NPD documents search: Právník, 58 (1919)

Č. 7113.

Učitelstvo: K výkladu § 8 zák. č. 286/24 a o použití jeho na učitelstvo nár. škol.
(Nález ze dne 29. února 1928 č. 4809).
Věc: František Č. v K. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran ustanovení zatímním učitelem při škole občanské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl dekretem zšr-y mor. z 10. února 1919, jsa zatímním učitelem při obecné škole ve V., ustanoven def. učitelem bez určení služ. místa. — Dekretem slez. zšr-y v Opavě z 20. září 1920 byl přikázán s platností ode dne 15. září 1920 české škole občanské v K. na základě zák. č. 605/19. Dekretem z 27. ledna 1926 ustanovilo min. škol. st-le podle § 8 zák. č. 286/24 ode dne 1. února 1926 zatímním učitelem při měšť. škole s vyučovacím jazykem čsl. v K., podotýkajíc, že lhůta, stanovená §em 8, odst. 4, výše uvedeného zák., končí se dnem 15. února 1926 a že se nemění dosavadní st-lovy požitky služební.
Rozhoduje o stížnosti, která směřuje proti opatření, uvedenému posléze, řídil se nss těmito úvahami:
Především stížnost namítá, že ustanovení § 8 zák. 286/1924 opravňuje příslušné státní orgány k tomu, aby stát. zaměstnance použily k jiným službám, než jaké právě koná. Neopravňuje prý jich však k tomu, aby podle tohoto ustanovení měnily jeho služ. postavení. Tím, že st-l jakožto def. učitel obecné školy jest nyní ustanovován zatímním učitelem na škole občanské, mění se jeho služ. postavení. Žal. úřad nenaznačuje, podle kterého odstavce § 8 zák. 286/1924 ustanovuje st-le. Podle odstavce prvého mohl by býti st-l jen přikázán na jinou školu obecnou, podle znění druhého by se zdálo, že může býti st-l přeložen i na školu občanskou, avšak přihlížejíc k třetímu dostavci, nesmí býti st-l zkrácen ve svém služ. postavení, t. j. jakožto def. učitel by prý mohl býti přeložen na občanskou školu jenom ve vlastnosti definitivního, tedy v témž postavení služebním, což však není možno, protože vůbec nemá zkoušky způsobilosti pro občanskou školu.
Zkoumaje důvodnost tohoto bodu stížného, měl nss na zřeteli, že podle znění dekretu, obsahujícího nař. opatření, nejde o případ odstavce (1) § 8 zák. č. 286/24, neboť st-li nedostalo se příkazu, toliko konati službu (pracovati) v jiném odvětví, nýbrž byl dosazen na nové služební místo. Mohl tedy úřad, čině své opatření podle cit. § 8, míti na mysli toliko předpis (2) odstavce cit. §, podle něhož může býti statní zaměstnanec (na základě § 27 téhož zák. též učitel národní školy) přeložen na jakékoli místo ve svém neb jiném služ. odvětví svého neb jiného oboru, neboť o nějakém opatření dalšího — třetího — způsobu cit. § 8 vůbec nemluví.
I stížnost sama vychází z názoru, že úřad učinil své opatření na základě vytčeného odstavce (2) a spatřuje nezákonnost tohoto opatření podle svého, svrchu uvedeného stížného bodu v tvrzeném porušení normy (3) odst. § 8, podle níž nesmí býti zaměstnanec následkem nového služebního použití zkrácen ve svém služ. postavení a svých stálých požitcích, kdežto prý st-l nař. opatřením byl zbaven postavení def. učitele. Po té stránce nemohl nss dáti stížnosti za pravdu. St-l totiž, jak vychází z děje svrchu podaného, byl před opatřením, nyní naříkaným, toliko zatímním učitelem obecné školy, aniž kdy dosáhl místa definitivního, nýbrž byl ustanoven toliko definitivním bez určení služ. místa po rozumu čl. 2, § 1 a 2 zák. č. 306/20, resp. čl. 3. zák. č. 251/22. Tímto jmenováním jeho systemisační vztah k obecné škole ve V., jakožto zatímního učitele na této škole, arci nezanikl. Avšak taktéž nezanikl ani pozdějším opatřením, podle něhož byl na občanskou školu v K. toliko přikázán na základě zák. č. 605/19. Nař. opatření zastihlo tedy st-le ve vlastnosti učitele zatímního a jeho ustanovení zatímním učitelem na občanskou školu v K. jeví se tedy přeložením v témže služebním postavení, jak odpovídá bodům (2) a (3) zák. 286/1924. Jest tedy stížnost v tomto bodu bezdůvodnou.
Stížnost v dalším bodu namítá, že prý byl porušen i předpis (4) odstavce § 8 zák. 286/1924, neboť tento předpis prý nasvědčuje tomu, že opatření § 8 lze učiniti jen za účelem skutečného vyrovnávání přebytku a nedostatku sil, oč v tomto případu nejde, když jest st-l na témž místě skoro již 6 let. Stížnost jest tu bezdůvodnou již z té příčiny, že (4) odstavec uvedeného § 8 — upravující toliko povinnost přikázaného neb přeloženého, podrobiti se do určité lhůty úřednímu příkazu, a vyslovující toliko v souvislosti s následujícím (5) odstavcem oprávnění zaměstnance, jehož nepřítomnost ve službě jest platnými předpisy ospravedlněna. nevyhověti v oné lhůtě příkazu — nemá naprosto žádného vztahu k předpokladům, za kterýchž může úřad příkaz dáti. Ostatně z celého kontextu § 8, čítajíc v to i jeho nadpis, vysvítá, že toto ustanovení jest dáno k vyrovnání přebytku a nedostatku pracovních sil, že však, učinil-li úřad nějaké konkrétní opatření podle odstavce (1) anebo odstavce (2), šetře při tom předpisu odstavce (3), musí se postižený bezvýminečně tomuto opatření v dané lhůtě podrobiti (jedině s výjimkou případu odstavců (4) a (5), kotvícího v osobních poměrech postiženého).
Posléze stížnost namítá, že úřad v tomto případu nemohl použíti opatření § 8 zák. 286/1924, když byl st-l přikázán na školu menšinovou, což se mohlo státi podle ustanovení §§ 1 a násl. zák. č. 605/19, resp. § 4 zák. č. 189/19 i zák. č. 295/20. Tím stížnost tvrdí, že úřad smí učiniti opatření po rozumu § 8 zák. 286/1924 jen subsidiárně, totiž nelze-li vypomoci opatřením podle zák. 605/1919, 189/199 a 295/1920. Než to je tvrzení, pro které není v zákoně pražádné opory.

Citace:

Zákoník o práci. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 388-394.