Č. 10090.

Zaměstnanci veřejní: Nárok na výchovné na syna studujícího lékařství ve 3. semestru nelze činiti závislým na průkazu výkonu kolokvií v rozsahu potřebném pro osvobození od kolejného.
(Nález ze dne 24. října 1932 č. 12649/30.)
Věc: Alois S. v J. proti ministerstvu financí o výchovné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 11. prosince 1929 přihlásil st-1, vrch. fin. rada u berní správy v J., na základě §§ 13 a 14 plat. zák. č. 103/26 nárok na další poukázání výchovného na syna Otakara počínajíc 1. červencem 1929, přiloživ potvrzení děkanství lékařské fakulty v Brně o tom, že syn jeho jest zapsán na lékařské fakultě té jako řádný posluchač 3. semestru, přichází pravidelně do přednášek a příslušných cvičení a že vykonal zkoušky z fysiky a biologie. K dožádání zem. fin. ředitelství v Brně sdělilo jmenované děkanství, že Otakar St., posluchač 3. semestru lékařské fakulty, nebyl v zimním semestru 1929/1930 osvobozen od kolejného a že ani o osvobození vůbec nežádal, ježto nevykazoval patřičný prospěch ve studiích. Jmenovaný posluchač vykonal totiž prvé dvě zkoušky z 1. lékařského rigorosa dne 27. června 1929, a to z obecné biologie s prospěchem nedostatečným, z lékařské fysiky s prospěchem dostatečným, takže neměl v zimním semestru studijního roku 1929/1930 ani na částečné osvobození od kolejného nároku. Kolokvií pro 3. semestr k účelům osvobození nebylo zapotřebí a jmenovaný též jich nepředložil. Nedostatečnou známku z biologie opravil si dne 10. prosince 1929, kdy opakoval zkoušku s výsledkem dostatečným.
Nato nevyhovělo zem. fin. ředitelství v Brně výměrem z 30. prosince 1929 přihlášce st-lově z 11. prosince 1929, poněvadž syn jeho v letním semestru studijního roku 1928/1929 neprokázal ve studiích takového prospěchu, který by jej opravňoval k nároku na osvobození od kolejného aspoň částečně. Výchovné bude však poukázáno opět od 1. března 1930, vykoná-li syn zkoušky s řádným prospěchem za zimní semestr běžného studijního roku 1929/1930. V případě, že syn složí 1. rigorosum do konce 5. semestru svých studií (do konce února 1931), bude výchovné přiznáno i za dobu od 1. července 1929 do konce února 1930.
K odvolání ze 14. ledna 1930 dotázalo se zem. fin. ředitelství v Brně přípisem z 22. ledna 1930 jmenovaného děkanství, kteréž sdělilo, že posluchač Otakar St. nenabyl dodatečně nároku na osvobození, ježto při rozhodování osvobozovací komise profesorského sboru podmínkám nevyhovoval. Pokud se týče dodatečného zproštění placení kolejného, sdělilo děkanství, že této žádosti nelze vyhověti.
Odvolání nevyhověl poté žal. úřad nař. výnosem z důvodů uvedených ve výměru zem. fin. ředitelství.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Podle nař. rozhodnutí vychází žal. úřad z názoru, že studující medicíny 3. semestru studuje s řádným prospěchem ve smyslu § 144 plat. zák. č. 103/26 jen tehdy, osvědčí-li dočasný prospěch v rozsahu požadovaném aspoň pro částečné osvobození od školného. Stížnost naproti tomu tvrdí, že tento výklad pojmu »studia s řádným prospěchem« odporuje znění a smyslu ustanovení § 144 plat. zák., ježto není nikde předpisu, z něhož by bylo lze dovoditi, že podmínkou řádného prospěchu na vysoké škole jest vykonání tak zvaných kolokvií neb jednotlivých zkoušek 1. rigorosa. Zkoušek těch a kolokvií pro postup z druhého semestru do třetího semestru na lékařské fakultě není vůbec zapotřebí a nelze proto požadovati jich jakožto osvědčení o řádném prospěchu podle cit. ustanovení platového zákona. Naopak klade § 144 plat. zák. hlavní důraz jen na pravidelnost studia. V tomto směru platí předpisy rigorosního řádu lékařského podle min. nař. ze 14. dubna 1903 č. 102 ř. z., pozměněného výnosem min. škol. z 5. února 1925 č. 149.667/24. Ustanovení § 7 cit. nař. předpisuje pro jednotlivé zkoušky 1. rigorosa lhůtu do konce 4. lékařského pololetí s odchylkou, stanovenou výnosem min. škol. z 5. února 1925, že zkoušky z obecné biologie a lékařské fysiky jest dovoleno konati již na konci druhého pololetí a opakovati po prvé opravné zkoušky z těchto předmětů na počátku 3. semestru. Podle předpisů cit. rigorosního řádu vykonal však syn st-lův zkoušky z biologie obecné a z lékařské fysiky včas, to jest obé ještě v 3. semestru, takže v době vznesení nároku na výchovné nebyla dána žádná nepravidelnost studia.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle § 144 odst. 2 bodu 1 lit. b) zák. č. 103/26 přísluší výchovné na děti starší 18 let jen, studují-li na veřejném nebo právem veřejnosti nadaném učilišti, až do dokončeného studia, nejdéle však..... do dokonaného 24. roku věku při studiu na vysokých školách, avšak jen, studují-li s řádným prospěchem. A tu vyslovil nss v nál. Boh. A 9361/31 právní názor, že přiznání výchovného podle § 144 odst. 2 bodu 1 lit. b) zák. č. 103/26 na posluchače 2. semestru lékařské fakulty nelze činiti závislým na podání průkazu o výkonu kolokvijních zkoušek v rozsahu potřebném pro úplné či částečné osvobození od školného.
V nálezu tom šlo sice o posluchače 2. semestru lékařské fakulty, než vývody v nálezu tom uvedené platí zcela shodně i v případě daném, kde jde o posluchače 3. semestru lékařské fakulty, ježto podle rigorosního řádu pro lékařské fakulty č. 102/1903 ř. z. vyžaduje se pro postup do dalšího studijního běhu vykonání 1. rigorosa (§§ 1, 5 a 8) nejpozději v 5. semestru a sluší podle toho, co bylo uvedeno v důvodech cit. nálezu, míti za to, že posluchač medicíny studuje s řádným prospěchem, prokáže-li, že do této doby obstál při 1. rigorosu lékařském. Z předeslaného vyplývá však, že přiznání výchovného podle § 144 odst. 2 bodu 1 lit. b) zák. č. 103/26 na posluchače lékařské fakulty 3. semestru nelze činiti závislým na podání průkazu o výkonu kolokvijních nebo i jednotlivých zkoušek 1. rigorosa v rozsahu, potřebném pro úplné či částečné osvobození od školného. Požaduje-li žal. úřad přesto průkaz takový, jde nad rámec zákona a stanoví podmínky, jež z platného právního řádu vyvoditi nelze.
Za tohoto stavu věci bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. pro ss.

Citace:

č. 10090. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 438-440.