NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 10.567.

Honební právo (Morava): Výměr okresního úřadu přikazující podle § 23 hon. zák. vydraženou honitbu vydražiteli je konstitutivním aktem, právní mocí schopným.
(Nález ze dne 26. května 1933 č. 7394.)
Věc: Bohumil V. a spol. v O. proti zemskému úřadu v Brně o příkaz k zaplacení nájemného z obecní honitby.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podáním ze 4. listopadu 1928 ohlásili Bohumil V. a spol. osp-é ve Vyškově, že uzavřeli dne 2. listopadu 1928 smlouvu společenskou k pronájmu obecní honitby v O., která dne 18. listopadu 1928 má býti veřejnou dražbou pronajata, a žádali o schválení této smlouvy. Výměrem ze 13. listopadu 1928 vzala osp ve Vyškově podle § 21 mor. hon. zák. k úřední vědomosti utvoření lovecké společnosti, pozůstávající ze shora uvedených osob, a připustila tuto společnost k dražbě honitby v O., konané dne 18. listopadu 1928, o čemž byl obecní honební výbor tamtéž vyrozuměn. Podle protokolu o dražbě honitby z 18. listopadu 1928 byla učiněna tato podání: 1. Z. František 15600 Kč, 2. Č. Karel 15500 Kč, 3. K. Jan 14010 Kč, 4. N. František 10010 Kč, 5. T. Josef 6010 Kč a 6. M. Karel 1010 Kč; poněvadž nejvyšší podání Františka Z. 15600 Kč nebylo další nabídkou překročeno, byla dražba tímto podáním skončena. Jest tudíž Z. František a spol. v O. s nejvyšším podáním 15600 Kč nejvíce podávajícím a byla mu obecní honitba přiklepnuta. — Ve spisech je potvrzení, že nájemcové obecní honitby v O. složili dne 21. listopadu 1928 u osp-é ve Vyškově na honební kauci vkladní knížku I. kontribuční spořitelny v B. č. 9302 na jméno »V. Bohumil«, znějící na obnos 15600 Kč.
Na to vydala osp ve Vyškově výměr z 23. listopadu 1928, řízený na Bohumila V. a společníky v O., tohoto znění: »Podle předložené nájemní smlouvy a dražebního protokolu z 18. listopadu 1928 přikazuje se Vám a společníkům na základě § 23 mor. hon. zák. vydražená obecní honitba v O. na nájemní období od 1. ledna 1929 až včetně do 31. prosince 1934 za roční nájemné 15600 Kč«.
Když obecní honební výbor v O. oznámil, že dosud nebylo složeno nájemné na rok 1931, ježto Bohumil V. a spol. je odpírají platiti z důvodu, že honitbu vydražil František Z. pro sebe a oni nejsou nájemci, okresní úřad ve Vyškově výměrem ze 17. dubna 1931 — odvolav se na to, že honitba byla přikázána společnosti pozůstávající ze st-lů — uložil těmto podle § 25 mor. hon. zák., aby nájemné z honitby do 14 dnů pod následky exekuce, případně zrušení nájemní smlouvy zaplatili.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss:
Předmětem sporu jest otázka, pokládal-li žal. úřad právem za nájemce obecní honitby honební společnost, pozůstávající ze st-lů, neboť jenom v tomto případě byl oprávněn podle § 25 mor. hon. zák. st-le uznati za povinné složiti nájemné za dotyčné období. Podle § 22 cit. zák. schvaluje okresní politický úřad pronájem obecní honitby veřejnou dražbou, a podle § 23 přikáže vydraženou honitbu tomu, kdo nejvíce podal. Podle této zákonné úpravy sluší v přikazovacím aktu politického úřadu podle § 23 hon. zák. shledávati konstitutivní akt, kterým se pro osobu, jíž honitba takto byla přikázána, zakládá právní poměr nájemce honitby se všemi právy a povinnostmi, jež z něho vyplývají.
Ze spisů správních plyne, že výměrem býv. osp-é ve Vyškově z 23. listopadu 1928 byla obecní honitba přikázána na základě § 23 mor. hon. zák. st-lůrn a nikoliv Františku Z. samotnému. Tento výměr podle spisů nebyl adresáty vzat v odpor, a stížnost takového nic ani netvrdí.
Okresní úřad ve Vyškově založil své rozhodnutí ze 17. dubna 1931, žal. úřadem potvrzené, na právě uvedeném přikazovacím výměru. V odvolání podaném z tohoto rozhodnutí nebyla existence a platnost tohoto přikazovacího výměru popírána, nýbrž pouze uvedeno, že o něm nevěděli všichni členové společnosti, poněvadž jim nebyl všem oznámen, — což je ovšem irelevantní, neboť vzhledem k oznámení ze 4. listopadu 1928 a výměru z 13. listopadu 1928 mohl úřad právem Bohumila V. pokládati za zástupce lovecké společnosti, jemuž se výměry určené společnosti doručují s účinkem proti všem jejím členům. Ve stížnosti pak st-lé doznávají, že příklep byl udělen Františku Z. a spol. v O. a že okresní úřad smlouvu nájemní, sepsanou mezi honebním výborem a loveckou společností schválil. Tím doznávají však existenci a účinnost zmíněného přikazovacího výměru, a možno proto při posuzování zákonitosti nař. rozhodnutí vycházeti ze skutečnosti, že sporná honitba byla výměrem politického úřadu z 23. dubna 1928 přikázána pravoplatně lovecké společnosti, složené ze st-lů, kteří — podle toho, co o významu přikázání podle § 23 hon. zák. shora bylo řečeno — stali se doručením tohoto výměru Boh. V. nájemci honitby.
Stížnost vytýká, že okr. politický úřad neprávem schválil pronájem obecní honitby st-lům, ježto nájemní smlouva, nájemcem podepsaná, přes ustanovení § 22 úřadu předložena nebyla, a jen takováto smlouva mohla založiti nájemní poměr, takže okr. úřad, schváliv jako řádnou smlouvu pouhý návrh, jednal proti zákonu; pokud pak nař. rozhodnutí tento nezákonný postup potvrzuje, odporuje samo zákonu. Tím brojí však stížnost proti výměru býv. osp-é z 23. listopadu 1928, nikoliv proti nař. rozhodnutí, které se zákonitostí onoho výměru vůbec nezabývá a žádný výrok v tomto směru neučinilo, a jest proto výtka ta nepřípustná (§ 5 zák. o ss). Nepřípustný jsou i veškery námitky, uplatňující nezákonnost provedeného dražebního řízení, neboť tyto mohly býti uplatněny jen odvoláním proti schvalovacímu, resp. přikazovacímu výměru okresního politického úřadu (§ 22). Rovněž proti zákonnosti přikazovacího výměru míří a tudíž nepřípustný jsou vývody stížnosti, že vydražitelem byl František Z. osobně a nikoliv honební společnost, jakož i úvahy o tom, zda členové honební společnosti měli při dražbě neb aspoň po ní odvolati své prohlášení ze 4. listopadu 1928, či zda dražitel měl výslovně prohlásiti, že draží pro společnost.
Poněvadž tedy námitky stížnosti, směřující svým obsahem proti zákonitosti přikazovacího výměru z 23. listopadu 1928, jsou nepřípustný a nejsou s to, aby otřásly nař. rozhodnutím, které vzhledem k pravoplatnému přikazovacímu výměru z 23. listopadu 1928 právem mohlo vycházeti z předpokladu, že nájemcem sporné honitby je lovecká společnost, pozůstávající ze st-lů, jeví se stížnost bezdůvodnou.

Citace:

Č. 10567. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 1027-1029.