Č. 2847.

Řízení před nss-em: Okolnost, že strana nepodala rekurs proti rozhodnutí prvé stolice, nevadí její stížnosti na nss do konečného rozhodnutí stolice vyšší vyneseného k rekursu strany druhé, pokud teprve konečné rozhodnutí instance vyšší zavdává straně podnět ke stížnosti.
Administrativní řízení: Není-li úřad složen způsobem zákonem předepsaným, jsou výroky jeho zmatečné.
(Nález ze dne 8. listopadu 1923 č. 18 453.)
Prejudikatura: Boh. 263 adm.
Věc: Dr. Jan H. v Bratislavě proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran disciplinárního trestu.
Důvody: Disciplinární výbor správního sboru města Bratislavy ve schůzi odbývané dne 28. prosince 1921, jíž předsedal starostův náměstek Dr. Josef L., usnesl se uznati osnovníka městské rady bratislavské Dra Jana H. vinným disciplinárního přestupku, naznačeného v bodu b. 1. § 9 zák. čl. XXIII. z r. 1886, spáchaného neoprávněným, nesprávným vydáváním knížek na podomní obchod cizím státním příslušníkům, začež byl odsouzen k peněžité pokutě 1000 K.
K odvolání župana župy bratislavské min. pro Slov. nálezem z 27. února 1922, přezkoumávajíc vynesené prvostupňové rozhodnutí podle § 6 zák. čl. XXIII. z r. 1886 v pořadu instančním, nař. rozhodnutí ve výroku o vině potvrdilo, avšak pokud se týče trestu, změnilo je v ten rozum, že na místo vyměřené peněžité pokuty, nastupuje podle bodu b § 9 zák. čl. XXIII. z r. 1886 trest ztráty úřadu.
Rozhoduje o podané stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
St-l sice proti rozhodnutí prvé stolice rekursu nepodal a bylo rozhodnutí žal. rekursní stolice vyvoláno jen rekursem župana župy bratislavské. Námitka, obsažená v odvodním spisů žal. min., že st-l, nepodav sám rekursu, vůbec nemůže svých námitek uplatňovati ani před nss, nemůže se po právu vztahovati na námitku, k jejímuž vznesení nedalo st-li podnět již rozhodnutí úřadu prvé stolice, nýbrž teprve rozhodnutí instance poslední. Takovou jest námitka, že župan o tom, že se odvolal z nálezu prvé stolice, nezpravil st-le, kterýmžto opomenutím mu odňal možnost, podati též odvolání svoje a uplatniti v něm svou obranu, následkem čehož žal. úřad rozhodoval jen na základě jednostranného odvolání županova, kterážto námitka vytýká domnělou vadu samotného řízení rekursního, tudíž vadu, které by byl st-l nemohl uplatňovaii již v případném svém rekursu, i musil nss po této stránce vejíti do věcného zkoumání stížnosti. Avšak tato námitka jest bezdůvodná, neboť není ani výslovného předpisu procesního, ani nelze uznati za všeobecnou zásadu řízení administrativního, že by rekurent měl povinnost, uvědomiti svého odpůrce o tom, že podává rekurs. Opomenutím takového uvědomění se nezhoršuje procesní posice odpůrce strany si stěžující, kterýž si přec může potřebné orientace zjednati nahlédnutím do správních spisů. Ostatně i případně podaným rekursem mohl se st-l brániti jen proti známému jemu rozhodnutí prvé stolice, čehož však za potřebné neuznal, když vůbec rekursu nepodal.
Další a poslední námitka st-lova, že rozhodnutí prvé stolice bylo uskutečněno způsobem vadným, když schůzi disciplinárního výboru samosprávného města Br. předsedal náměstek starostův, kdežto měl předsedati župan, aneb, byl-li zaneprázdněn, první úředník municipia, jímž jest v Br. starosta, obsahuje výtku absolutní zmatečnosti z důvodu, že rozhodoval v první stolici úřad, jenž, pokud jde o předsedu, nebyl tak složen, jak zákon předpisuje. Námitkou tou musil se nss zabývati, neboť žal. úřadu náleželo, aby z povinnosti úřadu především zkoumal, zdali výrok v odpor braný byl vydán úřadem k tomu po zákonu povolaným, tudíž i zdali rozhodující úřad byl dle zákona složen. Vyslovil totiž nss již v nálezu Boh. 263 právní názor, že úřad jakožto takový může uplatniti moc jurisdikcielní, zákonem mu přiznanou, jenom tenkráte, když složen je tak, jak předpis zákona ustanovuje, jinak nelze pokládati jej za úřad k výkonu této pravomoci povolaný, nemohou výroky jeho míti jakožto výroky »úřadu« nižádné právní moci a jest případně učiněný výrok absolutně zmatečným (analogie § 477 č. 2 civ. a § 281 tr. ř. soudního). Při tomto svém názoru trvá nss i tuto.
V meritu vznesené námitky jest na sporu toliko otázka, byl-li starostův náměstek v Br. oprávněn vésti předsednictví disciplinárního výboru správního sboru města, čili zda — jak stížnost namítá — k tomu oprávněn nebyl.
Po názoru nss jest vznesená námitka důvodná.
Po té stránce prvý a druhý odst. § 52 zák. čl. VI. z r. 1876, upravujícího poměry správního sboru, předpisují, že správní sbor moc disciplinární vykonává zvláštní, z pěti členů sestávající komisí, jejíž předsedou jest župan, po případě měšťanosta. Funkce měšťanostova náměstka, jakožto systemisovaný městský úřad, jest municipálnímu zákonu, obsaženému v zák. čl. XXI. z r. 1886, neznámá, nemluvit' ani § 45 (1) sám o tom, že by zaneprázdněného měšťanostu v předsedání při plenárních schůzích municipia zastupoval jeho náměstek, nýbrž odkazuje v tom směru, kdo ho má zastupovati, na obsah organisačních statutů městských. Organisační statut municipálního města Br. pak v prvém odst. § 136 stanoví, že náměstek měšťanostův předsedá plenární schůzi municipálního výboru, je-li zaneprázdněn jak župan tak měšťanosta, že náměstek měšťanostův dále vykonává za zaneprázdněného měšťanostu aneb z jeho příkazu veškeré závazky, které zákon aneb statut pro měšťanostu předpisuje, pokud eventuálně zákon neustanovuje jinak (zák. čl. XX. z r. 1877 a zák. čl. VI. z r. 1876).
Výhradou na posledním místě uvedenou a poukazem na zák. čl. VI. z r. 1876 norma cit. § 136 org. stát. naznačuje naprosto zřejmě, že zmíněný zákonný článek VI. z r. 1876 obsahuje předpis, pověřující určitou funkcí jen měšťanostu osobně a nikoliv toho, kdo by ho mohl jinak zastupovati. Podle stavu věci pak nemůže běžeti o jiný předpis zák. článku VI. z r. 1876, než právě o předpis druhého odstavce jeho § 52, kterýž byl svrchu uveden. Předsedou disciplinární komise kromě župana mohl býti jen měšťanosta osobně a ustanovení prvého odstavce cit. § 136 org. stat. tuto zásadu i nadále výslovně v platnosti zachovává, takže platila i v době, kdy se disciplinární komise zabývala řízením v disciplinární věci st-lově. Předsedal-li tudíž nicméně jen měšťanostův náměstek, nebyl disciplinární sbor sestaven tak, jak zákon požadoval, a vynesený disciplinární výrok jest aktem zmatečným jakékoli právní působnosti postrádajícím. Žal. ministerstvo mohlo tento zmatečný akt jen odstraniti, nebylo však povoláno judikovati o opravném prostředku meritorně, a učinilo-li tak nicméně, nehledíc k zmatečnosti výroku v odpor braného, trpí i jeho rozhodnutí zmatečností, pročež bylo podle § 7 zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 2847. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 935-937.