NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 15010.

Ujednání splniště pro dodávky firmy sídlící tam, kde bylo ujednáno splniště, svědčí tomu, že strany položily za základ obchodu právo místa splniště.
(Rozh. ze dne 5. března 1936, Rv I 922/34.)
Při uzavření kupní smlouvy ujednaly obě sporné strany (cizozemci) pro případné spory z této smlouvy příslušnost krajského soudu sídla prodávající (žalující) firmy ve V. (Rakousko). Kupující firma, jejíž veřejným společníkem byl žalovaný, nyní v Praze bydlící, byla zapsána v obchodním rejstříku v Budapešti. Nižší soudy uznaly podle žaloby, použivše při rozhodování sporu na zaplacení kupní ceny práva rakouského.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Nižší soudy zjistily, že místem plnění byla ujednána Vídeň. Ve smyslu § 37 obč. zák. jest posuzovati právní jednání učiněná cizozemci v cizině podle zákonů místa, kde jednání bylo uzavřeno, pokud nebylo patrně za základ položeno jiné právo. To se může státi výslovně nebo mlčky a jest takové ujednání shledati v tomto případě, kde žalující firma má své sídlo ve Vídni v tom, že strany výslovně označily místo plnění. Řízení odvolací není vadné, že nebyl učiněn dotaz v ministerstvu spravedlnosti po právu maďarském, při čemž dovolatel neuvádí přesně, o čem měl býti dotaz ten učiněn. Při právním posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.) vychází dovolatel z nesprávného názoru, že věc bylo posuzovati podle práva maďarského a nikoli rakouského. Správně bylo použito tohoto práva a tu dovolatel vytýká neprávem nesprávnost tohoto posouzení.

Citace:

č. 15010. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 278-278.