Čís. 1395.
Tím, že kupitel ve lhůtě §u 933 obč. zák. uplatňoval ze správy nárok na zrušení smlouvy, zachoval si právo, vznésti po uplynutí lhůty té nárok na snížení kupní ceny.
Článku 350 obch. zák. jest užiti obdobně i při obchodech místních. V tom, že plazivý kůň byl při prodeji opatřen lžicovitým udidlem, by zakryta byla vada, jest spatřovati prodatelův civilně-právní podvod.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1922, Rv I 757/21.)
Žalobce koupil dne 29. července 1920 od žalovaného pár kočárových koní za 24000 K. Když po té zjistil u jednoho z koní, že vyplazuje stále jazyk, domáhal se v šestinedělní lhůtě zrušení smlouvy a vrácení kupní ceny. Při kupu vady nezpozoroval, ježto kůň byl opatřen lžicovitým udidlem, jež zamezovalo vyplazování jazyku. Za řízení u prvé stolice vznesl žalobce dne 4. listopadu 1920 eventuální žalobní návrh na snížení kupní ceny. Oba nižší soudy vyhověly tomuto eventuálnímu žalobnímu žádání. Odvolací soud uvedl mimo jiné v důvodech: Žalovaný namítá, že nárok na zmenšení kupní ceny zanikl, ježto byl vznesen teprve dne 4. listopadu 1920. Nárok ten však není samostatným žalobním nárokem, nýbrž vyplývá z původně uplatněného nároku ze správy na zrušení kupní smlouvy a vrácení kupní ceny, oba vytryskují z téhož pramene. Měl-li žalobce za to, že vada, za niž žalovaný ručí (§ 922 obč. zák.) a pro niž na něho nastupuje, jest tak podstatnou, že by měla v zápětí zrušení smlouvy, a podal-li v tomto směru včas žalobu, uplatnil nárok ze správy (§ 933 obč. zák.); jaké následky vada ta má, ukázalo se teprve
v řízení průvodním, jímž vyšlo na jevo, že vada není způsobilá, by přivodila zrušení smlouvy, nýbrž pouze snížení kupní ceny a proto žalobce, když to bylo zjevno, vznesl eventuální žalobní žádost. Žalobce mohl sice — a bylo by to proň bývalo co do útrat výhodnějším — upustiti zcela od nároku na vrácení kupní ceny a domáhati se místo něho pouze jejího snížení, k čemuž byl od prvopočátku oprávněn, ježto vrácení celé kupní ceny není ve svých účincích ničím jiným nežli snížením, jež jde tak
daleko, že stráví celou kupní cenu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl po právní stránce
v důvodech:
Co se týče právního posouzení věci, trvá dovolání na námitce, že
nárok žalobcův na zmenšení ceny jest prekludován, poněvadž ho žalobce neuplatnil v 6týdenní lhůtě §u 933 obč. zák. Tuto námitku vyvrátil odvolací soud důvody v podstatě správnými. Jeho mínění, že nárok redhibiční není vlastně ničím jiným než nárokem na zmenšení kupní ceny, které jde tak daleko, že stráví celou kupní cenu, ovšem nelze sdíleti. Nárok na redhibici a nárok na zmenšení ceny liší se od sebe jak co do svých náležitostí, tak i co do svého obsahu. Oprávněný nemůže voliti ten neb onen z obou nároků a nárok na zmenšení ceny není obsažen v nároku redhibičním jako nároku širším. Jinak jest však vývodům odvolacího soudu přisvědčiti. § 933 obč. zák ustanovuje, že ten, kdo chce správu žádati, musí své právo, jde-li o vady dobytčat, u soudu uplatniti do 6 týdnů. Žalobce uplatnil žalobou v této lhůtě plazivost jazyka koní jako důvod správy. Tím si zachoval právo, žádati správu pro tuto vadu a nemůže mu uplynutí lhůty brániti v tom, by nečinil nároku na ono právo, které se podle výsledků průvodního řízení jevilo býti opodstatněným. Při tom nutno dále uvážiti: Podle čl. 350 obch. zák. nemůže prodavatel užíti předpisů čl. 347 a 349 obch. zák., když se dopustil podvodu. Tu neplatí lhůty čl. 349 obch. zák. pro podání žaloby pro vady zboží. Předpis čl. 350 obch. zák. spočívá na úvaze, že prodatel, který vědomě porušuje své povinnosti а k tomu míří, by kupitele oklamal, nezasluhuje zvýšené ochrany, jakou bezelstnému prodateli poskytují čl. 347 a 349 obch. zák.
Toto ustanovení platí ovšem jen při obchodech distančních a ne při obchodech místních, poněvadž také čl. 347 a 349 obch. zák. platí jen při distančních obchodech. Poněvadž však obmyslný prodatel zajisté nezasluhuje, by ho bylo více šetřeno, jde-li o obchod místní, než při obchodě distančním, není závady, by nebylo předpisu čl. 350 obch. zák.obdobně použito i při obchodě místním, o jaký zde právě jde. Bylo zjištěno, že kobyla, u které se plazivost jazyka vyskytovala v míře větší, opatřena byla lžícovitým udidlem, když koně byli žalobci předvedeni ku přezkoušení. Taková udidla slouží dle zjištění nižších soudů k tomu, by zmíněná vada byla ukryta. Bylo tedy zúmyslně učiněno opatření, by žalobce vady té nepostřehl a by byl uveden v omyl. To jest jednáním podvodným po rozumu čl. 350 obch. zák. Jsou tu tedy podmínky, by ustanovení čl. 350 obch. zák. bylo na tento případ obdobně použito, což vede k důsledku, že žalovaná není ani oprávněna, namítati, že nárok žalobcův jest vázán lhůtou a že lhůta byla zmeškána. Zjištěno ovšem nebylo, že žalovaná věděla o tom, jak byl žalobce oklamán, ale na tom nesejde, poněvadž žalovaná ručí za své lidi, jimž prodej koní svěřila.