NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

¨ Č. 2983.

Učitelstvo: I.*Podle čl. II. zák. č. 274/1919 platí na učitelstvo veř. škol národních jen ony předpisy služební pragmatiky úřednické, které se týkají hmotného postavení úřednictva, nikoli však úřednické předpisy o povaze služebního poměru, jeho založení, změně nebo rozvázání. — II.*Čl. II cit. zák. nerozšířil na učitele v počáteční službě ustanovené předpisy §§ 11 a 56 služ. pragmatiky úředn.
(Nález ze dne 14. prosince 1923 č. 21 246.)
Věc: Bedřich K. v Št. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúčastněný mor. zem. výbor — adv. Dr. Friesler z Brna) o zproštění služby a zastavení požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl dekretem oškr-y ve Št. z 9. září 1920 ustanoven výpomocným učitelem při II. obecné škole chlapecké ve Št....
Na základě výnosu zškr-y z 25. ledna 1921 byl st-l dekretem oškr-y v Št. 5. února 1921 zproštěn služby a to následkem návratu jednoho učitele z válečného zajetí, a byly jeho požitky koncem února 1921 zastaveny.
Odvolání bylo rozhodnutím zškr-y v Brně z 22. února 1921 zamítnuto, poněvadž st-l po čas své služební činnosti nenabyl nároku na jmenování definitivním učitelem bez určení místa služebního a mohl tudíž býti oškr-ou podle § 109 řádu školního a vyučovacího, pokud se týče podle provád. předpisu zškr-y mor. k tomuto §u z 25. dubna 1908 č. 5571 bez dalšího služby školní zproštěn. Na předpisy zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. se nelze odvolati, neboť tento zák. postavil učitele na roveň státním úředníkům toliko ve směru materielně-právním, nepropůjčil jim však charakter státních úředníků, zejména jest ustanovování učitelů a služební nakládání s nimi upraveno zvláštními zákony, nikoliv služební pragmatikou státních úředníků.
Další odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zškr-y.
O stížnosti uvážil nss takto:
Stížnost hájí stanovisko, že »výpomocný učitel« jest, jelikož moravské zákony tuto kategorii neznají, totéž jako »učitel v počáteční službě ustanovený« a že pro tyto platí podle čl. II. zák. paritního č. 274/1919 předpisy jako pro praktikanty ve službě státní; podle názoru stížnosti platí tedy na výpomocné učitele zejména též předpis § 11 služ. pragm. úř., podle něhož lze praktikanta propustiti jen pro nezpůsobilost, nikoli však pro nedostatek místa (zaměstnání), a dále předpis § 56 služ. pragm. úř., podle něhož praktikanti mají nárok na jmenování úředníky po odbytí přípravné služby a složení případné žádané zkoušky odborné.
Dále tvrdí stížnost, že i kdyby toho nebylo, jde tu přec o otázku platovou, a pro tu platí — jak i úřady školské uznávají — předpisy úřednické.
Tomuto názoru stížnosti nelze dáti za pravdu.
Nss neřešil v tomto případě ani otázku, zda st-l, byv ustanoven »výpomocným učitelem«, skutečně byl »učitelem ve službě počáteční« ve smyslu čl. II., 2. odst. zák. ze dne 23. května 1919 č. 274 Sb., neboť i kdyby tomu tak bylo, nebylo by lze na st-le vztahovati — jak stížnost míní — shora uvedené předpisy §§ 11 a 56 služ. pragm. a to z těchto úvah:
Podle čl. II. zák. č. 274/1919 přiznávají se učitelům »služební příjmy rovné oněm, které náležejí státním úředníkům....« Tento předpis jest základní, a musí podle něho býti vykládána také ostatní ustanovení zák. č. 274/19.
Praví-li tedy zák. v čl. II., 2. větě dále, že »služební příjmy rozumějí se tu veškeré platy a požitky služební, mimořádná nadlepšení k nim a výhody, které příslušejí státním úředníkům...«, tedy možno v důsledku onoho povšechného předpisu prvé věty čl. II. »nadlepšeními k platům a výhodami« rozuměti jen takové platy, dávky, výhody, které možno shrnouti pod úhrnný pojem služebních příjmů neb aspoň výhod poskytovaných za účelem rozmnožení služebních příjmů, pokud se týče zlepšení hmotného postavení úředníka.
V souhlase s tím stanoví pak také 4. odst. čl. II. zák. č. 274/19, že na učitelstvo platí ona ustanovení služ. pragm. úř. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z., která týkají se příjmů úřednictva státního.
Z téhož důvodu lze třetí větě čl. II. zák. č. 274 toho obsahu, že při tom jest učitelům ve službě »počáteční ustanoveným přiznati všechny výhody praktikantů ve státní službě« rozuměti tak, že míní se tu jen výhody shora popsaného druhu.
Naproti tomu platí co do povahy služebního poměru učitelstva, co do způsobu jeho založení, co do podmínek změn a zrušení tohoto služebního poměru, jako zejména co do pensionování, propuštění ze služby disciplinární cestou, vystoupení z ní a pod. předpisy zvláštních zákonů učitelských, tedy v podstatě zemských zákonů o právních svazcích učitelstva, pokud jednotlivými zákony jako na př. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb., některými §§ zák. č. 274/19 na př. §§ 1 a násl., 26 a násl. a pod. nebyly doplněny neb změněny.
Týž názor vyslovil nss ostatně již v nálezech Boh. 2166 a 2446 adm., ve kterých bylo blíže odůvodněno, jednak že i po vydání zák. paritního platí co do pensionování učitelstva veř. škol. národních a co do řízení za účelem pensionování předpisy zákonů zemských o právních svazcích učitelstva se změnami zákonem paritním výslovně provedenými — tedy nikoliv předpisy platné pro státní úředníky, jednak že ani podle čl. II. paritního zák. nelze učitele veř. škol národních na Moravě dáti na dovolenou s čekatelným podle předpisů služ. pragm. úřednické.
Na tomto stanovisku nemůže také nic měniti obsah důvodové zprávy sněmovní k zák. č. 274/1919, které se stížnost dovolává, neboť nehledě ani k tomu, že při rozporu mezi úmyslem zákonodárce a zněním zákona rozhodným je to, co zákonodárce skutečně řekl, jde právě z materialií sněmovních st-lem cit. na jevo, že učitelstvo mělo býti státnímu úřednictvu povšechně postaveno na roveň toliko co do hmotného postavení, tedy co do požitků a vůbec příjmů a hmotných výhod služebních.
Platí tedy i pro st-le co do založení a rozvázání jeho služebního poměru zvláštní předpisy učitelské, nikoliv předpisy úřednické; teprve kdyby co do rozvázání služebního poměru jeho resp. co do setrvání v něm podle učitelských předpisů platilo totéž, co v tom směru stanoví služ. pragm. nebo vůbec předpisy úřednické, pak by co do hmotných (platových) důsledků takového opatření platily pro něho předpisy úřednické.
Tomu však v tomto případě tak není. Neboť nechať st-l byl učitelem v počáteční službě podle čl. II., 2. odst. zák. č. 274/1919, tedy »učitelem dočasně ustanoveným na základě vysvědčení dospělosti před zařaděním do hodnostních tříd«, anebo prozatímním učitelem nebo učitelem výpomocným, vždy platily co do jeho ustanovení a propuštění předpisy zák. školských (§ 25 č. 7 zák. o dozoru ke školám z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. mor., § 3, první věta zák. z 15. července 1914 č. 48 z. z. mor. a §§ 107 a 109 def. řádu školního a vyučovacího), nikoliv však předpisy služ. pragm. úř., zejména ne její §§ 11 a 56, neboť paragrafy tyto nejsou předpisy o platech resp. o hmotném postavení úřednictva resp. praktikantů, nýbrž jsou předpisy o založení a zrušení služebního poměru.
Že tomu tak, plyne již z nadpisů oněch §§ i z jejich obsahu, který právě pojednává o založení resp. zrušení služebního poměru praktikantského (§ 11) a o jeho přeměně v služební poměr úřednický jmenováním (§ 56).
Že na st-le nebo i vůbec na učitele v počáteční službě neplatí zejména § 56 služ. pragm. úř., zřejmo též z toho, že jmenování učitelů definitivními podle obdoby jmenování praktikantů úředníky podle § 56 služ. pragm. resp. §§ 1 a 2 čl. II. zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. bylo teprve zavedeno zvláštním zákonným předpisem, totiž čl. I. zák. z 9. dubna 1920 č. 306 Sb.
Nelze tudíž shledati nezákonnost v postupu žal. úřadu a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2983. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1194-1197.