NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 8977.

Nedostaví-li se žalovaný v řízení na okresním soudě k prvému líčení rozepře, nelze při vynesení rozsudku hleděti k přípravnému spisu zaslanému jím na soud. Lhostejno, že žalobce při líčení rozepře popřel obsah přípravného spisu a o jeho opaku nabídl důkaz.
Konal-li se v řízení na okresním soudě odděleně prvý rok, k němuž se dostavily obě strany, nemá popření žalobního děje žalovaným procesuálního významu.
(Rozh. ze dne 23. května 1929, R I 345/29.)
O žalobě, zadané na okresním soudě, byl konán dne 8. května 1928 prvý rok. Po něm žalovaná strana podala, soud přijal a žalující straně dne 16. června 1928 doručil přípravný spis, v němž žalovaná strana žalobní nárok v celém rozsahu popřela, vylíčila skutkový děj podle svého a navrhla zamítnutí žaloby s povinností žalující strany k náhradě útrat — Čís. 8977 —
695
sporu. Na to žalovaná strana zmeškala rok nařízený na den 19. června 1928 k ústnímu jednání a žalující strana navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Když byla před tím přednesla žalobu, popřela obsah přípravného spisu a o jeho opaku nabídla důkaz výslechem stran. Návrh žalobce, by byl vydán rozsudek pro zmeškání podle žaloby, soud prvé stolice pro tentokráte zamítl. Důvody: Návrh žalující strany, by byl již nyní vydán odsuzující rozsudek pro zmeškání podle žalobní prosby, jest předčasný, neboť: 1. podle § 431 c. ř. s. prvý odstavec, na řízení před okresními soudy, pokud není jinak ustanoveno, vztahují se předpisy o řízení před sborovými soudy prvé stolice, 2. žalovanou stranou podaný a žalující straně včasně doručený přípravný spis musí proto svými účinky býti postaven na roveň žalobní odpovědi včasně podané a vzhledem k tomu, co pověděno ad 1. nutno, 3. nedostavení se žalované strany k ústnímu jednání dne 19. června 1928 posuzovati podle ustanovení § 399 c. ř. s., takže jest nutno soudu při vynesení rozsudku přihlížeti i k prohlášením a udáním o skutkových okolnostech nyní obmeškalé strany žalované, pokud jsou dotvrzena obsahem jejího přípravného podání. Nelze proto soudu nyní vydati rozsudek pro zmeškání opřený jen o skutková tvrzení žaloby, ježto neplatí v projednávaném případě §§ 396 a 398 c. ř. s., nýbrž jest nutno předem provésti důkazy uvedené žalující stranou v žalobě, nikoli i důkazy strany žalované a na jich základě teprve o důvodnosti žaloby rozhodnouti. (Srovnej Ott II str. 241). Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by, nehledě k zamítavému důvodu, znovu rozhodl o návrhu žalobce na vynesení rozsudku pro zmeškání. Důvody: Před soudem rozhodujícím po rozumu předpisu § 176 c. ř. s. jednají strany ústně a podle § 414 prvý odstavec c. ř. s. jest i rozsudek vynésti na základě ústního jednání. Dále stanoví § 210 prvý odstavec c. ř. s., že jest podle možnosti při udání obsahu skutkového přednesu jakož i při nabídnutí důkazů vzíti zřetel na přípravné spisy. Z těchto všech ustanovení plyne, že přípravné spisy, jak již i jméno jejich tomu nasvědčuje, mají jen za účel, by ústní jednání připravily, že následkem toho může býti na ně vzat zřetel při rozhodování jen, když se jejich obsah stal součástkou ústního jednání a že mohou tedy přijíti v úvahu jen jako náhražka protokolu. Ovšem stanoví § 399 c. ř. s., že v případě, když strana zmešká ať prvý ať pozdější rok k ústnímu jednání, jest přihlížeti nejen k tomu, co bylo již skutečně předneseno, nýbrž i k údajům obmeškalé strany, pokud již jsou v přípravných spisech. Avšak tu jest uvážiti, že předpokladem tohoto předpisu podle úvodních slov § 399 c. ř. s. jest, že ústní rok byl ustanoven po včasně podané žalobní odpovědi. Žalobní odpověď jest podaná včasně, když se podání stalo ve lhůtě určené soudem podle § 243 c. ř. s. V řízení před soudy okresními však podle § 440 druhý odstavec c. ř. s. předpis o povinnosti žalovaného žalobu zodpověděti neplatí a nemůže proto ani soud uložiti žalovanému lhůtu ve smyslu § 243 c. ř. s. Neplatí tudíž v řízení před okresními soudy předpis § 399 c. ř. s. ve svém celku; důsledkem toho poukaz § 442 c. ř. s. na § 399 c. ř. s. netýká se případu, kde žalovaný před prvým rokem, určeným k ústnímu jednání, podal žalobní odpověď, rok však zmeškal. Platí naopak pro tento případ shora řečené pravidlo o přípravných spisech. Posléze jest poukázati ještě k ustanovení § 442 prvý odstavec a § 397 prvý odstavec c. ř. s., z nichž rovněž vysvítá, že na přípravný spis, který podala žalovaná strana dobrovolně před prvým rokem, ať šlo o prvý rok v technickém slova smyslu neb o prvý rok k ústnímu jednání, nelze vzíti zřetel, učiní-li žalující strana návrh na vynesení rozsudku pro zmeškání. Obdobné použití § 399 c. ř. s. jest následkem podstatně různé skutkové podstaty vyloučeno, nehledíc ani k tomu, že samo ustanovení § 399 c. ř. s. jest ustanovením výjimečným, takže je nelze rozšiřovati na jiné případy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správným jest názor rekursního soudu, že, nedostavil-li se žalovaný v řízení na okresním soudě v prvému líčení rozepře, nelze při vynesení rozsudku hleděti k přípravnému spisu jím na soud zaslanému. V této příčině lze odkázati na úplně správné odůvodnění napadeného usnesení (srovnej k tomu i rozhodnutí býv. nejvyššího soudu vídeňského, uveřejněné v úř. sb. pod čís. 1293, a Neumann, Komentar zu den Zivilprozessgesetzen. Vídeň, 1928, druhý svazek, str. 1218). Na tom nemění nic okolnost, že žalující strana při líčení rozepře obsah přípravného spisu popřela a o jeho opaku nabídla důkaz výslechem stran, neboť tímto zcela zbytečným procesním úkonem nebylo a nemohlo býti nahraženo přednesení jeho obsahu žalobcem. Ale dovolací rekurs neprávem vytýká rekursnímu soudu, že přehlíží, že ve sporu byl konán rok, jejž žalovaný nezmeškal a při němž žalobní tvrzení a žalobní nárok popřel, čímž nastala prý nutnost je prokázati, neboť tato výtka jest nejen v rozporu se spisy potud, že žalovaný při prvním roku podle protokolu žalobní děj, pokud se týče žalobní nároky nepopřel, ale dovolací rekurs přezírá, že, konal-li se v řízení na okresním soudě odděleně prvý rok, k němuž se dostavily obě strany, jak tomu bylo právě v tomto případě, nemá popření žalobního děje žalovaným procesuálního významu, jak blíže dolíčeno v důvodech zdejšího plenárního usnesení ze dne 24. června 1924, pres. 1267/23, uveřejněného ve sb. n. s. pod čís. 4001.

Citace:

č. 8977. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 718-720.