NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8546 —
Č. 8546.

Vyvlastnění. — Stavební právo: I. * Soukromými pozemky parcelovanými ve smyslu třetího odstavce § 3 zák. o stav. ruchu č. 44/27 nerozumí se pozemky, pro které byla pouze určena stavební čára a úroveň. — II. Není předpokladem vyvlastnění pozemku podle — Č. 8546 —
§§ 2 a 3 zák. o staveb. ruchu č. 44/27, aby stavebník se prve pokusil bezvýsledně o to, získati pozemek státní.
(Nález ze dne 11. dubna 1930 č. 5919.)
Prejudikatura: Boh. A 3946/24.
Věc: Spolek »Deutscher Schulverein« ve Vídni (adv. Dr Ludv. Krieg z Prahy) proti zemské správě politické v Brně (za zúč. Rolnickou záložnu pro T. a okolí, zaps. společenstvo s r. o. adv. Dr Zdenek Novák) o vyvlastnění pozemku podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nálezem z 23. ledna 1928 vyvlastnila osp v M. T. na základě zák. č. 44/27 pozemek v T., náležející vlastnickým právem spolku »Deutscher Schulverein« ve Vídni, ve prospěch Rolnické záložny pro. T. a okolí na stavbu dvouposchoďového obytného domu a stanovila náhradu za 1 m2 vyvlastněné plochy penízem 3,50 Kč. Odvolání stěžujícího si spolku, pokud směřovalo proti výroku vyvlastňovacímu, zsp. nař. rozohodnutím zamítla jako neodůvodněné, pokud však brojilo proti určení náhrady, vyhověla mu, nález osp-é v tomto směru zrušila a jako náhradu za vyvlastněný pozemek určila částku 10 Kč za 1 m2 vyvlastněné plochy.
Stížnost obsahuje jednak výtky rázu formálního, jednak uplatňuje námitky, jež míří na meritum sporu. Ve směru prvém namítá nejprve a spatřuje vadu řízení v tom, že stavitel Julius M., jenž v řízení vyvlastňovacím fungoval jako soudní stavební znalec, není přísežným stavebním znalcem u okr. soudu místně příslušného pro T., jakož i že není nepředpojatým, poněvadž mu záložna zamýšlí zadati provedení stavby, pro niž o vyvlastnění žádá. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Ustanoviti osobu znalce přísluší úřadu. Zákon č. 44/27 Sb. stanoví v příčině té v druhém odstavci § 5 jen všeobecně, že ke komisi má býti přibrán soudní stav. znalec, aniž však při tom váže výběr úřadu na znalce, ustanovené při soudu, pro vyvlastňovaný pozemek místně příslušném. Nemá proto opačný požadavek stížnosti ve znění zákona opory. Že by snad stavitel M. byl znalcem naprosto nezpůsobilým, nebylo v řízení adm. tvrzeno a netvrdí se to ani ve stížnosti soudní.
Pokud se tkne podjatosti jmenovaného znalce z důvodu domnělého provádění zamýšlené stavby, navrhl zástupce stěžujícího si spolku při vyvlastňovacím řízení dne 18. ledna 1928 důkaz o této okolnosti výslechem předsedy Rolnické záložny. Podle příslušného komis. protokolu prohlásili však zástupci Roln. záložny, že stavitel M. nebyl pověřen ani sděláním plánů novostavby ani jejím provedením. Když pak stěžující si spolek proti tomuto zjištění komise, převzatému do nálezu I. stolice, v rekursu z tohoto nálezu konkrétních skutečností ani jiných důkazů neuváděl, nýbrž dovolával se jen povšechně »vícero vyjádření, z nichž je mu to známo«, nelze spatřovati vady v tom, když žal. úřad, opřev se — Č. 8546 —
o prohlášení zástupců Roln. záložny při komisi, námitku podjatosti zamítl. — — —
Po stránce meritorní namítá stížnost, že je v T. řada pozemků jiných, které měly býti vyvlastněny v pořadí před parcelou spolku. Námitka tato je zřejmě opřena o důvod, že sporný pozemek není parcelován. Pokud by se tím chtěla stížnost snad dovolávati pořadí, určeného odstavcem druhým § 3 zák. č. 44/27, byla by bezdůvodna, neboť v tomto odstavci se pozemkům parcelovaným kladou na roveň pozemky, pro něž byla pravoplatně určena stav. čára a úroveň, což se ohledně sporné parcely stěžujícího si spolku podle zjištění žal. úřadu ve spojení se zjištěním komise z 18. ledna 1928, jež zůstalo stížností nepopřeno, stalo výnosem zv-u z 12. října 1916, takže podle toho by pozemek onen patřil k pozemkům, které dle odstavce druhého cit. § především mají býti vyvlastněny. Tento rozdíl mezi pozemky parcelovanými a pozemky neparcelovanými, pro něž určena stav. čára a niveau, je ovšem závažný s hlediska odstavce třetího § 3 lit. c), podle něhož pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění.
Žal. úřad upírá spornému pozemku výhodu tohoto ustanovení především jednak proto, že byla proň určena stav. čára, a jednak z toho důvodu, že jde o dílec pozemkového celku, na staveniště již rozděleného. Avšak první moment (určení stav. čáry) je v této relaci irelevantní, poněvadž odstavec třetí § 3 a contr. odstavec druhého mluví pouze o pozemcích parcelovaných a neklade těmto na roveň — jako právě odstavec druhý, — pozemky, pro něž byla určena stav. čára; pro předpoklad druhý pak, že totiž jde o zbytek pozemkového celku na staveniště již rozděleného a z části zastavěného a tedy ve smyslu stav. řádu parcelovaného, neuvádí nař. rozhodnutí konkrétního aktu stav. úřadu, kterým rozdělení ono bylo povoleno, a také ani ze spisů není okolnost ta patrna. Tento druhý důvod žal. úřad převzal nepochybně z nál. Boh. A 3946/24, vydaného ve věci vyvlastnění podle zák. o stav. ruchu č. 35/23 v městě P., avšak přehlédl, že v nál. tomto se jednalo o zbytek bloku, jehož rozdělení na staveniště a zastavění se stalo již před platností stav. řádu pro město P. z roku 1886, kdy zvláštní řízení rozdělovači při dělení větších ploch na stav. místa (parcelace) bylo předepsáno jen v případě zakládání nových měst neb částí jejich. O něco takového zde však zřejmě nejde, a nelze proto právní názor, vyslovený v cit. nál., aplikovati na daný případ. Ale pak vzhledem k tomu, že charakteru pozemku parcelovaného může podle § 9 a násl. mor. stav. řádu určitý pozemek nabýti toliko aktem právním, t. j. povolením obecního výboru, nelze z pouhého fakta, že vyvlastněná parcela byla kdysi součástí pozemku č. kat. ... a že tento jest již z části zastavěn, usuzovati, že parcela ta jest ve smyslu stav. řádu parcelována a proto výhody § 3 odst. 3 zák. č. 44/27 zbavena.
Podle toho, co uvedeno, nemohla tedy námitka stěžujícího si spolku, že v obci T. jsou jiné pozemky, které slušelo podle zák. vyvlastniti před parcelou č. kat. ..., býti vyvrácena ani poukazem na to, že pro parcelu — Č. 8547 —
tuto je určena stav. čára, ani že ohledně ní jde o dílec pozemkového celku, na staveniště již rozděleného.
Avšak žal. úřad opřel své rozhodnutí v tomto bodu nejen o zmíněné již dva momenty, nýbrž ještě také o důvody uvedené stolicí I., tato pak zamítla námitku tu proto, že pozemky obce, stav. družstva i státní, na které spolek v řízení adm. odkazoval, jsou k zastavění nezpůsobilé. Proti tomuto zjištění uplatňoval stěžující si spolek ve svém instančním rekursu řadu námitek, jimiž vytýkal jednak vadnost řízení, zjištění tomu za základ sloužícího, a jednak jeho věcnou nesprávnost.
Na všecky tyto výtky reagoval žal. úřad v nař. rozhodnutí toliko, pokud jde o pozemek státní, a to v tom smyslu, že podle § 1 zák. č. 44/27 je státní správa pouze zmocněna, aby státní pozemky k zastavění způsobilé prodala, že však pozemky ty nelze vyvlastniti, i kdyby jinak byly splněny podmínky §§ 2 a 3 cit. zák. Stížnost proti tomu hájí stanovisko, že soukromá parcela nesmí býti vyvlastněna, když má v obci stát pozemky, které je zmocněn prodati, a že Roln. záložna měla si pozemek na stavbu potřebný opatřiti koupí od státu. Tento názor stížnosti není správný.
Zákon o stav. ruchu č. 44/27 snažil se čeliti nouzi bytové opatřením stavenišť dvojím způsobem: jednak prodejem pozemků státních, k němuž dal státní správě zmocnění (§ 1) a jednak za podmínek §§ 2 a 3 vyvlastněním pozemků jiných. Že by však vyvlastnění těchto jiných pozemků bylo vůbec vyloučeno, když v obvodu obce jsou pozemky státní, anebo aspoň, že by stavebník musil se nejprve pokusiti o to, aby získal pozemek státní a teprve, když by se mu to nepodařilo, mohl žádati o vyvlastnění pozemku jiného, není nikde stanoveno. Nemá proto námitka stížnosti v tomto směru v zákoně opory a je bezdůvodna.
Dalšími vývody rekursu, kterými stěžující si spolek vyvracel zjištění úřadu I. stolice, že pozemky č. kat. ..., náležející obci, a pozemek č. kat. ..., patřící stav. družstvu, jsou k zastavění nezpůsobilé, se žal. úřad, jak řečeno, vůbec nezabýval. Ježto však tu jde, jak plyne z ustanovení odstavce třetího § 3 v zák. č. 44/27, a z toho, co shora dovoděno, o okolnost právně významnou, neboť předpokladem přípustnosti vyvlastnění neparcelovaného soukromého pozemku jest právě skutečnost, že v obci není jiných pozemků k zastavění způsobilých, zakládá toto opominutí podstatnou vadu řízení.

Citace:

č. 8546. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 640-643.