Z Právnické jednoty v Praze.

Právnická jednota zahájila své druhé přednáškové období dne 12. února 1931 v nové budově právnické fakulty u Čechova mostu. Starosta Jednoty prof. Dr. Hermann-Otavský vyslovil úvodem přání nejlepšího zdaru Právnické jednotě v tomto novém působišti. Dále sdělil, že ředitelství Právnické jednoty blahopřálo Dr. K. Kramářovi k sedmdesátým narozeninám.
Za nové členy se přihlásili Dr. Alois Žofka, kandidát notářství na Král. Vinohradech a Dr. Josef Havlíček, státní zástupce v Litoměřicích. Jelikož nebylo námitek proti jejich přijetí, byli oba přijati za členy.
Nato udělil předsedající starosta Dr. Hermann-Otavský slovo Dr. Jarmile Veselé, soukr. doc. university Karlovy, k její přednášce »O hodnocení svědecké výpovědi«.
V úvodě zdůraznila nejprve důležitost zevrubného hodnocení a event, kontroly svědecké výpovědi; zvláště poukázala na to, že shodnost dvou svědeckých výpovědí neznamená sama o sobě důkaz o jich správnosti. Načrtla stručně vývoj psychologie svědecké výpovědi a různých method jí používaných a připomenula, že je právě zásluhou psychologie svědecké výpovědi, že pohlíženo je nyní s menší důvěrou ke každé výpovědi svědecké, když bylo vědecky prokázáno, že i normální výpověď svědka, majícího nejlepší vůli a snahu správně vypovídati, nutně obsahuje určité procento nesprávností. Probírala pak jednotlivé momenty, na kterých závisí hodnota svědecké výpovědi, jednak okolnosti, dané osobností svědka, jednak podmínky, dané při tvoření konkrétní výpovědi. Z osobních momentů zabývala se morální kvalitou, intelektuální kapacitou i afektivními disposicemi svědka, podrobněji zejména významem věku pro kvalitu svědecké výpovědi a významem příslušenství svědka k určitému psychologickému typu výpovědi. Z konkrétních podmínek tvoření svědecké výpovědi probrala význam objektivních i subjektivních podmínek vnímání, zapamatování, vybavení i slovního podání. Ke konci shrnula možnosti, dané využitím znalosti psychologie svědecké výpovědi a všech jejích podmínek pro hodnocení svědecké výpovědi soudcem.
Dne 26. února 1931 přednášel v Právnické jednotě Dr. Zdeněk Neubauer, soukr. doc. university Karlovy, na thema: »Interpretace a aplikace práva«. Schůzi zahájil místostarosta Jednoty, sekční šéf doc. Dr. Joachim, jenž omluvil nepřítomného starostu. prof. Dr. Hermanna-Otavského, dlícího tou dobou na mezinárodní šekové konferenci v Ženevě.
Přednášející doc. Dr. Neubauer vytkl si za úkol nastíniti některé základní these normativní teorie, aby dále vyložil stanovisko této teorie k problému interpretace a aplikace práva. Uvedl předem, že normativní teorie jest mezi právníky jiných směrů známa více svojí stránkou kritickou a polemickou, a tím, že jest založena na základech filosofických, méně však svojí vlastní positivní a konstruktivní prací. O filosofickém podkladu normativní teorie uvedl, že jej tvoří v podstatě základní filosoficko-noetický pojem poznávacího hlediska či formy nazírání, jehož důsledkem jest, že poznatky o tom, co má býti (o normách a povinnostech), tvoří samostatný vědní komplex, odlišný a isolovaný od poznatků o tom, co jest (vědy přírodní v nejširším smyslu).
O kritické stránce normativní teorie uvedl přednášející, že v podstatě spočívá ve snaze o očistu právní vědy od poznatků a úvah, které jsou jí metodicky cizí. Úkolem právní vědy jest logické a systematické poznávání právních norem, které normativní teorie definuje státní subjektivitou. Do právní vědy nepatří tvorba norem, poznatky sociologické a historické, úvahy morální, národohospodářské, politické a j.
Pojednávaje pak o konstruktivní stránce normativní teorie, kterou nazval »gramatikou právnického myšleni«, podal přednášející nástin logické struktury normy a právního řádu, jak ji podává normativní teorie: pojem povinnosti, hypotetickou formu normy, pojem souboru normového, pojem delegace a hierarchie norem atd.
Přednášející přešel dále k vlastnímu tematu své přednášky a zdůraznil, že problém interpretace práva se jeví pod zorným úhlem normativní teorie zcela v novém světle a že zejména odpadá při interpretaci řada úvah, jimž až dosud byla připisována podstatná důležitost. Zde se též zmínil o různých druzích pojmů, s nimiž se v právu setkáváme, zvláště o dvojí funkci některých pojmů, které právní řád převzal z právní vědy a které právní věda časem opustila jako nesystematické, ač v normách zůstávají. Jako klasický příklad citoval spor o dualismu veřejného a soukromého práva.
Při aplikaci práva se situace ovšem mění a není důvodu, proč by právník, normu aplikující, nepřihlédl rozsáhlou měrou k jiným úvahám, do právní vědy metodicky nepatřícím. Tím charakterisoval přednášející rozdíl mezi vědou a praksí právní.
Po přednášce se rozvinula živá debata. Prof. Dr. Rouček vítal výklad o normativní teorii, v niž vidí překonání metodického chaosu, který dosud vládne v právní vědě. K vývodům přednášejícího vyslovil pochybnost, je-li tak důležité rozlišovaní mezi podmiňující a podmíněnou částí normy (je-li A, má býti B).
Prof. Dr. Peška namítl proti normativní teorii, že výklad práva a tudíž i právní věda má povahu převážně účelovou.
Doc. Dr. Kliment souhlasil sice s hlediska čistě názvoslovného s úzkým vymezením právní vědy v pojetí normativní teorie, neshledává však důvodu, proč by nebyl možný též širší pojem právní vědy, v níž by bylo o právu jednáno též s jiných hledisek, než jak je tomu v čisté právní vědě normativní teorie.
Sekční rada Dr. Podobský vyslovil pochybnost, zda může býti součástí práva každá norma, jakmile má formální znaky, jimiž normativní teorie právo definuje (na př. normy náboženské, dvorní ceremoniel). Dále upozornil, že normativní teorie definuje stát jako právní řád, což spolu s definicí práva pomocí státu, jak ji uvedl přednášející, tvoří circulus vitiosus. Prof. Dr. Weyr zdůraznil, že normativní teorie uvědomuje si a formuluje formální pravidla normativního myšlení, která někteří právníci mají vrozena, i když si jich nejsou vědomi, asi tak, jako když má někdo absolutní hudební sluch. Vyslovil dále očekávání, že časem budou tyto poznatky normativní teorie přijaty právní vědou jako samozřejmé. Doc. Dr. Neubauer v doslovu odpověděl na náměty, vyslovené v diskusi: Na pochybnost prof. Roučka poukázal na př. na problémy intertemporální, jichž těžiště leží právě v podmiňující skutkové podstatě normy.
Na námitku prof. Pešky uvedl, že i když víme, že vykládání právních norem — jako kterákoliv činnost člověka — jest svojí povahou účelová, přece musí z právní vědy — obdobně jako u logiky — jakoukoliv účelovost interpretace vyloučiti.
Na námět doc. Klimenta nenamítá přednášející ničeho proti didaktickému slučování různých poznatků o právu, ve vědě samé musíme však žádati, aby se zabývala jen určitým předmětem, a to s určitého hlediska poznávacího a určitou metodou poznání.
K poznámkám Dr. Podobského vytkl, že ovšem kterýkoli normativní obsah může být předmětem normy právní, vykazuje-li formální znak definice práva. Circulus vitiosus při definování práva pak jest pouze zdánlivý, ježto definujeme-li právo státem — tedy před započetím normativního poznávání — máme na mysli stát, viděný hlediskem kausálním (stát ve smyslu sociologickém), kdežto když pak uvnitř právní vědy definujeme stát jako právní řád, je to stát, viděný hlediskem normativním (stát ve smyslu juristickém).
Schůzi pak zakončil místopředseda doc. Dr. Joachim, jenž poděkoval přednášejícímu za jeho zajímavou přednášku a vyslovil potěšení nad hojnou účastí členů Jednoty i hostů.
Další schůzi konala Právnická jednota společně s Československou společností pro právo trestní dne 5. března 1931, za předsednictví J. M. prof. Dr. Miřičky. Na programu byla přednáška Dr. Emila Lányho, sekčního šéfa v ministerstvu spravedlnosti v Praze na téma : »Nové směry ve výkonu trestu v Belgii, Hamburku, Dánsku, Prusku a Sasku«. Předseda Čsl. společnosti pro trestní právo prof. Dr. Miřička, zahájiv schůzi, blahopřál srdečně Dr. Lánymu k jeho jmenování odborovým přednostou v ministerstvu spravedlnosti, jež bylo uskutečněno v těchto dnech. Nato přednášel Dr. Lány o svých zkušenostech ze služební cesty, podniknuté na podzim minulého roku.
Přednášející citoval úvodem směrnice, jež vytkl X. mezinárodní kongres pro trestní právo a vězeňství během svého loňského pražského zasedání v druhé administrativní sekci. Podle první resoluce má totiž výkon trestu směřovati k výchově a nápravě trestanců, a na základě kriminalistického bádání a třídění má pečovati o jejich rozvoj. V další resoluci se klade důraz na výcvik a výběr vězeňského personálu, správního a dozorčího. Pokud jde konečně o samovazbu, dospěl kongres v třetí resoluci k tomu názoru, že dlužno s ní stále počítati. Přednášející se snažil na své cestě zjistiti, jaký je poměr prakse k těmto zásadám teoretickým, a tu dochází k přesvědčení, že ve vězeňské praksi nastává přelom v nazírání: trest nemá býti odplatou, nýbrž počátkem nového života, lepšího než dosavadní. Vůdčí myšlenky a požadavky nového směru jsou: individualisace, specialisace a sociální péče. Novodobé reformní snahy v Belgii jsou známy. Vychází se zde z úvahy, že jest nutno při posuzování zločince přihlížeti k mínění lékaře, jenž spolurozhoduje o výkonu trestu. Mimo to zaujali réformiste nepřátelské stanovisko k samovazbě, což vyvolalo v Belgii, této klasické zemi samovazby, nutně prudký boj. Následoval pak kompromis mezi oběma extrémními stanovisky: Samovazba podržela sice převahu, ale prakse ustoupila tím, že jsou zřízeny také místnosti společné, zejména dílny. Na celém výkonu trestu v Belgii se jeví nový duch. Vyloučením psychopatů a stále postupující individualisací je život ve věznicích klidnější, disciplinárních trestů je celkem málo. Pro individualisací bylo učiněno velmi mnoho, za posledních 11 let bylo prozkoumáno ve studijních stanicích na 25000 zločinců. Pokud jde o specialisaci, jest se zmíniti zejména o zvláštních ústavech zemědělských a průmyslových, a o samostatných odděleních pro fysicky choré, duševně choré, tuberkulosní, epileptiky, pro tuláky, žebráky atd. Zařízení ústavů imponuje svou moderností a rozsáhlostí. V některých směrech, jako v pracovní organisaci, nebo v kulturní působnosti, není ovšem všude stejně vysoká úroveň. Tu záleží vše na vedoucích osobnostech.
V hamburských věznicích nebylo lze postřehnouti určité vůdčí idee jako v Belgii. Všude je však znáti energické úsilí o pokrok ve směru demokratičnosti. Tak na př. trestanci nejsou stříháni do hola, jedí občanskými příbory, mají cely zdánlivě bez mříží (mříže jsou v okenicích) atd. Političtí provinilci, kteří jsou v samostatném ústavě, mají veškeré noviny k disposici a dokonce dvakrát do týdne volno. Úředníci a dozorci jsou podrobeni pečlivému výběru a jsou velmi vysoké úrovně.
V Dánsku jest patrný i ve věznicích rys blahobytu, klidu a konservativnosti. Politických vězňů prakticky není. Specialisace ústavů je značná. Zejména je pozoruhodná racionální organisace pracovní. Trestanci pracují mnoho pro stát, zvláště poštovní schránky, zřízenecké uniformy a pod. vycházejí z trestaneckých dílen. Při tom mají trestanci možnost značného denního výdělku, jehož náš dělník sotva dosáhne.
Pruské vězeňství je charakterisováno stupňovým vývojem trestu. Systém je sice propracován do nejzazších detailů, zkušenost však neuspokojuje. Trestanci mají aversi proti přechodu ze stupně do stupně, třebaže každý další stupeň má jim přinésti úlevu. Celkem možno pozorovati, že aplikací celé teorie vznikla řada nesnází. Mezi vedoucími osobnostmi je dosti skepse, neboť se zde vyskytují názory, že veškerá výchovná snaha je snad marná a že rodina trestancova trpí konečně trestem více než trestanec sám.
V Sasku vystupuje do popředí sociální péče v trestnicích. Každý ústav má pro sociální péči zvláštního úředníka. Též zde se projevuje skepse: trest nepřináší nápravu, působí více zla, než dobra a pro stát je výkon trestu velikým břemenem.
Má-li býti uskutečněn pokrok ve vězeňství, končil přednášející, je nutno především, aby přišli ve správě vězeňské praví lidé na pravé místo. To je důležitější než nejdůmyslnější systém a nařízení.
Prof. Dr. Miřička poděkoval přednášejícímu za jeho přednášku, sledovanou četným posluchačstvem s velkým zájmem, a požádal ho, aby opětně referoval o svých zkušenostech, jichž nabude při provádění příštích vězeňských reforem.
Dr. Vladimír Kubeš, t. č. II. jednatel.

Citace:

§ 183. tr. z.; § 415. obč. Zák. Použití § 183 tr. z. Není vyloučeno tím, že kommissionář zboží mu do kommisse odevzdané spracoval.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1910, svazek/ročník 19, číslo/sešit 7, s. 365-366.