NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8343 —
Č. 8343.

Živnostenské právo. — Řízení správní (Slovensko): I. Majitelé lékáren v místě zřízených nejsou legitimováni k rekursu do rozhodnutí úřadu o rozsahu živn. oprávnění majitele drogerie v témže místě. — II. Rozhodnutí živn. úřadů mají býti stranám doručována písemně. — III. Rozhodnutí úřadu lze platně doručiti straně přímo, třeba je zastoupena advokátem.
(Nález ze dne 10. ledna 1930 č. 132.)
Prejudikatura: ad. III.: Boh. A 5731/26.
Věc: Michal Č., Dr. Pavel T. a Jan H. v T. proti ministerstvu obchodu o legitimaci k podání opravného prostředku. — Č. 8343 —
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím ze 17. listopadu 1926 odmítl župní úřad v Turč. Sv. Martině na základě § 5 zák. čl. XX: 1901 pro nedostatek legitimace odvolání st-lů z jeho rozhodnutí z 15. října 1926, kterým bylo Desideru L. v T. povoleno označiti obchodní místnosti názvem »droguerie« a kterým bylo zároveň dle § 51 živn. zák. č. 259/24 rozhodnuto o rozsahu jeho živn. oprávnění. Odvolání st-lů z toho podané bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako nepřípustné, poněvadž ani dle živn. zákona, ani podle jiného zákonného předpisu nemají tyto osoby odvolacího práva.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: — — —
Okolnost, že st-lům nebylo doručeno písemné vyhotovení nař. rozhodnutí, nýbrž že jim bylo pouze ústně publikováno jest sice vadou řízení, neboť podle § 243 živn. zák. mají býti rozhodnutí živn. úřadů stranám vydávána zároveň s důvody, avšak tato vada není v daném případě podstatná, neboť z obsahu stížnosti a jiných podání st-lů je patrno, že celý obsah nař. rozhodnutí je jim znám a st-lé formulovali proti důvodům jeho stížní body. Nebyli tedy opomenutím písemné intimace ve svém právu obrany zkráceni.
Stížnost dále vytýká, že nař. rozhodnutí nebylo sděleno neb doručeno zmocněnému právnímu zástupci st-lů, který odvolání podal, nýbrž bylo jen jim vyhlášeno. Tento postup nezakládá vadu řízení. Nss projevil v nál. Boh. A 5731/26 právní názor, že i v takovém případě, kde strana je zastoupena advokátem, jest na území Slov. a Podk. Rusi platným doručením i doručení úředního aktu do rukou strany samé. Na tomto názoru trvá nss i v daném případě.
Ve věci samé je na sporu jedině otázka, přísluší-li st-lům postavení strany při rozhodování o rozsahu živn. oprávnění osoby jiné dle § 51 živn. zák. čili nikoli.
Dle všeobecných a také živn. zákonem uznaných zásad řízení správního (srov. § 4 nař. min. předsedy č. 4600/1901 vydaného k provedení §§ 1—12 zák. čl. XX: 1901 a zrušeného vl. nař. č. 8/28 na základě zmocnění plynoucího z čl. 10 zák. č. 125/27) není k rekursu proti rozhodnutím živn. úřadů legitimován každý, kdo má zájem na věci, nýbrž pouze ten, komu je zákonem právo rekursu přiznáno nebo kdo tvrdí a prokáže, že rozhodnutím neb opatřením úřadu správního bylo zasaženo do jeho právní sféry, tedy porušeno nějaké jeho právo. Jest tudíž k rekursu legitimován pouze ten, komu přísluší ve věci, o kterou jde, postavení strany. Zásada tato pojata jest do ustanovení § 243 živn. zák., dle něhož rozhodnutí živn. úřadu mají býti stranám vydána. O odvolání platily před účinností vl. nař. č. 8/28 předpisy zák. čl. XX: 1901.
Výrok úřadu, jímž bylo na základě § 51 živn. zák. rozhodnuto o rozsahu živn. oprávnění Desidera L., není podle své povahy rozhodnutím o právech osob jiných, než právě Desidera L. jako majitele živn. oprávnění. Rozhodnutím tím se osobám jiným ani nějaké jejich subj. právo neodnímá, ani neomezuje, ani se jim nějaké břemeno neukládá. Ovšem může se rozhodnutí o rozsahu živn. oprávnění určité osoby dotýkati zájmů osob jiných, zejména jejich zájmů hospodářských tím, že následkem rozhodnutí toho jim vznikne snad konkurence. Než k ochraně takovýchto — Č. 8344 —
zájmů byly by tyto osoby v řízení před živn. úřady legitimovány jen tenkráte, kdyby zákon zájmům těm výslovně ochranu poskytl, což by se mohlo státi i tím, že by osoby, jichž zájmů by se rozhodnutí o rozsahu živn. oprávnění nějaké jiné osoby způsobem naznačeným mohlo dotknouti, uznal za strany v řízení tomto a přiznal jim právo opravných prostředků proti vymezení rozsahu živn. oprávnění jiné osoby.
Vznikne-li o rozsahu živn. oprávnění pochybnost, má ji dle ustanovení 2. odst. § 51 cit. zák. rozhodnouti živn. úřad druhé stolice, vyslechna obch. komoru, která má o věci té slyšeti zřízený společenstevní svaz a příslušné společenstvo. Společenstvu vyhrazuje se v § 185 odst. 1. lit. d) právo odvolací z rozhodnutí o rozsahu živn. oprávnění (§ 51), pokud vyznělo proti dobrozdání vyslechnutého společenstva. V řízení za příčinou vydání rozhodnutí o rozsahu živn. práva nějaké osoby nepřiznává živn. zákon ani jiným majitelům živnosti, ani majitelům podniků a zaměstnání tomuto zákonu dle 2. odst. § 251 nepodrobených postavení procesní strany, ani jim odvolací právo nevyhražuje.
Podle toho st-lé, kteří opírají svoji legitimaci o to, že jsou lékárníky, a tvrdí, že rozhodnutím župního úřadu z 15. října 1926 bylo zasaženo do jejich subj. práv tím, že Desideru L. bylo přiznáno právo prodávati takové zboží, jehož prodej je lékárníkům vyhražen, neměli v řízení správním o rozsahu živn. práv Desidera L. postavení procesní strany. Když jim tedy žal. úřad odepřel legitimaci k podání opravného prostředku z cit. rozhodnutí župního úřadu, jednal ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 8343. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 203-205.