NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Čís. 1523.

Udělení dodatečné lhůty vztahuje se (čl. 356 obch. zák.) jen na splnění dodávací smlouvy samé, nikoliv na splnění podmínky, na níž závisí započetí s plněním. Je-li plniti hned, jest třeba ihned splniti též podmínku plnění.
(Rozh. ze dne 28. února 1922, Rv II 257/21.)
Žalovaná firma zavázala se dodati žalobci 848 m2 dřeva a měla s dodávkou započíti ihned, jakmile firma K. prohlásí, že dává rozkaz na odvolání exekučního příkazu, vztahujícího se na zálohu kupní ceny, jež byla u žalované za dřevo složena. Procesní soud prvé stolice žalobu o dodání dříví zamítl, zjistiv, že zmíněná podmínka kupní smlouvy splněna nebyla. Odvolací soud zamítl žalobu pro tentokráte a uvedl po právní stránce v důvodech: Odvolací soud má za to, že žalovaní tím, že žalobci dodali dne 7. srpna 1919 57 m dřeva, neustoupili mlčky od splnění podmínky ve smlouvě ze dne 27. června 1919 uvedené a zrušení exekuce stanovící; neboť z toho, že firma žalobci uvolnila 2 vagony bukového paliva, právem mohla souditi a očekávati, že žalobce podmínce ohledně zrušení exekuce vyhoví. Když však tento její předpoklad se nesplnil a exekuce nebyla zrušena, nýbrž firma K. jenom postupně další tři vagony palivového dřeva u žalovaných pro žalobce uvolnila, právem další dodání dřeva odmítla a nelze z této jediné dodávky dvou vagonů dřeva souditi na vzdání se žalovaných zrušení exekuce. Okolnost, že snad tímto postupným uvolňováním dřeva by se exekuce byla stala bezpředmětnou, na věci ničeho nemění, poněvadž žalovaní měli právo, se zbytkem původní zálohy volně disponovati, t. j. aby zástavní právo firmou K. na tomto zbytku exekučně nabyté úplně přestalo. Poněvadž pak žalovaní, chtějíce od kupní smlouvy ustoupiti proto, že žalobce svým závazkům, v této smlouvě vůči nim převzatým, nedostál, dle předpisu čl. 356 obch. zák.. byli povinni, než tak učinili, tento svůj úmysl žalobci ohlásili a jemu při tom ku splnění závazku, t. j. ku vymožení uvolnění zbytku zálohy od exekuce přiměřenou lhůtu, již povaha obchodu připouštěla, povoliti, tomuto svému závazku však žalovaní vůči žalobci nedostáli, nelze kupní smlouvu považovati za zrušenou a žalobu, jak učinil soud prvé stolice, prostě zamítnouti, nýbrž musela žaloba jen pro tentokráte býti zamítnuta.
Nejvyšší soud k odvolání žalované obnovil rozsudek prvého soudu, odvolání žalobcovu pak nevyhověl.
Důvody:
Dovolání obou stran uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, strana žalující opírá je též o čís. 2 § 503 c. ř. s. Dle smlouvy ze dne 27. června 1919 zavázala se žalovaná strana, dodati žalobci 848 m2 bukového palivového dříví, a mělo se s dodávkou započíti ihned po prohlášení firmy K., že dává rozkaz na odvolání příkazního usnesení okresního soudu v B. ze dne 14. března 1919. Dále jest zjištěno, že dle souhlasné vůle stran měla záloha z kupní smlouvy ze dne 19. června 1918 u žalované strany uložená a citovaným příkazním usnesením vázaná po svém uvolnění býti zálohou na dodávku dříví ze smlouvy ze dne 27. června 1919, a měla zbytková kupní cena za toto dříví býti uhražena zasíláním zálohy k vývozu, čímž úplná kupní cena za ně měla býti zapravena. Z těchto skutkových okolností dovodil odvolací soud a žalobce i žalovaní ve svých dovoláních názor ten přijímají, že byla dodávací smlouva ze dne 27. června 1919 ujednána pod podmínkou, že bude exekuce zastavena firmou K. a že bude příkazní usnesení zrušeno. Jest proto zřejmo, že žalovaná strana nebyla povina, dokud zmíněná podmínka nebyla splněna, s dodávkou dříví započíti, a že žalobce nebyl do té doby oprávněn domáhati se splnění dodávací smlouvy. Žalobce ve svém dovolání s hlediska čís. 2 § 503 c. ř. s. — vlastně však jde tu o čís. 4 § 503 c. ř. s. — neprávem z té okolnosti, že žalovaná strana dne 7. srpna 1919 dodala mu 57 m3 dříví, dovozuje, že žalovaná strana od splnění zmíněné smluvní podmínky ustoupila. Dotyčné vývody žalobcova dovolání lze pokládati za vyvrácené odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, na něž se žalobce poukazuje, tak že netřeba se jimi zde více zabývati. Jest dále zjištěno, že žalobce se nepostaral o to, aby firma K. exekuci zrušila, a že žalovaná strana dodávací smlouvu ze dne 27. června 1919 následkem toho dopisem ze dne 13. ledna 1920 stornovala. Odvolací soud z toho, že žalovaná strana, zrušivši smlouvu, neposkytla žalobci při tom ku splnění smluvní podmínky dodatečné lhůty, dovodil, že nelze pokládati dodávací smlouvu za zrušenou, a z té příčiny zamítl žalobu pro tentokráte. Dovolání žalované strany proti tomuto názoru odvolacího soudu jest odůvodněno. Jak z obsahu dodávací smlouvy plyne, žalovaná strana byla oprávněna, aby mohla s dodávkou dříví na splnění shora uvedené podmínky závislou započíti, žádati na žalobci, když na dodání naléhal, aby podmínku tu splnil, tím že firmu K. přinutí, by exekuci zrušila. Kromě toho dlužno uvésti, že žalovaná strana vzhledem k tomu, že ve smlouvě čas splnění nebyl určen, byla dle čl. 326 obch. zák. oprávněna započíti s dodávkou ihned, a měla tedy patrný zájem na tom, aby podmínka, na níž záviselo započetí s plněním, byla co nejdříve splněna. To plyne také z té úvahy, že při dodávacích smlouvách, dle nichž plnění může ihned býti žádáno a konáno, podmínka, na jejímž splnění závisí počátečná lhůta dodávky, musí samozřejmě býti také ihned splněna. Žalobce sám v dovolání jako počáteční lhůtu dodávky označuje den 8. července 1919, i měl proto do tohoto dne dle svého vlastního tvrzení svou povinnost splniti. Neučinil-li tak, nebyla žalovaná strana povinna dodati mu dříví dle smlouvy, jelikož nesplněním podmínky v čas povinnost dodávací odpadá sama sebou. Čekala-li však žalovaná strana na splnění podmínky ještě dalších 6 měsíců marně, a prohlásila-li teprve dopisem ze dne 13. ledna 1920 žalobci, že smlouvu zrušuje, aniž při tom poskytla mu lhůty dodatečné, nemůže z toho býti vyvozováno, že zrušení smlouvy nenastalo; neboť již nesplnění smluvní podmínky v čas melo za následek zrušení smlouvy, pročež udělení lhůty dodatečné ve smyslu čl. 356 obch. zák., jež se vztahuje jen na splnění dodávací smlouvy samé, nikoli na splnění podmínky, na níž započetí s plněním závisí, nemá zde vůbec místa. Proto jest dovolání strany žalované odůvodněno, a byl z té příčiny rozsudek odvolacího soudu, zamítající žalobu jen pro tentokráte, změněn, a obnoven rozsudek procesního soudu. Tím je rozhodnuto také o žalobcově dovolání.

Citace:

č. 6018. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 544-546.