NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9692.

Pojištění úrazové: I. * Údeje o výši pojistného ve výpočtech, předložených úrazové pojišťovně podle § 21 úraz. zák. a sdělaných na základě neúplných mzdových záznamů, jakož i nesprávné údaje o nich učiněné při revisi podniku podle § 23 odst. 2. úraz. zák. jsou nepravdivými údeji ve smyslu § 3 odst. 2 zák. č. 29/1909 ř. z. — II. K tomu, aby místo pravidelné tříleté lhůty promlčecí platila lhůta 10 roků pro možnost předpisování pojistných příspěvků, se vyžaduje jednak, aby podnikatel předložil pojišťovně nepravdivé údeje o osobách zaměstnaných neb o jejich výdělku, jednak aby tak učinil dolosně.
(Nález ze dne 20. února 1932 č. 2632.)
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická v Brně proti ministerstvu sociální péče o promlčení úrazových příspěvků. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická v Brně předepsala platebním výměrem z 1. března 1928 Ant. B. v N. z jeho zednického podniku za období od 1. července 1917 do 31. prosince 1927 dodatečně úrazové příspěvky částkou 12227 Kč. Tento dodatečný předpis odůvodnila tím, že při revisi v jeho podniku vykonané dne 25. listopadu 1927 podle § 23 úraz. zák., bylo zjištěno, že Ant. B. nevedl zápisů, z nichž by se daly zjistiti správně započítatelné mzdy dělníků a učňů. Mzdové záznamy, podle nichž sestavoval příspěvkové výpočty, a jež byly předloženy při revisi, byly podle doznání sestavovány až dodatečně a byly neúplné, jak se zjistilo z jiných okolností, zejména při porovnání těchto záznamů se záznamy okr. nemoc. pojišťovny. Ústav nemohl vzíti tyto listiny za základ pro předepsání úrazových příspěvků. Započítatelná mzda pro jich vyměření byla proto vypočtena teoreticky z předepsaných nemocenských příspěvků. Námitkám proti výměru tomu Ant. B. podaným zsp v Brně nevyhověla. Dalšímu odvolání jeho min. soc. péče nař. rozhodnutím částečně vyhovělo a onu část rozhodnutí zsp-é a platebního výměru pojišťovny, kterou byla mu uložena povinnost, aby zaplatil úrazové příspěvky za období 1917/II až 1924/II včetně, zrušilo z toho důvodu, že právo na předpis pojistných příspěvků za toto období bylo promlčeno podle ustanovení § 3 odst. 1. zák. č. 29/1909 ř. z. Ustanovení § 3 odst. 2 tohoto zák. o promlčecí lhůtě 10leté nemůže v daném případě přijíti v úvahu, ježto předpokládá podle svého slovného znění, že podnikatel předkládal úrazové pojišťovně prokazatelně nepravdivé údaje o osobách u něho zaměstnaných neb o jejich pracovním výdělku k tomu účelu, aby zkrátil příspěvky. Avšak v uvedeném platebním výměru, jakož i v průběhu celého řízení nebyl uveden žádný případ takovéhoto jednání odvolatelova. Opomenul-li částečně vésti ve smyslu § 1 cit. zák. zápisky o požitcích jednotlivých pojištěnců, tedy neučinil o nich vůbec žádného udání, a tím méně prokazatelně nepravdivého udání. Vzhledem k tomu nejsou dány podmínky § 3 odst. 2 cit. zák. pro předpis pojistných příspěvků Antonínu B. za dobu 10 let.
O stížnosti nss uvážil:
Zákon z 8. února 1909 č. 29 ř. z. obsahující doplňky k zákonu o úrazovém pojištění dělníků, uložil v § 1 odst. 1, podnikatelům podniků pro případ úrazu pojištěných povinnost vésti zápisy, kterých jest třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců pro pojištění započítatelné, a uschovati tyto zápisky aspoň po dobu pěti let, jakož i předložit je k žádosti příslušným orgánům ústavu. Nesplní-li podnikatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti této povinnosti vésti a uschovávati zápisy nebo splní-li je jen tak nedostatečně, že započítatelné požitky nemohou býti bezpečně vyšetřeny, neb odepře-li předložiti zápisky příslušnému orgánu ústavu, jest pojišťovna podle 7. odst. téhož § oprávněna, předepisovati z úřední moci příspěvky na základě dat předcházejících příspěvkových období nebo na základě jiných vyšetřování. Další sankci takového jednání nebo opomenutí obsahuje 8. odst. téhož §, v němž se praví, že trestní ustanovení § 51 úraz. zák. vztahují se také na podnikatele, jejichž mzdové zápisky obsahují nepravdivé skutkové údaje, a § 52 na ty podnikatele, kteří nevyhoví závazku vésti a uschovávati mzdové zápisky.
O promlčení pojišťovacích příspěvků vyslovuje cit. zákon v 1. odst. § 3 zásadu, že právo, aby byly stanoveny pojistné příspěvky, které podle zákonného nebo statutárního předpisu mají býti úrazové pojišťovně zapraveny, promlčí se ve třech letech po uplynutí příslušného příspěvkového období. To jest tedy řádná lhůta promlčecí. Ze zásady této stanoví se pak ve 2. odst. tohoto § výjimka potud, že předložil-li podnikatel úrazové pojišťovně prokazatelně nepravdivé údaje o osobách u něho zaměstnaných neb o jejich výdělku k tomu účelu, aby zkrátil příspěvky, promlčí se právo stanoviti tyto příspěvky v mimořádné lhůtě promlčecí — v deseti letech. Z ustanovení tohoto plyne, že materielně-právní předpoklady nároku úrazové pojišťovně, předepsati příspěvky za dobu až 10 let, jsou dva a to: 1. objektivní, aby jí byly předloženy nepravdivé údaje o osobách v podniku úrazovému pojištění podléhajícím zaměstnaných neb o jejich výdělku, a 2. subjektivní, aby tak učinil podnikatel za účelem zkrácení příspěvků, tedy dolosně. Oba tyto předpoklady musí býti splněny, má-li nastati promlčení práva pojišťovny, předepsati příspěvky až do uplynutí mimořádné lhůty promlčecí l0leté. Po stránce procesní vyplývá pak z cit. ustanovení, že podnikateli musí býti dokázáno, že oba tyto předpoklady jsou splněny, a že pojišťovna dovozující z určitých skutečností svůj nárok na stanovení příspěvků v mimořádné l0leté lhůtě promlčecí, musí uvésti takové skutečnosti, jež by existenci řečených předpokladů mohly prokázati.
V daném případě předepsala stěžující si pojišťovna z úřední moci Antonínu B. jako podnikateli dodatečně úrazové příspěvky za dobu od 1. července 1917 do 31. prosince 1927, tedy za mimořádnou dobu promlčecí l0letou. Bylo proto na ní, aby podle toho, co bylo právě uvedeno, nabídla důkaz o tom, že jsou dány oba shora uvedené předpoklady této l0leté doby promlčecí.
Stěžující si pojišťovna dovozovala splnění těchto předpokladů zjištěním, učiněným při revisi podniku B-ova, že mzdové záznamy, podle nichž B. sestavoval teprve dodatečně příspěvkové výpočty, byly neúplné, a nemohly proto býti vzaty za základ pro předepsání příspěvků pojišťovnou. Žal. úřad zjištění tato však neuznal za postačitelná k tomu, aby jimi byl podán důkaz ve 2. odst. § 3 zák. č. 29/109 ř. z. vyžadovaný, prohlásiv v nař. rozhodnutí, že ve zjištěném částečném opomenutí vésti zápisky podle § 1 tohoto zák. nelze shledávati nepravdivé údeje předložené podnikatelem, a že v průběhu celého řízení nebyl uveden žádný případ jednání ve smyslu 2. odst. § 3 cit. zák. Žal. úřad vychází tedy z právního názoru, že v prokázaném opomenutí vésti zápisky tak, jak to předpisuje § 1 tohoto zák., o sobě nelze spatřovati ještě úmysl zkrátiti příspěvky, nebyly-li zjištěny ještě jiné okolnosti, jež by tomu nasvědčovaly.
Stížnost proti tomu namítá, že žal. úřad vyslovuje mylný názor, že podnikatel činí údaje o výdělku osob u něho zaměstnaných nevedením mzdových záznamů. Stížnost dovozuje, že podle § 21 úraz. zák. podnikatelé jsou povinni zaplatiti pojišťovně pojistné a připojiti výpočet o jeho výši za uplynulé příspěvkové období. Aby pojišťovna mohla prozkoumati podle § 23 úr. zák., zda výpočty ty jsou správné, musí podnikatel uvésti počet svých zaměstnanců a celkovou částku mzdy za uplynulé období. Tímto předloženým výpočtem činí podnikatel pojišťovně udání o požitcích osob u něho zaměstnaných. Uvede-li ve výpočtu nesprávný počet jich nebo nesprávnou sumu vyplacené mzdy, činí nepravdivé údeje. Poněvadž B. předkládal pojišťovně podle § 21 úr. zák. výpočty o pojistném, činil tím údeje o požitcích svých zaměstnanců, a nelze proto říci, že opomenul-li vésti mzdové zápisky, že o požitcích pojištěnců vůbec žádného udání neučinil.
Stížnosti dlužno přisvědčiti v tom, že se skutečností se nesrovnávající údeje o osobách zaměstnaných neb o výši jejich výdělku, obsažené ve výpočtech, sdělaných na základě nepravdivých zápisků a zaslaných podnikatelem pojišťovně podle § 21 úraz. zák., nutno pokládati za předložené nepravdivé údeje ve smyslu 2. odst. § 3 zák. č. 29/1909 ř. z., právě tak, jako mohou jimi býti údeje učiněné podnikatelem zástupcům pojišťovny při revisi vykonané jimi podle § 23 úraz. zák., neboť nelze shledati rozumový důvod, proč by údeje podnikateli zpravidla těmito způsoby činěné, nejsou-li ve shodě se skutečností, za nepravdivé ve smyslu cit. zákonného ustanovení neměly býti pokládány. Jsou-li výpočty předložené pojišťovně podle § 21 úraz. zák. v příčině rozhodných dat proti skutečnosti neúplné, pak jsou údeje v nich obsažené zajisté také objektivně nepravdivé.
Usoudil-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že opomenul-li B. vésti částečně zápisky podle § 1 zák. č. 29/1909 ř. z. o požitcích jednotlivých pojištěnců, neučinil o nich žádného udání, a tím méně prokazatelně nepravdivého udání, jest úsudek tento sice správný, avšak z toho nevyplývá, že výpočty jím pojišťovně podle § 21 úraz. zák. na základě neúplných zápisků nebo bez nich zasílané nebyly nebo nemohly býti nepravdivé. Jejich nepravdivost spočívala právě v jejich neúplnosti, resp. v tom, že se nesrovnávaly se skutečností. V neúplných výpočtech B-ových, pojišťovně zasílaných, bylo lze tedy, předpokládajíc arci, že data rozhodná pro předepsání úrazových příspěvků skutečně neúplná byla, shledati předložené nepravdivé údeje ve smyslu 2. odst. § 3 zák. č. 29/1909 ř. z.
Leč okolnost tato sama o sobě i kdyby úřadem byla vzata za prokázanou, by ještě k prodloužení promlčecí lhůty na 10 let podle tohoto zákonného předpisu nestačila, ježto se v něm vyžaduje, aby předložení nepravdivých údejů o zaměstnancích a jejich výdělku se stalo podnikatelem dolosně in fraudem pojišťovny.

Citace:

č. 9692. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 427-430.