*
— 267 —
K otázce způsobilosti procesní svobodného, libovolného sdružení osob. Aby jemu mohl bytí přiznán charakter osoby právnické, jest nezbytno, aby melo ústavu (statuty, smlouvu společenskou, společenstevní aneb podobně), z níž by byly zřejmý předpoklady, za nichž může dojiti k právním vztahům mezi sdružením osob jako samostatnou osobou a osobami třetími.
Při volbě do zems. sněmu v r. 1906 odebral »místní volební výbor strany českoslovanské sociálně-demokratické v Olomouci« od knihtiskaře Q. plakáty, za něž zůstal dlužen. Q. zažaloval objednatele plakátů těch H. a tehdejšího poslaneckého kandidáta řečené strany N., jenž v tiskárně na zhotovení objednaných plakátů dohlížel. Oba žalovaní namítnuli sice nedostatek pasivní legitimace, ale konečně žalovaný H. dluh porovnáním uznal a též zaplatil.
Na to podal H. žalobu na »zemský výkonný a volební výbor českoslovanské strany sociálně-demokratické dělnické v Brně«, k rukoum předsedy KV. na náhrada zaplaceného žalobcem obnosu, uváděje, že žalovaný výbor dluh ten uznal a částku naň též splatil. Žalovaný namítnul nedostatek pasivní legitimace, ježto zemský výkonný a volební výbor českoslovanské strany soc.-dem. není právnickou osobou, postrádaje členů, kterých vyžaduje právnická osoba, jakož i stanov a schválení místodržitelství, tudíž veškerých podmínek, požadovaných k existenci právnické osoby. Dále namítnul, že není totožným s oným výborem Olomouckým, jenž skládal se z centralistů, kdežto nynější žalovaný má program národně-autonomistický; uznání dluhu pocházelo též jen od členů soc.-dem. strany centralistické.
První soudce odsoudil žalovaného k zaplacení celého zažalovaného obnosu.
Ze skutkové povahy a z důvodů
vyjímáme:
Vyslechnutí svědci udali souhlasně, že asi před volbami v roce 1906 svolána byla na základě §. 2. shromažd. zák. asi 6 osobami schůze v Brně, v kteréž zvoleno bylo asi 8—12 osob, které tvořily zems. výkonný výbor a volební výbor českoslovanské strany sociálně-demokratické v Brně. Tyto osoby zastávaly funkce své (předseda, pokladník, zapisovatel a výboři) asi 2 roky, načež nastala částečná změna v osobách. Onen zems. výbor měl svou kancelář v Brně, měl 2—3000 členů, kteří přispívali na výdaje, neměl však žádných stanov, úřadem schválených, nýbrž jen jednací řád. Když se dotyčná objednávka u Q. stala, nebyli socialisté ještě děleni na centralisty a autonomisty, nýbrž byli všichni socialisté jednotní a byli zastoupeni zems. výkonným výborem. V měsíci květnu — 268
1911 stala se rozluka socialistické české strany a sice na autonomisty a centralisty. Od té doby existují v Brně dva zemské výkonné výbory, jeden pro centralisty, který má název »český výkonný výbor dělnické strany sociálně-demokratické v Rakousku se sídlem v Brně«; tento nemá předsedy; druhý pro autonomisty, který má název »zemský výkonný výbor a volební výbor českoslovanské strany sociálně-demokratické dělnické na Moravě se sídlem v Brně«, jehož předsedou jest KV. Tento výbor, kterýž nyní slouží k zastupování zájmů autonomistů, postupuje v dřívější činnosti výboru dřívějšího téhož jména a obstarává tytéž záležitosti, jako před rozlukou.
Zemský výbor původní měl výkonné výbory na Moravě, které zase řídily místní organisace. Každý místní výbor měl své příjmy; část těchto ponechával si pro sebe, část odváděl zemskému výboru v Brně. V Olomouci byl též zřízen takový výbor. Tento s dorozuměním zems. výboru dal svým členem H. jednati dotyčné tiskopisy u G. Na upomínky tohoto obrátil se H. na zemský výkonný výbor v Brně s účtem G., načež výbor se usnesl, že bere dluh na sebe a poslal hned G. 100 K. —
Návrh žalovaného na zamítnutí žaloby, opírající se jedině o nedostatek právnické osobnosti, jeví se přes to, že uznáno bylo prokázaným, že žalovaný výbor postrádá statutu i schválení místodržitelského a tudíž postrádá charakteru spolku ve smyslu spolkového zákona, neodůvodněným.
Neboť § 26. ob. z. obč., který o právnických osobách jedná, tyto však nedefinuje, nýbrž jen princip vyslovuje, nepraví, že jen spolky mohou býti právnickými osobami. Týž mluví toliko o dovolených a nedovolených společnostech a tyto poslední definuje. Pod dovolenými společnostmi s právnickou osobností ve smyslu zákona dlužno rozuměti také spolky osob, které nejsou omezeny na původní členy neb účastníky, nýbrž které také jiným přistoupení dovolují, které společné a nikoliv nedovolené účely sledují a které samostatné, event. z příspěvků svých členů utvořené jmění mají, kteréžto předpoklady vyskytují se u žalovaného výboru, který po mnohá léta již existuje a který má organisaci as 1000 členů. Je-li takové sdružení vládní mocí uznáno čili nic, jest lhostejno; ježto právě uznání právnické osobnosti se strany státní moci se nevyžaduje a tudíž netvoří nezbytně nutného předpokladu existence právnických osob ve smyslu '§ 26. ob. z. obč. Z této zásady platí výjimka jen tehda, když dle jednotlivých zákonů korporace ku své existenci uznání neb schválení se strany státní moci potřebují.
Musel proto žalovaný výbor, jehož identita se zemským výkonným výborem na základě výpovědí svědků za zjištěnou uznána byla, považován býti za nositele práv a závazků a tím také za způsobilý — 269 —
právní subjekt; pročež také muselo býti vyhověno žalobnímu nároku, proti němuž samému nižádné námitky podány nebyly a který také zems. výkonný výbor soc.-dem. strany dle smíru před c. k. okr. soudem v Olomouci uzavřeného za svůj dluh uznal.
Na odvolání žalovaného zemský soud v Brně změnil naříkaný rozsudek a přiřknul žalobci pouze polovici zažalovaného obnosu.
Důvody:
Odvolání žalovaného uplatňuje odvolací důvody
1. nesprávného právního posouzení,
2. nesprávného ocenění výsledků průvodního řízení.
Odvolací důvod ad 1. spatřuje
a) v tom, že naříkaný rozsudek vynesen byl proti straně, která úplně postrádá způsobilosti procesní,
b) že první soudce ve smíru v Olomouci uzavřeném spatřuje uznání zažalovaného dluhu žalovaným.
Odvolací důvod ad 2. pak spatřuje se v úsudku, že výkonný výbor žalovaný má na 1900 členů a stálé jmění.
Při líčení odvolacím potíral mimo to zástupce žalovaného identitu místního volebního výboru strany českoslovanské soc.-dem. v Olomouci z r. 1906 s výborem nyní žalovaným.
Ad 1. a) souhlasí soud odvolací s názorem prvního soudce, že žalovaný jest způsobilým právním subjektem, a poukazuje se prostě ku případnému odůvodnění tohoto stanoviska soudce prvního.
Ad 1. b) dlužno odvolání přiznati oprávněnosti. Neboť dotyčné spisy žádného uznání žalovaným nyní výborem nevykazují a řečený smír uzavřen byl toliko mezi tehdejším žalobcem Q. a tehdejším prvě žalovaným a nynějším žalobcem H. Praví-li se úvodem k tomuto porovnání »Nachdem der Landesexekutiv-Ausschuss der soz.-dem. Partei in Brünn die eingeklagte Forderung ais seine Schuld anerkannt hat«, tož nemá to vzhledem k tomu, že tento výbor nebyl ve sporu tom stranou, ani k němu nepřistoupil, pro výbor ten žádného závazného významu ani deklaratorního, ani ‘konstitutivního. Opírá se pak věta ona patrně o výrok J. F., »mám za to, že dluh celý vzal na sebe zemský výbor, poněvadž jsem 100 K již zaplatily avšak svědek ten vyslovil pouhou domněnku a nebyl ani legitimován, aby jménem nyní žalovaného výboru závazná prohlášení učinil; vždyť není ani zjištěno, že k tomuto výboru tenkráte vůbec náležel. Splátka 100 K pak stala se ještě před rozštěpením se původního výboru. Z tohoto smíru se tudíž pro spor přítomný žádná argumentace ve prospěch žalobce vyvozovali nedá.
Ad 2. Dlužno rovněž souhlasiti s odvolatelem, že sluší odlišovati organisovanou stranu od jejího výkonného výboru. Onen počet — 270 —
asi 1000 členů, ve sporu ostatně ničím nezjištěný, platí snad o straně samé, nikoliv ale o žalovaném výboru.
Rovněž tak není zjištěno, že by žalovaný výbor sám jmění měl a patrně, má-li k disposici nějaké peněžní prostředky, spravuje pouze, jak jest to u výborů vůbec, jmění spolku nebo strany, kterouž representuje. Leč tyto omyly I. soudce jsou pro rozhodnutí sporu tohoto bezvýznamnými, to tím více, jelikož jmění není nezbytnou podmínkou existence právnické osoby.
Soud odvolací, uznávaje tudíž procesní způsobilost žalovaného, musel řešiti též otázku jeho pasivní legitimace pro spor tento.
Tu pak dospěl v odporu s prvním soudcem k názoru, že identita mezi nynějším žalovaným a oním výborem, jenž v r. 1906 dotyčné tiskopisy u Q. objednal, prokázána není, že žalovaný není ani universálním nástupcem onoho tehdejšího výboru, nýbrž že jsou zde nástupci dva: žalovaný jakožto representant českoslovanské socialistické strany autonomistické, a český výkonný výbor dělnické strany soc.-demokratické, jakožto representant strany socialistických centralistů.
Odvozuje-li se tudíž závazek žalovaného z objednávky původního ještě neděleného výboru volebního, tu nelze naň uvaliti závazek ten celý, nýbrž po názoru soudu odvolacího toliko polovici, jelikož jiným nějakým přesnějším měřítkem se příspěvek obou nynějších výborů na ten původně společný dluh určití nedá.
Proto bylo v tomto směru důvodnému odvolání vyhověti.
Na revisi žalobce nejv. soudní dvůr rozsudek II. stolice, pokud jím žalobce zamítnut byl s 2. půlí zažalované pohledávky, jakož i rozsudek soudu I. v tomto objemu i s řízením v I. a II. instanci, jež je předcházelo, zrušil jako zmatečné, žádost žalobní, směřující k zaplacení poloviny zažalovaného obnosu, zamítnul a útraty všech tří stolic vzájemně zdvihnul.
Důvody:
Rozsudek I. instance, jenž dal místa žádosti žalobní, změněn byl na odvolání žalovaného soudem odvolacím potud, že žalovaný výbor odsouzen byl pouze k zaplacení poloviny zažalovaného obnosu per 499 korun 30 h, t. j. 224 K 75 h s 5 % úroky ode dne žaloby, že útraty I. instance vzájemně byly zdviženy a žalobce s druhou polovinou zažalovaného obnosu byl zamítnut a odsouzen k náhradě jedné poloviny útrat řízení odvolacího.
Ježto proti tomuto rozsudku co do části, která nárok žalobní z poloviny zamítá a co do výroku o útratách vzneseno bylo dovolání jen žalobcem, musí část rozsudku odvolacího soudu, žalovaným nepotíraná, — 271 —
jej odsuzující a právní moci formálně nabyvší, zůstati netknutou.
Pokud týče se však zamítavé části rozsudku odvolacího soudu, jež žalobcem jest v odpor vzata dovoláním, jakož i pokud týče se potíraného výroku o nákladech, jež nestaly se ještě účastnými právní moci, shledal soud dovolací při zkoumání spisů v tom zmatečnost, jež v I. instanci již se objevila a k níž z úřední moci přihlížeti bylo, že totiž žalované straně přiznána byla způsobilost procesní.
Žalovaná strana označována jest jako zemský výkonný a volební výbor česko-slovanské strany sociálně-demokratické v Brně. Jest to tudíž svobodné, libovolné sdružení osob. Aby takovému sdružení osob mohl býti přiznán charakter osoby právnické, jest nezbytno, aby způsobem znatelným sdružení to dávalo na jevo, jak z množství vůlí jednotných dochází k vůli jednotné, vížící veškerenstvo členů onoho sdružení osob, a jak tato jednotná vůle všech členů vůči třetím osobám na venek musí se jeviti, aby pro ono sdružení osob práv nabýti aneb je zavázati mohla, krátce, sdružení osob musí, aby mohlo vystupovati jako osoba v životě právním a hospodářském, dáti si ústavu — ať již by nazývala se statuty, smlouvou společenskou, společenstevní, aneb podobně, z níž by byly zřejmý předpoklady, za nichž může dojiti k právním vztahům mezi sdružením osob jako samostatnou osobou a osobami třetími.
Tím právě projevuje se vůle členů, utvořiti vedle osob jednotlivých osobu od osob jednotlivých nezávislou, s vlastními právy a povinnostmi a samozřejmě i s vlastním jměním. Takovouto osobou žalovaný výbor není, ano zde nestává ani smlouvy, ani statutu, jež by měly za účel zřízení nové osoby právnické s vlastním jměním. Výbor ten není naopak, jak ukazuje již jeho označení, ničím jiným, nežli souhrnem osob zvolených voliči určité strany, jenž určen jest k tomu, aby napomáhal zájmům a snahám dotyčných voličů.
Osoby ty mají za úkol prováděti vůli a příkazy voličů, ony jsou orgánem jejich vůle, nemají žádné samostatnosti v tom smyslu, že by mohly jednati, nestarajíce se o vůli voličů, neboť ony mají obstarávati záležitosti voličů a právě tak, jako výbor spolku netvoří osobu právnickou, tak i výbor volební, jenž existenci svoji vděčí vůli osob jiných a jest závislým na vůli jejich, nemůže tvořili osobu právnickou. I když volebního výboru docházejí příspěvky od voličů, nejsou příspěvky ty přece jměním výboru volebního, nýbrž jsou statkem, svěřeným výboru k určitému účelu.
Chybí-li žalovanému výboru vlastnost osoby právnické, pak postrádá způsobilosti ku právním činům, tudíž i způsobilosti procesní, a schází i průkaz o oprávnění KV. k zastupování žalovaného výboru před soudem, tudíž i o jeho oprávnění ku zřízení procesního zmocněnce pro žalovaného. —
K těmto vadám musilo dle §§ů 6. a 7. c. ř. s. přihlédnuto býti z moci úřední, a poněvadž odstranění jich jest nemožným, musila vyslovena býti zmatečnost rozsudků nižších instancí i řízení je předcházejícího, a to ohledně oné části žalobního nároku, která nenabyla ještě právní moci a ohledně níž soud dovolací není ve smyslu §. 7., odst. 2. c. ř. s., vázán závazným výrokem soudu nižší instance (:§§ 513., 478. č. 1. a 7. c. ř. s.).
(Rozh. z 30. ledna 1912, Rv III 5/12.) B—a.