Č. 3263.

Závodní výbory: * Ustanovení § 22 zák. o závodních výborech, dle něhož členové závodního výboru smějí býti propuštěni z práce jen se souhlasem rozhodčí komise, nevztahuje se na členy volebního výboru povolaného k řízení voleb do závodního výboru.
(Nález ze dne 19. února 1924 č. 2931.)
Věc: Firma Zbrojovka »Praga«, společnost s r. o. v Praze-Vršovicích proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Praze (za zúčastněného Josefa K. adv. Dr. Leop. Langer z Prahy) o propuštění člena volebního výboru z práce.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Záv. výbor dělnický zřízený v závodě st-lky podal rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech v Praze stížnost, ve které vytýkal správě závodu, že dne 26. července 1923 dala výpověď jednomu ze tří členů volebního výboru, Josefu K., s výpovědní lhůtou 24 hodin, čímž zasáhla rušivě do provádění voleb záv. výboru, vypsaných na den 31. července 1923. Poněvadž samovolným propuštěním členů volebního výboru z práce mohly by vůbec býti znemožněny volby do závodního výboru, navrhl závodní výbor, aby rozhodčí komise uznala propuštění Josefa K. za neplatné a zák. odporující.
Rozhodčí komise nál. z 1. srpna 1923 vyhověla této stížnosti a vyslovila, že propuštění Josefa K. jest neplatné a odporuje zákonu.
V důvodech tohoto rozhodnutí uvedla rozhodčí komise, že v daném případě pojem člena volebního výboru jest úzce spjat s pojmem člena záv. výboru, neboť kdyby zaměstnavatel znemožnil volby, tu by členové záv. výborů nikdy nemohli býti voleni.
Dle § 22 cit. zák. nesmí správa závodu zaměstnance obmezovati ve výkonu práva volebního a v jejich činnosti jako členů záv. výboru. Z toho dovozuje úřad, že v zákoně samém jest výkon volebního práva na roven postaven s činností záv. výboru, a že onu ochranu, kte- rou zákon v odst. 2 § 22 poskytl členům záv. výboru, vztahovati jest i na členy volebního výboru. Jest tedy i k propuštění člena volebního výboru zapotřebí souhlasu rozhodčí komise. Ježto tento souhlas v daném případě nepředcházel, nemohl zaměstnavatel propustiti z práce Josefa K., jenž byl členem volebního výboru. Pro náhled ten mluví prý i úvaha, že zák. o záv. výborech chrání osoby, které funkce ze zák. toho vyplývající na sebe vzaly, tedy i osoby, které členy volebního výboru se staly.
Uvažuje o stížnosti majitelky závodu, musil soud přihlédnouti nejprve k vývodům odvodního spisu žal. úřadu, jímž tento popírá přípustnost stížnosti z důvodu, že projev souhlasu neb nesouhlasu dle § 22 zák. o záv. výborech není rozhodnutím neb opatřením správního úřadu dle § 2 zák o ss naříkatelným stížností k nss-u.
Nss nemohl uznati, že by stížnost byla nepřípustnou, neboť žal. úřad ani neudělil ani neodepřel svého souhlasu s propuštěním jmenovaného člena volebního výboru, nýbrž pouze prohlásil, že propuštění člena volebního výboru bez souhlasu rozhodčí komise jest neplatno a odporuje zákonu. Pro spor je tedy lhostejno, zda udělení neb odepření souhlasu k propuštění člena volebního výboru má povahu rozhodnutí neb opatření správního ve smyslu § 2 zák. o ss, záleží jen na tom, zda rozhodnutím takovým jest výrok, který žal. úřad vskutku učinil, to jest výrok toho obsahu, že propuštění z práce jest bez souhlasu rozhodčí komise nezákonné a neplatné.
Ježto výrok tohoto obsahu jest způsobilý zasáhnouti v práva stran, nelze mu upírati povahu správního aktu dle § 2 zák. o ss naříkatelného, a nebylo proto možno odmítnouti stížnost proti němu podanou pro ne- přípustnost.
Nař. rozhodnutí obsahuje v sobě výroky dva, a to nejprve výrok, že i člen volebního výboru požívá ochrany § 22 zák. o záv. výborech a že tudíž propuštění jeho z práce bez souhlasu rozhodčí komise příčí se tomuto ustanovení, ale dále též výrok, že následkem toho nemá dotyčný projev vůle zaměstnavatelovy, jímž Josef K. propuštěn byl z práce, soukromoprávních účinků a jest neplatný.
Tento druhý výrok chce autoritativně určiti soukromoprávní poměr mezi stěžující si zaměstnavatelkou a jejím zaměstnancem Josefem X.
Rozhodovati o soukromoprávných poměrech mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem není však rozhodčí komise, pokud nejde o uplatňování nároků dle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech, povolána a slušelo proto, ježto o případ § 3 lit. g) cit. zák. neběží, tento výrok žal. rozhodčí komise zrušiti pro nezákonnost (srovnej zdejší nál. Boh. 1948 adm.).
Pokud však jde o prvou část nař. rozhodnutí, ve které rozhodčí komise vyslovila, že ochrana, kterouž zák. v § 22 poskytuje členům záv. výboru v příčině propuštění jich z práce, vztahuje se netoliko na tyto členy, nýbrž že ochrany té účastni jsou též členové výboru volebního a že tedy propuštění člena volebního výboru bez souhlasu rozhodčí komise odporuje zákonu, rozhodovala žal. komise v mezích své kom- petence v § 26 zák. o záv. výborech stanovené »o rozsahu práv členů záv. výboru«, vyloživši ustanovení § 22 zák. o právech členů záv. výboru v ten smysl, že ustanovení toto vztahuje se i na členy výboru volebního.
O jiné otázce žal. komise výrok neučinila, zejména nevyslovila, že st-lka propuštěním člena volebního výboru mařila volby do záv. výboru, pročež nebylo třeba uvažovati, zda komise byla by k takovémuto výroku příslušná, a zda snad proti skutečnému maření voleb se strany zaměstnavatele opětovným propuštěním členů volebního výboru neposkytuje zákon záruku jedině v trestních sankcích § 29 zák. o záv. výborech.
Důsledně nebylo ovšem také třeba zabývati se otázkou, zda bylo náležitě zjištěno, že propuštění člena záv. výboru vskutku mělo a dle úmyslu zaměstnavatele mělo míti za následek zmaření výkonu práva volebního.
Přezkoumávaje výrok, který žal. úřad skutečně vynesl, uvažoval soud takto:
Ustanoveni § 22 zák. o záv. výb., jehož žal. úřad použil, má toto znění:
»Správa závodu nesmí zaměstnance obmezovati při vykonávání volebního práva a v činnosti jejich jako členů závodního výboru. Zejména smějí býti členové záv. výboru propuštěni jen se souhlasem rozhodčí komise. Souhlasu toho netřeba, byl-li člen záv. výboru propuštěn z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému pro- puštění zaměstnance podle § 82 živn. řádu...«
Zákon činí tedy jedině a toliko propuštění členů záv. výboru závislým na souhlasu rozhodčí komise.
Vztahovati ustanovení toto i na členy volebního výboru bylo by zajisté možno, kdyby zákon uváděl členy záv. výboru jen příkladmo a poskytoval stejnou ochranu zásadně i zaměstnancům jiným.
Žal. úřad v odvodním spise hájí náhled, že tomu tak jest, ježte zákon užívá na tomto místě slova »zejména«, což prý ukazuje na výpočet demonstrativní. Dle mínění žal. úřadu dlužno výkon volebního práva klási na roven s činností zaměstnanců v záv. výboru, ježto prý by jinak zaměstnavatel mohl znemožniti výkon volby tím, že by propustil všecky členy volebního výboru.
Nss nemohl se k tomu náhledu připojiti.
Zákon, chtěje chrániti zaměstnance v činnosti jejich jako členů záv. výboru, nařizuje, že správa závodu nesmí je v této činnosti obmezovati. Zákaz tento stejně jako zákaz správě závodu adresovaný, aby neobmezovala zaměstnance při vykonávání práva volebního, postaven jest pod trestní sankci vyslovenou v § 29 zák.
Vedle toho však poskytuje členům záv. výboru ochranu zvláštní, záležející v tom, že smějí býti propuštěni jen se souhlasem rozhodčí komise. Neboť stanoví-li se v zákoně, že »správa závodu nesmí zaměstnance obmezovati v činnosti jejich jako členů záv. výboru«, a praví-li se pak v bezprostřední souvislosti, že »zejména smějí býti členové záv. výboru propuštěni jen se souhlasem rozhodčí komise«, ukazuje již tato gramatická souvislost, že se tato zvláštní ochrana zákonná vztahuje toliko na členy závodního výboru, a nikoliv také na zaměstnance jiné. Správnost tohoto výkladu podporuje také úvaha, že náhled hájený žal. úřadem vedl by důsledně k tomu, že před volbou by zaměstnavatel nebyl vůbec oprávněn žádného zaměstnance propustiti, i kdyby propuštění nebylo v žádné souvislostí s nastávající volbou, což však nedá se srovnati s ustanoveními téhož zák., jež v § 3 lit. g) otázku propuštění zaměstnanců zvlášť upravují.
Z úvah těch plyne, že ochranu, kterouž poskytuje § 22 cit. zák. členům a dle náhledů tohoto soudu i náhradníkům záv. výboru, nelze vztahovati i na členy výboru volebního, a že tedy nař. rozhodnutí, jež spočívá na náhledu opačném, odporuje zák.
Bylo je proto i v tomto bodě zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

3263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 615-618.