NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8339 —
Č. 8339.

Mimořádná opatření poválečná: I. Zaměstnavatelské příspěvky k úhradě cen mlýnských výrobků podle § 4 opatření stál. výboru Nár. shromáždění č. 494/20 lze předepsati, třebas není dosud pravoplatně rozhodnuto o nemocenské povinnosti pojistné oněch zaměstnanců. — II. Zaměstnavatele neosvobozuje od placení dávky okolnost, že dotyční zaměstnanci — požívajíce deputátu — jsou částečně samozásobiteli.
(Nález ze dne 9. ledna 1930 č. 79.)
Prejudikatura: Boh. A 1982/23 a 4318/25.
Věc: Albert kníže z Thurn-Taxisu v Ř. (adv. Dr. Zdeněk Hruška z Vys. Mýta) proti ministerstvu zásobování lidu o zaměstnavatelské příspěvky k úhradě cen mouky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byly st-li ve smyslu § 4 opatření Stál. výboru Nár. shromáždění z 25. srpna 1920 č. 494 Sb. za dobu od 16. dubna do 31. srpna 1921 předepsány postupem instančním zaměstnavatelské příspěvky k úhradě cen mlýnských výrobků penízem 6 210 Kč s příslušenstvím.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvážil nss toto:
Stížnost brání se proti předpisu sporné dávky námitkou, že dávka nemohla st-li býti předepsána dotud, dokud nebylo rozhodnuto o povinnosti nemoc. pojištění dotyčných zaměstnanců, a dokud za ně nebyl pravoplatně předepsán příspěvek nemocenský.
Podle § 14 opatření Stál. výboru Nár. Shromáždění č. 494/20 zaplatí zaměstnavatel za osoby podrobené pojistné povinnosti nemocenské podle zákonů tam uvedených za každou osobu a pojišťovací den 1 Kč, kterýžto příspěvek předepíše nemoc. pokladna. Příspěvek tento (1 Kč za osobu a pojišťovací den), může býti předepsán jen za osoby podrobené pojistné povinnosti nemocenské. Otázka pak, zda ta která osoba jest pojistné povinnosti nemoc. podrobena, jest pro předpis sporné dávky (zaměstnavatelského příspěvku k úhradě cen moučných výrobků) otázkou prejudicielní, úřad může si otázku tu řešiti pro konkrétní případ bez ohledu na předpis nemoc, příspěvků, a není zapotřebí, aby nemoc. příspěvky byly již pravoplatně předepsány, tím méně, když zaměstnavatelský příspěvek k úhradě cen moučných výrobků co do výše se neřídí výší příspěvků nemoc., nýbrž stanoven jest pevnou částkou 1 Kč za osobu a pojišťovací den.
Na tom nemění nic ani předpis § 11 odst. 2 vl. nař. č. 500/20, podle něho příspěvek dle § 4 cit. opatření Stál. výboru předepíše nemoc. pokladna zároveň s pojistnými příspěvky nemoc. způsobem tam blíže označeným, ježto předpis § 11 odst. 2 cit. vl. nař. nezakládá pro osoby k placení sporné dávky povinné právního nároku na zachování postupu tam uvedeného, nýbrž jest pouhou instrukcí pro nemoc. pokladny. Tento charakter uvedeného předpisu vysvitne zejména z úvahy, že nebylo by možné shledati v rozporu s předpisem cit. opatření Stál. výboru Nár. shrom. — Č. 8339 —
takový postup, kdyby nemoc. pokladna předepsala dříve pojistné příspěvky nemoc. a teprve později předepsala spornou moučnou dávku.
Ostatně st-1 sám uznává, že osoby, za které mu sporná dávka byla předepsána, v kritické době pojistné povinnosti nemoc. podrobeny byly. — — — —
St-1 namítá dále, že za své zaměstnance není vůbec povinen platiti moučnou dávku, ježto prý jsou samozásobiteli a dle § 1 č. 2, 3 a 4 zák. č. 499/22 a § 11 č. 2. zák. č. 500/20 nemohou býti moučné dávce vůbec porobeni, poněvadž a) nejde o zřízence průmyslové a pod., nýbrž o zaměstnance při hospodářství lesním (o hajné, lesní, revírní správce, nadlesní) a tudíž při produkci zemědělské, b) jsou sami zemědělci, majíce jako naturální část mzdy a zaopatření k používání zeměd. pozemky, na nichž provozují v dostatečném rozsahu hospodářství polní, c) ti, kteří jsou zaměstnáni při dozoru na zeměd. provoz velkostatku st-lova a nemají deputátních pozemků, mají zajištěny zeměd. produkty in natura.
Pro posouzení povinnosti st-lovy ku placení sporných příspěvků jest směrodatnými předpis § 4 cit. opatření Stál. výboru Nár. shrom. a nikoli předpis § 1 č. 2, 3 a 4 vl. nař. č. 499/20, které sice upravuje otázku spotřeby obilí, mlýnských výrobků, luštěnin a máku, povoluje dále v § 1 přímé zásobování z výnosu polního hospodářství určitým, v předpise tom blíže uvedeným osobám a to nejen těm, které st-1 sám uvádí, nýbrž za určitých předpokladů i úředníkům, zřízencům a dělníkům zaměstnaným při hospodářství lesním (§ 1 č. 5), nemá však žádného ustanovení o úhradě cen mlýnských výrobků, kteroužto otázku upravuje výhradně cit. opatření č. 494/20. Nemůže se proto st-1 předpisu § 1 č. 2, 3 a 4. vl. nař. vůbec dovolávati.
Předpis § 4 opatření Stál. výboru pak v odst. 1. stanoví zásadní povinnost zaměstnávatelů k placení příspěvků za osoby podrobené nemoc. pojistné povinnosti, kdežto v odstavci posledním uvádí případy, ve kterých povinnost dle odstavce prvého nenastává; osvobozujeť předpis tento od zaměstnavatelského příspěvku: 1. za zaměstnance, kteří bydlí v domácnosti zaměstnavatelově a jsou jím podle podaného průkazu plně živeni, a 2. za zaměstnance v podnicích zemědělských (nikoli však za zaměstnance činné v lesním hospodářství).
Že by byly splněny předpoklady tohoto posledního důvodu osvobozujícího od povinnosti dávkové, toho ani st-1 sám netvrdí; nss aspoň v tomto směru neshledal žádného, náležitě konkretisovaného stížního bodu. Z té okolnosti pak, že se st-1 v námitkách sub a)—c) uvedených opírá o předpis § 11 č. 2 vl. nař. č. 500/20, plyne naopak, že st-1 má za to, že jest dán liberující důvod svrchu sub 1. zmíněný. Leč ani při tomto pojetí stížnosti nelze námitkám st-lovým [svrchu suib a)—c)] dáti za pravdu, ježto předpokladem pro osvobození od dávky dle § 4 posledního odstavce opatření Stál. výboru jest okolnost, že dotyční zaměstnanci v domácnosti zaměstnavatelově bydlí a jsou jím plně živeni. Předpoklad tento však u st-le splněn není, ježto ani poskytování deputátních pozemků k zeměd. hospodaření ani zajištění zeměd. produktů — Č. 8340 —
in natura není poskytováním plné výživy v domácnosti zaměstnavatelově. (Srov. Boh. A 4318/25.)
Jiných liberujících případů poslední odstavec § 4 cit. opatření nenormuje a nelze proto odkazovati na to, že dotyční zaměstnanci jsou samozásobiteli, ježto okolnost tato jest pro posouzení případu st-lova s hlediska § 4 posl. odstavec cit. opatření Stál. výboru irelevantní. Ostatně možno poukázati na to, že ve příčině dávkové povinnosti neklade cit. opatření ani v jiných případech váhu na to, zda určité osoby jsou samozásobiteli či nikoli. Tak byli dle § 6 cit. opatření i vlastníci půdy povinni přispívati k úhradě nákladů spojených se zlevněním mouky pro vrstvy méně majetné a to tím způsobem, že zapraví dávku z katastrálního výnosu půdy a to bez ohledu na to, byli-li samozásobiteli či byli-li odkázáni na zásobení dle úředních výkazních lístků.
Nejsou tedy námitky sub a)—c) důvodné, stejně jako bezdůvodná jest i další námitka, že zaměstnanci stl-lovi byli jako samozásobitelé ze státní akce zásobovací vyloučeni tím, že jim ani moučné ani chlebové lístky vydávány nebyly, neboť i tato okolnost jest s hlediska posledního odstavce § 4 cit. opatření bez významu. (Srovn. i nál. Boh. A 1982/23).
St-l nemůže konečně poukazovati ani na nesrovnalost, která podle jeho mínění vzejde z toho, že prý majitel sebe menších pozemků jest jako samozásobitel od dávky osvobozen, kdežto úředník s deputátními pozemky sebe větší rozlohy by osvobozen nebyl, ježto k dávce dle § 4 cit. opatření jest zavázán zaměstnavatel jako takový a nikoli zaměstnanec, a i zaměstnavatel jen tehdy, když zaměstnává osoby nemoc. pojištění podrobené, a to bez ohledu na rozsah jeho hospodářské činnosti. — — — —

Citace:

č. 8339. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 195-197.