NPD documents search: České právo, 17 (1935) - Notář F. Kovář

Notář F. Kovář — osmdesátníkem.

Dne 26. t. m. dožívá se osmdesátky senior našeho stavu, notář František Xaver Kovář v Nymburce. Narodil se 26. května 1855 ze starého selského rodu ve Žďáře u Mnichova Hradiště. Gymnasium vystudoval v Mladé Boleslavi, práva na pražské universitě. Po složení státních zkoušek věnoval se nejdříve praxi soudní, kterou konal v Turnově, Jičíně a Liberci; v Turnově se stýkal s nezapomenutelným Šedivou, a tento styk měl zajisté i vliv na jeho přestoupení к notářství, ke kterémuž již celým svým založením byl přímo předurčen. Notářem byl jmenován r. 1891 do Bechyně, odkud byl r. 1898 přeložen do Přelouče. Od r. 1913 působí v Nymburce.
Jako notář vyniká nejvyšší opatrností,přesností a objektivitou při výkonu svého povolání, kteréž co oficium nobile mu vždy bylo i jest především službou občanstvu i státu, nikdy pouhou výdělečnou činností. Nikdy nekryl ani nepřipustil nic, z čeho by stranám mohla vzejiti újma, vždy dovedl si zachovati naprostou neodvislost i respekt, nikoliv však ústupky od výše zmíněných zásad, nýbrž důsledným jich zachováváním. I vůči konkurenci, kteréž jeho nekompromisní stanovisko nebylo často po chuti, a která ve svém boji proti němu neužívala vždy prostředků nejvybranějších, zůstal vždy gentlemanem a nikdy se nesnížil k ničemu, co by se s důstojností a ctí povolání i stavu notářského nesrovnávalo, — začasté ovšem i za cenu vlastního materielního neprospěchu.
Jeho úprava právních poměrů a vztahů mezi stranami je vždy úplná a jasná. Jeho listiny, ať již notářské spisy a protokoly, ať listiny soukromé a podání, vynikají nejen Správností dikce a určitostí pojmů, nýbrž i přísnou logikou, přesným právnickým pojetím a vymezením všech bodů, i vyčerpávajícím probráním jednotlivých ustanovení a jejich důsledků, takže spory z takových právních jednání jsou zpravidla vyloučeny, leč žaloby na pouhé plnění jasně stipulovaných a podle možnosti nejvíce zajištěných závazků i povinností.
Jsa si dobře vědom, že složitý a stále se rozvíjející život hospodářský se nedá vtěsnati do jakýchkoliv šablon, úzkostlivě se vyhýbá všem »šimlům« a podobným »praktickým pomůckám«, které obyčejně svádějí jen k povrchnosti a odvádějí od skutečného ovládnutí věci a prohloubení teoretických i praktických znalostí. Proto jeho listiny se značně liší od zastaralých typů, užívaných v běžné kancelářské praxi; čísti jeho smlouvy je pro pravníka a zejména pro notáře nebo kandidáta notářství opravdovým požitkem a poučením. V této souvislosti nemohu také nevzpomenouti celé řady odborných článků v právnických a hospodářských časopisech i v krajinských listech, kteréž svědčí o hluboké průpravě, veliké zkušenosti a suverénním ovládání i složitých otázek odborných.
Avšak netoliko v otázkách notářského povolání je odborníkem na slovo vzatým; aktivně se vždy zúčastnil a do dnešní doby účastní též řešení všech problémů stavovských a boje za upevnění a zabezpečení oprávněných požadavků notářů. Je důsledným zastáncem ideového rozlišení působnosti jednotlivých kategorií praktických právníků, advokátů, notářů i soudců. Soudce stojí vždy nad stranami, je povolán především k rozhodování, ať již o právech soukromých či o vině a trestu, a jinými úkony zatěžován býti nemá. Advokát je vždy se stranou, jest jejím zástupcem, který jí vymáhá resp. chrání její právo; nemůže však současně zastupovati odporující si zájmy a neslučuje se tudíž s jeho posláním, aby sepisoval smlouvy nebo projednával pozůstalosti při více než jednom dědici resp. účastníku, kde rozhodně kolise zájmů vždy jest. Místo notáře pak jest mezi stranami; notář není zástupcem žádné strany, on musí zůstati nestranný a stejně objektivní ke všem účastníkům a přesně je poučiti o obsahu i důsledcích všech jednání, jež mezi nimi vede. Je proto povolán upravovati jejich vzájemné poměry jak mezi živými, tak i na případ smrti nebo v důsledku úmrtí, a úpravu tu veřejně osvědčovati.
Tento ideový program, vyplývající nejen z teoretických úvah, nýbrž i z praktické potřeby, zastává při každé příležitosti slovem i písmem, o čemž svědčí jeho přednášky občas v našem spolku konané i časté příspěv ky do našeho časopisu. Jeho Glossy k § 8. osnovy advokátního řádu, uveřejněné v našem letošním březnovém čísle, jsou dokladem jeho neotřesené bystrosti i čilosti, jeho idealismu a optimismu, kteréž si dovedl uchovati až do kmetského věku přes všecka zklamání a nepochopení, jichž zažil více než dosti. Stejně tak i cenné pokyny, dané nám k odmítnutí původně nám osnovaného kolektivního uhražování škod ze zpronevěr notářů, svědčí o jeho zájmu o budoucnost stavu a o pevné víře, že přijde doba, kdy i náš stav a naše povolání dočkají se řádného vybavení a zákonného zabezpečení svých práv.
Přes své vynikající kvality a neúmornou píli a zdatnost zůstal však nejvýš skromným: nikdy se nedral do popředí, nikdy nesháněl funkcí stavovských ani veřejných — své místo a své poslání však vyplňuje co nejlépe a dbá o to, aby místo jemu svěřené zachoval pro svého nástupce nejen nezhoršené, ale upevněné a zvelebené.
A jako ve své kanceláři, tak i v životě rodinném a občanském jest příkladem muže vzácně vyrovnaného, rozšafného a šlechetného, ryzího charakteru, vůbec muže duševně i tělesně krásného — zosobněním oné hellénské kalokagathie, která lidstvu zůstává stále ideálem. Jeho statná postava, výrazná tvář, kterou úsměv málokdy opouští, i jiskrné oko prozrazují mladistvý elán i stálou svěžest, které si náš jubilant dovedl zachovati přísnou životosprávou a abstinencí od všech škodlivých požitků až do svého vysokého stáří. Je nadšený turista a milovník přírody, zejména svého rodného kraje na prahu Českého Ráje. Doma pak je mu největší radostí jeho jediný vnuk Miloš, pětiletý synek našeho milého kolegy a spolupracovníka, Dra Josefa Možuty.
Milému jubilantu, který při svém krásném věku není stár, ale svou čilostí, zájmem, iniciativou i pilnou prací zastiňuje mnohé daleko mladší a je nám všem zářivým vzorem notáře, jaký má býti, upřímně přejeme ještě »mnogaja ljeta«.
Dr. T. J.

Citace:

Notář F. Kovář — osmdesátníkem. . České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 5, s. 39-40.