NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8545 —
Č. 8545.

Zaměstnanci veřejní. — Jazykové právo: Jaký vliv má nedostatečná znalost státního jazyka na služební pořadí státního úředníka?
(Nález ze dne 10. dubna 1930 č. 5952.) — Č. 8545 —
Prejudikatura: Boh. A XXX/1920, 8489/30.
Věc: Hubert R. v H. (adv. Dr. Jos. Portheim z Prahy) proti ministerstvu financí o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V pořadovém seznamu berních úředníků II. služební třídy 6. platové stupnice pro obvod zem. fin. ředitelství v Praze, sestaveném ku dni 31. prosince 1927, byl st-1 zařazen na místo 390 za Františkem L. Odvolání, které stěžovatel proti tomuto stanovení služ. pořadí podal a v němž se domáhal toho, aby byl zařazen na místo 104 jako dosud, nebylo nař. rozhodnutím vyhověno s tím odůvodněním, že zařazení st-lovo odpovídá ustanovení § 37 služ. pragmatiky, resp. § 20 odst. 2 plat. zák. V dalším odůvodnění uvedeno: »St-l byl jmenován vrch. ber. správcem dne 19. prosince 1920 a řadil podle tohoto jmenovacího data v pořadovém seznamu z 31. prosince 1926 mezi berními tajemníky Václavem V. a Adolfem J. Při zkoušce ze státního jazyka, konané dne 15. července 1926, st-1 nevyhověl a byl reprobován na 9 měsíců, následkem čehož byl pro rok 1926 kvalifikován »méně přiměřeně«. Poněvadž pro tuto diskvalifikaci není rok 1926 započítatelný pro zvýšení služného, bylo nutno při stanovení služ. pořadí koncem roku 1927 tento rok vyloučiti podle ustanovení § 37 odst. 1 služ. pragm., resp. § 20 odst. 2 plat. zák. z doby rozhodné pro určení doby rozhodné pro určení služ. pořadí. Byl tudíž st-1 zařazen v pořadovém seznamu z 31. prosince 1927 tak, jako kdyby byl býval jmenován vrch. ber. správcem, o celý rok později, t. j. s platností od 19. prosince 1921 a řadí proto ve zmíněném seznamu pod pol. 390 mezi ber. tajemníky Františkem L. a Františkem Sch.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Stížnost snaží se především dovoditi z různosti dikce § 37 odst. 1 věty 2 služ. pragmatiky a § 20 odst. 2 plat. zák., že posléz uvedený předpis plat. zák. o určování služ. pořadí je širší, z čehož plyne, že zákonodárce v novém zákoně se chtěl držeti liberálnějšího výkladu a předpisů pro státní zaměstnance příznivějších. Tím chce stížnost patrně říci, že za účinnosti plat. zákona i časová období, která nejsou započítatelná pro zvýšení služného, nemají vlivu při určování doby rozhodné pro stanovení služ. pořadí. Kdežto § 37 odst. 1 věta 2 služ. pragmatiky praví v německém textu: »Hiebei kommen Zeiträume, die für die Zeitvorrückung nicht anrechenbar sind oder für die der Beamte von der Vorrückung in hӧhere Bezüge ausgeschlossen war, nicht in Betracht«15/1914 ř. z., § 37.1.v2, ustanovuje prý § 20 odst. 2 plat. zák., že »se nepřihlíží« k době, která není započítatelná pro zvýšení služného (adjuta). Obrat »kommen nich in Betracht« prý se nekryje s pojmem »se nepřihlíží«.
Nss neuznal námitku tuto důvodnou.
Výraz »kommen nicht in Betracht« neznamená obsahově nic jiného než co vyjadřuje jazyk český slovy »se nepřihlíží«, a nemá jím býti vyjádřeno nic více, než že určitá skutečnost nemá v té které relaci žádného významu. Nelze proto mluviti o různosti znění cit. dvou předpisů ve — Č. 8545 —
smyslu stížností zdůrazňovaném a padají tím ovšem veškeré závěry, jež
činí stížnost z domnělé různosti doslovu uvedených norem.
Leč stížnost není důvodná ani pokud namítá, že ani podle služ. pragmatiky ani podle plat. zák. není skutečnost, že státním úředník nevyhověl při zkoušce jazykové, důvodem, který by vylučoval z časového postupu, resp. ze zvýšení služného. Zkoušku jazykovou nelze prý směšovati se zkouškou odbornou a nemohou se proto dostaviti při špatném výsledku zkoušky jazykové důsledky, jež jsou spojeny s nevyhověním při zkoušce odborné.
Námitka tato přehlíží však znění a obsah nař. rozhodnutí. Rozhodnutí to se neopírá o výsledek zkoušky jazykové jako o skutečnost, která způsobila nezapočítatelnost roku 1926 do služ. doby, rozhodné pro určení služ. pořadí ve smyslu § 37 služ. pragmatiky, resp. § 20 odst. 2 plat. zákona. Skutkovým podkladem rozhodnutí toho je jedině okolnost, že st-1 obdržel za uvedenou dobu kvalifikaci »méně přiměřeně«. Byl tedy kvalifikační posudek důvodem nezapočítatelnosti uvedeného roku do služ. doby potřebné pro zvýšení služebného a tím i příčinou nezapočítatelnosti období toho do doby, rozhodné pro určení služ. pořadí. Je proto stížnost v rozporu s obsahem nař. rozhodnutí, tvrdí-li opak. Ostatně i když se připustí, že zkouška jazyková není zkouškou odbornou, o níž je řeč v § 51 odst. 3 služ. pragmatiky, nelze přece přehlédnouti její význam pro kvalifikaci státního úředníka, a tím ovšem, — jak bude ještě dolíčeno — případně i pro služební pořadí.
Bezdůvodnou jest dále stížnost, pokud tvrdí, že jazyková zkouška není vůbec předmětem kvalifikace »pro zařazení do služ. pořadí«, poněvadž prý služ. pragmatika jazykové zkoušky v dnešním smyslu neznala a nový platový zákon jazykové zkoušky nikde neuvádí v místech, jež se zabývají služ. pořadím. Podle toho vychází stížnost patrně z názoru, že jazyková zkouška, resp. její výsledek nemůže míti podle cit. zákonů vlivu na služ. pořadí a že tudíž byl i s tohoto hlediska porušen nař. rozhodnutím zákon. Neprávem.
Je sice pravda, že nemá zkouška ze státního jazyka žádné bezprostřední souvislosti se služ. pořadím. Než stížnost je na omylu, domnívá-li se, že zná úřednické právo různé druhy kvalifikací, mimo jiné též »kvalifikaci pro zařazení do služ. pořadí«. Ani zákon platový (srov. § 19), ani služ. pragmatika, jejíž předpisy o kvalifikaci zůstaly dle § 19 plat. zák. v platnosti (se změnami, které pro daný spor jsou bez významu), neznají podobného rozlišování a mají naopak jen jednotné předpisy o kvalifikaci státních úředníků (srov. §§ 14—20 služ. pragm.) Důsledky této kvalifikace projevují se arciť při různých příležitostech úpravy služ. poměru úředníkova a mají svoji relevanci i při otázce určování služebního pořadí.
Podle § 19 služ. pragmatiky sluší vžiti zřetel při kvalifikaci mimo jiné i k jazykové způsobilosti a k zvláštním pro kvalifikaci rozhodným skutečnostem. Tyto náležitosti posuzuje kvalifikační komise, pokud má po ruce popisy, na podkladě jich (srovnej § 18 cit. zák.). Plyne z povahy věci, že se uvedený popis bude opírati především o vlastní poznatky — Č. 8546 —
popisujícího orgánu, není však vyloučeno, že orgán ten přihlédne při tom i k úředním dokladům a různým osvědčením. Nelze proto zásadně vylučovati ani výsledek zkoušky (o znalosti státního jazyka) z řady oněch skutečností, jež mohou sloužiti za podklad při zjišťování služ. způsobilosti a zvláštních pro kvalifikaci rozhodných okolností a může výsledek ten působiti i při určování celkového kvalifikačního posudku kvalifikační komisí. Podle § 15 odst. 2 ve spojení s § 16 plat. zák. č. 103/26 není doba, po kterou měl úředník kvalifikaci »méně přiměřeně«, započítatelnou do doby potřebné pro zvýšení služného (srov. nál. Boh. A 8489/30) a má kvalifikace ta vzhledem k ustanovení § 20 odst. 2 leg. cit. za následek, že se k době té nepřihlíží při určování doby rozhodné pro služební pořadí.
Z předeslaného plyne, že výsledek jazykové zkoušky může míti vliv na kvalifikaci a tím ovšem i na určení služebního pořadí.
Při tom jest zcela nerozhodná okolnost, že předpis čl. 66 vl. nař. ze 3. února 1926 č. 17 Sb. s neznalostí státního jazyka nespojuje, jak míní stížnost, »důsledky, ke kterým dospívá nař. rozhodnutí«. Nastáváť následek vyloučení ze zvýšení služného a tím i nezapočtení příslušné doby do doby rozhodné pro určení služ. pořadí, jak dolíčeno, již po zákonu samém a nebylo třeba, aby cit. předpis vl. nař. č. 17/26 v tom směru disponoval.
Jak vysvítá ze spisů správních, zněl celkový posudek kvalifikace st- lovy na rok 1926 »méně přiměřený podle ustanovení čl. 66 odst. 1 nař. č. 17/26«. Tento celkový posudek vzal st-1 dne 23. dubna 1927 na vědomí. Při tomto celkovém posudku bylo přihlédnuto také k tomu, že st-lova znalost řeči české označena byla: O, a jako zvláštní okolnost rozhodná pro kvalifikaci, bylo uvedeno, že st-1 při jazykové zkoušce všemi hlasy nevyhověl a byl na 9 měsíců reprobován. Ježto je výrok kvalifikační komise podle ustálené judikatury (srov. usnesení Boh. A XXX/20) toliko odborným dobrozdáním a ne rozhodnutím správního úřadu v právně-technickém smyslu, tvoří shora řečený kvalifikační posudek st-lův in concreto toliko součást skutkové podstaty a může nss hodnotný úsudek ten zkoumati jen podle § 6 zák. o ss. Postupuje podle tohoto předpisu, neshledal nss, že by nař. rozhodnutí co do svého předpokladu o »méně přiměřené kvalifikaci za rok 1926« neodpovídalo spisům, resp. že by byl uvedený celkový posudek kvalifikační jako výsledek volného hodnocení jednotlivých složek, k nimž dle § 19 služ. pragm. jest přihlédnouti, stižen vadami o nichž je řeč v § 6 zák. o ss. Mohl tedy žal. úřad kvalifikační posudek st-lův na rok svému rozhodnutí položiti za základ.

Citace:

č. 8545. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 637-640.