Čís. 8619.

Zřekl-li se vymáhající věřitel vedení exekuce vůbec, jest nepřípustnou nejen exekuce, která tehdy již byla zahájena, nýbrž každá exekuce, která by byla budoucně zahájena jiným exekučním prostředkem.
Z exekuce vnucenou správou nemovitosti nevyplývá pro dlužníka o sobě nebezpečí nenahraditelné nebo těžce nahraditelné škody ve smyslu § 44 ex. ř.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1929, R I 1039/28.)
Návrhu dlužníka na odklad exekuce vnucenou správou soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Povinná strana podala u prvního soudu žádost za odklad exekuce s poukazem — Čís. 8619 —
33
na obsah žaloby С 49/28 a na její konečnou prosbu. Z obsahu této žaloby jest patrno, že si povinná strana vyhražuje právo domáhati se žalobou výmazu pohledávky 41 510 Kč s přísl., zjištěné vykonatelným rozsudkem krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 22. srpna 1927, č. j. Ck II 71/27 a poněvadž prý vymáhajícímu věřiteli jednak nic nedluhuje, jednak týž se exekuce vnucenou dražbou nemovitosti vzdal, domáhá se soudního výroku, že se exekuce vnucenou dražbou nemovitosti k vydobytí vykonatelné pohledávky 41 510 Kč prohlašuje nepřípustnou a se zrušuje. Tuto žalobu bylo by lze podřaditi pod ustanovení § 42 čís. 5 ex. ř., ano jiné ustanovení téhož § 42 ex. ř. vůbec v úvahu nepřichází. Odklad exekuce lze povoliti jen z důvodů vypočtených taxativně v § 42 ex. ř. Poněvadž, jak shora uvedeno, žaloba č. j. С 49/28 týká se jen exekuce vnucenou dražbou a nikoliv vnucenou správou, nemůže se povinná strana vůbec žaloby té dovolávati pro exekuci, o niž tu jde, zvláště když onou žalobou nedomáhá se žalobce, že každá exekuce jest nepřípustná. Neodpovídá tudíž zákonu, když první soudce odklad exekuce vnucenou správou povolil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud má sice pravdu v tom, že se stěžovatel v žalobě С 49/28 domáhá jen toho, by za nepřípustnou prohlášena a zrušena byla exekuce vnucenou dražbou nemovitostí tam blíže poznačených zahájená pro vykonatelnou pohledávku vymáhajícího věřitele 41 510 Kč, leč přehlíží, že v době podání této žaloby byla vymáhajícím věřitelem pro tuto pohledávku zahájena jen tato exekuce a že stěžovatel v oné žalobě žalobní nárok opírá o to, že vykonatelný rozsudek o této pohledávce přišel k místu bez jakéhokoliv skutečného právního podkladu jen smluveným jednáním na oko a že se vymáhající věřitel důsledkem toho zavázal, že na základě rozsudku toho nepovede proti stěžovateli vůbec exekuce. Záleží tedy hlavně na tomto žalobním důvodu, neboť, prokázalo-li by se, že se vymáhající věřitel tímto způsobem vedení exekuce vůbec zřekl, činil by tento závazek nepřípustnou nejen exekuci, která tehdy již byla zahájena, nýbrž každou exekuci, která by budoucně byla zahájena jiným exekučním prostředkem. Že se v žalobním návrhu žádá jen zrušení oné exekuce, nepadá tedy na váhu, neboť stěžovatel může žalobní návrh rozšířiti i na zrušení této další proti němu zahájené exekuce. Přes to však nelze dovolacímu rekursu vyhověti, neboť § 44 ex. ř. váže povolení odkladu exekuce dále na podmínku, že by další vedení exekuce mohlo povinnému přivoditi nenahraditelnou nebo těžce napravitelnou majetkovou újmu. V tomto případě jde o exekuci vnucenou správou, která podstatu dotyčné majetnosti přímo sama nezasahuje, nýbrž zabírá pouze užitky z ní těžené. Z povahy tohoto exekučního prostředku nevyplývá tedy, že by dalším vedením exekuce musila pro povinného (stěžovatele) povstati nenahraditelná nebo těžce nahraditelná škoda, a ježto stěžovatel ani v návrhu pro tento předpoklad bližšího odůvodnění nepodal, neděje se mu křivda, když mu byl rekursním soudem odepřen odklad exekuce.

Citace:

8619. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 56-58.