Č. 3466.

Samospráva obecní: 1. * Nárok obce na 5%ní příděl daně z obratu ve smyslu § 4 zák. z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. týká se veškeré v obci předepsané a skutečně vybrané daně, byť by i obec při ukládání a vybírání této daně z jednotlivých druhů zboží nespolupůsobila. — II. * Zvýší-li min. financí příděl nad 5% ve smyslu § 4 č. 1. posl. odst. cit. zák., nelze ze zvýšení vylučovati daň, připadající na jednotlivé druhy zboží.
(Nález ze dne 9. dubna 1924 č. 1228.)
Věc: Obec M. proti zemskému finančnímu ředitelství v Praze o podíl na dani z obratu. Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Podle ustanovení § 4 zák. z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. zvýšilo min. fin. výnosem z 8. prosince 1922 st-lce zákonný příděl 5% výnosu daně z obratu a daně přepychové na 10% pro dobu od 1. října 1921 do 31. prosince 1922.
Poukazujíc na toto povolení žádala st-lka, aby jí tento 10%ní podíl byl poukázán též z výnosu paušalované daně z obratu při mase, a to též za dobu od 1. října 1921.
Žádost ta byla nař. rozhodnutím zamítnuta, poněvadž nárok na zák. podíl z paušalované daně z obratu při mase mají jen ony obce, které při ukládání a vybírání této daně jsou spolučinny, totiž které tuto daň současně s daní z masa ve vlastní režii vybírají; ježto však st-lka daň z masa, se kterou současně se vybírá též paušalovaná daň z obratu při mase, vybírá ve vlastní režii teprve od 1. října 1922, přísluší jí zák. podíl na této dani teprve od této doby.
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost a tvrdí v podstatě, že výn. min. fin. z 8. prosince 1922, kterým byl st-lce 5%ní podíl na dani z obratu zvýšen na 10% pro dobu od 1. října 1921 do 31. prosince 1922, přiznán byl st-lce tento podíl pro tuto dobu i na paušalované dani z obratu při mase, poněvadž podíl obcí na dani z obratu vztahuje se podle § 4 zák. z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. na všecky druhy daně z obratu, pokud není zák. výslovně vyloučen, a poněvadž prov. nař. z 10. března 1922 č. 94 Sb. k § 4 v odst. 4 výslovně stanoví, že na jinaké dani paušalované, mimo daně, které jsou uvedeny v odst. 3 k § 4, jest ta která obec stejně zúčastněna jako na dani předpisované individuelně
Tím prý jest řečeno, že spolučinnost obce při ukládání a vybírání daně z obratu — ať individuelně předpisované nebo paušalované — jest posuzovati jako jednotnou činnost; když tedy min. fin. povolilo zvýšení zák. podílu na dani z obratu, uznalo prý tím, že st-lka všeobecně spolupůsobí při ukládání a vybírání daně z obratu, a nelze jí tedy upírati podíl na výnosu jednotlivého druhu daně proto, že při vybírání daně tohoto druhu právě nespolupůsobila.
Stížnost tuto shledal nss důvodnou.
Podle ustanovení § 4 zák. z 12. srpna 1921 č. 334 Sb. přikazuje se z celkového výnosu všeobecné daně z obratu podíl 40% samosprávným svazkům — který rozděliti jest takto:
1) obce mají nárok na příděl 5% daně v té které obci předepsané a skutečně vybrané, pokud jsou při ukládání a vybírání této daně podle zák. o všeobecné dani z obratu spolučinny; při výpočtu přídělu nehledí se k dani, kterou jest obec sama povinna jako podnikatelka nebo dodavatelka, dále k dani, kterou vybírá celní úřad v obci umístěný při dovozu nebo vývozu předmětů dani přepychové podrobených, a konečně k dani z cukru, melasy a lihu, placené paušálem od cukrovaru, komise melasové a lihové;
2) zastupitelským okresům resp. župám přikazuje se celkem 5% výnosu veškeré této daně;
3) zemským fondům zbytek celkového 40%ního podílu ze zmíněné daně. Dále pak jest v § 4, odst. 4 prov. nař. z 10. března 1922, č. 94 Sb. vysloveno, že na paušalované dani z obratu (vyjma paušalovanou daň v případech uvedených v odst. 3 téhož paragrafu) jest obec stejně zúčastněna jako na dani předpisované individuelně.
Konečně pak odst. 8 téhož § prov. nař. uvádí jako příklad intensivní činnosti obce, pro kterou lze povoliti zvýšení zákonného přídělu ve smyslu § 4, č. 1 posl. odst. zák. č. 334/1921 též, vybírá-li obec paušalovanou daň z obratu při mase.
V případě, o který zde jde, není sporu o tom, že stěžující si obci nebyl upřen zásadní nárok na zákonný 5% příděl z daně z obratu pro neplněni povinnosti, stanovené jako podmínka tohoto nároku; naopak bylo obci dokonce povoleno zmíněným výn. min. fin. zvýšení tohoto podílu s platností od 1. října 1921, a tím nepřímo uznáno, že obec v tomto směru vykonává činnost intensivní.
Nař. rozhodnutí také neupírá st-lce zásadní nárok na zák. příděl daně z obratu, zaujímá však stanovisko, že při výpočtu tohoto přídělu za dobu od 1. října 1921 do 30. září 1922 nelze přihlížeti k výnosu paušalované daně z obratu při mase v obci této docíleného, poněvadž daň z masa, při níž se zároveň vybírá i paušalovaná daň z obratu při mase, byla v uvedeném období vybírána orgány státními, takže obec při jejím ukládání a vybírání vůbec nespolupůsobila.
Tento důvod nemá však opory v zákoně. Jak vidno ze zák. předpisů shora cit., uvádí zák. výslovně ony případy, kdy při výpočtu přídělu té které obci nemá se hleděti k výnosu daně z obratu při určitém druhu zboží; kromě těchto případů činí zákon nárok obcí na příděl odvislým od jejich spolupůsobení při ukládání a vybírání daně z obratu a uvádí příklady této spolučinnosti.
Z ustanovení těchto nevyplývá nikterak, že by nárok té které obce na příděl daně z obratu bylo posuzovati individuelně ohledně daně vypadající z obratu jednotlivého druhu zboží; naopak dlužno ze slov uvozovacího odst. § 4 cit. zák., že samosprávným svazkům »přikazuje se podíl 40% z celkového výnosu« této daně, a dále z okolnosti, že případy, v nichž se při výpočtu přídělu pro obce na výnos daně z obratu při určitém druhu nehledí, jsou v zák. výslovně zvláště uvedeny, usuzovati, že zák. předpokládá jako podmínku nároku obce, když všeobecně při ukládání a vybírání daně z obratu působí.
Proto se musí nárok obce na 5%ní příděl z výnosu daně z obratu — není-li vůbec vyloučen pro nedostatek spolučinnosti obce při ukládání této daně — týkati veškeré v obci té předepsané a skutečně vybrané daně, aniž je přípustno, při výpočtu tohoto přídělu nepřihlížeti k výnosu daně z obratu některého jednotlivého druhu zboží z důvodu, že obec z nějaké příčiny při ukládání a vybírání daně z obratu při tomto druhu zboží právě nespolupůsobí.
Odporuje tudíž zák., odepřelo-li nař. rozhodnutí stěžující si obci zák. 5%ní příděl z paušalované daně z obratu při mase, v obci této v době od 1. října 1921 do 30. září 1922 vybrané z důvodu, že daň tato byla v uvedené době vybírána orgány státními a že tedy obec při jejím ukládání a vybírání nebyla spolučinna.
Poněvadž pak zmíněným výn. min. fin. z 8. prosince 1922 bylo stěžující si obci povoleno zvýšení zák. přídělu na 10% pro dobu od 1. října 1921, musí se toto zvýšení vztahovati na příděl z výnosu veškeré daně z obratu, v době té v obci předepsané a skutečně vybrané, tedy také na podíl z výnosu paušalované daně z obratu při mase.
Nař. rozhodnutí, odepřevši st-lce vyplacení 10% přídělu na dani z obratu co do výnosu paušalované daně z obratu při mase za dobu od 1. října 1921 do 30. září 1922, není tedy ve shodě se zak. a bylo je proto zrušiti pode § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1004-1007.