NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8540 —
Č. 8540.

Obecní dávka z přepychových bytů: Jsou od dávky osvobozeny: domácí kaple, šatna při koupelně a přípravna pokrmů a umývárna při kuchyni?
(Nález ze dne 8. dubna 1930 č. 5719.)
Prejudikatura: Boh. A 5114/25, 5633/26, 7819/29.
Věc: Dr. Hynek B. v Brně proti moravskému zemskému výboru v Brně (za zúč. město Brno vrch. mag. rada Čeněk Spirúta) o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 30. května 1927 byla st-li za rok 1927 vyměřena dávka z přepychových bytů částkou 8 200 Kč, ježto byt jeho má 16 obytných místností a obýván je 4 osobami, takže 11 místností je přebytečných. Odvolání, v němž namítáno, že neprávem byly jako místnosti obytné pojaty a dávce podrobeny šatna při koupelně, přípravna pokrmů a umývárna při kuchyni a posléze domácí kaple, bylo měst. zastupitelstvem a v dalším pořadu zv-em zamítnuto. — — — —
O stížnosti nss uvážil:
Na sporu jest otázka, lze-li pokládati za místnosti obytné, podléhající dávce z přepychových bytů podle pravidel platných pro město Brno a shodných se vzornými pravidly vydanými vl. nař. č. 143/22, při bytě st-lově 1. šatnu při koupelně, přípravnu pokrmů a umývárnu při kuchyni, 2. domácí kapli. — Pokud se týče místností uvedených ad 1., domáhal se st-1 jich osvobození od dávky z titulu § 1 odst. 3 lit. a) dávk. prav. Žal. úřad odepřel uznati svrchu uvedené místnosti za místnosti kvalifikované dle tohoto předpisu z důvodu, že podle svého určení, t. j. podle určení, vyplývajícího ze způsobu provedení stavby, schválené podle stav. řádu příslušným úřadem, nespadají pod místnosti v § 1 odst. 3 lit. a) taxativně vypočtené. Má tedy žal. úřad zřejmě za to, že za kuchyni, spíži, síň, verandu, koupelnu, záchod lze pokládati jenom — Č. 8540 —
ty místnosti, které stavebněprávně tomuto účelu byly určeny a jako takové stavebním úřadem konsentovány. S názorem tímto nelze souhlasiti.
Cit. předpis praví, že za obytné místnosti se nepovažují »prostory, které podle svého určení slouží za kuchyni atd.«143/1922 sb., § 1.3.lit.a Důvodem vyloučení těchto místností z pojmu místností obytných je nepochybně účel, jemuž jsou určeny. Toto účelové určení musí ovšem býti vyznačeno nějakými objektivními znaky. Takovým obj. znakem bude arciť namnoze stavebněprávní kvalifikace. Není zajisté bez významu, že dávková pravidla dovolávají se předpisů stav. řádu sice v následujícím hned ustanovení lit. b), nikoli však — ač to bylo na snadě — v předpisu lit. a). Dlužno proto souditi, že i místnosti, které stavebně-právně nejsou kvalifikovány jako místnosti uvedené sub lit. a), sem spadají, jestliže majitelem domu nebo držitelem bytu v mezích jeho právní volnosti disposiční byly k účelům zde uvedeným určeny a jestliže toto určení nějakými objektivními znaky, zejména zařízením dotyčných místností, došlo výrazu (srv. také nál. Boh. A 5114/25, 5633/26).
Podle obsahu správních spisů sousedí sporná šatna s koupelnou a nemá jiného spojení nežli s touto koupelnou. Je tedy objektivně určena, aby jako pouhá součást vlastní koupelny sloužila jedné části oněch úkonů, k nimž sloužiti určeny jsou koupelny. Sluší ji tedy s hlediska ustanovení § 1 odst. 3 lit. a) dávk. prav. pokládati jako pouhou součást koupelny za místnost, která stejně jako koupelna sama je podle cit. předpisů z dávk. povinnosti vyňata.
Totéž, co právě řečeno o šatně, platí obdobně o přípravně pokrmů a umývárně. § 1 odst. 3 lit. a) dávk. prav. vylučuje z pojmu místností obytných kuchyně, t. j. místnosti určené k tomu, aby se vnich upravovaly pokrmy a prováděly všechny úkony, které s přípravou jídel a jich předkládáním jsou spojeny. Dávk. pravidla neposkytují opory pro názor, že by k tomuto účelu mohla býti osvobozena od dávky vždy jenom jedna místnost v bytě. Jestliže tedy podle disposice držitele bytu, jež došla výrazu objektivním uzpůsobením té které místnosti, jest k účelu tomu určeno několik místností, které teprve všechny vespolek plní ten úkol, jemuž normálně jest určena a slouží místnost jediná, označovaná jako kuchyně, nelze osvobození daně v § 1 odst. 3 lit. a) kuchyni, upírati ani oněm místnostem ostatním.
Jestliže tedy v daném případě jedna místnost, související s vlastní kuchyní, kde děje se vlastní úprava pokrmů, celkovým svým zařízením jest objektivně určena k tomu, aby pokrmy před jich zpracováním v kuchyni a po tomto zpracování se upravovaly tak, aby bylo možno je předložiti, a druhá místnost pak, rovněž s kuchyní souvislá, je zařízena a určena jako umývárna nádobí a vedlejší prádelna, — a ostatně nad to také ještě jako koupelna pro služebné — nelze ani těmto místnostem upírati povahu místností kvalifikovaných dle § 1 odst. 3 lit. a), a nelze je tedy pokládati za místnosti obytné ve smyslu dávk. pravidel.
Pokud se týče domácí kaple, zmíněné shora sub 2., bylo uvážiti: Podle § 1 odst. 1 dávk. pravidel vybírá se dávka ze všech obytných místností, které jsou »při kterémkoli bytě« nad nejvyšší míru v § 2 stanovenou. — Č. 8541 —
Účelem dávky z přepychových bytů jest postihnouti zvýšený bytový náklad, jevící se v držení bytu, přesahujícího určitý pravidly stanovený rozsah. Z toho plyne však, že slovy »které jsou při kterémkoli bytě« v § 1 odst. 1 prav. nelze rozuměti toliko souvislost místní; pravidla dávková chtěla tu vyjádřiti, že musí jíti o místnosti, které podle svého objektivního určení tvoří také věcně součást komplexu místností určených k tomu, aby sloužily ukojení potřeby držitele bytu po bydlení, po případě jeho hospodářské činnosti v bytě konané (srv. nál. Boh. A 7819/29).
Místnost, o kterou jde, jest podle spisů vystavěna a zařízena jako kaple kať exochen, tedy jako místnost určená k účelům bohoslužebným, a podle tvrzení st-le je k těmto účelům také konsekrována. Není tedy podle svého objektivního určení věcně součástkou komplexu místností určených k ukájení potřeby bydlení ani k výkonu hospodářské činnosti držitele bytu — naopak používání k těmto účelům je přímo vyloučeno, — a nelze ji tedy již podle § 1 odst. 1 dávk. prav. pokládati za místnost »při bytě« ve smyslu tohoto předpisu, která by dávce podléhala. Spočívá tudíž nař. rozhodnutí na nesprávném právním názoru, pročež je bylo zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8540. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 626-628.