Čís. 1430.
Uplynula-li sice rozsudečná lhůta k plnění, nikoli však následkem soudních prázdnin lhůta k dovolání, nelze před podáním dovolání pokud se týče projitím této lhůty na základě srovnalých rozsudků soudu procesního a odvolacího povoliti ani exekuci uhražovací ani exekuci zajišťovací.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1922, R I 1426/21.)
Rozsudek odvolacího soudu, jímž potvrzen byl rozsudek prvého soudu, ukládající žalovanému plnění do 14 dnů, byl doručen oběma stranám dne 22. července 1921, načež dne 9. srpna 1921 — do kteréhožto dne žalovaný nepodal dovolání navrhl žalobce povolení exekuce uhražovací po případě zajišťovací. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Při posuzování, zda povolená exekuce jest přípustnou, rozhodným jest stav věci, který byl v době, kdy podán byl exekuční návrh, a s tohoto hlediska musí i soud rekursní posuzovati věc (§ 78 ex. ř. a 526 c. ř. s.). V době, kdy učiněn byl exekuční návrh, měla povinná strana proti potvrzujícímu rozsudku vrchního zemského, soudu ze dne 2. července 1921, jenž doručen byl oběma stranám dne 22. července 1921, opravný prostředek dovolání, takže zde nebyl vykonatelný exekuční titul ve smyslu § 1 ex. ř. a nebylo lze povoliti exekuci k vydobytí dlužného nároku; než ani exekuce k zajištění nebyla dle tehdejšího stavu věci přípustnou, poněvadž proti srovnalým rozsudkům obou nižších stolic nebylo podáno dovolání a dle § 371 ex. ř. lze povoliti exekuci zajišťovací na základě shodných rozsudků pouze tehdy, bylo-li podáno dovolání. Bylo proto dle tehdejšího stavu věcí návrh exekuční zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění. Poslední věta § 505 c. ř. s., dle níž nepříslušel dovolání proti dvěma srovnalým rozsudkům odkládací účinek, byla zrušena čl. VI. čís. 31 cis. nařízení ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. Týmž nařízením byl změněn i § 371 v ten rozum, že nyní bez veškerého osvědčení lze povoliti zajišťovací exekuci pro peněžité pohledávky na základě rozsudku, druhou stolicí potvrzeného, když proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání. Nebylo-li dovolání podáno, lze v takovémto případě povoliti pouze exekuci uhražovací. Exekuce zajišťovací jest vyloučena, poněvadž po právoplatnosti rozsudku
(následkem nepodání dovolání) jest zbytečnou. Pravidelný případ ovšem je ten, že uplynutím 14denní lhůty k plnění současně vyprší i lhůta k podání dovolání. Раk-li však, jako v tomto případě, lhůta k plnění uplynula, nikoliv však lhůta k dovolání následkem soudních prázdnin, nezbývá, než vyčkati i uplynutí této lhůty a žádati pak za exekuci uhražovací. Exekuce zajišťovací jest, jak shora podotknuto, nepřípustnou. Poněvadž pak v tomto případě potvrzující rozsudek druhé stolice byl doručen stranám 22. července 1921 a lhůta k dovolání následkem soudních prázdnin uplynula teprve dnem 9. září 1921, byla exekuce uhražovací,
pokud se týče zajišťovací, navržená dne 9. srpna 1921, nepřípustná, a právem rekursním soudem nepovolena, neboť dne 9. srpna 1921 nebylo zde ani právoplatného exekučního titulu (§ 1 ex. ř.), ani podmínek §u 371 ex. ř. Že pak nyní podmínky ty jsou již splněny, na váhu nepadá a předčasnosti exekuční žádosti zhojiti nemůže, poněvadž každý exekuční návrh
dlužno posuzovati co do oprávněnosti dle doby, kdy byl podán.