NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 18 (1909)

Čís. 2013.

Soud může se odchýliti od konečných závěrů znalců jen tehdy, má-li a může-li uvésti závažné příčiny, obzvláště nedostatek logické souvislosti mezí předpoklady a závěry znalců (§§y 258, 281 čís. 5. tr. tř.).
(Rozh. ze dne 8. června 1925, Zm II 194/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 28. února 1925, pokud jím byla obžalovaná Anna O-ová sproštěna podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro zločin utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen potud, pokud jím byla obžalovaná sproštěna z obžaloby pro zločin utrhání na cti, a uplatňuje jediný důvod zmatečnosti podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Dlužno ji uznati za důvodnou. Rozhodovací důvody napadeného rozsudku dospívají v tomto směru k závěru, že nalézací soud nenabyl plného přesvědčení o tom, že to byla obžalovaná, jež psala závadné dopisy. Závěr jest opřen jednak předpokladem, že obžalovaná to popírá, jednak předpokladem, že nalézacímu soudu nestačilo, že znalci z oboru písma jsou přesvědčeni, že obžalovaná dotyčné dopisy psala, aniž, že obžalovaná, jak udávají svědci, nepopřela, že ona M-а z krádeže dříví udala. Právem vytýká stížnost, že druhý předpoklad je stižen vadami neúplnosti a rozporu se spisy. Vzhledem na předpis §u 258 tr. ř., že jediné nalézací soud rozhoduje o hodnověrnosti a průvodní moci všech průvodů, není ovšem zásadně závady, by se soud po případě nepřidal ke konečným závěrům znalců a nevzal za prokázány skutečnosti, o nichž znalci mají za to, že tu jsou. Avšak v předmětech nálezů a posudků soudních znalců jde o skutečnosti rázu takového, že jest ku správnému jich postřehnutí a zjištění souvislosti nebo nesouvislosti postřehnutých skutečností s jinými skutkovými okolnostmi, pro trestní věc významnými, potřebí zvláštních vědomostí a zkušeností, jichž z pravidla soudci nemají. Chce-li se soud ušetřiti výtky, že si při hodnotění průvodů nepočínal s bedlivostí a svědomitostí, jakou mu ukládá § 258 tr. ř., nepostaví prostě svůj úsudek nad úsudek soudních znalců, v tomto směru zvláštními vědomostmi a zkušenostmi vyzbrojených, nýbrž odchýlí se od konečných závěrů znalců jen tehdy, má-li a může-li uvésti závažné příčiny, obzvláště nedostatek logické souvislosti mezi předpoklady a závěrem znalců. K porovnání předpokladů a závěrů je však nezbytno, by si soud řádně uvědomil celý obsah nálezu i posudku a objasnil otázku, zda jsou správnými skutkové okolnosti, jež znalci na předmětu svého nálezu shledali a v důsledku toho předpokládali. Této povinnosti bedlivého a svědomitého zkoušení projevů znalců nalézací soud nedostál. Neuváděje vůbec, z jakých úvah se nepřidal k úsudku znalců, prý inu nepostačujícímu, spokojuje se tím, že uvádí konečný jejich závěr a nezmiňuje se nikterak o skutkových okolnostech, znalci shledaných a předpokládaných, obzvláště o tom, ze v dopisech i ve vlastnoručních podpisech i v ukázce písma obžalované objevují se tytéž charakteristické tvary osobitého rukopisu u písmen A, O, P, M, d, t, n, obzvláště s, ch, k, a že v souhlasných větách »by ste byl tak láskav« jsou tahy i chyby naprosto stejné, stejnopisy jako fotografované a objevují se tytéž chyby »višetřit, viřídit«. Jelikož opomenuté části projevu znalců poukazují ku správnosti konečného jejich závěru, mohlo, kdyby soud byl k nim řádně přihlížel, zdržeti ho od toho, aby se odchýlil od úsudku znalců, a přiměti ho k tomu, by se k němu přidal, takže se dolíčená neúplnost rozhodovacích důvodů dotýká skutečností rozhodných.

Citace:

SKŘIPSKÝ, X.. Spolkové zprávy.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1909, svazek/ročník 18, číslo/sešit 4, s. 223-226.