budov, pročež dlužno budovy k plnění úkolů těch potřebné pokládati za budovy určené pro veřejnou potřebu, to i tehda, když přístupnost a používatelnost jich jest obmezena na kruh osob povolaných podle stanov k součinnosti při plnění úkolů uvedených.
Stížnost namítá pouze, že kontrolní semenářská stanice a umístění jednotlivých organisací bursovních skupin nespadají do sféry účelů veřejných, a že proto nař. rozhodnutí jeví se nezákonným, pokud pro tyto účely propůjčuje Plodinové burse právo vyvlastňovaci.
Jest ovšem pravda, že nález prvé stolice výslovně uvádí, ze vyvlastnění děje se k stavbě bursovních budov t. j. budovy potřebné k rozšíření bursovního sálu a dále budovy pro další bursovní kanceláře pro kontrolní semenářskou stanici a pro umístnění jednotlivých organisací bursovních skupin a že žal. úřad odvolání stěžujícího si spolku proti přípustnosti vyvlastnění zamítl a vyvlastňovací nález potvrdil, dovolávaje se toho, že bursa dodatečně prokázala, že získaných nových místností použije výhradně pro účely bursovní. Přihlíží-li se k tomu, že bursa v podání z 2. srpna 1922 a při šetření provedeném 20. června 1922 změnila své původní udání ohledně umístnění stanice semenářské a klubovních místností, a prohlásila, jaké určité místnosti budou v novostavbě zřízeny, že mezi těmito místnostmi nejsou více stanice semenářská a místnosti klubovní, jest zřejmo, že žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí vycházel ze skutkové podstaty, že ani v novostavbě, ani v přístavbě kontrolní stanice a klubovní místnosti umístněny nebudou.
Nelze popříti, že stanovisko to v nař. rozhodnutí nedošlo dosti přesného výrazu a že nař. rozhodnutí jeví se v tom směru vadným; vadu tu však nelze pokládati za podstatnou, poněvadž straně citovaná pro hlášení plodinové bursy byla známa, tudíž strana také věděla, co nař. rozhodnutí míní slovy »že bursa dodatečně prokázala, že získaných nových místností použije výhradně pro účely bursovní«. Strana nebyla tudíž nejasností shora vytknutou v hájení práv svých ohrožena.
Plodinová bursa tímto prohlášením blíže určila svůj projekt stavební, což pro vyvlastňovací řízení dle zákona o stav. ruchu stačí — k prohlášení a průkazu, že stavbou nabytých místností nikdy nepoužije k účelům, které ku provozu plodinové bursy nenáleží, nebyla bursa dle zákona povinna.
Stížnost namítá dále, že vyvlastnění ve veřejném zájmu jest přípustné pouze tehdy, nelze-li nutnou potřebu ukojiti způsobem jiným, než zásahem do soukromého majetku, a tvrdí, že dokázala, že nutné potřebě Plodinové bursy může býti vyhověno účelnou přestavbou a přizpůsobením nynější budovy.
Žal. úřad uznal, že vyvlastnění celé plochy k uspokojení neodvratně nutných potřeb plodinové bursy je nutné, poněvadž bursa potřeby ty v mezích dosavadního svého vlastnictví krýti nemůže. Žal. úřad postavil se tedy, jak zřejmo z nař. rozhodnutí a zejména i z výnosu nařizujícího doplnění řízení, na stanovisko, že dle zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. lze vyvlastniti pozemky pro stavbu budov, určených pro veřejnou potřebu jen tehdy, je-li stavba taková skutečné nutnou.
Nss nezabýval se zkoumáním, zda tento v odvodním spise zúčastněné strany potíraný názor je správný, neboť stížnost nebrojí proti skutkovému zjištění, že dosavadní místnosti účelům plodinové bursy nepostačují, že ani v budově bursy existující místnosti sloužící mimobursovním účelům nestačí ani plochou ani polohou, aby vyhověly zvětšené potřebě — nýbrž poukazuje v podstatě jen k tomu, že stěžující si spolek předložil úplný projekt přestavby a novostavby nynější budovy a vytýká, že nař. rozhodnutí neuvedlo věcné důvody, proč tento projekt neuznalo vhodným.
Z ustanovení zák. o stav. ruchu, zejména z §§ 2, 3, a 5 jde, že při vyvlastnění za účelem opatření staveniště může býti předmětem šetření a rozhodování a tedy také předmětem námitek vlastníka pozemku, o jehož vyvlastnění jde, pouze okolnost, zda projektovaná stavba má vlastnost stavby dle § 2 zák., dále kvalita pozemku navrhovaného k vyvlastnění jednak ve směru § 3, odst. 1, jednak ve směru § 3, odst 2 a 3, dále okolnosti vytknuté §em 3, odst. 5, konečně okolnost, hodí-li se pozemek, který vyvlastňovaný sám nabízí, k zastavění projektovanou stavbou.
Ze zákona nelze však dovoditi, že dlužno také vyšetřiti nebo vyvlastnění odepříti, když účelu projektovanou stavbou sledovaného lze docíliti způsobem jiným, zejména přestavbou nebo jinou stavbou (srovn. k tomu nález Boh. 1281 a 1212 adm.).
Stěžující si spolek není dle úvah těchto oprávněn žádati, aby Plodinová bursa přistoupila na projekt od něho navrhovaný — nelze proto také seznati vadu řízení, když nař. rozhodnutí se nezabývalo účelností a proveditelností stavebního návrhu profesora P., nýbrž prostě se spokojilo zjištěním, že k provedení stavby Plodinovou bursou projektované třeba pozemku ve výměře k vyvlastnění navrhované.
Shledána tedy i tato výtka bezdůvodnou. Stížnost vidí podstatnou vadu řízení v tom, že nebylo žal. úřadem přihlíženo k vyjádření stavebního úřadu, městského fysikátu a státní regulační komise, která vyzněla proti vyvlastnění, dovozujíc, že tyto úřady jsou zájemníky, k jichž námitkám úřad musí přihlédnouti.
Žal. úřad zaujal v nař. rozhodnutí stanovisko, že v řízení vyvlastňovacím nemůže úřad zkoumati otázku, zda zastavění vyvlastňovaných pozemků bude přípustné dle předpisů stavební policie, poněvadž otázka ta může tvořiti teprve předmět úvah v řízení stavebním. Tento názor je ve shodě s názorem nss-u, vysloveným již v nálezech předchozích, z nichž poukazuje se dle § 44 j. ř. na nález Boh. 1212, v němž vysloveno, že majitel vyvlastňovaného pozemku nemůže se proti vyvlastnění brániti tvrzením, že vyvlastňovaný pozemek nebude moci býti zastavěn pro svoji nevhodnost. V nálezu onom šlo o vyvlastnění dle zákona č. 100/21, avšak nss trvá na názoru tom i při vyvlastněních dle zákona č. 45/22, poněvadž zákon tento neobsahuje žádných změn takových, které by měly neb mohly míti vliv na změnu stanoviska v nálezu onom zaujatého. Proto nelze shledávati podstatnou vadu řízení v tom, že se žal. úřad v rozhodnutí svém blíže nezabývá námitkami městského fysikátu a vyjádřením regulační komise a stavebního úřadu, vyslovujícím pochyby o tom, bude-li stavební povolení dáno.
To, co stížnost proti názoru žal. úřadu, jejž nss shledal správným, uvádí, nemůže jej vyvrátiti. Jak stížnost sama uznává, nemá zákon č. 45/22 ustanovení výslovného, které by úřadu pro vyslovení vyvlastnění příslušného ukládalo při řízení vyvlastňovacím obírati se otázkou, bude-li na vyvlastněném pozemku stavba zamýšlená povolena čili nic.
Účelem zákona toho jest ovšem zřejmě povznésti stavební ruch a odpomoci bytové nouzi. Nelze však přehlédnouti, že účinnost 1. hlavy zák. č. 45 omezena byla na poměrně krátkou dobu (§ 62), že dle zákona toho řízení má býti provedeno rychle (§ 5, odst. 4) a že proto otázka, zda vyvlastněná půda bude vzhledem k ustanovením stavebního řádu také zastavěna, v řízení tom řešena býti nemůže. Ten, kdo žádá o vyvlastnění plochy, o níž je pochybno, může-li býti zastavěna, vydává se v nebezpečí, že ve lhůtě dané mu úřadem dílo, k jehož zřízení vydán byl vyvlastňovací nález, neprovede a že pak bude vyvlastňovací nález dle § 10 cit. zák. zrušen a on bude po případě povinen vyvlastněnému nahraditi škodu. Ustanovením §§ 8 a 10 cit. zák. čelí zákonodárce obavám ve stížnosti vysloveným, že by nastal zmatek, kdyby vyvlastněná plocha nemohla býti zastavěna způsobem dostatečným.
Shledány tedy i tyto námitky bezdůvodnými.
Bezdůvodnost námitky, že tu jde o vzrostlý sad, jehož vyvlastnění není dovoleno, vychází již z toho, co shora bylo uvedeno o kvalitě projektované budovy a ze znění § 3, posl. odst. jakož i § 5, 2. odst. posl. věty. Neboť jestliže úřady, jak dovozeno, právem vycházely z toho, že jde o vyvlastnění pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, pak právem nedbaly námitky, že jde o vzrostlý sad. Neboť dle § 3, posl. odst. cit. platí výminka, že nelze vyvlastniti vzrostlý sad pouze při vyvlastnění pro stavbu obytných domů a pro komunikace k nim nutné, nikoli však i pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu. I k posudku památkového úřadu má dle možnosti býti při hlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným, ne tedy, jde-li o vyvlastnění pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, čímž však nebudiž řečeno, že by v případě vyvlastnění k účelům obytným byl úřad posudkem tím vázán.
Stížnost namítá dále, že vyvlastnění lze povoliti pouze pro novostavby, nikoli pro přístavby a dovozuje názor ten ze zákona, dle kterého jednak vyvlastnitel není oprávněn, aby si libovolně vyhledal stavební místo, jednak stanoveno pořadí poz. skupin, ve kterém lze vyvlastňovati — což obé svědčí proti použití zákona na přístavby.
Nss uvážil o této námitce, že zákon připouští vyvlastnění pozemků dosud nezastavěných pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, tudíž pro každou stavbu, pro kterou za účelem v § 2 zák. vytknutým má býti opatřeno staveniště. Co »stavbou« rozuměti jest, zákon blíže nevykládá, poněvadž však zákonem má býti docíleno opatření stavenišť pro stavby — dlužno sem čítati všechny stavby, kterými pozemky dosud nezastavěné mají býti zabrány. Stavební řád rozumí stavbou mimo jiné jednak novostavbu, která ve všech částech ze základů se zřizuje, jednak přístavbu, která se k dosavadní stavbě pojí, aniž na ní nastanou stavební změny. Uváží-li se, že účelem zákona je odpomoci nedostatku bytů, nutných hosp. budov drobných zemědělců, malých provozoven drobných živnostníků nebo budov určených pro veřejnou potřebu a že nedostatky ty mohou býti odstraněny nejen zřízením nových budov, nýbrž i rozšířením budov již stejným účelům věnovaných, že by přímo odporovalo hospodářskému účelu zákona, kdyby u budovy veřejné potřebě sloužící, u které úřad zjistil, že již této potřebě nedostačuje, vyloučeno bylo rozšíření vyhovující dočasné potřebě a kdyby v případě nutné novostavby nastala potřeba vyvlastnění pozemku v míře mnohem větší, než třeba k dostatečnému rozšíření dosavadní budovy, tož nelze shledati, že zákon zásadně nepřipouští vyvlastnění za účelem přístavby.
Zákon, jednaje o vyvlastnění pozemků, nejedná zvlášť o přístavbě, zejména neposkytuje při vyvlastnění staveniště pro přístavbu žádných výhod. Platí proto pro přístavbu stejné předpisy jako pro novostavbu, zejména dlužno i na přístavbu upotřebiti předpisů §§ 3 a 5 zákona.
Srovná-li se přístavba s novostavbou, tu předpokládaje potřebu místností určitého množství a určitých vlastností — zřejmo, že lze je snadněji a levněji opatřiti přístavbou k budově již stejnému účelu sloužící než novostavbou přizpůsobenou zvětšené potřebě.
Při přístavbě lze ovšem hleděti jako k staveništi jen k pozemku sousedícímu s budovou, ke které má býti přistavěno.
Kdyby pro přístavbu bez dalšího šetření muselo býti povoleno vyvlastnění pozemku sousedícího se starou budovou, byl by stavebník ve výhodě proti onomu stavebníku, který se zanáší novostavbou.
Nss vyslovil již ve svém nálezu Boh. 2186 adm. právní názor, že zákon z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. nepřiznává stavebníkovi právo libovolně voliti si pozemek pro zamýšlenou stavbu, při čemž vycházel z úvah uvedených v nálezu Boh. 1280 adm., kde týž právní názor vysloven ohledně zákona z 11. března 1921 č. 100 Sb. a odkazuje se dle § 44 j. ř. na oba citované nálezy. Trvaje na tomto názoru dospěl nss k závěru, že před vyvlastněním staveniště pro přístavbu dlužno předem zkoumati, zdali pro budovu zvětšené celkové potřebě veřejné vyhovující nelze vyvlastniti staveniště se zachováním pořadí v § 3 zák. označeného a že lze povoliti vyvlastnění pozemku sousedícího se starou budovou teprve, když pro celkovou novostavbu nemůže býti vyvlastněn pozemek druhu v pořadí předcházejícího — tedy v tomto případě, kde pro přístavbu navržen k vyvlastnění pozemek soukromý — teprve když pro novostavbu zvětšené plodinové bursy nemohou býti získány ani pozemek státní ani půda neplodná, ani půda zabraná nebo půda veřejných fondů ani pozemek obecní.
Při tom samozřejmě lze počítati jen s pozemky, které polohou svou se hodí pro novostavbu Plodinové bursy vzhledem k obchodním a hospodářským účelům jejím.
Názor ten založený na ustanoveních prvé hlavy zákona nepříčí se ustanovením §§ 25 a 27 cit. zák. Tyto §§ jsou v hlavě 6. jednající o finanční podpoře stavebního ruchu a úlevách daňových a poplatkových, tedy o něčem podstatně jiném než hlava první, jednající o opatření stavenišť. Míní-li odvodní spis zúčastněné strany, že zákon tím, když povoluje vyvlastnění pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce a pro stavbu nutné provozovny drobného živnostníka, dává na jevo, že možno bez ohledu na stanovené v § 3 pořadí vyvlastniti půdu souseda, je na omylu. I pro vyvlastnění stavenišť pro tyto stavby platí svrchu uvedená zásada, že možno vyvlastniti půdu v bezprostřední blízkosti posavadních staveb žadatelů se nacházející jen v pořadí § 3 cit. zák. st. Vždyť § 3 nečiní rozdílu žádného a nestanoví co do pořadí výjimky ani pro tyto stavby ani pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu.
Nař. rozhodnutí obírajíc se námitkou, že nelze vyvlastniti dle cit. zákona půdu pro přístavbu, vyslovilo, že názor ten nemá v zákoně opory. V tom je tedy ve shodě s názorem nss n.
Nař. rozhodnutí však vychází dále z právního názoru, že při vyvlastnění pro přístavbu lze hleděti jen k pozemkům v bezprostřední blízkosti (sousedství) budovy, ke které má býti přistavěno, vychází tudíž z názoru, že lze vyvlastniti pro přístavbu pozemky i tehdy, když ve stavebním obvodu jsou pozemky v pořadí předcházející, které by sice byly vhodné pro novostavbu budovy určené veřejné potřebě, ale pro vzdálenost od budovy již existující se nehodí k přístavbě. Tento názor žal. úřadu nemá v zákoně opory, jsa v rozporu s tím, co svrchu vyloženo.
Dle názoru nss-u bylo nutno vyšetřiti, jak velkého pozemku třeba k novostavbě bursovní budovy zvětšené potřebě vyhovující, v které části města by budova ta musela býti zřízena, aby účelům bursovním vyhovovala, zdali v této části města v poloze pro plodinovou bursu vhodné jest v potřebné výměře půda neplodná, půda fondů veřejných nebo pozemky obecní; pokud jde o pozemky státní, tu zjištění, zda jsou tu pozemky státní k zastavění způsobilé, není předmětem oficiosního řízení dle § 5, odst. 1 cit. zák. a st-1 netvrdil a netvrdí, že by tu určitý takový pozemek byl. Teprve kdyby se za účasti stran v řádném řízení zjistilo, že pozemků takových není, bylo by přípustno vyvlastnění pro přístavbu, jak bylo povoleno.
Žal. úřad opomenul to vyšetřiti, vycházeje z mylného právního názoru, že jde-li o vyvlastnění k účelu přístavby, může jíti jen o pozemky ležící v bezprostřední blízkosti budovy, která přístavbou má býti rozšířena, a z mylného názoru, že břímě důkazní o tom, že pozemky takové tu jsou, přísluší expropriátu.
Mylnost prvého názoru byla již svrchu dovozena. Mylnost druhého vychází ze znění § 5, odst. 1 zák. o stav. ruchu, který uvádí, že v řízení se zjistí především, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a 3. V § 3 právě uvedeno pořadí, v němž je pozemky vyvlastňovati, a je tedy zřejmo, že tvrdí-li expropriát, že jsou tu způsobilé pozemky, před jeho pozemkem v pořadí § 3 určeném předcházející, je povinností úřadu, aby okolnosti ty zjistil. Nestalo-li se tak a nebylo-li vyšetřeno, jsou-li či nejsou-li ve stavebním obvodu obce Prahy pozemky předcházející v pořadí před pozemky stěžujícího si spolku vůbec a nezaujal-li žal. úřad stanovisko k tomu, zda, jsou-li tu, jsou k zamýšlené stavbě budovy bursovní způsobilé, jest skutková podstata nař. rozhodnutí neúplnou a muselo nař. rozhodnutí, poněvadž neúplnost ta zaviněna byla nesprávným názorem právním, býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2648. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 549-557.